Dnes se tu poprvé objevuje reportáž psaná někým jiným, než mnou. Ano přátelé, kompletní servis o turnaji Kozina Cup Vám dnes přináší Olin.. Takže nastažte zraky, čtěte, divte se a plačte!
.
Naším 1. Soupeřem tedy byl Rebels Okříšky. Zápas měl od začátku jasného pána a na hřišti existovalo jen 1 mužstvo. Bylo vidět,že spolu hrajeme úplně poprvé a někteří si možná ani nepamatovali jména všech svých spoluhráčů. I když jsme se chtěli zaměřit na urputnou defenzivu, vznikly v naší hře zbytečná okénka,která soupeř nemilosrdně trestal. Konečný výsledek 4:0 byl zasloužený a od většího debaklu nás zachránil jen famozně chytající Michal. Nevystřelili jsme ani 1x,na soupeřově půlce strávili za celý zápas asi 30 sekund a poměr držení míče zněl 90%-10%. Po tomto zápase se obavy o naše vystoupení na turnaji ještě zvětšily a mluvilo se o tom,že chceme získat alespoň nějaké 3 body.
Carpe Diem vs. Relebs Okříšky 0:4
.
Po 20ti minutách odpočinku následoval další zápas. Tentokrát se nám postavil celek
THC Valtice. Před tímto zápasem nás zaujal hlavně fakt, že zatímco na naší střídačce se krčil 1 člověk a již nově příchozí „starší pán“ na střídačce soupeře bylo nejméně 8 lidí. Ano soupeř měl celkem
asi 12 lidí do pole! Tento zápas byl z naší strany již mnohem povedenější.Byl absolutně vyrovnaný, možná jsme byli o pověstný chloupek lepší. Ve velmi dobrém světle se opět ukázal Michal,který nás podržel dobrými zákroky. V útoku jsme si vytvořili solidní příležitosti,ale branku jsme dali až cca 5 minut před koncem,kdy pěknou kombinační akci celé 4 zakončoval soupeřův obránce s vypětím všech sil do vlastního brankáře,který míč jen vyrazil a na správném místě jsem se ocitl já a poprvé,nikoliv však naposled jsem ukázal instinkt zabijáka a uklidil míč ze vzduchu neomylně k tyči. Konec zápasu jsme si již pohlídali a tak jsme slavili první vítězství v turnaji v podobě 1:0.
Carpe Diem vs. THC Valtice 1:0
branka: Olin
.
Po další pauze následoval zápas s týmem,jehož název zněl Amatéři z Oleksovic. V tomto zápase jsme byli jasně lepší,hráli opravdu dobrý,moderní fotbal a soupeř vlastně ani nijak neohrozil v bráně spícího a fanynky zdravícího Michala. Hned ze začátku se nám podařilo dát branku. Lukáš výborně zapresoval, předal míč Vláďovi,který sám před brankářem nehamounil , předložil mi přihrávku a já už jen zasunul. Zbytek zápasu jsme měli jasně pod kontrolou,nedařilo se nám sice přidat další gól, ale soupeř nepředvedl ani žádnou haluzáckou akci,takže konečný výsledek byl opět 1:0.
Carpe Diem vs. Amatéři z Oleksovic 1:0
branka: Olin
.
Další zápas proti nám nastoupil soupeř skrývající se sice za názvem Izolace Stehlík,ale jednalo se o Dřevotvar Znojmo-další z favoritů turnaje. Do zápasu jsme vstoupili dobře a ihned po rozehrání se dostali do šance. Poté ovšem Dřevotvar ukázal svou sílu a v rychlém sledu nám nasypal 3 branky. My se ovšem nevzdali a ukázali to,co už jsme všichni začínali cítit. Tento tým měl opravdovou sílu. Akce po vzoru Robben-Sneijder v našem podání Dan-Vláďa udělala ze soupeřových obránců statisty a Vláďa,po vzoru Rafi Nadala a jeho obíhanýho forhendu zavěsil k tyči. Netrvalo dlouho a přidali jsme další gol. Narazil jsem si míč s Danem a před brankářem poslal míč levačkou k tyči. I když náš tlak pokračoval,na vyrovnání jsme nedosáhli a v závěru dostali další branku. Konečný výsledek tedy zněl 4:2.
Carpe Diem vs. Izolace Stehlík 2:4
branky: Vláďa, Olin
.
Po tomto zápase následovala přes 2 hodiny trvající pauza,kterou jsme vyplnili pivem. Náš poslední soupeř měl název Vitoničtí Čápi. V tomto utkání se na nás projevila dlouhá pauza i vypitý škopky. Byl to asi náš nejhorší zápas. Hned v úvodu trefil útočník soupeře životní střelu z plnýho sprintu přesně k tyči. Ve zbytku zápasu jsem poznával staré dobré Carpe. Netrefit prázdnou branku pro nás nebyl problém,šancí bylo na 3 zápasy. Nakonec jsem to vzal na sebe a po kličce na půli a postupu k brance jsem ne příliš tvrdou,ale přesně umístěnou střelou vyrovnal. Po zbytek zápasu pokračoval festival zahozených šancí, zatímco soupeř se k naší brance ani nepřiblížil. Byla to plichta 1:1,která nám nakonec se ziskem 7 bodů zajistila 3.místo ve skupině.
Carpe Diem vs. Vítoničtí Čápi 1:1
branka: Olin
.
V týmu vládla spokojenost se splněním cílu a s postupem. Měli jsme splněno a bylo cítit odhodlání ještě nejméně přes
osmifinále přejít. V tom jsme narazili na tým,jehož název si nepamatuji úplně přesně,ale bylo to myslím
AJM Brno. Poučení z předchozího špílu jsme do zápasu vlítli koncentrovaní na hru. Tento zápas byl opět jasně v naší režii,soupeř se nedokázal vymanit z našeho permanentního tlaku. Gól jsme dali asi v půlce zápasu,kdy jsem tentokrát poslal na golmana soupeře bombu alá Roberto Carlos. Chvíli na to skóroval po individuální akci Lukáš,který za okamžik přidal další branku.Poté jsme polevili v koncentraci a dovolili skorovat i
soupeři ,ale drama jsme ani zdaleka nepřipustili. Po akci ve které Dan prolítl kolem soupeřova beka takovou rychlostí,že rozhodčí přišel překontrolovat,jestli Dan nejel na motorce se k odraženému míči dostal Dub, který zachoval klid pokerového hráče,zpracoval si míč,nechal kolem sebe prolítnout beka a poté naservíroval míč Vláďovi. Ten neomylně zamířil k tyči,ovšem obránce soupeře se zachoval jako Luis Suarez. Penalta. K mému menšímu údivu se zpoza mých zad ozvalo „já jdu“. Ano,Michal se asi právě v brance vzbudil,protože jinak celý zápas střídavě prospal nebo se nechával masírovat místní kráskou. Postavil si míč a jistě uklidil míč k pravé tyči. Poslední kosmetickou úpravu přidal Dub poté,co jsem si půjčil od Dana motorku a před brankářem jsem ještě posunul míč Dubovi. Výhra 5:1 a jistý postup do čtvrtfinále.
Carpe Diem vs. AJM Brno 5:1
branky: Lukáš 2, Olin, Dub, Michal
.
V tom na nás čekal tvrdý oříšek. Vítěz jedné ze skupin nasazený přímo do čtvrtfinále, do té doby jen 1x remizující,jinak vše vyhrál. Název tohoto týmu zněl Vožralý Ludry. Před zápasem jsme si řekli,že už opravdu nemáme co ztratit a zkusíme to. Do zápasu jsme vlétly jako tornádo, nadržení z posledního dobrého výkonu,zatímco Ludry měli nejméně 2 hodinovou pauzu, ve které se šli údajně koupat. To ovšem nijak nesnižuje náš výkon. 1. Gól na sebe nenechal dlouho čekat. Dub se probil podél levé lajny až před branku a ačkoliv si na zádech notný kus cesty nesl baťoh v podobě nějaké Vožralé Ludry nekompromisně levou nohou zakončil nad ruku brankáře. V této fázi jsme asi hráli náš úplně nejlepší fotbal na turnaji. Narážečka střídala narážečku, akce za akcí se valila na Ludřího brankáře. Po pár nevyužitých příležitostech jsme naštěstí dokázali skórovat a odskočit soupeři o 2 branky. S Dubem jsme si na půli parádně narazili míč a z hráčů soupeře udělali jen zírající se školáčky. Následovala opět příhra z prvního doteku na Vláďu,který s instinktem velkého bílého žraloka cítící krev, z první parádně míč po zemi trefil a ten zapadl přímo k pravé tyči. Vedení 2:0 bylo nadějné, ale do konce zápasu zbývalo pořád ještě nejmíň 13 minut. Postupem času začali přebírat aktivitu Vožralý Ludry,ale naše skálopevná obrana je do vyložených šancí nepouštěla. Zejména nehezkej blonďák nám dělal svojí rychlostí potíže. 5 minut před koncem, kdy tlak Luder dosahoval vrcholu a my si pod tlakem připadaly jako hrozny pod nohama velmi statné selky si Dub vzpomněl na časy ,kdy válel extraligu juniorů za brněnskou Kometu. Šanci soupeře zastavil nemilosrdným bodyčkem. Málo kdo čekal, že to možná byl klíčový okamžik 1/4finále. Dub sice dostal zaslouženou žlutou kartu a to při pravidlech turnaje znamenalo vyloučení na 2 minuty,ale důležitým faktem bylo,že soupeřův útočník ze hry odkulhal a už se do ní nevrátil. A oním útočníkem byl již zmíněný nepříjemný blonďák. Zápas ale pokračoval dál a my hráli pouze ve 3. V těchto momentech jsem měl pocit,že nás na nohou drží snad jenom adrenalin,který do nás v obrovských dávkách proudil při pomyšlení,že jsme jen malinkej krůček k historickému úspěchu. I když jsme oslabení hráli velmi dobře, tak chvilku před Dubovým návratem jsme smolně inkasovali. Ale místo abychom se položili, začali jsme ještě víc makat a běhat, soupeř bez svého nejlepšího hráče už tolik nehrozil a zápas jsme opět kontrolovali,než jsme ho rozhodli definitivně. Lukáš s Dubem si neuvěřitelně,jako by spolu hráli celej život, několikrát narazili míč v týlu soupeřovi defenzivy, a už si ani nepamatuji kdo,střílel do poloprázdné brány . Opět zásah obránce,ruka a penalta. Nikoho už nepřekvapilo,že se k ní hrnul Michal a jako přes kopírák zavěsil. Do konce zápasu chyběly jen vteřiny a bylo jasné,že semifinále nám již nikdo nevezme. Následoval hvizd a hromadný orgasmus všech hráčů Carpe Diem. Porazili jsme Vožralý Ludry 3:1.
Carpe Diem vs. Vožralý Ludry 3:1
branky: Dub, Vláďa, Michal
.
V pauze jsme si už asi potřetí řekli,že o nic nejde a prostě to zkusíme. V semifinále na nás čekal starý známy Dřevotvar Znojmo(Izolace Stehlík). Semifinále pro nás mohlo začít jako z pohádky. První akce v našem podání byla parádní. Končila tím,že Lukáš pálí brilantním volejem do břevna a Dubova dorážka jen o milimetry míjí tyč. Půlka beznadějně vyprodaného stadionu už slavila branku,bohužel míč byl jen v boční síti. Pak se ovšem stalo to,co si nikdo nepřál. Z nenápadné akce se útočník soupeře na hrušce obtáčí kolem našeho bránícího hráče a neomylně skóruje. Neutekla možná ani minuta a prakticky stejná akce se stejným výsledkem. Po těchto chvílích jsme naposledy na turnaji vyškrábali poslední zbytky sil a vrhli se do útoku. Vypracovali jsme si nejmíň 3 tutovky,bohužel brankář soupeře byl asi zplozen Ivo Viktorem a Saxanou,jinak si nelze vysvětlit jeho zákroky typu skok do prava,střela do leva,ale jeho vytahovací ruka byla i tam. Jak ubíhal čas,rapidně nám ubývaly síly a dostali jsme ještě 3 branku. Náš pokus alespoň o gól vyzněl do prázdna,ačkoliv šance jsme měli. Nutno sportovně přiznat,že tento soupeř byl lepší a postup si zasloužil. V semifinále jsme tedy prohráli 3:0.
Carpe Diem vs. Izolace Stehlík 0:3
.
Po chvíli odpočinku a soustředění se na penalty (o třetí flek) jsme zjistili,že soupeřem nám bude domácí tým,tedy Kozina Oleksovice. Před penaltami jsme se k našemu překvapení dozvěděli,že se bude kopat 5 penalt,nikoliv 3,jak jsme si mysleli. Na to rozhodčí reagoval,zda li je nás vůbec tolik. Šlo se na to,los jsme vyhráli a já jako zkušený psycholog a liška podšitá jsem rozhodl.že budeme kopat 1. ,protože jde o psychologickou výhodu,kdy soupeř musí dotahovat.Chtěl bych zde zmínit ještě jednu zajímavou věc. Celý turnaj,tj 8 zápasů jsme odehráli na stejným hřišti,dokonce i na stejné půlce! Při penaltách stál Michal ve „své“brance,jen my stříleli na „naši svatyni“. Před penaltami jsme se chytili kolem ramen,jako naši zlatí hoši v Naganu. Sice to asi působili dost komicky,protože když Michal stál u brány a hráč od nás kopal,drželi jsme se 4,takže nijak dlouhý had to nebyl. Ve druhé série se na nás usmálo štěstí,když šaman Michal svým kouzelným proutkem a meditací vytlačil střelu soupeře na brankovou konstrukci. A jelikož my,v pořadí Michal,Lukáš,Vláďa,Olin a Dan(který šel na poslední penaltu bílý jako stěna a myslím,že kdybychom ho několikrát píchly nožem,krev by z něj netekla),všichni velmi zkušeně zavěsili,mohla začít oslava našeho 3.místa.
Carpe Diem vs. Kozina Oleksovice 5:3 pk
branky: Michal, Lukáš, Vláďa, Olin, Dan
rozhodující branka: Dan
.
Následovalo slavnostní ukončení a předání cen. Těch jsme získali plnou náruč. 5L vína, dárkový koš,mičudu(bohužel velikosti 5,takže ho hned Michal zabavil) a fakt velkej pohár. Plní dojmů a unavení jako maratónci jsme se šli najíst do vedlejší vesnice a působili jako banda důchodců.Schody pro nás byl téměř neřešitlnej problém. Domů odjel Michal i s míčem. Zřejmě si chtěl doma ještě zakopat.
.
Přes obrovskou únavu jsme se nakonec dali do kupy a někdy po 9 hodině dorazili na místní zábavu. Samozřejmě,pohár byl s námi a i tady jsme nezklamali a formu si vzali s sebou. Ihned po
zaplacení vstupného jsme pozdravili místní huronským řevem a s pohárem nad hlavou. Místní nás přivitali s otevřenou náručí a na oplátku nás pozdravili vztyčeným prostředníčkem nad hlavou. Hned po usazení jsme pohár naplnili šampaňským. Připadali jsme si jako by to byl Stanley Cup. Jak pokračoval večer,stále více a více jsme se nořili do zelené řeky,až nakonec ani obří přehrada už nemohla tuto řeku udržet,praskla a zaplavila celé okolí. Myslím,že z řeky se stalo nefalšované tsunami. Podle dostupných informaci,prý pohárem proteklo přes 60 zelených! Zastavilo nás zřejmě jen to,že jsme všechnu zelenou vypili.Křepčili jsme na parketu,pohár jak jinak s námi. Bylo to velký.K našemu obrovskému překvapení jsme my i pohár přežili zábavu bez fyzické újmy. Ráno probíhalo klasicky,v každým se mísila kocovina s obří únavou. Kolem 12 hodiny jsme Oleksovice opustili,ale ještě před tím připravili domácí pořadatele na to,že příští rok si jedeme pro velký putovní pohár pro vítěze.
.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za perfektní turnaj. Musím říct,že už jsem ve své kariéře několik turnajů i vyhrál,ale nikdy jsem to necítil jako ted. Banda outsiderů bez fyzičky,kteří místo rozběhání se,chlastali víno a ukecávali rozhodčího,aby začátek o minutku posunul,protože ještě mají skoro celý cígo dokázal neuvěřitelnej výsledek a stále posouval svoje hranice.V 5 lidech v poli! Tým,který spolu hrál poprvé a zřejmě i naposledy v životě,ale nebylo to vůbec poznat,spíš to vypadalo,jako bychom chodili 4x týdně společně hrávat a ještě s 5 míčem. Těší to o to víc,že se nejednalo o žádnou haluz,nebo štěstí,hráli jsme opravdu parádní fotbal,jaký jsem si už dlouho nezahrál a 3.místo jsme uhráli naprosto a zcela zaslouženě. Takže pánové,bylo mi ctí a DÍKY!!!!!
.
Konečné pořadí:
1. Rebels Okříšky
2. Izolace Stehlík(Dřevotvar Znojmo)
3. Carpe Diem
Střelci branek:
Olin – 5x
Lukáš- 2x
Vláďa – 2x
Michal – 2x
Dan - 1x
