středa 3. listopadu 2010

Inferno

Inferno. Jiné slovo se nedají najít v hrdle při pohledu na tristní chudobu sestavy, která nás poslední tři víkendy potkala. Opět jsme se museli potýkat s problémem pouhého jednoho na střídání a v kombinaci s naší úžasnou fyzičkou to byl tuhý boj u každého především sám se sebou, nežli se soupeřem. Tomu odpovídají i nedělní výsledky, které Vám nyní přináším.
Bebé Michaldo dos Santos Motta ( čti Bebé Michaldo ) zůstal nemocen na lůžku a tak hráčsky oslabená sestava plná naturalizovaných brazilců zněla nakonec takto:
V bráně nastoupil tradiční opora Michaldinho Nené Branco ( čti Nené ), v obraně nastoupil Cubi Zé Cibinho Gomés (čti Sibíňo), Dani Sucho Baptista ( čti Dani, nebo Sučo), mezi obranou a útokem pendlovalo duo Fred Borielson Lima ( čti Borielson) a Jesus Ceasar Sempája el Fenomeno ( čti Cézar Sempája) Jediný kovaný útočný hrdlořez tedy zůstal Don Juan Vladson Luzinho de Oliveira Evangelista (čti Lužíňo).
.
Před naším prvním vystoupením hráli Vinohrady s Faunou a branková přestřelka skončila na cifrách 12 ku 6. Dělali jsme si srandu, že až nastoupíme, tento trend notně ztlumíme, jak my to dokžeme. :-)) A měli jsme samozřejmě pravdu.. Za naše další dva zápasy padly pouze 3 branky.
.
Začátek utkání s Schalke poznamenala malá nepříjemnost. Při domácí přípravě na zápas jsem vyndal soupisku klubu ven z tašky, aby se nepomačkala, když jen do kabele vkládal kopačky. A co se nestalo. Samozřejmě, že jsem soupisku už do tašky nevrátil. No prostě mě ji dovezl za pusu až do Líšně Lob Senior asi minutu po zahájení střetnutí. Bohužel jsem byl tedy nucen si pro ni doběhnout až k 500metrů vzdálenému Albertu, což mě docela vyčerpalo ještě před mým samotným vstupem do utkání. Po mém doběhnutí zpět do areálu jsme již prohrávali 0:1. Branka padla z doslechu po brejku, kdy si nás udělali hráči Schalke na polovině hřiště a my se nestihli vrátit. Nené byl v bráně bezmocný. Podle povídání našich se od začátku utkání nevyvíjelo vyloženě ve prospěch Schalke, ale i my jsme měli pár výborných brankových příležitostí. Bohužel realita byla krutá jako vždy a my od počátku stahovali manko jedné branky. Obraz prvního poločasu bylo stále stejné a už stokrát ohrané jako deska Beatles. Soupeř tlačil, my bránili a pokud jsme se dostali do šancí, zahodili jsme ji, neb třeba v případě Cibinha míč umístili na spojnici břevna a tyče. Vzpomínám si ještě na jednu stoprocentní, kdy Luzinho sám před golmánem Schalke volil přihrávku na volného Cibinha. Akce skončila fiaskem už ani nevím proč a my tak podtrhli svoji střeleckou nemohoucnost. Pevná obrana statečně odolávala nájezdům německých barbarů a držela solidní výchozí pozici pro zvrat v druhém poločase. V tom prvním se už nic nestalo a tak skončilo naší těsnou prohrou 0:1. Do druhého dějství jsme vstoupili s odhodláním se porvat o body. Nemůžu říci, že by Schalke bylo nehratelným soupeřem, to ani náhodou. Byl to tým jako každý druhý, se kterým jsme letos hráli. Jediným naším velkým výkyvem bylo naše divadelná představení s Líšní, se všemi ostatními soupeři se dalo hrát včetně Schalke. A i v tomto utkání se mohlo rozhodnout na obě strany. Šance byli. Po jedné z nich jsme se řítili v přečíslení na bránu soupeře a Dani ve snaze zasunout meč do pochvy, obušek do vaku, či mobil do ponožky nešťastně předal míč soupeři. Nabíhající Ceasar Sempája a Luzinho tak zůstali v rohu na soupeřově polovině na ocet a došlo tak k nečekanému protiútoku, na které prostě nezbylo sil se vrátit. Přečíslení Schalke vyřešilo bravurně a my se tak mohli jít klouzat a zpytovat svědomí. Místo tlaku na vyrovnání výsledek ukazoval 0:2 a tím téměř konec našich nadějí, vezmeme li v potaz naši vyčerpanost. Do konce střetnutí zbývalo snad 10 minut. V poslední 5ti minutovce jsme se pokusili o hru bez Neného v bráně. Samotný velký Nené nam šel vypomoci do útoku. Závěrečný tlak však přišel v niveč a my si tak odnesli bohužel musím říci asi zaslouženou prohru. Vždy když prohrajeme s podobným soupeřem hledám příčinu toho všeho. Velice rád bych věřil, že kdyby nás bylo o dva borce víc, sehráli bychom utkání se ziskem bodů. Skutečně nám dobrý výsledek utekl mezi prsty a rozdíl mezi oběma mančafty byl především ve fyzickém fondu. Dostat dvě branky za zápas je nadneseně "pohodička", nedat branku katastrofa. Ovšem proč nedáváme branky? Jednoduše nejsou síly!
Carpe Diem vs. Schalke 0:2 (0:1)

Druhé utkání bylo pro nás velkým testem. Stály před námi dva důležité faktory, se kterými jsme se museli poprat. Vypořádat se s úbytkem sil, což bylo spojeno s neztrapněním se s jedním z nejhorších týmů letošních tabulek Classicem. Oba dva body jsme nakonec zvládli a předposlední tým tabulky porazili o prsa čínské běžkyně. Předcházel tomu však nervák, jehož hlavním protagonistou byl nedělní hrdina Nené. S Classicem jsme rozehráli ne příliš pohlednou partii založenou na pozorné obraně a úspoře sil. Classic byl skutečně jedním z horších týmů, se kterými jsme hráli. Zhruba v polovině první půle přišel první a nejzásadnější okamžik zápasu. Po pohledné akci soupeře ve vápně fauloval Dani a byla právem odpískána penalta proti nám. Na tu se chystal asi nejlepší futsalista Classiců, blonďatý krasavec Jasoň. Nené v bráně si flusl do dlaní, aby je pořádně polepil a míč z nich případně nevyklouzl. Jasoň se rozbíhááááá, pááálíííí, Nené skáče jako mrštný kamzík a Jonathan Edwards v jedné osobě a bravurně odvrací míč na roh. V tuto chvíli mě polila takový slast z Neného umění, že jsem musel jít střídat. Prostě krása. Nené podržel tým ve chvíli, kdy to nejvíce potřeboval. Prakticky z protiútoku přišel trest na druhé straně. Po vsutku brazilské spolupráci, kdy si míč umě vyměnil Dani a Luzinho, prvně zmiňovaný z bezprostřední blízkosti skóroval přízemní střelou k tyči. Nato nastala komická situace. Každý byl vyčerpán, že nosil jazyk smotaný kolem krku a tak tento brankový okamžik ani příliš neslavil. Jediný Dani po brance vřískal jako smyslů zbavený. Bylo to úžasné, když si tak vzpomenu nazpět.. Každopádně oběma hráčům gratuluji ke spolupráci a pěkné brance. Do konce první části se už nic, co by stálo za zmínku nestalo. Poločasové vedení dávalo velké šance na zisku nutných bodů. Opět jsem si říkal, že tyto zápasy se slabšími neumíme hrát.. že opět dostaneme do sítě před koncem nějakého nešťastného uplakánka a odejdem skutečně s brekem. Chtělo to rychlé rozhodnutí hned v úvodu druhého dějství. Ale to by nebylo Carpe Diem, aby si cestu k bodům nevytrpěla až do samotného konce. Celý druhý poločas se hrál stále ten stejný valčík. Classsic tlačil, ale doplácel na svoji menší herní vyspělost a občas i naivnost. Neměli úderného hráče, který by tým strhl a dokázal s výsledkem něco udělat. Střel sice bylo požehnaně, ale buď je zachytil obranný šik, nebo skvělý Nené. Utkání skočilo tou nejhubenější výhrou, jakou sport může přinést. Porazili jsme předposlední Classic 1:0.

Carpe Diem vs. Classic 1:0 (1:0), branka: Dan (Vláďa)
.
Je to tak pánové. Ze sportu futsal, kde padá nespočet branek, jsme dokázali během podzimní části udělat klasický fotbal, kde se hraje na jednu, dvě, tři branky. Díky vydřené výhře jsme si udrželi odstup od bezprostředního dna tabulky a spolu s Pentatronem se budeme nadále na dálku prát o poslední sestupovou pozici. Před Pentatronem máme minináskok 1 bodu. V tuto chvíli nám paří 12 pozice v tabulce..
.
Závěrem bych chtěl všem poděkovat za kvalitní týmový výkon a důležitý zisk tří bodů. Prošli jsme si peklem, ale za výsledek to nakonec stálo.
.
V neděli máme poslední jeden zápas podzimní části. Ve 13:10 hrajeme na Novolíšeňské s Torcidou.

Žádné komentáře: