Brousil jsme to netu, zda nějaký z našich soupeřů o nás něco nepíše.. Narazil jsem na naše poslední nedělní soupeře, kterak na stránkách popisují ve zkratce svými slovy zápasy, ve kterých nedokázali bodovat tak, jak by si přáli..
Nejprve Líšeň, na kterou jsem již dával odkaz ve článku, takže jen pro ty, kdo nečetl..
http://www.sklisen.cz/stranky/index.php
.
Zde je vyjádření Botafogy:
http://www.botafogo-mokra.tym.cz/
.
A zde bonbónek.. SK Líšeň na téměř každém utkání pár fotek, které uveřejňuje na svých stránkách.. Tak se můžeme pokochat i námi, jak nám to šlo a jací jsme fešáci. Fotky to jsou každopádně povedené..
http://www.sklisen.cz/stranky/index.php?Type=4&Page=fotky.txt&Id=foto10/gal08.htm
pátek 25. června 2010
úterý 22. června 2010
Zhodnocení sezony 2009/2010 očima krále Carpe Diem
Je konec sezony 2009 / 2010, čas bilancování. Tým Carpe Diem Brno 08 odehrál svoji druhou sezonu od svého založení bez větších problémů. Těmi problémy myslím, že se tým nedostal do řešení nepříjemných existenčních úkolů, což je jistě skvělé a dobrá zpráva pro všechny. Klub od svých začátků nabírá stále větší stabilitu, na které se dá stavět i do příštích let. Tolik k úvodu..
.
Sezona 2009 / 2010 byla náročná. Po hladkém postupu v minulé sezoně, kdy byl každý namlsán laskominou nekončících výher, nastal tvrdý pád do reality. Je jasné, že v týmu máme hráče s velkými zkušenostmi, ale na druhou stranu i ty, kteří netušili, co je letos čeká. Abych osobně vyjádřil, co jsem od sezony čekal, nebo spíše byl můj vytyčený cíl byl klidný střed tabulky. Toho jsme se nakonec nedočkali a do poslední chvíle bojovali o nesestup zpět do trojky. V tomto směru byly moje očekávání lehce nenaplněny. O zklamání se však nejedná. Dá se to přirovnat k pocitům, které prožívá nedotočené pivo. Cítí, že do rysky mu chybí cenťák, přesto je celkem spokojeno, že se po cestě na stůl nerozbilo.
Při pohledu na tabulku to již tak hrozně nevypadá. Jakto? Při bližším ohledání tabulky můžeme zjistit, jak ohromně vyrovnaný byl střed tabulky. Skončili jsme celkově 12tí a na 6 místo nám schází pouhopouhých 6 bodů! Co to je 6 bodů? Dvě výhry. Když si vzpomenu na zpackané zápasy s tehdy posledním Juve a předposledním Flamengem, ke kladnému a jásavému hodnocení sezony schází opravdu malý krůček. Je pravdou, že s valným počtem týmů ze středu pole máme zápornou bilanci, kdežto s týmy na předních pozicích jsme odehráli fantastická utkání. Čím to je?
.
Tato sezona byla charakteristická z naší strany především malým počtem vstřelených branek, kvantem neproměněných příležitostí a hutnou atmosférou v týmu. Abych nehovořil jen o slabinách týmu, musím vyzdvihnout obrannou hru, ve které patříme k nejlepším v lize.
Náš tým dokázal v 29 zápasech (nepočítám kontumaci 5:0 s Juve na podzim) vstřelit pouhých 65 branek. Když si to vysumírujem, je to 2,24 branky na zápas. To není moc slavný, co? Jsme s tímto průměrem druzí nejhorší v celé 2.třídě. Kdyby nebyly příležitosti ke změně, tak to beru, že jsme neschopni se tomuto nezdravému trendu postavit, ale my ty šance máme. Troufám si říct, že za zápas máme šancí na 6 branek minimálně a to šancí téměř stoprocentních. V konečné
fázi útoku nakonec zazmatkujeme a šance nakonec dopadne v niveč. Velmi kladně hodnotím naši defenzívu. I přes umístění, jakého jsme dosáhli, získáváme titul pátého nejlepšího týmu v obdržených brankách. V nastoleném trendu je nutné pokračovat i v příští sezoně. Průměr obdržených branek na zápas pro náš tým činí 2,89. Průměr nám výrazně zhoršil nevydaření zápas podzimu s Comixem, kde jsme kapitulovali hned jedenáctkrát.
.
Ještě když zůstanu u tabulkových počtů. V sezoně se nám podařilo hned 11krát zvednout ruce nad hlavu, při oslavě vítězství v zápase. Se sklopeným zrakem jsme naopak odcházeli 16krát. Nemyslím, že by to byla nějak tragická bilance na první sezony v druhé třídě.. Připsali jsme si také tři remízy.
.
Jsem pokojen s přístupem hráčů k týmu. Nestalo se, že bychom se někdy na zápas nesešli v nedostatečném počtu. Okrajově se zmíním o špatné atmosféře v týmu během mnoha zápasů v sezoně. Každý sám nejlépe ví, co ho v jaké situaci negativně ovlivňuje. Já osobně jsem si špatnou a chmurnou náladu nikdy z víkendu do toho dalšího nepřinesl. Nešel jsem na zápas s myšlenkami prohrát a odevzdat se, ale vyhrát a zabojovat. V mnoha případech to však nešlo. Skutečně to nešlo. Zápas co zápas se do týmu vkradla špatná atmosféra, které jen podpořila naši nechuť hrát a o cokoliv bojovat. Nedokázali jsme se v mnoha případech podpořit, ale naopak jsme ještě více kuli železo, aby nevychladlo. Každý má jistě svůj názor na to, proč se tomu tak dělo. Já osobně tento pocit nesnáším a je všeobecně známo, že se v takových podmínkách těžko pracuje. Poslední dva víkendy se však stalo něco, co jsem nečekal. Byl to obrat o 180 stupňů. Do týmu přibyl další hráč – týmový duch, který nás dovedl až ke krásnému zisku 10ti bodů z možných 12ti. Jak je to možné, že to někdy po morální stránce jde a někdy ne nechám na posouzení Vám, každému z Vás..
.
V průběhu sezony došlo k jedné důležité změně. Na postu brankáře se v půli sezony vystřídal Martin H. s Michlem N. Dokázal Michal udržet vysokou laťku, kterou Martin nasadil? Mám za to že ano. Na jaře jsme žádný výraznější vylágoš
nedostali, i když Michal sám jistě ví, pokud někdy udělal chybu a zda má nějaké rezervy. Každopádně jeho výkony jsou dobrým příslibem do budoucnosti, máme dobrého brankáře, na kterém tým může stavět.
.
Tým během celé sezony zažíval takovou herní sinusoidu. Úvod sezony začal na středu osy, sinusoida v průběhu podzimu pomalu klesala, aby na jejím konci vystoupala na svůj vrchol. To samé se dá říci o jaru. Také jsme nezačali nejlépe, střed byl vůbec nejhorší a zakončení sezony bylo přímo pompézně honosné. Sinusoida je rovněž pravým opisem oné blivné morálky, o které jsme psal, a která nás provázela průběhem sezony.
.
Závěrem bych chtěl vše shrnout do pár vět. Letošek bych tedy hodnotil nakonec kladně. Moje představy byly naplněny zhruba na 80 procent toho, co jsem chtěl s týmem dosáhnout, což je velmi příjemné.
I přes odcházejícího Olina do Slovanu Brno se dají na čem postavit nové základy. Závěr sezony jasně naznačil naše možnosti a to, že nemusíme být pouze loutkami 2.třídy, které vedou soupeři tak, jak potřebují. Máme velkou vnitřní sílu, kterou když použijeme jako nyní, máme na to hrát důstojný fotbal, který bude všechny bavit a přinášet nám radost..
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na této sezoně jakkoliv podíleli. Celému týmu, jmenovitě Martinovi H., Michalovi N., Kubovi, Olivovi, Borisovi, Ríšovi, Lobovi, Vláďovi, Michaldovi a Martinovi M. za jejich srdnaté výkony. Dále děkuji svojí manželce Lucce, která mě neustále podporuje a pomáhá ve statistikách :-) , celému realizačnímu týmu, kustodům, masérům, lékařům, hosteskám, časoměřičům, leckdy komickým výrokům rozhodčích, Pištovi, sponzorovi - firmě Lobastick Ltd., našemu jedinému Ultras Daníčkovi a všem vám divákům díky za sms… Snad jsem na někoho nezapomněl a jestli jo, tak mu taky děkuju! Jsem šťasten!
.
Sezona 2009 / 2010 byla náročná. Po hladkém postupu v minulé sezoně, kdy byl každý namlsán laskominou nekončících výher, nastal tvrdý pád do reality. Je jasné, že v týmu máme hráče s velkými zkušenostmi, ale na druhou stranu i ty, kteří netušili, co je letos čeká. Abych osobně vyjádřil, co jsem od sezony čekal, nebo spíše byl můj vytyčený cíl byl klidný střed tabulky. Toho jsme se nakonec nedočkali a do poslední chvíle bojovali o nesestup zpět do trojky. V tomto směru byly moje očekávání lehce nenaplněny. O zklamání se však nejedná. Dá se to přirovnat k pocitům, které prožívá nedotočené pivo. Cítí, že do rysky mu chybí cenťák, přesto je celkem spokojeno, že se po cestě na stůl nerozbilo.Při pohledu na tabulku to již tak hrozně nevypadá. Jakto? Při bližším ohledání tabulky můžeme zjistit, jak ohromně vyrovnaný byl střed tabulky. Skončili jsme celkově 12tí a na 6 místo nám schází pouhopouhých 6 bodů! Co to je 6 bodů? Dvě výhry. Když si vzpomenu na zpackané zápasy s tehdy posledním Juve a předposledním Flamengem, ke kladnému a jásavému hodnocení sezony schází opravdu malý krůček. Je pravdou, že s valným počtem týmů ze středu pole máme zápornou bilanci, kdežto s týmy na předních pozicích jsme odehráli fantastická utkání. Čím to je?
.
Tato sezona byla charakteristická z naší strany především malým počtem vstřelených branek, kvantem neproměněných příležitostí a hutnou atmosférou v týmu. Abych nehovořil jen o slabinách týmu, musím vyzdvihnout obrannou hru, ve které patříme k nejlepším v lize.
Náš tým dokázal v 29 zápasech (nepočítám kontumaci 5:0 s Juve na podzim) vstřelit pouhých 65 branek. Když si to vysumírujem, je to 2,24 branky na zápas. To není moc slavný, co? Jsme s tímto průměrem druzí nejhorší v celé 2.třídě. Kdyby nebyly příležitosti ke změně, tak to beru, že jsme neschopni se tomuto nezdravému trendu postavit, ale my ty šance máme. Troufám si říct, že za zápas máme šancí na 6 branek minimálně a to šancí téměř stoprocentních. V konečné
fázi útoku nakonec zazmatkujeme a šance nakonec dopadne v niveč. Velmi kladně hodnotím naši defenzívu. I přes umístění, jakého jsme dosáhli, získáváme titul pátého nejlepšího týmu v obdržených brankách. V nastoleném trendu je nutné pokračovat i v příští sezoně. Průměr obdržených branek na zápas pro náš tým činí 2,89. Průměr nám výrazně zhoršil nevydaření zápas podzimu s Comixem, kde jsme kapitulovali hned jedenáctkrát..
Ještě když zůstanu u tabulkových počtů. V sezoně se nám podařilo hned 11krát zvednout ruce nad hlavu, při oslavě vítězství v zápase. Se sklopeným zrakem jsme naopak odcházeli 16krát. Nemyslím, že by to byla nějak tragická bilance na první sezony v druhé třídě.. Připsali jsme si také tři remízy.
.
Jsem pokojen s přístupem hráčů k týmu. Nestalo se, že bychom se někdy na zápas nesešli v nedostatečném počtu. Okrajově se zmíním o špatné atmosféře v týmu během mnoha zápasů v sezoně. Každý sám nejlépe ví, co ho v jaké situaci negativně ovlivňuje. Já osobně jsem si špatnou a chmurnou náladu nikdy z víkendu do toho dalšího nepřinesl. Nešel jsem na zápas s myšlenkami prohrát a odevzdat se, ale vyhrát a zabojovat. V mnoha případech to však nešlo. Skutečně to nešlo. Zápas co zápas se do týmu vkradla špatná atmosféra, které jen podpořila naši nechuť hrát a o cokoliv bojovat. Nedokázali jsme se v mnoha případech podpořit, ale naopak jsme ještě více kuli železo, aby nevychladlo. Každý má jistě svůj názor na to, proč se tomu tak dělo. Já osobně tento pocit nesnáším a je všeobecně známo, že se v takových podmínkách těžko pracuje. Poslední dva víkendy se však stalo něco, co jsem nečekal. Byl to obrat o 180 stupňů. Do týmu přibyl další hráč – týmový duch, který nás dovedl až ke krásnému zisku 10ti bodů z možných 12ti. Jak je to možné, že to někdy po morální stránce jde a někdy ne nechám na posouzení Vám, každému z Vás..
.
V průběhu sezony došlo k jedné důležité změně. Na postu brankáře se v půli sezony vystřídal Martin H. s Michlem N. Dokázal Michal udržet vysokou laťku, kterou Martin nasadil? Mám za to že ano. Na jaře jsme žádný výraznější vylágoš
nedostali, i když Michal sám jistě ví, pokud někdy udělal chybu a zda má nějaké rezervy. Každopádně jeho výkony jsou dobrým příslibem do budoucnosti, máme dobrého brankáře, na kterém tým může stavět..
Tým během celé sezony zažíval takovou herní sinusoidu. Úvod sezony začal na středu osy, sinusoida v průběhu podzimu pomalu klesala, aby na jejím konci vystoupala na svůj vrchol. To samé se dá říci o jaru. Také jsme nezačali nejlépe, střed byl vůbec nejhorší a zakončení sezony bylo přímo pompézně honosné. Sinusoida je rovněž pravým opisem oné blivné morálky, o které jsme psal, a která nás provázela průběhem sezony.
.
Závěrem bych chtěl vše shrnout do pár vět. Letošek bych tedy hodnotil nakonec kladně. Moje představy byly naplněny zhruba na 80 procent toho, co jsem chtěl s týmem dosáhnout, což je velmi příjemné.
I přes odcházejícího Olina do Slovanu Brno se dají na čem postavit nové základy. Závěr sezony jasně naznačil naše možnosti a to, že nemusíme být pouze loutkami 2.třídy, které vedou soupeři tak, jak potřebují. Máme velkou vnitřní sílu, kterou když použijeme jako nyní, máme na to hrát důstojný fotbal, který bude všechny bavit a přinášet nám radost..
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na této sezoně jakkoliv podíleli. Celému týmu, jmenovitě Martinovi H., Michalovi N., Kubovi, Olivovi, Borisovi, Ríšovi, Lobovi, Vláďovi, Michaldovi a Martinovi M. za jejich srdnaté výkony. Dále děkuji svojí manželce Lucce, která mě neustále podporuje a pomáhá ve statistikách :-) , celému realizačnímu týmu, kustodům, masérům, lékařům, hosteskám, časoměřičům, leckdy komickým výrokům rozhodčích, Pištovi, sponzorovi - firmě Lobastick Ltd., našemu jedinému Ultras Daníčkovi a všem vám divákům díky za sms… Snad jsem na někoho nezapomněl a jestli jo, tak mu taky děkuju! Jsem šťasten!
Kozina Cup přihlášen
V neděli po posledních zápasech letošní soutěže jsem se dohodli, že už potřetí po sobě poctíme svojí návštěvou turnaj nedaleko Znojma, světoznámý Kozina Cup 2010 v Oleksovicích.
V minulých letech jsme sice na turnaji díru do světa neudělali, ale šlo vždy o příjemně strávený víkend zakončený monstrózní zelenou řekou..
.
Dnes jsem turnaj přihlásil. Zaplacen bude záhy z klubových peněz. Dlouho nebylo jasné, kdo na turnaj pojede a kdo nepojede, proto ty průtahy. Nakonec se ukázalo, že zájemců je dost a to i z řad neCarpeDiemáků. Předběžně se na turnaj tedy přihlásili tito hráči: Michal N., Boris, Vláďa L., Olin, Kuba, kámoš Oldy a Borise Dub, s Luckou jediný pravidelný ultras Carpe Diem jezdící téměř na všechny zápasy – kamarád Vládi (nemůžu si vzpomenout na jméno, myslím že Olda mu říká Daníček), zatím na 50procent jsou Vláďa M. a Lukáš, který se v současné době potýká se zraněním.
To máme suma sumárum 9 lidí, což je pěknej počet na turnájek.
.
Konání turnaje je stanoven na dva dny volna – pondělí 5.7. a úterý 6.7.. druhý den se už jen vyspává na travnatém hřišti a hodnotí turnaj a večerní chlastačku.
.
Dosud přihlášené týmy naleznete zde: (bude se v budoucnu aktualizovat, pokud máte zájem sledovat)
http://www.fckozinaoleksovice.estranky.cz/clanky/prihlasene-tymy-------kozina-cup-2010
Info k turnaji a pravidla naleznete zde:
http://www.fckozinaoleksovice.estranky.cz/clanky/kozina-cup-2010/kozina-cup
V minulých letech jsme sice na turnaji díru do světa neudělali, ale šlo vždy o příjemně strávený víkend zakončený monstrózní zelenou řekou..
.
Dnes jsem turnaj přihlásil. Zaplacen bude záhy z klubových peněz. Dlouho nebylo jasné, kdo na turnaj pojede a kdo nepojede, proto ty průtahy. Nakonec se ukázalo, že zájemců je dost a to i z řad neCarpeDiemáků. Předběžně se na turnaj tedy přihlásili tito hráči: Michal N., Boris, Vláďa L., Olin, Kuba, kámoš Oldy a Borise Dub, s Luckou jediný pravidelný ultras Carpe Diem jezdící téměř na všechny zápasy – kamarád Vládi (nemůžu si vzpomenout na jméno, myslím že Olda mu říká Daníček), zatím na 50procent jsou Vláďa M. a Lukáš, který se v současné době potýká se zraněním.
To máme suma sumárum 9 lidí, což je pěknej počet na turnájek.
.
Konání turnaje je stanoven na dva dny volna – pondělí 5.7. a úterý 6.7.. druhý den se už jen vyspává na travnatém hřišti a hodnotí turnaj a večerní chlastačku.
.
Dosud přihlášené týmy naleznete zde: (bude se v budoucnu aktualizovat, pokud máte zájem sledovat)
http://www.fckozinaoleksovice.estranky.cz/clanky/prihlasene-tymy-------kozina-cup-2010
Info k turnaji a pravidla naleznete zde:
http://www.fckozinaoleksovice.estranky.cz/clanky/kozina-cup-2010/kozina-cup
.
Až budou známy soupeři ve skupině, budu Vás dále informovat..
pondělí 21. června 2010
Českomoravský cement – Mokrá Horákov
Od brzkého rána se lidé v okruhu kilometru od základní školy Mutěnická budili ze spaní. Nebylo to totiž ráno, jako každé jiné, ale ráno protkané řevem motorů těžké techniky. Přeplněné náklaďáky navážely na umělohmotný pažit jednu fůru za druhou cementu z nedalekého městečka na okraji Brna, Mokré Horákov. Tam totiž sídlí společnost Českomoravský cement. http://www.heidelbergcement.cz/cement/
.
Cement byl nevolníky společnosti rozmístěn rovnoměrně v okruhu deseti metrů před naší bránou a mohutně pokropen.. Za pár chvil byl na světě beton, který by nerozbila ani to nejtěžší kladivo na světě, které patří severskému bohu Thorovi. A že hmota byla skutečně 
tuhá a skálopevná se mohlo ten den přesvědčit hned duo velkých favoritů, SK Líšeň a Botafogo Mokrá. Nabroušené tesáky soupeřů se zlomili jako párátka česnekových jednohubek.
Ještě než začnu náš chvalozpěv, který si plně zasloužíme, musím zde zmínit důležitou věc, kterou jsme se svým neuvěřitelným výkonem vyvarovali. Díky bohu, dalo by se říci. Jak už všichni víme, podařilo se nám udržet druhou třídu, ze které měly sestupovat tři nejhorší týmy. To ovšem nakonec není pravda.. Oči pro pláč ve všech druhých třídách nakonec zbyly pro poslední čtyři týmy!! Ano, sestupovalo nakonec kvarteto mančaftů! My, díky úctyhodnému zisku bodů v posledních čtyřech zápasech jsme vystoupali na první nesestupové místo. Končíme tedy na 12.místě tabulky. Sestupujícími jsou Flamengo, Besídka, Excalibur a Juve. Od sestupu nás dělili ony 4 body, které jsme tuto neděli vyválčili. Díky tedy za ně, no nebo spíše díky nám všem, můžeme být jen a jen rádi, že to takto vyšlo a že nám to tak šlapalo..
.
Nebudu zakrývat obavu, která se mou myslí celý týden proháněla jako had na mýtině. Nastoupí k rozhodujícímu víkendu naše dvě výrazné planetky CarpeDiemácké hvězdné soustavy? Nevožere se Olda na svatbě sestry jako to prase a dorazí? Uzdraví se zázračně Martinovi záda? Nemůžu říci, že bych týmu nevěřil i bez těchto opor, ale musíme všichni uznat, že v průběhu celé sezony se spoléhalo často právě na tyto dva kousky, které týmu dali mnohobodový přísun, co se týče kanadského bodování. Situace se nakonec vyvrbila tak, jak se vyvrbila. Museli jsme se obejít bez obou borců. Olin chrápal a nedošel a Martinovi bolest nedovolila hrát, ten se však přišel podívat a povzbudit tým, což bylo super.. Sestava pro tento víkend tedy zněla takto: Michal – Boris, Ríša, Kuba – Michaldo, Vláďa a Pája. Sestava předurčená pro tvrdý beton od začátku do konce obou utkání. Tehdejší matematická jistota byla, že nám stačí uhrát ve dvou utkáních jeden jediný bod k udržení se ve
druhé třídě. To jsme však ještě nevěděli o nové variantě sestupu předsedy BAF Zdeňka Poláka s čtyři potopenými posádkami nejděravějších lodí druhotřídových vod.
.
Začneme tedy zkraje.. Naším prvním soupeřem byla ambiciózní SK Líšeň C, které šlo výrazným způsobem o postup na bojovalo o druhé postupové místo na dálku s Podolím. Dalo se tedy očekávat, že na nás vyrukují se zbraněmi toho nejtěžšího kalibru. Při letmém pohledu do řad Líšně jsem shledal podobnou sestavu, jako na podzim. Především jeden borec tam už loni pěkně herně smrděl, vysoký neustále se tlemící nesympatický hoch. Vyskytovat se v jeho těsné blízkosti bylo jako si strkat do ucha ušáka, jelikož dokázal omýt borce na dvou krocích. Kdybychom ho však zase neměli stále na dohled, měl by příliš prostoru k taktickému manévrování. Byl tedy zvolen správně defenzivní tah s co nejtužším zónovým betonem, který ucpával díry uprostřed pole ve vzdálenosti cca 8-10 metrů před naším Michalem v bráně. Od začátku jsme tuto taktiku začali praktikovat a nesla kýžené ovoce. Za celý první zápas náš štít dostal trhlinu pouze jedinkrát, kdy jsme se nedokázali včas zformovat a soupeř toho okamžitě využil a potrestal nás. Asi po cca 8 minutách hry došlo ke zmiňovanému přečíslení a k inkasování branky na 0:1. Bylo výbornou věcí, že jsme zůstali u stejné taktiky a nesnažili se okamžitě odpovědět a tím otevřít hru. To by byl zřejmě náš konec. I přes naší defenzívu a převážné hraní na naší polovině jsem se tu a tam dostali i my na dostřel brankáři Líšně. Několikrát jsme nebezpečně ohrozili brankáře z dálky a vybojovali několik rohů. Poločas tedy skončil prohrou 0:1 v náš neprospěch. V poločase jsem mluvil s Michalem Valou, který utkání řídil a ten mě utvrdil, že hrajeme ten nejlepší styl proti Líšni, který se na ně dá aplikovat. Prý už viděl mnoho utkání, nebo spíše pískal mnohokrát Líšeň, ale nikdy tak nepohořeli, jako nyní na nás. To nás nabudilo v pokračování ve stanovené taktice. V první půli jsme měli šance na vstřelení branky a tak v nás hořelo přesvědčení, že je v našich silách s výsledkem něco udělat. Hvizd zahájil druhou půlku. A obraz hry byl přesnou kopií poločasu prvního. Nedobytný hrad odolával někdy už i zoufalým počinům v podobě střel často i z 15ti metrů. Prostě středovou zónou by neproklouzla ani myška a po stranách se Líšeňáci jen těžko prosazovali. Konečně to přišlo, při jednom z našich útočných výpadů jsem se k míči dostal já a jak tomu bylo po celou neděli střílel jsem téměř z každé pozice. Nejinak tomu bylo i nyní. Palba mojí pravačkou bohužel , nebo spíše bohudík skončila na obránci přede mnou, ale míč vzduchem doletěl k Ríšovi, stojícímu asi 5 metrů za mnou. Ten si míč nechal jednou skočit a poté nádhernou ránou prověřil bdělost brankáře. A úspěch byl na světě. Prudce vržený míč JebuNaNi protřepal rukavice brankáře Líšně a propadl nešťastníkovi mezi nohy. Míč doplul do brány jako loď do přístavu. Carpe Diem žije! Propukla velká radost z úspěchu. Ríša se stal hrdinou okamžiku a nebýt tam tolik lidí okolo, snad bych se odhodlal i k přátelskému polibku. Pomyslel jsem si, že remíza s Líšní by měla v tomto okamžiku cenu pytle zlata se stříbrem a truhlu plnou drahokamů navíc. Myslel jsem,, že jedeme na maximum. Nebylo to tak, tým se ještě více semkl a dokázal někdy až nemožné. V pár okamžicích Michalovi v bráně sedělo na rameni i štěstí, tyčky jeho brány byla secsakramentsky dobře postavené. Zápal do boje a nervy ze stále nekončícího zápasu se ve mně mísili jako lečo s pivem v žaludku. Nakonec došlo i na odvolání brankáře Líšně a hru v pěti lidech. Jak to dopadlo?? Dočkali jsme se!! Přišel konečný hvizd, který právoplatně dokrojil krajíc chleba tohoto utkání. Remíza 1:1! V tu chvíli snad ne jenom ve mně propukla pravá a nefalšovaná euforie. Získali jsme bod, zajišťující setrvání v soutěži 2.třída i v příští sezoně v sestavě, které jsem na začátku věřil jen zpola. Za to se teď upřímně a z
celého srdce všem zúčastněným omlouvám. Hráli jste fantasticky a tahali jste skutečně za jeden provaz. Viděl jsem na hřišti sedm prudce bijících srdcí, které nebýt potřeby v těle by nejradši vyskočili z těla a bránili vstřelení branky sami vlastními tělíčky. Parádní výkon, díky!
Ještě něco málo k utkání.. V druhé polovině jsme byli možná brance dokonce blíže, než soupeř, Jednou jsem se po individuální akci dostal až sám před gološe, ale k umístěnému zakončení mi chyběli síly. Dále bych chtěl říct jednu důležitou věc, za kterou si stojím. Nebyli jsme horším týmem, než Líšeň!! Horší je většinou ten, kdo prohraje. Lepší bývá ten, kdo bezezbytku naplní svoji stanovenou taktiku. Oba týmy měli taktiku rozlišnou a mám za to, že lépe jsme svoji úlohu zvládli my, takže nebyli jsme horší, ale lépe teoreticky a takticky připraveni s vynikající praktickou aplikací.
Dostalo se mě potvrzení, že jsme Líšni skutečně zhatili plán na postup, nebo alespoň jejich pokus. Asi byli po utkání s námi dosti znechuceni naší jedinou správnou betonářskou taktikou.. Odpovídá tomu jejich komentář na líšeňáckých futsalových stránkách, který Vám rovněž nabídnu.. I takovýto komentář totiž zahřeje..
http://www.sklisen.cz/stranky/index.php
tuhá a skálopevná se mohlo ten den přesvědčit hned duo velkých favoritů, SK Líšeň a Botafogo Mokrá. Nabroušené tesáky soupeřů se zlomili jako párátka česnekových jednohubek.Ještě než začnu náš chvalozpěv, který si plně zasloužíme, musím zde zmínit důležitou věc, kterou jsme se svým neuvěřitelným výkonem vyvarovali. Díky bohu, dalo by se říci. Jak už všichni víme, podařilo se nám udržet druhou třídu, ze které měly sestupovat tři nejhorší týmy. To ovšem nakonec není pravda.. Oči pro pláč ve všech druhých třídách nakonec zbyly pro poslední čtyři týmy!! Ano, sestupovalo nakonec kvarteto mančaftů! My, díky úctyhodnému zisku bodů v posledních čtyřech zápasech jsme vystoupali na první nesestupové místo. Končíme tedy na 12.místě tabulky. Sestupujícími jsou Flamengo, Besídka, Excalibur a Juve. Od sestupu nás dělili ony 4 body, které jsme tuto neděli vyválčili. Díky tedy za ně, no nebo spíše díky nám všem, můžeme být jen a jen rádi, že to takto vyšlo a že nám to tak šlapalo..
.
Nebudu zakrývat obavu, která se mou myslí celý týden proháněla jako had na mýtině. Nastoupí k rozhodujícímu víkendu naše dvě výrazné planetky CarpeDiemácké hvězdné soustavy? Nevožere se Olda na svatbě sestry jako to prase a dorazí? Uzdraví se zázračně Martinovi záda? Nemůžu říci, že bych týmu nevěřil i bez těchto opor, ale musíme všichni uznat, že v průběhu celé sezony se spoléhalo často právě na tyto dva kousky, které týmu dali mnohobodový přísun, co se týče kanadského bodování. Situace se nakonec vyvrbila tak, jak se vyvrbila. Museli jsme se obejít bez obou borců. Olin chrápal a nedošel a Martinovi bolest nedovolila hrát, ten se však přišel podívat a povzbudit tým, což bylo super.. Sestava pro tento víkend tedy zněla takto: Michal – Boris, Ríša, Kuba – Michaldo, Vláďa a Pája. Sestava předurčená pro tvrdý beton od začátku do konce obou utkání. Tehdejší matematická jistota byla, že nám stačí uhrát ve dvou utkáních jeden jediný bod k udržení se ve
druhé třídě. To jsme však ještě nevěděli o nové variantě sestupu předsedy BAF Zdeňka Poláka s čtyři potopenými posádkami nejděravějších lodí druhotřídových vod..
Začneme tedy zkraje.. Naším prvním soupeřem byla ambiciózní SK Líšeň C, které šlo výrazným způsobem o postup na bojovalo o druhé postupové místo na dálku s Podolím. Dalo se tedy očekávat, že na nás vyrukují se zbraněmi toho nejtěžšího kalibru. Při letmém pohledu do řad Líšně jsem shledal podobnou sestavu, jako na podzim. Především jeden borec tam už loni pěkně herně smrděl, vysoký neustále se tlemící nesympatický hoch. Vyskytovat se v jeho těsné blízkosti bylo jako si strkat do ucha ušáka, jelikož dokázal omýt borce na dvou krocích. Kdybychom ho však zase neměli stále na dohled, měl by příliš prostoru k taktickému manévrování. Byl tedy zvolen správně defenzivní tah s co nejtužším zónovým betonem, který ucpával díry uprostřed pole ve vzdálenosti cca 8-10 metrů před naším Michalem v bráně. Od začátku jsme tuto taktiku začali praktikovat a nesla kýžené ovoce. Za celý první zápas náš štít dostal trhlinu pouze jedinkrát, kdy jsme se nedokázali včas zformovat a soupeř toho okamžitě využil a potrestal nás. Asi po cca 8 minutách hry došlo ke zmiňovanému přečíslení a k inkasování branky na 0:1. Bylo výbornou věcí, že jsme zůstali u stejné taktiky a nesnažili se okamžitě odpovědět a tím otevřít hru. To by byl zřejmě náš konec. I přes naší defenzívu a převážné hraní na naší polovině jsem se tu a tam dostali i my na dostřel brankáři Líšně. Několikrát jsme nebezpečně ohrozili brankáře z dálky a vybojovali několik rohů. Poločas tedy skončil prohrou 0:1 v náš neprospěch. V poločase jsem mluvil s Michalem Valou, který utkání řídil a ten mě utvrdil, že hrajeme ten nejlepší styl proti Líšni, který se na ně dá aplikovat. Prý už viděl mnoho utkání, nebo spíše pískal mnohokrát Líšeň, ale nikdy tak nepohořeli, jako nyní na nás. To nás nabudilo v pokračování ve stanovené taktice. V první půli jsme měli šance na vstřelení branky a tak v nás hořelo přesvědčení, že je v našich silách s výsledkem něco udělat. Hvizd zahájil druhou půlku. A obraz hry byl přesnou kopií poločasu prvního. Nedobytný hrad odolával někdy už i zoufalým počinům v podobě střel často i z 15ti metrů. Prostě středovou zónou by neproklouzla ani myška a po stranách se Líšeňáci jen těžko prosazovali. Konečně to přišlo, při jednom z našich útočných výpadů jsem se k míči dostal já a jak tomu bylo po celou neděli střílel jsem téměř z každé pozice. Nejinak tomu bylo i nyní. Palba mojí pravačkou bohužel , nebo spíše bohudík skončila na obránci přede mnou, ale míč vzduchem doletěl k Ríšovi, stojícímu asi 5 metrů za mnou. Ten si míč nechal jednou skočit a poté nádhernou ránou prověřil bdělost brankáře. A úspěch byl na světě. Prudce vržený míč JebuNaNi protřepal rukavice brankáře Líšně a propadl nešťastníkovi mezi nohy. Míč doplul do brány jako loď do přístavu. Carpe Diem žije! Propukla velká radost z úspěchu. Ríša se stal hrdinou okamžiku a nebýt tam tolik lidí okolo, snad bych se odhodlal i k přátelskému polibku. Pomyslel jsem si, že remíza s Líšní by měla v tomto okamžiku cenu pytle zlata se stříbrem a truhlu plnou drahokamů navíc. Myslel jsem,, že jedeme na maximum. Nebylo to tak, tým se ještě více semkl a dokázal někdy až nemožné. V pár okamžicích Michalovi v bráně sedělo na rameni i štěstí, tyčky jeho brány byla secsakramentsky dobře postavené. Zápal do boje a nervy ze stále nekončícího zápasu se ve mně mísili jako lečo s pivem v žaludku. Nakonec došlo i na odvolání brankáře Líšně a hru v pěti lidech. Jak to dopadlo?? Dočkali jsme se!! Přišel konečný hvizd, který právoplatně dokrojil krajíc chleba tohoto utkání. Remíza 1:1! V tu chvíli snad ne jenom ve mně propukla pravá a nefalšovaná euforie. Získali jsme bod, zajišťující setrvání v soutěži 2.třída i v příští sezoně v sestavě, které jsem na začátku věřil jen zpola. Za to se teď upřímně a z
celého srdce všem zúčastněným omlouvám. Hráli jste fantasticky a tahali jste skutečně za jeden provaz. Viděl jsem na hřišti sedm prudce bijících srdcí, které nebýt potřeby v těle by nejradši vyskočili z těla a bránili vstřelení branky sami vlastními tělíčky. Parádní výkon, díky!Ještě něco málo k utkání.. V druhé polovině jsme byli možná brance dokonce blíže, než soupeř, Jednou jsem se po individuální akci dostal až sám před gološe, ale k umístěnému zakončení mi chyběli síly. Dále bych chtěl říct jednu důležitou věc, za kterou si stojím. Nebyli jsme horším týmem, než Líšeň!! Horší je většinou ten, kdo prohraje. Lepší bývá ten, kdo bezezbytku naplní svoji stanovenou taktiku. Oba týmy měli taktiku rozlišnou a mám za to, že lépe jsme svoji úlohu zvládli my, takže nebyli jsme horší, ale lépe teoreticky a takticky připraveni s vynikající praktickou aplikací.
Dostalo se mě potvrzení, že jsme Líšni skutečně zhatili plán na postup, nebo alespoň jejich pokus. Asi byli po utkání s námi dosti znechuceni naší jedinou správnou betonářskou taktikou.. Odpovídá tomu jejich komentář na líšeňáckých futsalových stránkách, který Vám rovněž nabídnu.. I takovýto komentář totiž zahřeje..
http://www.sklisen.cz/stranky/index.php
Carpe Diem vs. SK Líšeň C 1:1 (0:1)
branka: Ríša (Pája)
branka: Ríša (Pája)
.
Po zápasu s Líšní následovala Botafogo Mokrá, o které jsme věděli, že se na jaře celkem trápí a z boje o příčku druhou, na kterou měli po podzimu jistě zálusk, klesli po nemastných výkonech do pohodlného středu tabulky. Proti nám hrál fakt, že se utkání hrálo ihned po skončení toho prvního. Ale budu citovat našeho tenistu Radka Štěpánku, který říká, že nezáleží jak bylo předchozí utkání náročné, či dlouhé, ale na tom, jestli se zvládlo a dotáhlo do vítězného konce. Velké a slavné vítězství totiž vždycky nakopne a dodá síly do dalších, byť okamžitě navazujících bojů. A přesně to se potvrdilo i nám. S chutí hrát a nechat na hřišti všechno jsme se vrhli i do druhého utkání. Se stejnou sestavou, se stejnou taktikou. A aby toho nebylo málo, i se stejným průběhem. Po cca 10 minutách hry, kdy nás Botafogo tlačilo, jsme inkasovali branku. Střela ze střední vzdálenosti prosvištělo komusi pod nohami a rovněž i mezi nohami Michala v bráně. Jednalo se skutečně o prudkou ránu po zemi, proto neradno hledat viníka. Ani zde jsme opět nepolevili a snažili se nadále plnit vše tak, jak jsem si řekli. Nevím jak ostatní, ale já cítil, že Botafogo je slabším soupeřem, než Líšeň. Snadněji se nám přecházelo z obrané fáze do středu pole a snad i častěji jsme se dostávali před bránu soupeře. Věřil jsem v obrat!! V prvním poločase jsme byli rovnocenným soupeřem Mokré. Sice jsme více dbali na obranu, což bylo stoprocentně správné, ale naše útočné akce také často stály za to. Pěkné kombinace s využitím všech hráčů v poli. A když říkám všech, tak všech. Do pěkných akcí se zapojil jak Vláďa, tak Michal a z obrany podporovali vše všichni tři obránci. Měl jsem před oběma utkání trochu strach o naši rozehrávku, nakonec se obavy rozplynuli a ukázali se jako liché. Tento neduh, který se objevil během sezony jsme vyřešil častějším nabíháním a tvořením si místa pro přihrávku. Chodili jsme si více pro míče a nabízeli se pro přihrávku. První poločas nakonec změnu skóre nepřinesl a skončil stejně jako s Líšní naší prohrou 0:1. Úvod druhé půle nemohl začít lépe. Snad po třech minutách hry při jedné z útočných akcí dostal do vápna míč Vláďa a ten byl nekompromisně kopnut obráncem do achilovky. Následovala spravedlivě odpískaná penalta. Na tu jsem si věřil já a nekompromisně si míč uzmul do své
náruče. Viděl jsem, že mě ostatní věří a já je nechtěl zklamat. Postavil jsem si míč na značku pokutového kopu a vyčkal hvizdu rozhodčího. V hlavě jsem už měl dávno rozmyšleno, kam míč kopnu, ale přesto jsem se neustále díval do protějšího levého rohu dolů, abych zmátl brankáře. Nakonec jsem prudkou ránou plackou za přispění skutečně mírné brankáře vyhnal pavouky z pravé šibenice brány. Skutečně povedená penalta, která podtrhla naši dobrou hru a ocenila naše snažení. Od nepřítomných Olina a Lucky jsem později po výpovědi této penalty dostal shodnou otázku, jestli sem to napálil bodlem, což se stalo mým nynějším zvykem. :-) Odpověď je o pár řádků výše.. Bylo vyrovnáno. A my se mohli nadále ponořit do těžkého souboje o poslední body sezony. Botafogo se snažilo svrhnout vítězství na svoji stranu a pár výborných robinsonád předvedl v bráně Michal, který připomínal svým nenapodobitelným brankářským uměním dávného slavného brankáře Lva Jašina. Podržel tým a tým z toho těžil. V polovině druhé půle předvedli ukázkovou akci dva stále nejnovější přírůstky našeho stáda Vláďa s Kubou. Vyměnili si krásně míč na polovině Botafogy a druhý zmíněný zakončil akci gólem. Suprová záležitost. Na Vláďovi bylo jasně patrné, že se proti Mokré, své domovině, chce vytáhnout a pokořit jí za každou cenu. Nakonec byl u obou branek týmu. Do konce střetnutí zbývalo necelých 10 minut. Hra nabírala na obrátkách a vrcholila přibližně 5 minut před koncem. To Botafogo opravdu napnulo plachty a létali a plachtili po hřišti jako šílení. Byl to cirkus, který jsme museli nějak udržet v přípustných mezích, lépe řečeno udržet ho jako kůzlata v ohrádce, nebo chcete li taky kozy v nadité podprsence.. V jedné chvíli Boris odhlavičkoval míč z brankové čáry. Jen jeho pohotový zákrok nás ochránil před vyrovnáním. Tlak soupeře jsem utnul včasným time-outem. Po krátké přestávce se už Mokrá do tak velkého tlaku nedostalo a branku ohrožovali už jen zbrklými a neuváženými pokusy z dálky. Toto utkání jsme dokázali vybojovat svojí pílí a neutuchající touhou po týmovém úspěchu. Zazněl hromový pysk Michala Valy a bylo po zápase. Slavné vítězství 2:1 bylo na svět. Vítězství je to o to cennější, že jsme dokázali výsledek otočit z nepříznivého stavu.
Carpe Diem vs. Botafogo Mokrá 2:1 (0:1)
branky: Pája(p), Kuba (Vláďa)
Po zápasu s Líšní následovala Botafogo Mokrá, o které jsme věděli, že se na jaře celkem trápí a z boje o příčku druhou, na kterou měli po podzimu jistě zálusk, klesli po nemastných výkonech do pohodlného středu tabulky. Proti nám hrál fakt, že se utkání hrálo ihned po skončení toho prvního. Ale budu citovat našeho tenistu Radka Štěpánku, který říká, že nezáleží jak bylo předchozí utkání náročné, či dlouhé, ale na tom, jestli se zvládlo a dotáhlo do vítězného konce. Velké a slavné vítězství totiž vždycky nakopne a dodá síly do dalších, byť okamžitě navazujících bojů. A přesně to se potvrdilo i nám. S chutí hrát a nechat na hřišti všechno jsme se vrhli i do druhého utkání. Se stejnou sestavou, se stejnou taktikou. A aby toho nebylo málo, i se stejným průběhem. Po cca 10 minutách hry, kdy nás Botafogo tlačilo, jsme inkasovali branku. Střela ze střední vzdálenosti prosvištělo komusi pod nohami a rovněž i mezi nohami Michala v bráně. Jednalo se skutečně o prudkou ránu po zemi, proto neradno hledat viníka. Ani zde jsme opět nepolevili a snažili se nadále plnit vše tak, jak jsem si řekli. Nevím jak ostatní, ale já cítil, že Botafogo je slabším soupeřem, než Líšeň. Snadněji se nám přecházelo z obrané fáze do středu pole a snad i častěji jsme se dostávali před bránu soupeře. Věřil jsem v obrat!! V prvním poločase jsme byli rovnocenným soupeřem Mokré. Sice jsme více dbali na obranu, což bylo stoprocentně správné, ale naše útočné akce také často stály za to. Pěkné kombinace s využitím všech hráčů v poli. A když říkám všech, tak všech. Do pěkných akcí se zapojil jak Vláďa, tak Michal a z obrany podporovali vše všichni tři obránci. Měl jsem před oběma utkání trochu strach o naši rozehrávku, nakonec se obavy rozplynuli a ukázali se jako liché. Tento neduh, který se objevil během sezony jsme vyřešil častějším nabíháním a tvořením si místa pro přihrávku. Chodili jsme si více pro míče a nabízeli se pro přihrávku. První poločas nakonec změnu skóre nepřinesl a skončil stejně jako s Líšní naší prohrou 0:1. Úvod druhé půle nemohl začít lépe. Snad po třech minutách hry při jedné z útočných akcí dostal do vápna míč Vláďa a ten byl nekompromisně kopnut obráncem do achilovky. Následovala spravedlivě odpískaná penalta. Na tu jsem si věřil já a nekompromisně si míč uzmul do své
náruče. Viděl jsem, že mě ostatní věří a já je nechtěl zklamat. Postavil jsem si míč na značku pokutového kopu a vyčkal hvizdu rozhodčího. V hlavě jsem už měl dávno rozmyšleno, kam míč kopnu, ale přesto jsem se neustále díval do protějšího levého rohu dolů, abych zmátl brankáře. Nakonec jsem prudkou ránou plackou za přispění skutečně mírné brankáře vyhnal pavouky z pravé šibenice brány. Skutečně povedená penalta, která podtrhla naši dobrou hru a ocenila naše snažení. Od nepřítomných Olina a Lucky jsem později po výpovědi této penalty dostal shodnou otázku, jestli sem to napálil bodlem, což se stalo mým nynějším zvykem. :-) Odpověď je o pár řádků výše.. Bylo vyrovnáno. A my se mohli nadále ponořit do těžkého souboje o poslední body sezony. Botafogo se snažilo svrhnout vítězství na svoji stranu a pár výborných robinsonád předvedl v bráně Michal, který připomínal svým nenapodobitelným brankářským uměním dávného slavného brankáře Lva Jašina. Podržel tým a tým z toho těžil. V polovině druhé půle předvedli ukázkovou akci dva stále nejnovější přírůstky našeho stáda Vláďa s Kubou. Vyměnili si krásně míč na polovině Botafogy a druhý zmíněný zakončil akci gólem. Suprová záležitost. Na Vláďovi bylo jasně patrné, že se proti Mokré, své domovině, chce vytáhnout a pokořit jí za každou cenu. Nakonec byl u obou branek týmu. Do konce střetnutí zbývalo necelých 10 minut. Hra nabírala na obrátkách a vrcholila přibližně 5 minut před koncem. To Botafogo opravdu napnulo plachty a létali a plachtili po hřišti jako šílení. Byl to cirkus, který jsme museli nějak udržet v přípustných mezích, lépe řečeno udržet ho jako kůzlata v ohrádce, nebo chcete li taky kozy v nadité podprsence.. V jedné chvíli Boris odhlavičkoval míč z brankové čáry. Jen jeho pohotový zákrok nás ochránil před vyrovnáním. Tlak soupeře jsem utnul včasným time-outem. Po krátké přestávce se už Mokrá do tak velkého tlaku nedostalo a branku ohrožovali už jen zbrklými a neuváženými pokusy z dálky. Toto utkání jsme dokázali vybojovat svojí pílí a neutuchající touhou po týmovém úspěchu. Zazněl hromový pysk Michala Valy a bylo po zápase. Slavné vítězství 2:1 bylo na svět. Vítězství je to o to cennější, že jsme dokázali výsledek otočit z nepříznivého stavu.Carpe Diem vs. Botafogo Mokrá 2:1 (0:1)
branky: Pája(p), Kuba (Vláďa)
.
V tuto chvíli už byla na místě neskrývaná euforie, kdy jsem šel osobně poděkovat všem našim hráčům. Byl jsem neskonale šťastnej..
Neskonale šťastnej z toho, co se nám povedlo! Asi nikdo, krom největších optimistů by nevěřil, že si i v posledních dvou kolech připíšeme tak výrazný bodový zisk. V sestavě bez Olina a Martina. Tyto dvě ikony nahradil skutečný týmový duch, hlad po úspěchu a dokonale zvládnutá hra. Nevím, jestli jste to také tak cítili, ale do mírné role vůdčí osobnosti týmu se tak trochu nyní pasoval Michaldo, který mnoho obranných akcí slovně řídil a nutno říci, že velice dobře. Cítil jsem, že se Michaldo dostal mnohem více do hry a dostal o mnoho více míčů, než obvykle. A pamatujete si, že by míč po nějaké kličce ztratil. Já si to teda nepamatuju. Hrál skutečně dobře a svoji novou roli, do které se sám dosadil zvládl bravurně. Dále chci říci, že komunikace v týmu během byla také ukázková. Všechny jsem slyšel povzbuzovat ostatní a komunikovat při rozebírání hráčů soupeře. To je také jeden ze základních stavebních kamenů úspěchu týmu. Každej jsme si křikli, nebo nahlas řekli, kdo koho má za mého vydatného hučení „ucpat střed, hlavně ucpat střed !! „ Pozitivní povzbuzování a rady ostatním každý přijímal za své a plnil je. Atmosféra v týmu byl skvělá a nepamatuju si, kdy bychom se dokázali takto stmelit pro společný cíl. Michal v bráně mockrát tým podržel v situacích kdy to před naší bránou hořelo nejvíce. Dvě branky za dva zápasy je skvělý výsledek za kterým stojí rovným dílem on i obrana. Zápas od zápasu je Michal lepší! Kuba odehrál také veledobrá utkání, dal vítěznou branku a několikrát nebezpečně zaútočil. Ve hře byl vidět a z výhry mu náleží stejná porce jako ostatním. Boris parádně zvládl roli bořiče a netuším, nebo si nevzpomínám, že by přes něj někdo prošel. Zachránil nám výhru s Botafogou. Ríša dal rovněž důležitou branku, vyrovnávající na 1:1 s Líšní. I když jsem to tak nikdy necítil, teď mi přišlo, že do týmu vnesl takovej klid a pocit, že se nemůže nic stát. Byl oporou a pilířem obrany. Vláďa odehrál rovněž pěkná utkání. Na hřišti byl vidět. Byl u obou branek v zápase s Botafogou a podle jeho slov ho futsal pět po dlouhé době skutečně bavil. Nebyl to je Tvůj pocit, Vláďo.. Sebe hodnotit tradičně nebudu, jen doufám, že sem byl také přínosem pro tým.. Mluvím snad za všechny, když řeknu, že z neděle máme dobrý pocit všichni. Každý zahrál dobré utkání, ale nehraje se na jednotlivce, nýbrž týmově a tentokrát vyhrál skutečně kolektiv.
Tímto chci všem ještě jednou všem za předvedené výkony poděkovat a neváhám i smeknout klobouček!
V následujících dnech a týdnech bych rád na stránkách uveřejnil další věci, které se v poslední udály a není jich zrovna málo..
Můžete se těšit na shrnutí posezónní schůze, shrnutí sezony 09/10 pohledem krále klubu, statistiky celé sezony, turnaj Kozina Cup a jiné..
.
Dodatek: Po skončení zápasu Carpe Diem vs. Botafogo na pažit naběhlo hejno naturalizovaných brazilců, kteří byli najati na odklizení ztuhlého betonu, proto byl celý nedělní futsalový program na hřišti Mutěnická posunut o dvě hodiny pozdějc.
V tuto chvíli už byla na místě neskrývaná euforie, kdy jsem šel osobně poděkovat všem našim hráčům. Byl jsem neskonale šťastnej..
Neskonale šťastnej z toho, co se nám povedlo! Asi nikdo, krom největších optimistů by nevěřil, že si i v posledních dvou kolech připíšeme tak výrazný bodový zisk. V sestavě bez Olina a Martina. Tyto dvě ikony nahradil skutečný týmový duch, hlad po úspěchu a dokonale zvládnutá hra. Nevím, jestli jste to také tak cítili, ale do mírné role vůdčí osobnosti týmu se tak trochu nyní pasoval Michaldo, který mnoho obranných akcí slovně řídil a nutno říci, že velice dobře. Cítil jsem, že se Michaldo dostal mnohem více do hry a dostal o mnoho více míčů, než obvykle. A pamatujete si, že by míč po nějaké kličce ztratil. Já si to teda nepamatuju. Hrál skutečně dobře a svoji novou roli, do které se sám dosadil zvládl bravurně. Dále chci říci, že komunikace v týmu během byla také ukázková. Všechny jsem slyšel povzbuzovat ostatní a komunikovat při rozebírání hráčů soupeře. To je také jeden ze základních stavebních kamenů úspěchu týmu. Každej jsme si křikli, nebo nahlas řekli, kdo koho má za mého vydatného hučení „ucpat střed, hlavně ucpat střed !! „ Pozitivní povzbuzování a rady ostatním každý přijímal za své a plnil je. Atmosféra v týmu byl skvělá a nepamatuju si, kdy bychom se dokázali takto stmelit pro společný cíl. Michal v bráně mockrát tým podržel v situacích kdy to před naší bránou hořelo nejvíce. Dvě branky za dva zápasy je skvělý výsledek za kterým stojí rovným dílem on i obrana. Zápas od zápasu je Michal lepší! Kuba odehrál také veledobrá utkání, dal vítěznou branku a několikrát nebezpečně zaútočil. Ve hře byl vidět a z výhry mu náleží stejná porce jako ostatním. Boris parádně zvládl roli bořiče a netuším, nebo si nevzpomínám, že by přes něj někdo prošel. Zachránil nám výhru s Botafogou. Ríša dal rovněž důležitou branku, vyrovnávající na 1:1 s Líšní. I když jsem to tak nikdy necítil, teď mi přišlo, že do týmu vnesl takovej klid a pocit, že se nemůže nic stát. Byl oporou a pilířem obrany. Vláďa odehrál rovněž pěkná utkání. Na hřišti byl vidět. Byl u obou branek v zápase s Botafogou a podle jeho slov ho futsal pět po dlouhé době skutečně bavil. Nebyl to je Tvůj pocit, Vláďo.. Sebe hodnotit tradičně nebudu, jen doufám, že sem byl také přínosem pro tým.. Mluvím snad za všechny, když řeknu, že z neděle máme dobrý pocit všichni. Každý zahrál dobré utkání, ale nehraje se na jednotlivce, nýbrž týmově a tentokrát vyhrál skutečně kolektiv.
Tímto chci všem ještě jednou všem za předvedené výkony poděkovat a neváhám i smeknout klobouček!
V následujících dnech a týdnech bych rád na stránkách uveřejnil další věci, které se v poslední udály a není jich zrovna málo..
Můžete se těšit na shrnutí posezónní schůze, shrnutí sezony 09/10 pohledem krále klubu, statistiky celé sezony, turnaj Kozina Cup a jiné..
.
Dodatek: Po skončení zápasu Carpe Diem vs. Botafogo na pažit naběhlo hejno naturalizovaných brazilců, kteří byli najati na odklizení ztuhlého betonu, proto byl celý nedělní futsalový program na hřišti Mutěnická posunut o dvě hodiny pozdějc.
pátek 18. června 2010
Schůze klubu bude v neděli po zápasech!
Podle reakcí na diskuzi souhlasím s posezonní schůzí ihned v neděli po zápasech. Konec našeho druhého zápasu s Botafogou by měl být cca v 10:40. Poté se VŠICHNI PROSÍM přesuneme někam do hospody, kde bych rád probral navážno veškeré věci a skutečnosti, které se naskytly během této sezony a které nás čekají v budoucnu.
Nejsem názoru, že věc případného sloučení klubu a jiným, či rozhodnutí o budoucnosti klubu samotném je otázkou pěti minut, ale řádného promyšlení každého z nás. Přesto tyto věci probereme a rozhodnutí uděláme buď ihned, nebo si dáme čas na rozmyšlenou, k čemuž se přikláním.
Naskýtá se více variant a je více věcí, o kterých chci s předstihem informovat.
Situace s omluvenkami se pomalu vyjasňuje k slunečnu. Do teď nemám jedinou omluvenku a tak doufám, že se sejdeme konečně všichni, tak jak to má být. I kvůli té schůzi. Ríša účast nakonec přislíbil, Martin se příjde podívat psal a Olda pokud by náhodou nešel, tak to má kousek a ten čas na schůzi si jistě taky najde. Ostatní by měli přijít normex na zápas..
Program schůze:
- Předmluva – úvodní proslov
- Zhodnocení sezony
- Dekorování Hráče sezony - asi Páji
- Odchody hráčů
- Možnosti startu klubu v příští sezoně, hlasování
- Sestava pro příští sezonu
- Startovné na příští sezonu
- Turnaje
- Diskuze a připomínky
- Slavnostní ukončení
čtvrtek 17. června 2010
Kozina, nebo Nekozina?
Na začátku července, jmenovitě 5. a 6. července se uskuteční turnaj futsalu Kozina Cup 2010, na kterém jsme už dvakrát po sobě účinkovali. Účast na tomto turnaji se už párkrát probírala, ale sestava stále nenabyla správné formy, aby mohl být turnaj přihlášen..
Koziňáci nám už dokonce poslali dopis, zda se zúčastníme a před pár dny mi i telefonovali. Bylo by tedy moudré se konečně nějak dohodnout a rozseknout to. V neděli, po zápse chci od každého vědět, jak je na tom, ať máme konečně jasno. Olin třeba říkal, že Vláďa asi pojede, ale jestli je to pravda nevím.. A tak je to skoro se všemi..
.
Takže v neděli se řekne buď ano, nebo ne. Pokud se tak nestane, věc předávám do rukou dál těm, kteří budou dělat potíže..
středa 16. června 2010
Odchod legend + posezonní schůze DULEŽITÉ!
Nevím, zda je na to ta pravé chvíle, ale považuji za nutné sdělit zbytku týmu informaci, která prosákla během minulé neděle a všechny mírně řečeno zaskočila.
Pro příští sezonu ve svých řadách nemůžeme počítat se službami dvou prvotřídních tvořivých hráčů týmu - Olina a bohužel dokonce i Martina M..
Ano, je tomu tak..
Pro příští sezonu ve svých řadách nemůžeme počítat se službami dvou prvotřídních tvořivých hráčů týmu - Olina a bohužel dokonce i Martina M..
Ano, je tomu tak..
.
Olda se během posledních 14ti dní na zdlouhavých jednání s managerem Slovanu Jarou dohodl, že v příští sezoně bude účinkovat ve vyšší soutěži v dresu Slovanu Brno. Tato věc je dosti nemilá a jistě to tak všichni cítíme. Už delší čas bylo známo, že se Olda rozhodoval, komu dá v příští sezoně přednost, nakonec vyhrála touha po uplatnění a uznání ve vyšší soutěži..
Olda se během posledních 14ti dní na zdlouhavých jednání s managerem Slovanu Jarou dohodl, že v příští sezoně bude účinkovat ve vyšší soutěži v dresu Slovanu Brno. Tato věc je dosti nemilá a jistě to tak všichni cítíme. Už delší čas bylo známo, že se Olda rozhodoval, komu dá v příští sezoně přednost, nakonec vyhrála touha po uplatnění a uznání ve vyšší soutěži..
.
Druhou neméně špatnou zprávou je to, že ani Martin neuvažuje o prodloužení smlouvy s Carpe Diem. Jako důvod uvedl fakt, že ho poslední dobou přestává futsal bavit obecně. Faktorů proč je tomu tak může být mnoho. Horší výsledky týmu, než se očekávalo, napětí v týmu během téměř každého zápasu.. o tom všem se však můžeme pouze dohadovat, pokud Martin neučiní sám tiskové prohlášení. Martin nepotvrdil, zda bude v příští sezoně pokračovat za jiný klub.
.
Jsou to velké ztráty, které budou muset být nějak řešeny. Blíží se poslední hrací víkend sezony a po ní následuje celkem dlouhá letní pauza. Než se všichni rozjedou do různých koutů země na dovolenou, rád bych udělal posezonní schůzi, kde bych chtěl pohovořit o situaci, která nastala a domluvit se na účinkování týmu v příští sezoně. Nabízí se více variant, co bychom mohli hrát, které bych rád s Vámi prohovořil. Během letních měsíců se zcela jistě všichni nesejdeme a v září už začíná nová sezona, proto Vás prosím o kompletní účast na schůzi.
Myslíte, že byste mohli ve všední den? Na víkend 26.-27. už mám omluvenku od Michala, proto se ptám, zda by to nevadilo..
Navrhuju tři datumy, u kterých prosím napište co nejdříve ANO/NE, zda který termín můžete. Následně bude udělána rezervace stolu..
Středa 23.6. – Varna, večer
Čtvrtek 24.6. – Varna, večer
Pondělí 28.6. – Varna, večer
.
Pokud budou moct nějakej termín všichni, termín vyhrál. Schůze se týká i Olina a Martina, tak prosím o vyjádření i je.
Druhou neméně špatnou zprávou je to, že ani Martin neuvažuje o prodloužení smlouvy s Carpe Diem. Jako důvod uvedl fakt, že ho poslední dobou přestává futsal bavit obecně. Faktorů proč je tomu tak může být mnoho. Horší výsledky týmu, než se očekávalo, napětí v týmu během téměř každého zápasu.. o tom všem se však můžeme pouze dohadovat, pokud Martin neučiní sám tiskové prohlášení. Martin nepotvrdil, zda bude v příští sezoně pokračovat za jiný klub.
.
Jsou to velké ztráty, které budou muset být nějak řešeny. Blíží se poslední hrací víkend sezony a po ní následuje celkem dlouhá letní pauza. Než se všichni rozjedou do různých koutů země na dovolenou, rád bych udělal posezonní schůzi, kde bych chtěl pohovořit o situaci, která nastala a domluvit se na účinkování týmu v příští sezoně. Nabízí se více variant, co bychom mohli hrát, které bych rád s Vámi prohovořil. Během letních měsíců se zcela jistě všichni nesejdeme a v září už začíná nová sezona, proto Vás prosím o kompletní účast na schůzi.
Myslíte, že byste mohli ve všední den? Na víkend 26.-27. už mám omluvenku od Michala, proto se ptám, zda by to nevadilo..
Navrhuju tři datumy, u kterých prosím napište co nejdříve ANO/NE, zda který termín můžete. Následně bude udělána rezervace stolu..
Středa 23.6. – Varna, večer
Čtvrtek 24.6. – Varna, večer
Pondělí 28.6. – Varna, večer
.
Pokud budou moct nějakej termín všichni, termín vyhrál. Schůze se týká i Olina a Martina, tak prosím o vyjádření i je.
Culiš se těžce zranil
Culiš, někdejší hráč Carpe Diem, nyní hráč Slovanu Brno se v nedělním utkání soutěže 1.třída těžce zranil.
Podle zprostředkovaných informací při otočce na
místě šlo správným směrem jen tělo, noha zůstala bohužel stát na místě. Nešlo o kličku soupeři, kolem Culiše nikdo nebyl. Výsledek této nešťastné chvíle je bohužel katastrofální. Culiš si utrhl meniskus a zpřetrhal vazy v koleni.
Dle informací, kterých se mi dostalo, je nyní po operaci menisku. Plastika vazů bude následovat později..
Je předčasné spekulovat, zda se Radim k futsalu obecně ještě vrátí, doufejme že ano. Léčení tak těžkého zranění si vyžádá mnoho měsíců rekonvalescence a tvrdé práce. Nemusíme si nic nalhávat, Culiš také nepatří k nejmladším hráčům.. Já však pevně věřím, že ho jednou opět spatřím na umělém pažitu v plné síle. Snad nikdo by si nepřál, aby jeho futsalová pouť skončila třemi písmeny, které straší ve snech nejednoho playera, jímž jsou Uak. (ukončení aktivní kariéry)
.
Přeju Ti brzké uzdravení a hodně sil v boji s osudem.
Podle zprostředkovaných informací při otočce na
místě šlo správným směrem jen tělo, noha zůstala bohužel stát na místě. Nešlo o kličku soupeři, kolem Culiše nikdo nebyl. Výsledek této nešťastné chvíle je bohužel katastrofální. Culiš si utrhl meniskus a zpřetrhal vazy v koleni.Dle informací, kterých se mi dostalo, je nyní po operaci menisku. Plastika vazů bude následovat později..
Je předčasné spekulovat, zda se Radim k futsalu obecně ještě vrátí, doufejme že ano. Léčení tak těžkého zranění si vyžádá mnoho měsíců rekonvalescence a tvrdé práce. Nemusíme si nic nalhávat, Culiš také nepatří k nejmladším hráčům.. Já však pevně věřím, že ho jednou opět spatřím na umělém pažitu v plné síle. Snad nikdo by si nepřál, aby jeho futsalová pouť skončila třemi písmeny, které straší ve snech nejednoho playera, jímž jsou Uak. (ukončení aktivní kariéry)
.
Přeju Ti brzké uzdravení a hodně sil v boji s osudem.
úterý 15. června 2010
Morfujeme! Síla zabijáckého jablka!
Ano je to tak vážení, morfujeme! Nedělí jsme dali okusit soupeřům plnou sílu zabijáckého jablka! Naše přemorfování se z těžkopádných hrochů na nebojácné lvy přišel v ten nejpotřebnější okamžik. Dalo by se říci, že jsme si parádním víkendem zřejmě už nadobro zachránili kůžičku, která se nám po posledních nezdarech už pekelně připékala.. Jen velká souhra náhod by nás mohla poslat zpět do třetí třídy.
V neděli jsme se sešli v sestavě bez Kuby a bez Vládi. Mělo se tedy hrát ve třech lidech v obraně a třech v útoku. Jmenovitě sestava vypadala takto: Michal – Boris, Olin Ríša – Michal, Martin, Pája. Martin nastupoval s bolavými zady a nebylo jisté, jak dlouho bolest, se kterou zjevně hrál, vydrží. Počasí ten den taky přálo a po úmorných vedrech přišel konečně den, kdy bylo dýchatelno a rtuť na teploměru snad nepřekročil dvacítku. To rozhodně ne. Čekala nás rozhodující bitva o setrvání v 2. třídě.
.
Na úvod se naším soupeřem stala Besídka. Do té doby spolu s námi nejhorší celek jarní části. Mnohými odborníky byl tento duel považován za utkání jara a možná i celé sezony, jelikož jeho vítěz se mohl konečně odpoutat od sestupových pozic, naopak prohravší by do bahna zabředl ještě hlouběji. Nálepka rozhodujícího špílu jara ještě přidala na důležitosti a podpořila touhu se vytáhnout a sebrat všechny body. Od úvodu jsme měli mírnou psychickou převahu, jelikož jsme věděli, že náš soused z tabulky v prvním dnešním zápase prohrál vysoko s Deportivem 0:8. Jejich mentální síla tedy před duelem s námi nemusela být velká, ovšem šlo pouze o naši domněnku.. Každopádně už úvod naznačil, že Besídka nedá svoji kůži zadarmo. Od úvodních minut se na nás soupeř snažil útočit, zahnat nás do ouzkých a párkrát míč po povětšinou střelách z dálky zaštípal Michala v rukavicích. Dělo se tak však opravdu pouze sporadicky a počáteční herní převaha se brzy vyrovnala. Asi v polovině první půle hry na obě strany přišel náš první a snad rozhodující okamžik zápasu. Po vypíchnutí míče na půlící čáře (nutno říci že rukou, ale na to se historie ptát nebude), jsem zamířil vstříc gološovi naproti. Na zádech jsme cítil dech soupeře, přesto jsem neváhal si při dlouhatánské cestě odpočinout a zkontrolovat, zda mi někdo ze spoluhráčů nabíhá. Nikde nikdo a tak jsem atakován obráncem soupeře vytelil takový bodlo, že meruna na chvíli nabrala tvar ragbyového míčem. Z deseti metrů míč zasvištěl do šibenice brány. Povedená trefa. Potřebné vedení 1:0 bylo na světě. Za malou zmínku stojí, že už potřetí za zři víkendy se mě povedl takřka stejný gól. Vždy jsem nějakým způsobem míč vypíchl na polovině a poté zdárně zakončil. Branky, které dávám jsou tedy v poslední době unassisted, poctivě vybojované. Do konce první poloviny se už nic významného nestalo. Naše první branka nám měla přinést uklidnění, ale na sto procent to neplatilo. Máme bohaté zkušenosti s tím, jak ztratit zápas a strach, že se historie bude opakovat byla na místě. Na začátku druhého poločasu však nastalo něco, co v novodobých dějinách nemá obdoby a učebnice futsalu pro tento skvost nezná pojmenování. Po rozehrání na půlící čáře se míče chopil Olin a slalomem ala Hermann Mayer prošel celou obranou Besídky a bodlíčkem k tyči zvýšil skóre. Byl to možná nejrychlejší gól vůbec, co je futsal futsalem. Při slalomu se Olda kroutil jak žížala a mátl obránce tělem, kolena mu div nelítali z kloubů, přesto však vše ustál a neopakovatelný okamžik byl na světě. Veledůležitou a právem zapsanou asistenci si na své konto
připsal Michal. Vedení 2:0 se zdálo býti konečně dostatečným. A to beru z toho pohledu, jak nebezpečný byl do té doby soupeř a jak jsme se dnes dokázali popasovat s obrannou činností. A skutečně, vedení jsme udrželi a ke konci druhé půle jsme dokonce náskok navýšili ještě o jednu branku. Po akci Michala, který po oba dva zápasy neděle podával výborný výkon, přiťukl míč Borisovi před bránu a ten svým důrazem na dvakrát přelstil brankářem. Boris je starý lišák, ví jak vyzrát na brankáře, jak si ho brazilskými kousky povodit, no a to se i stalo.. Utkání jara tedy skočilo s dobrým koncem pro nás, nutno říci že plně zaslouženou výhrou 3:0! V týmu zavládla radost a především úleva po zvládnutém zápase.. Během tohoto klání Olda utrpěl zranění obličeje v oblasti pravého oka. Při jednom ze soubojů dostal loktem do očního oblouku a v přestávce mezi zápasy se postižené místo náramně nalévalo, nafukovalo a už i trochu barvilo. Přestávkový program vyplnil komediant Ríša, který 5 minut hledal náš druhý míč. Poté jsme mu řekli, že dnes jsme vzali pouze jeden a ten co hledá leží u mě doma v předsíni. Ríša měl vždycky smysl pro humor, ale že se z něj stane až takový komik, jsme netušil. Všechny výtečně pobavil. Carpe Diem vs. Besídka 3:0 (1:0)
branky: Pája, Olin (Michal), Boris (Michal)
.
Náš druhý nedělní sok bylo druhé Podolí. Nedělali jsme si příliš iluze o dobrém výsledku. Jednak se jednalo o tým, který téměř neprohrává a navíc se stalo to, co bylo avizováno ještě před prvním zápasem. Martin do zápasu s Podolí nenastoupil. Jeho záda mu vystavili stopku. Nastupovali jsme tedy v pěti, částečně vyšťaveni z besídky, kterou nám připravila Besídka. Zato soupeř byl v šesti lidech a podpořen výhrou nad Deportivem 4:2. Mělo to být tedy jednoznačné utkání, kdy sázkovky vysoce favorizovali druhé Podolí. A úvod zápasu nezačal vůbec dobře. Po pár minutách ve vápně sporně fauloval buď Boris, nebo Ríša a kopala se proti nám penalta. Bylo to vážně sporné, soupeři se míč zapletl pod nohy a poté upadl. Protože ale na něm byl nalepenej náš hráč. Rozhodčí, kterej pendrek viděl, odpískal faul. Penalta byla proměněna. Asi po minutě hry nastal však druhý šok. Po akci Podolí se sám před Michalem objevil útočník s míčem a Michal ho nemilosrdně sestřelil. Druhá odpískaná penalta během dvou minut. Tato však byla zasloužená, to musíme uznat. Podolák se rozbíhá... Michal míč hypnotizuje a náhle skok… Míč plachtí, plachtí a Michal zázračně konečky prstů na nohách vyškrabává míč na tyčku. Michal se stal hrdinou okamžiku, kdy zachránil tým vynikajícím zákrokem. :-) Kdyby padla hned v úvodu branka na 2:0 bylo by asi po zápase stejně jako minulé kolo s Poclainem. Po našem našťasntném úvodu jsme se dali do kupy a začali hrát svoji defenzivní taktiku podpořenou občasnými výpady do útoku. I před optickou herní převahu, kdy Podolí do nás bušilo a většinou nás uzamklo před vlastní bránou, jsme hráli dobrý fotbal a naše akce měli občas i hlavu a patu. Byli jsme nebezpeční. V polovině první půlky jsme se prosadili také my. Po útočné akci jsem vypálil střelu, která minula bránu cca o dva metry. Naštěstí šla přímo na Michala, který ji šikovně zkrotil. Následoval rychlej proces, moje naběhnutí před bránu, Michalovo pohotové přiťuknutí a moje veledílo psané levou nohou. Přes obránce jsem okolkovaný dopis poslal rychle k pravé tyči vykuleného gološe. Pěkná, rychlá, moderní futsalová akce, ve které nepokryli obránci Podolí moje bleskové naběhnutí. Futsal je opravdu jednoduchá hra.. Nečekané vyrovnání, ale zasloužené. Následovalo opětovné bušení do vrat Carpe Diem. Bezvýsledné. Výborně organizované obrana nedávala soupeři sebemenší šanci na úspěch. Poločas skončil plichtou 1:1. Na našem výkonu musím vyzdvihnout především nevídanou bojovnost! Nebývá zvykem, abychom hráli jeden za druhého tak, jak tomu bylo vidno v neděli. Především v obraně se podal neskutečný výkon, kdy aktivním povzbuzováním, podporováním a radami od ostatních, jsme se stmelili více než kdy předtím. Konečně jsme dokázali negativní energii, která po celou sezonu v týmu vládne přetavit v tu pozitivní, týmovou a bojovnou. V poločase jsme věřili, že výsledek můžeme přinejmenším udržet. Podolí sice tlačilo, ale nedokázali nás nikdy dostat pod takový tlak, že bychom si nevěděli rady a nevěděli kam skočit. Snad v půlce druhé půle po obléhání naší branky svitlo slunce na druhé straně. Po akci, kterou založil asi Ríša, poslal míč na mě na pravou stranu, já se s míčem chvíli mazlil a poté potáhl až k bráně. Mohl jsem už střílet, ale všiml jsem si lépe postaveného Borise nabíhajícího k levé tyčce. Po náznaku tělem, že budu střílet jsem nezištně pod nohami obránce poslal míč na Bordu a ten bez problémů zasunul meč do zývající pochvy brankáře. Vedeme 2:1 a zázrak dostává stále reálnější obrysy. Je deset minut před koncem a my držíme jednobrankové vedení zuby nehty. Soupeř obléhal naši bránu všemi možnými prostředky, někdy i nemožnými, když se snaží nafilmovat všelijak pády ve vápně. My hráz držíme! V posledních pěti minutách do konce se soupeř odhodlal odvolat brankáře a hrát v pěti v poli. I přes stále větší tlak odoláváme a míče zakopáváme daleko, jako bychom byli v tranzu. Posledních 10 vteřin, … pět, čtyři, tři, dva, jedna…. !!! konec! Slavně porážíme druhý celek tabulky Podolí 2:1 po učebnicovém zanďourovi a proměnění šancí nám naskytlých. Podruhé v sezoně si z víkendu odvážíme plný počet 6ti bodů a asi především u mě propuká nefalšovaná euforie. 6 bodů mající v naší situaci cenu zlata! Chtěl bych vyzdvihnout týmový duch, který byl mezi námi po celý především druhý zápas. Nelíbivý defenzivní styl zaznamenal úspěch a to je to hlavní. Vyhrála disciplína a srdce, které jsme do utkání očividně vložili. Děkuji všem zúčastněný za jejich výkony a za nečekaný a o to vzácnější výsledek..
Náš druhý nedělní sok bylo druhé Podolí. Nedělali jsme si příliš iluze o dobrém výsledku. Jednak se jednalo o tým, který téměř neprohrává a navíc se stalo to, co bylo avizováno ještě před prvním zápasem. Martin do zápasu s Podolí nenastoupil. Jeho záda mu vystavili stopku. Nastupovali jsme tedy v pěti, částečně vyšťaveni z besídky, kterou nám připravila Besídka. Zato soupeř byl v šesti lidech a podpořen výhrou nad Deportivem 4:2. Mělo to být tedy jednoznačné utkání, kdy sázkovky vysoce favorizovali druhé Podolí. A úvod zápasu nezačal vůbec dobře. Po pár minutách ve vápně sporně fauloval buď Boris, nebo Ríša a kopala se proti nám penalta. Bylo to vážně sporné, soupeři se míč zapletl pod nohy a poté upadl. Protože ale na něm byl nalepenej náš hráč. Rozhodčí, kterej pendrek viděl, odpískal faul. Penalta byla proměněna. Asi po minutě hry nastal však druhý šok. Po akci Podolí se sám před Michalem objevil útočník s míčem a Michal ho nemilosrdně sestřelil. Druhá odpískaná penalta během dvou minut. Tato však byla zasloužená, to musíme uznat. Podolák se rozbíhá... Michal míč hypnotizuje a náhle skok… Míč plachtí, plachtí a Michal zázračně konečky prstů na nohách vyškrabává míč na tyčku. Michal se stal hrdinou okamžiku, kdy zachránil tým vynikajícím zákrokem. :-) Kdyby padla hned v úvodu branka na 2:0 bylo by asi po zápase stejně jako minulé kolo s Poclainem. Po našem našťasntném úvodu jsme se dali do kupy a začali hrát svoji defenzivní taktiku podpořenou občasnými výpady do útoku. I před optickou herní převahu, kdy Podolí do nás bušilo a většinou nás uzamklo před vlastní bránou, jsme hráli dobrý fotbal a naše akce měli občas i hlavu a patu. Byli jsme nebezpeční. V polovině první půlky jsme se prosadili také my. Po útočné akci jsem vypálil střelu, která minula bránu cca o dva metry. Naštěstí šla přímo na Michala, který ji šikovně zkrotil. Následoval rychlej proces, moje naběhnutí před bránu, Michalovo pohotové přiťuknutí a moje veledílo psané levou nohou. Přes obránce jsem okolkovaný dopis poslal rychle k pravé tyči vykuleného gološe. Pěkná, rychlá, moderní futsalová akce, ve které nepokryli obránci Podolí moje bleskové naběhnutí. Futsal je opravdu jednoduchá hra.. Nečekané vyrovnání, ale zasloužené. Následovalo opětovné bušení do vrat Carpe Diem. Bezvýsledné. Výborně organizované obrana nedávala soupeři sebemenší šanci na úspěch. Poločas skončil plichtou 1:1. Na našem výkonu musím vyzdvihnout především nevídanou bojovnost! Nebývá zvykem, abychom hráli jeden za druhého tak, jak tomu bylo vidno v neděli. Především v obraně se podal neskutečný výkon, kdy aktivním povzbuzováním, podporováním a radami od ostatních, jsme se stmelili více než kdy předtím. Konečně jsme dokázali negativní energii, která po celou sezonu v týmu vládne přetavit v tu pozitivní, týmovou a bojovnou. V poločase jsme věřili, že výsledek můžeme přinejmenším udržet. Podolí sice tlačilo, ale nedokázali nás nikdy dostat pod takový tlak, že bychom si nevěděli rady a nevěděli kam skočit. Snad v půlce druhé půle po obléhání naší branky svitlo slunce na druhé straně. Po akci, kterou založil asi Ríša, poslal míč na mě na pravou stranu, já se s míčem chvíli mazlil a poté potáhl až k bráně. Mohl jsem už střílet, ale všiml jsem si lépe postaveného Borise nabíhajícího k levé tyčce. Po náznaku tělem, že budu střílet jsem nezištně pod nohami obránce poslal míč na Bordu a ten bez problémů zasunul meč do zývající pochvy brankáře. Vedeme 2:1 a zázrak dostává stále reálnější obrysy. Je deset minut před koncem a my držíme jednobrankové vedení zuby nehty. Soupeř obléhal naši bránu všemi možnými prostředky, někdy i nemožnými, když se snaží nafilmovat všelijak pády ve vápně. My hráz držíme! V posledních pěti minutách do konce se soupeř odhodlal odvolat brankáře a hrát v pěti v poli. I přes stále větší tlak odoláváme a míče zakopáváme daleko, jako bychom byli v tranzu. Posledních 10 vteřin, … pět, čtyři, tři, dva, jedna…. !!! konec! Slavně porážíme druhý celek tabulky Podolí 2:1 po učebnicovém zanďourovi a proměnění šancí nám naskytlých. Podruhé v sezoně si z víkendu odvážíme plný počet 6ti bodů a asi především u mě propuká nefalšovaná euforie. 6 bodů mající v naší situaci cenu zlata! Chtěl bych vyzdvihnout týmový duch, který byl mezi námi po celý především druhý zápas. Nelíbivý defenzivní styl zaznamenal úspěch a to je to hlavní. Vyhrála disciplína a srdce, které jsme do utkání očividně vložili. Děkuji všem zúčastněný za jejich výkony a za nečekaný a o to vzácnější výsledek..
Carpe Diem vs. Podolí 2:1 (1:1)
branky: Pája (Michal), Boris (Pája)
.
Jaká je tedy nyní situace v tabulce? Jsme 12.tým tabulky. Sestupují týmy na pozicích 14.,15.,16. Na třinácté pozici je Besídka, která má na nás ztrátu 4 bodů. Čtrnáctý Excalibur ztrácí bodů 5, rovněž patnácté Flamengo. Poslední Juve je bez šance na záchranu. Je tedy nad slunce jasné, jak by se poslední zápasy museli vyvíjet. Dva z trojice Besídka, Excalibur a Flamengo by muselo naplno bodovat, vyhrát oba zápasy a my svoje zápasy prohrát. Doufejme, že se bavíme už pouze v rovině teorie. Jde o slabší celky tabulky a jejich výhry a vymanění ze sestupových vod snad už nejsou příliš reálné. Uvidíme. Každopádně i my budeme muset jít do zápasů s Botafogou a Líšní na plný pecky. Musíme hrát, dokud nezhasne i ten nejmenší plamínek naděje soupeřů, kteří by nás mohli potopit. Pokud budeme jakkoliv bodovat, měli bychom mít udržení se jisté.
.
Příští týden budeme tedy hrát s Líšní a Botafogou. Bude se hrát na Mutěnické od 9:00. Už na nedělních zápasech se to začalo hemžit případnými omluvenkami, tak doufám, že se na to všichni nevykašlou a my sezonu odehrajeme důstojně až do konce. Omluvenku dal zatím jen Ríša a na padesát procent je Martin (bolest zad) a Olin (sobotní svatba sestry).
.
Jaká je tedy nyní situace v tabulce? Jsme 12.tým tabulky. Sestupují týmy na pozicích 14.,15.,16. Na třinácté pozici je Besídka, která má na nás ztrátu 4 bodů. Čtrnáctý Excalibur ztrácí bodů 5, rovněž patnácté Flamengo. Poslední Juve je bez šance na záchranu. Je tedy nad slunce jasné, jak by se poslední zápasy museli vyvíjet. Dva z trojice Besídka, Excalibur a Flamengo by muselo naplno bodovat, vyhrát oba zápasy a my svoje zápasy prohrát. Doufejme, že se bavíme už pouze v rovině teorie. Jde o slabší celky tabulky a jejich výhry a vymanění ze sestupových vod snad už nejsou příliš reálné. Uvidíme. Každopádně i my budeme muset jít do zápasů s Botafogou a Líšní na plný pecky. Musíme hrát, dokud nezhasne i ten nejmenší plamínek naděje soupeřů, kteří by nás mohli potopit. Pokud budeme jakkoliv bodovat, měli bychom mít udržení se jisté.
.
Příští týden budeme tedy hrát s Líšní a Botafogou. Bude se hrát na Mutěnické od 9:00. Už na nedělních zápasech se to začalo hemžit případnými omluvenkami, tak doufám, že se na to všichni nevykašlou a my sezonu odehrajeme důstojně až do konce. Omluvenku dal zatím jen Ríša a na padesát procent je Martin (bolest zad) a Olin (sobotní svatba sestry).
.
Jak se správně přemorfovat? Návod naleznete zde:
...a nebo zde...
pátek 11. června 2010
Krach minulou neděli + zápas jara - Besídka!
Tak se zase po delší době hlásím od mikrofonu. Jste rádi? Věřím, že ano. Po hektických 14ti dnech v práci a nakonec i doma jsem si konečně udělal čas i na sebe a tak vzal jsem si na dnešek dovolenou.
Začneme zkraje, pochopitelně.. Minulý víkend se nám nepovedl, co si budeme nalhávat. Pojebali jsme ho, jak jsme mohli. V sestavě chyběl brazilský eskamotér Michal Copperfield a holanská střela Jakoob Van Der Speed. I přes tyto těžké kule, v podobě ztráty opor, které jsme měli uvázané na nohou, jsme se vrhli vstříc zisku bodů. Jak to dopadlo? Katastrofa! Je vidět, že tyto dva vůdčí typy osobností v týmu více než potřebujeme, jsou pro tým nezbytné..
V prvním zápase na nás vlétl Capalík. Hrálo se v těžkých horkých podmínkách, ale výmluva typu že by nám pot stékající do očí znepříjemňoval život je nepředmětná. Neběhalo se a tak nemělo co z koho crčet. První půle byla z obou stran oťukávací a tak skončila tak, jak se slušelo a patřilo, bezbrankovým smírem 0:0. Jistě jste si všimli, že v devíti z deseti utkání, které máme rozehrané na remízu nedokážeme převrhnout kotel vítězství na naši stranu. Něco nám chybí, ale nevím co.. Je to větší vůle po vítězství? Malé platy? Nevím, a nechápu to. Prostě druhou polovinu hrajeme jako tu první, bez zápalu s myšlenkami, že to nějak dopadne.. Capalík je však jiný tým, a tak i na pomilionté jsme nedokázali slušně rozehraný zápas dovést do vítězného cíle. Capalík nám v druhé půli nasázel tři branky a bylo vymalováno. Často si v zápase říkám, že se soupeřem hrajeme naprosto vyrovnanou partii, nejsme horším týmem, jen nám prostě něco chybí, co by nás postrčilo k vítězství. A tím budou asi nejspíš kule. Ano, náš tým nemá kule! Úkol na neděli, v kabině před zápasem si všichni stoupneme do kroužku, chytneme se kolem ramen tak, jako repre na ME96, předtím si popustíme trenky a každej ostřížím zrakem zkontroluje hráče po své levé ruce, jestli má kule.. Jediným omluveným je Michal N.- ten už svoje kulky ukázal v celé své kráse na obrázku, který doprovázel článek cca před dvěma měsíci. Takže tak!
Carpe Diem vs. Capalík 0:3 (0:0)
.
V druhém zápase se nám postavil silný tým Poclain B. V týmu bylo dosti hráčů z A týmu, což bylo docela blbé a nefér. Poclain by se měl zamyslet, co je fair - play.. :-) No, co Vám budu vykládat, po těžkém hecování před zápasem, plácání se po holém zadku, líbání se pro štěstí, tedy aspoň někteří to tak cítili, nastal šok. Během prvních tří minut jsme dostali 4 branky a čtyřiceti minutový zápas byl rozhodnutý. Bylo to, jak by na tým spadl mexičan Manuel Uribe cože je nejtěžší muž světa. Naštěstí jsme se z ledové sprchy dokázali částečně oklepat a nepřipustili debakl, ke kterému dle úvodu zápas spěl. Na konci první půle jsem po individulální akci snížil na 1:4. Malá náplast na bolavou duši týmu. Když jsem vybojoval míč na vlastní polovině, vžil jsme se do kůže slavného TurboMöllera a pelášil s míčem přes celé hřiště. Po kontrole brankáře kde že právě stojí jsem vypálil ránu jako z kanónu k tyči. Bezmocný brankář zůstal stát na místě a myslel, si, že míč najednou zmizel, že v areálu musí být kouzelník, který míč prostě a jednoduše odčaroval. Tak blesková byla moje střela, kterou brankář evidentně ani neviděl. No zbytek poločasu se hlavní role ujal Vláďa s Oldou. Dva ninjové, kteří by na sebe nejraději vrhli své těžce nabroušené hvězdice. Hromobití a blesky - to byl konec prvního poločasu. Rozhodčí mě v poločase dokonce přišel upozornit, aby se psychicky vyhrocená situace již neopakovala. Přes silné blesky prý nevidí na hřiště a značně ho oslňují.. Je pravda, že Olda zápas neunášel od začátku. Bylo to zřejmé už při jeho prvním střídání, kdy u lavičky padl téměř do bezvědomí, ksichtem na pažit, s rukama podél těla a jazykem lízal sůl ze země. Je to už takový evergreen, který pomalu ztrácí na šťávě.. Vždy se ale najde někdo, kdo se chytí a přiživí skomírající plamínek, který Olda pozvolna nervózně vyluzuje. Dnes mám neobyčejně dobrou náladu, tak snad nečekám, že se na diskuzi objeví zas dlouhé články o nepravdivosti tohoto článku a o křivdách, které tyto řádky sdělují.. Je to napsaný v nadnesu, chápete? Snad jo.. Ale na diskuzi klíďo píďo něco napište.. Druhá půle byla vyrovnaná. I přes můj hec, abychom ještě něco podnikli směrem k lepšímu výsledku, se už nic podstatného, co by měl ovlivnit výsledek zápasu otočit nestalo. Dostlali jsme ještě dva fíky a jeden dali. Kuriozitkou je, kdo tu branku dal! Při zámku 5 na 4 jsme zmáčkli soupeře. Do akce se zapojil Michal z postu brankáře, který byl mnou pobízen, protože se mu přes půl moc nechtělo. Nelitoval. Po pěkně sehraném zámečku krásně vystřelil a výstavním angličanem upravil skóre. Je to poprvé v historii, co dal náš brankář branku. Tato branka je naprosto čistým obrazem našeho týmu. Naše střelecká nemohoucnost je řešena branou gološe. Ozval se konečný hvizd se skórem 2:6.
Carpe Diem vs. Poclain B 2:6 (1:4)
branky: Pája, Michal N. (Olda)
.
Pojďme si pohovořit o následujícím víkendu a o našem neutěšeném stavu v tabulce. Ještě předtím však chci zmínit zajímavost, kterou mě nedávno sdělil Olda. Udělal si minitabulku jara týmů namočených v sestupu. Musím všem sdělit, že jsme společně s Besídkou nejhorší tým jara, oba jsme nastřádali pouze 7 bodů. Všichni ostatní jsou lepší, i Juve s Flamengem. Stav v tabulce není růžový. Stejně jako mám se nepodařilo bodovat týmu Excalibur. Teď je tedy on ten třetí nešťastník, který by sestupoval. Na Excalibur máme stále dva body. Do konce soutěže zbývají pouhé 4 zápasy. V nich máme o poznání těžší soupeře, převážně z první poloviny tabulky. (Podolí - 2.místo, Líšeň - 3.místo, Botafogo - 10.místo, Besídka - 12.místo), Excalibur si zahraje v posledních 4 špílech s posledním i předposledním týmem, což nám nehraje do karet (Comix - 1.místo, Juve - 16.místo, Flamengo - 15.místo, Fauna - 5.místo). No situace je stále otevřená, každopádně musíme v posledních 4 kolech nějak bodovat, to je jasné, pokud nechceme sestoupit.
.
Malé Preview před nedělí..
V neděli nás čekají dva veledůležité zápasy. Jedinou omluvenku, kterou dosud mám je od Kuby, který bude ready až na poslední víkend. V neděli změříme síly nejprve s Besídkou, což se dá označit, jako zápas jara. Je to špíl, který dá se říci rozhodne o našem jarním osudu, nebo výrazně napoví, kterým směrem v tabulce se dáme. Besídka je spolu s námi nejhorší tým na jaře, jak už jsem psal, proto jsou šance vyrovnané a rozhodne momentální rozpoložení a především srdce!! Po zápase bude přestávka a poté se nám postaví Podolí, se kterým jsme zahráli na podzim pěkné utkání, ve kterém jsme prohráli o jedinou branku.
Takže pánové, recept na neděli je jasný. Aby se dílo povedlo a my bábovku druhé třídu upekli do zlatova, je nutné si do báglu přibalit následující ingredience.. 1ks formičky, 1ks kliky, 2ks náhradních plic a 5litrů vody, protože asi bude pekelně horko!
Těším se na Vás a na neděli!
Sraz v 9:20 na hřišti NOVOLÍŠEŇSKÁ!
tabulka zde:
čtvrtek 3. června 2010
Nemám čas
Zdarec, po strašně, ale strašně dlouhé době se opět hlásím.. Bohužel v poslední době není tolik času, kolik by bylo potřeba k pravidelné aktualizaci webu. Doufám, že doba temna brzy pomine a já opět naplno rozjedu svoji nevymáchanou hubu..
.
Všichni se sejdeme tedy v neděli na hřišti Mutěnická, sraz v 8:30!!
Soupeři: Capalík, Poclain B.
.
Všichni se sejdeme tedy v neděli na hřišti Mutěnická, sraz v 8:30!!
Soupeři: Capalík, Poclain B.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)