Od brzkého rána se lidé v okruhu kilometru od základní školy Mutěnická budili ze spaní. Nebylo to totiž ráno, jako každé jiné, ale ráno protkané řevem motorů těžké techniky. Přeplněné náklaďáky navážely na umělohmotný pažit jednu fůru za druhou cementu z nedalekého městečka na okraji Brna, Mokré Horákov. Tam totiž sídlí společnost Českomoravský cement. http://www.heidelbergcement.cz/cement/
.
Cement byl nevolníky společnosti rozmístěn rovnoměrně v okruhu deseti metrů před naší bránou a mohutně pokropen.. Za pár chvil byl na světě beton, který by nerozbila ani to nejtěžší kladivo na světě, které patří severskému bohu Thorovi. A že hmota byla skutečně 
tuhá a skálopevná se mohlo ten den přesvědčit hned duo velkých favoritů, SK Líšeň a Botafogo Mokrá. Nabroušené tesáky soupeřů se zlomili jako párátka česnekových jednohubek.
Ještě než začnu náš chvalozpěv, který si plně zasloužíme, musím zde zmínit důležitou věc, kterou jsme se svým neuvěřitelným výkonem vyvarovali. Díky bohu, dalo by se říci. Jak už všichni víme, podařilo se nám udržet druhou třídu, ze které měly sestupovat tři nejhorší týmy. To ovšem nakonec není pravda.. Oči pro pláč ve všech druhých třídách nakonec zbyly pro poslední čtyři týmy!! Ano, sestupovalo nakonec kvarteto mančaftů! My, díky úctyhodnému zisku bodů v posledních čtyřech zápasech jsme vystoupali na první nesestupové místo. Končíme tedy na 12.místě tabulky. Sestupujícími jsou Flamengo, Besídka, Excalibur a Juve. Od sestupu nás dělili ony 4 body, které jsme tuto neděli vyválčili. Díky tedy za ně, no nebo spíše díky nám všem, můžeme být jen a jen rádi, že to takto vyšlo a že nám to tak šlapalo..
.
Nebudu zakrývat obavu, která se mou myslí celý týden proháněla jako had na mýtině. Nastoupí k rozhodujícímu víkendu naše dvě výrazné planetky CarpeDiemácké hvězdné soustavy? Nevožere se Olda na svatbě sestry jako to prase a dorazí? Uzdraví se zázračně Martinovi záda? Nemůžu říci, že bych týmu nevěřil i bez těchto opor, ale musíme všichni uznat, že v průběhu celé sezony se spoléhalo často právě na tyto dva kousky, které týmu dali mnohobodový přísun, co se týče kanadského bodování. Situace se nakonec vyvrbila tak, jak se vyvrbila. Museli jsme se obejít bez obou borců. Olin chrápal a nedošel a Martinovi bolest nedovolila hrát, ten se však přišel podívat a povzbudit tým, což bylo super.. Sestava pro tento víkend tedy zněla takto: Michal – Boris, Ríša, Kuba – Michaldo, Vláďa a Pája. Sestava předurčená pro tvrdý beton od začátku do konce obou utkání. Tehdejší matematická jistota byla, že nám stačí uhrát ve dvou utkáních jeden jediný bod k udržení se ve
druhé třídě. To jsme však ještě nevěděli o nové variantě sestupu předsedy BAF Zdeňka Poláka s čtyři potopenými posádkami nejděravějších lodí druhotřídových vod.
.
Začneme tedy zkraje.. Naším prvním soupeřem byla ambiciózní SK Líšeň C, které šlo výrazným způsobem o postup na bojovalo o druhé postupové místo na dálku s Podolím. Dalo se tedy očekávat, že na nás vyrukují se zbraněmi toho nejtěžšího kalibru. Při letmém pohledu do řad Líšně jsem shledal podobnou sestavu, jako na podzim. Především jeden borec tam už loni pěkně herně smrděl, vysoký neustále se tlemící nesympatický hoch. Vyskytovat se v jeho těsné blízkosti bylo jako si strkat do ucha ušáka, jelikož dokázal omýt borce na dvou krocích. Kdybychom ho však zase neměli stále na dohled, měl by příliš prostoru k taktickému manévrování. Byl tedy zvolen správně defenzivní tah s co nejtužším zónovým betonem, který ucpával díry uprostřed pole ve vzdálenosti cca 8-10 metrů před naším Michalem v bráně. Od začátku jsme tuto taktiku začali praktikovat a nesla kýžené ovoce. Za celý první zápas náš štít dostal trhlinu pouze jedinkrát, kdy jsme se nedokázali včas zformovat a soupeř toho okamžitě využil a potrestal nás. Asi po cca 8 minutách hry došlo ke zmiňovanému přečíslení a k inkasování branky na 0:1. Bylo výbornou věcí, že jsme zůstali u stejné taktiky a nesnažili se okamžitě odpovědět a tím otevřít hru. To by byl zřejmě náš konec. I přes naší defenzívu a převážné hraní na naší polovině jsem se tu a tam dostali i my na dostřel brankáři Líšně. Několikrát jsme nebezpečně ohrozili brankáře z dálky a vybojovali několik rohů. Poločas tedy skončil prohrou 0:1 v náš neprospěch. V poločase jsem mluvil s Michalem Valou, který utkání řídil a ten mě utvrdil, že hrajeme ten nejlepší styl proti Líšni, který se na ně dá aplikovat. Prý už viděl mnoho utkání, nebo spíše pískal mnohokrát Líšeň, ale nikdy tak nepohořeli, jako nyní na nás. To nás nabudilo v pokračování ve stanovené taktice. V první půli jsme měli šance na vstřelení branky a tak v nás hořelo přesvědčení, že je v našich silách s výsledkem něco udělat. Hvizd zahájil druhou půlku. A obraz hry byl přesnou kopií poločasu prvního. Nedobytný hrad odolával někdy už i zoufalým počinům v podobě střel často i z 15ti metrů. Prostě středovou zónou by neproklouzla ani myška a po stranách se Líšeňáci jen těžko prosazovali. Konečně to přišlo, při jednom z našich útočných výpadů jsem se k míči dostal já a jak tomu bylo po celou neděli střílel jsem téměř z každé pozice. Nejinak tomu bylo i nyní. Palba mojí pravačkou bohužel , nebo spíše bohudík skončila na obránci přede mnou, ale míč vzduchem doletěl k Ríšovi, stojícímu asi 5 metrů za mnou. Ten si míč nechal jednou skočit a poté nádhernou ránou prověřil bdělost brankáře. A úspěch byl na světě. Prudce vržený míč JebuNaNi protřepal rukavice brankáře Líšně a propadl nešťastníkovi mezi nohy. Míč doplul do brány jako loď do přístavu. Carpe Diem žije! Propukla velká radost z úspěchu. Ríša se stal hrdinou okamžiku a nebýt tam tolik lidí okolo, snad bych se odhodlal i k přátelskému polibku. Pomyslel jsem si, že remíza s Líšní by měla v tomto okamžiku cenu pytle zlata se stříbrem a truhlu plnou drahokamů navíc. Myslel jsem,, že jedeme na maximum. Nebylo to tak, tým se ještě více semkl a dokázal někdy až nemožné. V pár okamžicích Michalovi v bráně sedělo na rameni i štěstí, tyčky jeho brány byla secsakramentsky dobře postavené. Zápal do boje a nervy ze stále nekončícího zápasu se ve mně mísili jako lečo s pivem v žaludku. Nakonec došlo i na odvolání brankáře Líšně a hru v pěti lidech. Jak to dopadlo?? Dočkali jsme se!! Přišel konečný hvizd, který právoplatně dokrojil krajíc chleba tohoto utkání. Remíza 1:1! V tu chvíli snad ne jenom ve mně propukla pravá a nefalšovaná euforie. Získali jsme bod, zajišťující setrvání v soutěži 2.třída i v příští sezoně v sestavě, které jsem na začátku věřil jen zpola. Za to se teď upřímně a z
celého srdce všem zúčastněným omlouvám. Hráli jste fantasticky a tahali jste skutečně za jeden provaz. Viděl jsem na hřišti sedm prudce bijících srdcí, které nebýt potřeby v těle by nejradši vyskočili z těla a bránili vstřelení branky sami vlastními tělíčky. Parádní výkon, díky!
Ještě něco málo k utkání.. V druhé polovině jsme byli možná brance dokonce blíže, než soupeř, Jednou jsem se po individuální akci dostal až sám před gološe, ale k umístěnému zakončení mi chyběli síly. Dále bych chtěl říct jednu důležitou věc, za kterou si stojím. Nebyli jsme horším týmem, než Líšeň!! Horší je většinou ten, kdo prohraje. Lepší bývá ten, kdo bezezbytku naplní svoji stanovenou taktiku. Oba týmy měli taktiku rozlišnou a mám za to, že lépe jsme svoji úlohu zvládli my, takže nebyli jsme horší, ale lépe teoreticky a takticky připraveni s vynikající praktickou aplikací.
Dostalo se mě potvrzení, že jsme Líšni skutečně zhatili plán na postup, nebo alespoň jejich pokus. Asi byli po utkání s námi dosti znechuceni naší jedinou správnou betonářskou taktikou.. Odpovídá tomu jejich komentář na líšeňáckých futsalových stránkách, který Vám rovněž nabídnu.. I takovýto komentář totiž zahřeje..
http://www.sklisen.cz/stranky/index.php
tuhá a skálopevná se mohlo ten den přesvědčit hned duo velkých favoritů, SK Líšeň a Botafogo Mokrá. Nabroušené tesáky soupeřů se zlomili jako párátka česnekových jednohubek.Ještě než začnu náš chvalozpěv, který si plně zasloužíme, musím zde zmínit důležitou věc, kterou jsme se svým neuvěřitelným výkonem vyvarovali. Díky bohu, dalo by se říci. Jak už všichni víme, podařilo se nám udržet druhou třídu, ze které měly sestupovat tři nejhorší týmy. To ovšem nakonec není pravda.. Oči pro pláč ve všech druhých třídách nakonec zbyly pro poslední čtyři týmy!! Ano, sestupovalo nakonec kvarteto mančaftů! My, díky úctyhodnému zisku bodů v posledních čtyřech zápasech jsme vystoupali na první nesestupové místo. Končíme tedy na 12.místě tabulky. Sestupujícími jsou Flamengo, Besídka, Excalibur a Juve. Od sestupu nás dělili ony 4 body, které jsme tuto neděli vyválčili. Díky tedy za ně, no nebo spíše díky nám všem, můžeme být jen a jen rádi, že to takto vyšlo a že nám to tak šlapalo..
.
Nebudu zakrývat obavu, která se mou myslí celý týden proháněla jako had na mýtině. Nastoupí k rozhodujícímu víkendu naše dvě výrazné planetky CarpeDiemácké hvězdné soustavy? Nevožere se Olda na svatbě sestry jako to prase a dorazí? Uzdraví se zázračně Martinovi záda? Nemůžu říci, že bych týmu nevěřil i bez těchto opor, ale musíme všichni uznat, že v průběhu celé sezony se spoléhalo často právě na tyto dva kousky, které týmu dali mnohobodový přísun, co se týče kanadského bodování. Situace se nakonec vyvrbila tak, jak se vyvrbila. Museli jsme se obejít bez obou borců. Olin chrápal a nedošel a Martinovi bolest nedovolila hrát, ten se však přišel podívat a povzbudit tým, což bylo super.. Sestava pro tento víkend tedy zněla takto: Michal – Boris, Ríša, Kuba – Michaldo, Vláďa a Pája. Sestava předurčená pro tvrdý beton od začátku do konce obou utkání. Tehdejší matematická jistota byla, že nám stačí uhrát ve dvou utkáních jeden jediný bod k udržení se ve
druhé třídě. To jsme však ještě nevěděli o nové variantě sestupu předsedy BAF Zdeňka Poláka s čtyři potopenými posádkami nejděravějších lodí druhotřídových vod..
Začneme tedy zkraje.. Naším prvním soupeřem byla ambiciózní SK Líšeň C, které šlo výrazným způsobem o postup na bojovalo o druhé postupové místo na dálku s Podolím. Dalo se tedy očekávat, že na nás vyrukují se zbraněmi toho nejtěžšího kalibru. Při letmém pohledu do řad Líšně jsem shledal podobnou sestavu, jako na podzim. Především jeden borec tam už loni pěkně herně smrděl, vysoký neustále se tlemící nesympatický hoch. Vyskytovat se v jeho těsné blízkosti bylo jako si strkat do ucha ušáka, jelikož dokázal omýt borce na dvou krocích. Kdybychom ho však zase neměli stále na dohled, měl by příliš prostoru k taktickému manévrování. Byl tedy zvolen správně defenzivní tah s co nejtužším zónovým betonem, který ucpával díry uprostřed pole ve vzdálenosti cca 8-10 metrů před naším Michalem v bráně. Od začátku jsme tuto taktiku začali praktikovat a nesla kýžené ovoce. Za celý první zápas náš štít dostal trhlinu pouze jedinkrát, kdy jsme se nedokázali včas zformovat a soupeř toho okamžitě využil a potrestal nás. Asi po cca 8 minutách hry došlo ke zmiňovanému přečíslení a k inkasování branky na 0:1. Bylo výbornou věcí, že jsme zůstali u stejné taktiky a nesnažili se okamžitě odpovědět a tím otevřít hru. To by byl zřejmě náš konec. I přes naší defenzívu a převážné hraní na naší polovině jsem se tu a tam dostali i my na dostřel brankáři Líšně. Několikrát jsme nebezpečně ohrozili brankáře z dálky a vybojovali několik rohů. Poločas tedy skončil prohrou 0:1 v náš neprospěch. V poločase jsem mluvil s Michalem Valou, který utkání řídil a ten mě utvrdil, že hrajeme ten nejlepší styl proti Líšni, který se na ně dá aplikovat. Prý už viděl mnoho utkání, nebo spíše pískal mnohokrát Líšeň, ale nikdy tak nepohořeli, jako nyní na nás. To nás nabudilo v pokračování ve stanovené taktice. V první půli jsme měli šance na vstřelení branky a tak v nás hořelo přesvědčení, že je v našich silách s výsledkem něco udělat. Hvizd zahájil druhou půlku. A obraz hry byl přesnou kopií poločasu prvního. Nedobytný hrad odolával někdy už i zoufalým počinům v podobě střel často i z 15ti metrů. Prostě středovou zónou by neproklouzla ani myška a po stranách se Líšeňáci jen těžko prosazovali. Konečně to přišlo, při jednom z našich útočných výpadů jsem se k míči dostal já a jak tomu bylo po celou neděli střílel jsem téměř z každé pozice. Nejinak tomu bylo i nyní. Palba mojí pravačkou bohužel , nebo spíše bohudík skončila na obránci přede mnou, ale míč vzduchem doletěl k Ríšovi, stojícímu asi 5 metrů za mnou. Ten si míč nechal jednou skočit a poté nádhernou ránou prověřil bdělost brankáře. A úspěch byl na světě. Prudce vržený míč JebuNaNi protřepal rukavice brankáře Líšně a propadl nešťastníkovi mezi nohy. Míč doplul do brány jako loď do přístavu. Carpe Diem žije! Propukla velká radost z úspěchu. Ríša se stal hrdinou okamžiku a nebýt tam tolik lidí okolo, snad bych se odhodlal i k přátelskému polibku. Pomyslel jsem si, že remíza s Líšní by měla v tomto okamžiku cenu pytle zlata se stříbrem a truhlu plnou drahokamů navíc. Myslel jsem,, že jedeme na maximum. Nebylo to tak, tým se ještě více semkl a dokázal někdy až nemožné. V pár okamžicích Michalovi v bráně sedělo na rameni i štěstí, tyčky jeho brány byla secsakramentsky dobře postavené. Zápal do boje a nervy ze stále nekončícího zápasu se ve mně mísili jako lečo s pivem v žaludku. Nakonec došlo i na odvolání brankáře Líšně a hru v pěti lidech. Jak to dopadlo?? Dočkali jsme se!! Přišel konečný hvizd, který právoplatně dokrojil krajíc chleba tohoto utkání. Remíza 1:1! V tu chvíli snad ne jenom ve mně propukla pravá a nefalšovaná euforie. Získali jsme bod, zajišťující setrvání v soutěži 2.třída i v příští sezoně v sestavě, které jsem na začátku věřil jen zpola. Za to se teď upřímně a z
celého srdce všem zúčastněným omlouvám. Hráli jste fantasticky a tahali jste skutečně za jeden provaz. Viděl jsem na hřišti sedm prudce bijících srdcí, které nebýt potřeby v těle by nejradši vyskočili z těla a bránili vstřelení branky sami vlastními tělíčky. Parádní výkon, díky!Ještě něco málo k utkání.. V druhé polovině jsme byli možná brance dokonce blíže, než soupeř, Jednou jsem se po individuální akci dostal až sám před gološe, ale k umístěnému zakončení mi chyběli síly. Dále bych chtěl říct jednu důležitou věc, za kterou si stojím. Nebyli jsme horším týmem, než Líšeň!! Horší je většinou ten, kdo prohraje. Lepší bývá ten, kdo bezezbytku naplní svoji stanovenou taktiku. Oba týmy měli taktiku rozlišnou a mám za to, že lépe jsme svoji úlohu zvládli my, takže nebyli jsme horší, ale lépe teoreticky a takticky připraveni s vynikající praktickou aplikací.
Dostalo se mě potvrzení, že jsme Líšni skutečně zhatili plán na postup, nebo alespoň jejich pokus. Asi byli po utkání s námi dosti znechuceni naší jedinou správnou betonářskou taktikou.. Odpovídá tomu jejich komentář na líšeňáckých futsalových stránkách, který Vám rovněž nabídnu.. I takovýto komentář totiž zahřeje..
http://www.sklisen.cz/stranky/index.php
Carpe Diem vs. SK Líšeň C 1:1 (0:1)
branka: Ríša (Pája)
branka: Ríša (Pája)
.
Po zápasu s Líšní následovala Botafogo Mokrá, o které jsme věděli, že se na jaře celkem trápí a z boje o příčku druhou, na kterou měli po podzimu jistě zálusk, klesli po nemastných výkonech do pohodlného středu tabulky. Proti nám hrál fakt, že se utkání hrálo ihned po skončení toho prvního. Ale budu citovat našeho tenistu Radka Štěpánku, který říká, že nezáleží jak bylo předchozí utkání náročné, či dlouhé, ale na tom, jestli se zvládlo a dotáhlo do vítězného konce. Velké a slavné vítězství totiž vždycky nakopne a dodá síly do dalších, byť okamžitě navazujících bojů. A přesně to se potvrdilo i nám. S chutí hrát a nechat na hřišti všechno jsme se vrhli i do druhého utkání. Se stejnou sestavou, se stejnou taktikou. A aby toho nebylo málo, i se stejným průběhem. Po cca 10 minutách hry, kdy nás Botafogo tlačilo, jsme inkasovali branku. Střela ze střední vzdálenosti prosvištělo komusi pod nohami a rovněž i mezi nohami Michala v bráně. Jednalo se skutečně o prudkou ránu po zemi, proto neradno hledat viníka. Ani zde jsme opět nepolevili a snažili se nadále plnit vše tak, jak jsem si řekli. Nevím jak ostatní, ale já cítil, že Botafogo je slabším soupeřem, než Líšeň. Snadněji se nám přecházelo z obrané fáze do středu pole a snad i častěji jsme se dostávali před bránu soupeře. Věřil jsem v obrat!! V prvním poločase jsme byli rovnocenným soupeřem Mokré. Sice jsme více dbali na obranu, což bylo stoprocentně správné, ale naše útočné akce také často stály za to. Pěkné kombinace s využitím všech hráčů v poli. A když říkám všech, tak všech. Do pěkných akcí se zapojil jak Vláďa, tak Michal a z obrany podporovali vše všichni tři obránci. Měl jsem před oběma utkání trochu strach o naši rozehrávku, nakonec se obavy rozplynuli a ukázali se jako liché. Tento neduh, který se objevil během sezony jsme vyřešil častějším nabíháním a tvořením si místa pro přihrávku. Chodili jsme si více pro míče a nabízeli se pro přihrávku. První poločas nakonec změnu skóre nepřinesl a skončil stejně jako s Líšní naší prohrou 0:1. Úvod druhé půle nemohl začít lépe. Snad po třech minutách hry při jedné z útočných akcí dostal do vápna míč Vláďa a ten byl nekompromisně kopnut obráncem do achilovky. Následovala spravedlivě odpískaná penalta. Na tu jsem si věřil já a nekompromisně si míč uzmul do své
náruče. Viděl jsem, že mě ostatní věří a já je nechtěl zklamat. Postavil jsem si míč na značku pokutového kopu a vyčkal hvizdu rozhodčího. V hlavě jsem už měl dávno rozmyšleno, kam míč kopnu, ale přesto jsem se neustále díval do protějšího levého rohu dolů, abych zmátl brankáře. Nakonec jsem prudkou ránou plackou za přispění skutečně mírné brankáře vyhnal pavouky z pravé šibenice brány. Skutečně povedená penalta, která podtrhla naši dobrou hru a ocenila naše snažení. Od nepřítomných Olina a Lucky jsem později po výpovědi této penalty dostal shodnou otázku, jestli sem to napálil bodlem, což se stalo mým nynějším zvykem. :-) Odpověď je o pár řádků výše.. Bylo vyrovnáno. A my se mohli nadále ponořit do těžkého souboje o poslední body sezony. Botafogo se snažilo svrhnout vítězství na svoji stranu a pár výborných robinsonád předvedl v bráně Michal, který připomínal svým nenapodobitelným brankářským uměním dávného slavného brankáře Lva Jašina. Podržel tým a tým z toho těžil. V polovině druhé půle předvedli ukázkovou akci dva stále nejnovější přírůstky našeho stáda Vláďa s Kubou. Vyměnili si krásně míč na polovině Botafogy a druhý zmíněný zakončil akci gólem. Suprová záležitost. Na Vláďovi bylo jasně patrné, že se proti Mokré, své domovině, chce vytáhnout a pokořit jí za každou cenu. Nakonec byl u obou branek týmu. Do konce střetnutí zbývalo necelých 10 minut. Hra nabírala na obrátkách a vrcholila přibližně 5 minut před koncem. To Botafogo opravdu napnulo plachty a létali a plachtili po hřišti jako šílení. Byl to cirkus, který jsme museli nějak udržet v přípustných mezích, lépe řečeno udržet ho jako kůzlata v ohrádce, nebo chcete li taky kozy v nadité podprsence.. V jedné chvíli Boris odhlavičkoval míč z brankové čáry. Jen jeho pohotový zákrok nás ochránil před vyrovnáním. Tlak soupeře jsem utnul včasným time-outem. Po krátké přestávce se už Mokrá do tak velkého tlaku nedostalo a branku ohrožovali už jen zbrklými a neuváženými pokusy z dálky. Toto utkání jsme dokázali vybojovat svojí pílí a neutuchající touhou po týmovém úspěchu. Zazněl hromový pysk Michala Valy a bylo po zápase. Slavné vítězství 2:1 bylo na svět. Vítězství je to o to cennější, že jsme dokázali výsledek otočit z nepříznivého stavu.
Carpe Diem vs. Botafogo Mokrá 2:1 (0:1)
branky: Pája(p), Kuba (Vláďa)
Po zápasu s Líšní následovala Botafogo Mokrá, o které jsme věděli, že se na jaře celkem trápí a z boje o příčku druhou, na kterou měli po podzimu jistě zálusk, klesli po nemastných výkonech do pohodlného středu tabulky. Proti nám hrál fakt, že se utkání hrálo ihned po skončení toho prvního. Ale budu citovat našeho tenistu Radka Štěpánku, který říká, že nezáleží jak bylo předchozí utkání náročné, či dlouhé, ale na tom, jestli se zvládlo a dotáhlo do vítězného konce. Velké a slavné vítězství totiž vždycky nakopne a dodá síly do dalších, byť okamžitě navazujících bojů. A přesně to se potvrdilo i nám. S chutí hrát a nechat na hřišti všechno jsme se vrhli i do druhého utkání. Se stejnou sestavou, se stejnou taktikou. A aby toho nebylo málo, i se stejným průběhem. Po cca 10 minutách hry, kdy nás Botafogo tlačilo, jsme inkasovali branku. Střela ze střední vzdálenosti prosvištělo komusi pod nohami a rovněž i mezi nohami Michala v bráně. Jednalo se skutečně o prudkou ránu po zemi, proto neradno hledat viníka. Ani zde jsme opět nepolevili a snažili se nadále plnit vše tak, jak jsem si řekli. Nevím jak ostatní, ale já cítil, že Botafogo je slabším soupeřem, než Líšeň. Snadněji se nám přecházelo z obrané fáze do středu pole a snad i častěji jsme se dostávali před bránu soupeře. Věřil jsem v obrat!! V prvním poločase jsme byli rovnocenným soupeřem Mokré. Sice jsme více dbali na obranu, což bylo stoprocentně správné, ale naše útočné akce také často stály za to. Pěkné kombinace s využitím všech hráčů v poli. A když říkám všech, tak všech. Do pěkných akcí se zapojil jak Vláďa, tak Michal a z obrany podporovali vše všichni tři obránci. Měl jsem před oběma utkání trochu strach o naši rozehrávku, nakonec se obavy rozplynuli a ukázali se jako liché. Tento neduh, který se objevil během sezony jsme vyřešil častějším nabíháním a tvořením si místa pro přihrávku. Chodili jsme si více pro míče a nabízeli se pro přihrávku. První poločas nakonec změnu skóre nepřinesl a skončil stejně jako s Líšní naší prohrou 0:1. Úvod druhé půle nemohl začít lépe. Snad po třech minutách hry při jedné z útočných akcí dostal do vápna míč Vláďa a ten byl nekompromisně kopnut obráncem do achilovky. Následovala spravedlivě odpískaná penalta. Na tu jsem si věřil já a nekompromisně si míč uzmul do své
náruče. Viděl jsem, že mě ostatní věří a já je nechtěl zklamat. Postavil jsem si míč na značku pokutového kopu a vyčkal hvizdu rozhodčího. V hlavě jsem už měl dávno rozmyšleno, kam míč kopnu, ale přesto jsem se neustále díval do protějšího levého rohu dolů, abych zmátl brankáře. Nakonec jsem prudkou ránou plackou za přispění skutečně mírné brankáře vyhnal pavouky z pravé šibenice brány. Skutečně povedená penalta, která podtrhla naši dobrou hru a ocenila naše snažení. Od nepřítomných Olina a Lucky jsem později po výpovědi této penalty dostal shodnou otázku, jestli sem to napálil bodlem, což se stalo mým nynějším zvykem. :-) Odpověď je o pár řádků výše.. Bylo vyrovnáno. A my se mohli nadále ponořit do těžkého souboje o poslední body sezony. Botafogo se snažilo svrhnout vítězství na svoji stranu a pár výborných robinsonád předvedl v bráně Michal, který připomínal svým nenapodobitelným brankářským uměním dávného slavného brankáře Lva Jašina. Podržel tým a tým z toho těžil. V polovině druhé půle předvedli ukázkovou akci dva stále nejnovější přírůstky našeho stáda Vláďa s Kubou. Vyměnili si krásně míč na polovině Botafogy a druhý zmíněný zakončil akci gólem. Suprová záležitost. Na Vláďovi bylo jasně patrné, že se proti Mokré, své domovině, chce vytáhnout a pokořit jí za každou cenu. Nakonec byl u obou branek týmu. Do konce střetnutí zbývalo necelých 10 minut. Hra nabírala na obrátkách a vrcholila přibližně 5 minut před koncem. To Botafogo opravdu napnulo plachty a létali a plachtili po hřišti jako šílení. Byl to cirkus, který jsme museli nějak udržet v přípustných mezích, lépe řečeno udržet ho jako kůzlata v ohrádce, nebo chcete li taky kozy v nadité podprsence.. V jedné chvíli Boris odhlavičkoval míč z brankové čáry. Jen jeho pohotový zákrok nás ochránil před vyrovnáním. Tlak soupeře jsem utnul včasným time-outem. Po krátké přestávce se už Mokrá do tak velkého tlaku nedostalo a branku ohrožovali už jen zbrklými a neuváženými pokusy z dálky. Toto utkání jsme dokázali vybojovat svojí pílí a neutuchající touhou po týmovém úspěchu. Zazněl hromový pysk Michala Valy a bylo po zápase. Slavné vítězství 2:1 bylo na svět. Vítězství je to o to cennější, že jsme dokázali výsledek otočit z nepříznivého stavu.Carpe Diem vs. Botafogo Mokrá 2:1 (0:1)
branky: Pája(p), Kuba (Vláďa)
.
V tuto chvíli už byla na místě neskrývaná euforie, kdy jsem šel osobně poděkovat všem našim hráčům. Byl jsem neskonale šťastnej..
Neskonale šťastnej z toho, co se nám povedlo! Asi nikdo, krom největších optimistů by nevěřil, že si i v posledních dvou kolech připíšeme tak výrazný bodový zisk. V sestavě bez Olina a Martina. Tyto dvě ikony nahradil skutečný týmový duch, hlad po úspěchu a dokonale zvládnutá hra. Nevím, jestli jste to také tak cítili, ale do mírné role vůdčí osobnosti týmu se tak trochu nyní pasoval Michaldo, který mnoho obranných akcí slovně řídil a nutno říci, že velice dobře. Cítil jsem, že se Michaldo dostal mnohem více do hry a dostal o mnoho více míčů, než obvykle. A pamatujete si, že by míč po nějaké kličce ztratil. Já si to teda nepamatuju. Hrál skutečně dobře a svoji novou roli, do které se sám dosadil zvládl bravurně. Dále chci říci, že komunikace v týmu během byla také ukázková. Všechny jsem slyšel povzbuzovat ostatní a komunikovat při rozebírání hráčů soupeře. To je také jeden ze základních stavebních kamenů úspěchu týmu. Každej jsme si křikli, nebo nahlas řekli, kdo koho má za mého vydatného hučení „ucpat střed, hlavně ucpat střed !! „ Pozitivní povzbuzování a rady ostatním každý přijímal za své a plnil je. Atmosféra v týmu byl skvělá a nepamatuju si, kdy bychom se dokázali takto stmelit pro společný cíl. Michal v bráně mockrát tým podržel v situacích kdy to před naší bránou hořelo nejvíce. Dvě branky za dva zápasy je skvělý výsledek za kterým stojí rovným dílem on i obrana. Zápas od zápasu je Michal lepší! Kuba odehrál také veledobrá utkání, dal vítěznou branku a několikrát nebezpečně zaútočil. Ve hře byl vidět a z výhry mu náleží stejná porce jako ostatním. Boris parádně zvládl roli bořiče a netuším, nebo si nevzpomínám, že by přes něj někdo prošel. Zachránil nám výhru s Botafogou. Ríša dal rovněž důležitou branku, vyrovnávající na 1:1 s Líšní. I když jsem to tak nikdy necítil, teď mi přišlo, že do týmu vnesl takovej klid a pocit, že se nemůže nic stát. Byl oporou a pilířem obrany. Vláďa odehrál rovněž pěkná utkání. Na hřišti byl vidět. Byl u obou branek v zápase s Botafogou a podle jeho slov ho futsal pět po dlouhé době skutečně bavil. Nebyl to je Tvůj pocit, Vláďo.. Sebe hodnotit tradičně nebudu, jen doufám, že sem byl také přínosem pro tým.. Mluvím snad za všechny, když řeknu, že z neděle máme dobrý pocit všichni. Každý zahrál dobré utkání, ale nehraje se na jednotlivce, nýbrž týmově a tentokrát vyhrál skutečně kolektiv.
Tímto chci všem ještě jednou všem za předvedené výkony poděkovat a neváhám i smeknout klobouček!
V následujících dnech a týdnech bych rád na stránkách uveřejnil další věci, které se v poslední udály a není jich zrovna málo..
Můžete se těšit na shrnutí posezónní schůze, shrnutí sezony 09/10 pohledem krále klubu, statistiky celé sezony, turnaj Kozina Cup a jiné..
.
Dodatek: Po skončení zápasu Carpe Diem vs. Botafogo na pažit naběhlo hejno naturalizovaných brazilců, kteří byli najati na odklizení ztuhlého betonu, proto byl celý nedělní futsalový program na hřišti Mutěnická posunut o dvě hodiny pozdějc.
V tuto chvíli už byla na místě neskrývaná euforie, kdy jsem šel osobně poděkovat všem našim hráčům. Byl jsem neskonale šťastnej..
Neskonale šťastnej z toho, co se nám povedlo! Asi nikdo, krom největších optimistů by nevěřil, že si i v posledních dvou kolech připíšeme tak výrazný bodový zisk. V sestavě bez Olina a Martina. Tyto dvě ikony nahradil skutečný týmový duch, hlad po úspěchu a dokonale zvládnutá hra. Nevím, jestli jste to také tak cítili, ale do mírné role vůdčí osobnosti týmu se tak trochu nyní pasoval Michaldo, který mnoho obranných akcí slovně řídil a nutno říci, že velice dobře. Cítil jsem, že se Michaldo dostal mnohem více do hry a dostal o mnoho více míčů, než obvykle. A pamatujete si, že by míč po nějaké kličce ztratil. Já si to teda nepamatuju. Hrál skutečně dobře a svoji novou roli, do které se sám dosadil zvládl bravurně. Dále chci říci, že komunikace v týmu během byla také ukázková. Všechny jsem slyšel povzbuzovat ostatní a komunikovat při rozebírání hráčů soupeře. To je také jeden ze základních stavebních kamenů úspěchu týmu. Každej jsme si křikli, nebo nahlas řekli, kdo koho má za mého vydatného hučení „ucpat střed, hlavně ucpat střed !! „ Pozitivní povzbuzování a rady ostatním každý přijímal za své a plnil je. Atmosféra v týmu byl skvělá a nepamatuju si, kdy bychom se dokázali takto stmelit pro společný cíl. Michal v bráně mockrát tým podržel v situacích kdy to před naší bránou hořelo nejvíce. Dvě branky za dva zápasy je skvělý výsledek za kterým stojí rovným dílem on i obrana. Zápas od zápasu je Michal lepší! Kuba odehrál také veledobrá utkání, dal vítěznou branku a několikrát nebezpečně zaútočil. Ve hře byl vidět a z výhry mu náleží stejná porce jako ostatním. Boris parádně zvládl roli bořiče a netuším, nebo si nevzpomínám, že by přes něj někdo prošel. Zachránil nám výhru s Botafogou. Ríša dal rovněž důležitou branku, vyrovnávající na 1:1 s Líšní. I když jsem to tak nikdy necítil, teď mi přišlo, že do týmu vnesl takovej klid a pocit, že se nemůže nic stát. Byl oporou a pilířem obrany. Vláďa odehrál rovněž pěkná utkání. Na hřišti byl vidět. Byl u obou branek v zápase s Botafogou a podle jeho slov ho futsal pět po dlouhé době skutečně bavil. Nebyl to je Tvůj pocit, Vláďo.. Sebe hodnotit tradičně nebudu, jen doufám, že sem byl také přínosem pro tým.. Mluvím snad za všechny, když řeknu, že z neděle máme dobrý pocit všichni. Každý zahrál dobré utkání, ale nehraje se na jednotlivce, nýbrž týmově a tentokrát vyhrál skutečně kolektiv.
Tímto chci všem ještě jednou všem za předvedené výkony poděkovat a neváhám i smeknout klobouček!
V následujících dnech a týdnech bych rád na stránkách uveřejnil další věci, které se v poslední udály a není jich zrovna málo..
Můžete se těšit na shrnutí posezónní schůze, shrnutí sezony 09/10 pohledem krále klubu, statistiky celé sezony, turnaj Kozina Cup a jiné..
.
Dodatek: Po skončení zápasu Carpe Diem vs. Botafogo na pažit naběhlo hejno naturalizovaných brazilců, kteří byli najati na odklizení ztuhlého betonu, proto byl celý nedělní futsalový program na hřišti Mutěnická posunut o dvě hodiny pozdějc.
Žádné komentáře:
Okomentovat