Na nedělní zápasy nebudeme rádi vzpomínat. Silný zápach z ostudy se linul po téměř celé Líšni. Carpe Diem utrpělo druhou nejtěžší porážku v historii klubu, kterou navázala na tragický výkon z posledního matche s Deportivem.
Důvodů, proč jsme tam, kde momentálně jsme jsou mraky a než bych je podrobně vypsal, byl bych stařec s fousy na zem. Proto během článku budu glosovat jen to, co mě napadne.. žádná hluboká analýza našeho propadu.
Začneme tedy z kraje, zápasem s Líšní C. Ještě před začátkem zápasu jsme udělali dvě zásadní chyby, které měly za následek pozdější průběh. První byla špatně zvolená strategie, kdy jsme se nesmyslně upnuli na myšlenku otevřeného plamenného boje s aktuálně za námi hrající Líšní.. Nesmysl! Otevřená hra s Líšní se rovnala sebevraždě, jak jsme sami poznali.. Druhým kamenem úrazu byl počet lidí na zápase. Bylo nás pouze pět do pole (1 na střídání), což se v kombinaci s úmyslem hrát útočnou a otevřenou partií ukázalo být jako ten nejjedovatější koktejl, jaký jsme si mohli sami namíchat. Ano, tyto dvě věci špatně zkombinované a malér je na světě ještě před utkáním. Teď si říkám, jak sem vůbec mohl si neuvědomit, že je nás vlastně tak málo a hrát s Líšní otevřeně? Su debil! Už dvakrát jsme to s nimi zavřeli a uhráli dobré výsledky, proč se to nyní měnilo?? Víra v sama sebe zhasla po prvních deseti minutách, kdy jsme dostali 3 fíky a bylo prakticky po zápase. Naše chyby byly stále stejné, nepřesná nahrávka, při útoku lehce ztracený míč a následné chybění sil se vracet.. Prostě hrůza. Na styl hry, který jsme se pokusili hrát prostě nemáme hráče a konečném důsledku na něj nemáme vůbec. Nemůžeme se snažit hrát nad své herní možnosti, pokud je šance, že se tato snaha stane katastrofou jako teď. Branky padaly do naší sítě jedna za druhou. Buď po fatální chybě některého z našich hráčů, nebo po přečíslení, kdy někteří z nás alibisticky mysleli, že za něj někdo jiný tu práci udělá a prostě se nevrátili, nebo běh vypustili a pouze stínovali útočníka Líšně. Všechno špatně!!
První poločas s Líšní nám vzal 85 procent sil, které jsme měli schované pro celé dva zápasy. Prohráli jsme ho 0:4. Druhý poločas už byl jen labutí písní a boj o to, nedostat na prdel dvojciferným numerem. Bohužel ani to se nám nepovedlo. Nervozita některých hráčů CD prohlubovala krizi týmu, který se sypal a sypal, až se rozsypal jak domek z karet. Konečný výsledek 0:10 je obrovskou ostudou. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě ano. Rozdíl mezi námi a Líšní byl skutečně markantní a s výkonem jaký jsme předvedli bychom měli co dělat i se snad nejhorším týmem v Brně – S.O.S. Jsem z toho smutný. Já vím, chtěli jsme hledat cestu, kterou by se dalo jít.. Někdo z Carpe navrhl hrát více ofenzivně, jiný zas nebát se je napadat už na půlící čáře, ale viděli jste sami, jak to dopadlo. My stručně a jasně na útočnou hru v současném složení prostě nemáme a to je fakt, se kterým nehneme!
Carpe Diem vs. SK Líšeň C 0:10 (0:4)
.
Do druhého zápasu již mohl nastoupit vykartovaný Ríša a tak byla možnost trochu lépe vystřídat. Síly už nám moc nezbývali, ale i před výprask jsme byli odhodláni se s Poclainem B v druhém zápase o body porvat. Přešli jsme na ověřenou taktiku pevné obrany a výpadů do útoku. Už v prvním poločase bylo jasné, že zápas s Poclainem v porovnání s Líšní bude jako nebe a dudy. A to z jediného důvodu.. Defenziva při semknutí si začala více věřit. Útoky Poclainu končili zprvu střelami z dálky vedle, nebo včas zasáhla hlídka na vápně. Až přibližně v polovině prvního poločasu se bohužel kolem měl prosmýkl Poclainista a pohotovou ránou do šibenice poslal soupeře do vedení. Sice jsme prohrávali, ale stále věřili v solidní výsledek. S týmem ze středu tabulky jsme hráli vyrovnaný futsal, který ani z mála nepřipomínal zápas toho dne první. Až v samotném závěru poločasu se nám podařilo vyrovnat. Na vlastní polovině vypíchl míč Dan a poslal ho na mě. Já neohroženě sprintoval (v mém případě cupital) s míčem k bráně Poclainu, tam jaksi přešel přes gološe a přede mnou už byla jen prázdná brána. Lišácky jsem si počkal až mě doběhne obránce Poclainu, tomu jsem udělal kvalitní protipohyb, aby mě přeběhl a až poté dopravil míč levačkou do sítě. Od protipohybu k rozvlnění sítě trvalo snad tři vteřiny. Nevěřil jsem si na levačku a chtěl jsem zakončit pravou.. No nakonec z důvodu hrozícího infarktu zbytku týmu jsem tedy svolil ke střele levou. No povedlo se, ale trvalo to. Po chvilce byl ukončen první poločas s vyrovnaným skore 1:1. V poločase bylo proneseno, že body v tomto špíle visí dosti nízko, a byla by škoda je neurvat. Soupeř byl herně zhruba na naší úrovni a rozhodnout se mohlo na obě strany. O to více mrzí situace, jaká o vítězi rozhodla. Hned se k ní dostanu.. Běh druhého poločasu byl dosti podobný prvnímu. Poclain byl aktivnější a naše obrana byla vesměs pozorná a neodvolila soupeři skórovat. O vítězi tedy rozhodla jeden jediný osudový okamžik, který by se neměl stát nikomu. Rozhodla naše nedisciplinovanost a nepozornost. Po evidentní ruce soupeřova útočníka (ovšem nastřelené) se celá čtveřice (já byl na střídačce a situaci jsem viděl dosti přesně) vehementně dožadovala odpískání na rozhodčím. Ten však ničeho nedbal a nechal pokračovat hru. Naše čtveřice rozčílená nad verdiktem rozhodčího jaksi pozapomněla, že se dál hraje a přihrávka za obranu na osamoceného útočníka Poclainu rozhodla o osudu tohoto zápasu. Útočník už jen lehce skóroval pod Michalovi nohy. Všichni byli překvapeni, jak je to možné, ale máslo na hlavě má každý, kdo přestal hrát a nevěnoval pozornost hře a soupeři. Hraje se dokud rozhodčí nezapíská a to je odvěká pravda, na kterou jsme doplatili tím nejhrubším způsobem. Do konce utkání se již skore nezměnilo i přes pokud hrát v pěti v poli. Naše nesehranost v tomto aspektu hry byla rovněž do nebe volající a občas nebylo poznat, kdo vlastně hraje v pěti v poli a kdo ve čtyřech. Prohráli jsme tak i druhý zápas dne.
Carpe Diem vs. Poclain B 1:2 (1:1)
branka: Pája (Dan)
.
Nevím, co k nedělnímu výkonu mám více říct. Byl to otřes! Nestíhalo se prakticky nic. Jediným, kdo podal průměrný výkon byl Michal v bráně, který prakticky za žádnou z branek nemohl. Obrana byla v prvním zápase děravá jako řešeto, což ještě umocnil častý nezájem útočníku se podílet na obraně. Útok neexistuje. Nevím jak vy, ale u mě je to takto. Jdu do zápasu se nebojácným srdcem se o body porvat, ale pokud po 6 minutách prohráváme 0:3 a to po chybách, za které by se mělo věšet, ztrácím absolutně motivaci. Já můžu hrát jako Maradonna, ale pokud to někdo - kdokoliv stále dokola kazí, odevzdává míč soupeři, nedokáže nahrát na metr, nezpracuje míč, tým táhne permanentně dolů…podrývá tím moji snahu a doslova ztlumí můj zápal s hrou cokoliv udělat. Každý může mít svůj názor a můj je tento! Kdybychom aspoň dostávali branky po nějaké střele, nebo prostě po klasických futsalových situacích. Kdežto my dostaneme 90 procent branek z důvodu někoho neschopnosti!!
V šatně po zápasech bylo řečeno, že vše začíná od základních věcí a to například od přihrávky. My si nedokážeme na pár metrů přihrát, panebože! A pokud se nám to podaří, tak ten míč pro jistotu nezpracujeme. Zásadní otázka tedy je, co dál?
Řešení je mnoho, ovšem valná většina z nich má drastický průběh. Doplnění kádru, pravidelná účast na tréninkách, osobní zdokonalování (fyzičky), obměna kádru..
Každý z těchto bodů je v tuto chvíli aktuální..
.
Bod 1 – doplnění kádru. Není možné, abychom na zápas chodili s jedním na střídání. Realita je taková, že v pěti solidní dva zápasy po sobě neodehrajeme. Souhlas? V současnosti je nás v týmu oficiálně 10. Loba nehraje, Martin má pauzu. Michal je brankář a zbývají nám tři hráči na střídání.. Když někdo nebude moct tak, jak se tomu stalo nyní, jsme v prdeli. Proto se zaměřím na doplnění kádru o pár hráčů.
Bod 2 – Tréninky. Naše účast na tréninkách je žalostná a odpovídá naší hře v soutěži. S tímto bodem je úzce spjat i bod předchozí. Po doplnění kádru o další jména vznikne v klubu větší „konkurence“, která bude řešena následovně. Pokud se někdo neomluví z tréninku a nedojde, automaticky nebude muset chodit ani na zápas. Chci v týmu schopné a spolehlivé lidi, kteří mají chuť a touhu tým pozvednout výše a ne ho táhnout ke dnu. Už slyším některé z vás „se na to můžu vysrat“… A já odpovídám.. Ano, můžete. Klidně můžete! Pokud se Vám to nelíbí a máte problém do mobilu, nebo na stránky do diskuze naťukat dvě tři slova „ v úterý nemůžu“, nelze od klubu očekávat kladnou odezvu a sami možná poznáte, že nemá cenu se dále v týmu ohřívat. Tento bod je v přípravě a plně aktuální bude až po doplnění kádru. Poté Vás se vším podrobně seznámím.
Ještě si dovolím malý podbod.. Pokud by mělo z důsledku přibrání nových hráčů dojít k přetlaku hráčů na zápase, tak jak se to stalo vloni při myslím jednom víkendu (tj. třeba 4+5 na střídání), bude mít přednost okteto nejspolehlivějších. Zkrátka a jasně, kdo jak k týmu, tak tým k němu. Je tedy možné, že někdo v budoucnu obdrží sms, že na zápas chodit nemusí. Ovšem zdůvodnit, proč ji dostal si musí sám.
Bod 3 – Osobní zdokonalování. Sám každý ví, jak na tom je. Asi všem v týmu chybí fyzička, což je velký problém. Pokusme se s tím něco dělat.. Co takhle úterý trénink, ve čtvrtek běh? Tím myslím hromadný týmový běh. Ne dva, nebo tři lidi, ale všichni.. Já zkrátka chci se současným stavem něco dělat! Přidáte se?
Bod 4 - Obměna kádru. I tento bod mě bleskl hlavou, když se v kuloárech začíná proslýchat, že v současné sestavě na 2.třídu zkrátka nemáme. Tento bod bych však viděl v současnosti jako nejméně aktuální.
.
V tabulce jsme klesli na 12.místo.
Závěrem bych chtěl říct, že bych chtěl zítra všechny vidět na tréninku. V neděli nás čeká perný den, jelikož změříme síly s prvním týmem tabulky FC Vinohrady a týmem ze středu tabulky Celeanem.
