Ano je to tak vážení, morfujeme! Nedělí jsme dali okusit soupeřům plnou sílu zabijáckého jablka! Naše přemorfování se z těžkopádných hrochů na nebojácné lvy přišel v ten nejpotřebnější okamžik. Dalo by se říci, že jsme si parádním víkendem zřejmě už nadobro zachránili kůžičku, která se nám po posledních nezdarech už pekelně připékala.. Jen velká souhra náhod by nás mohla poslat zpět do třetí třídy.
V neděli jsme se sešli v sestavě bez Kuby a bez Vládi. Mělo se tedy hrát ve třech lidech v obraně a třech v útoku. Jmenovitě sestava vypadala takto: Michal – Boris, Olin Ríša – Michal, Martin, Pája. Martin nastupoval s bolavými zady a nebylo jisté, jak dlouho bolest, se kterou zjevně hrál, vydrží. Počasí ten den taky přálo a po úmorných vedrech přišel konečně den, kdy bylo dýchatelno a rtuť na teploměru snad nepřekročil dvacítku. To rozhodně ne. Čekala nás rozhodující bitva o setrvání v 2. třídě.
.
Na úvod se naším soupeřem stala Besídka. Do té doby spolu s námi nejhorší celek jarní části. Mnohými odborníky byl tento duel považován za utkání jara a možná i celé sezony, jelikož jeho vítěz se mohl konečně odpoutat od sestupových pozic, naopak prohravší by do bahna zabředl ještě hlouběji. Nálepka rozhodujícího špílu jara ještě přidala na důležitosti a podpořila touhu se vytáhnout a sebrat všechny body. Od úvodu jsme měli mírnou psychickou převahu, jelikož jsme věděli, že náš soused z tabulky v prvním dnešním zápase prohrál vysoko s Deportivem 0:8. Jejich mentální síla tedy před duelem s námi nemusela být velká, ovšem šlo pouze o naši domněnku.. Každopádně už úvod naznačil, že Besídka nedá svoji kůži zadarmo. Od úvodních minut se na nás soupeř snažil útočit, zahnat nás do ouzkých a párkrát míč po povětšinou střelách z dálky zaštípal Michala v rukavicích. Dělo se tak však opravdu pouze sporadicky a počáteční herní převaha se brzy vyrovnala. Asi v polovině první půle hry na obě strany přišel náš první a snad rozhodující okamžik zápasu. Po vypíchnutí míče na půlící čáře (nutno říci že rukou, ale na to se historie ptát nebude), jsem zamířil vstříc gološovi naproti. Na zádech jsme cítil dech soupeře, přesto jsem neváhal si při dlouhatánské cestě odpočinout a zkontrolovat, zda mi někdo ze spoluhráčů nabíhá. Nikde nikdo a tak jsem atakován obráncem soupeře vytelil takový bodlo, že meruna na chvíli nabrala tvar ragbyového míčem. Z deseti metrů míč zasvištěl do šibenice brány. Povedená trefa. Potřebné vedení 1:0 bylo na světě. Za malou zmínku stojí, že už potřetí za zři víkendy se mě povedl takřka stejný gól. Vždy jsem nějakým způsobem míč vypíchl na polovině a poté zdárně zakončil. Branky, které dávám jsou tedy v poslední době unassisted, poctivě vybojované. Do konce první poloviny se už nic významného nestalo. Naše první branka nám měla přinést uklidnění, ale na sto procent to neplatilo. Máme bohaté zkušenosti s tím, jak ztratit zápas a strach, že se historie bude opakovat byla na místě. Na začátku druhého poločasu však nastalo něco, co v novodobých dějinách nemá obdoby a učebnice futsalu pro tento skvost nezná pojmenování. Po rozehrání na půlící čáře se míče chopil Olin a slalomem ala Hermann Mayer prošel celou obranou Besídky a bodlíčkem k tyči zvýšil skóre. Byl to možná nejrychlejší gól vůbec, co je futsal futsalem. Při slalomu se Olda kroutil jak žížala a mátl obránce tělem, kolena mu div nelítali z kloubů, přesto však vše ustál a neopakovatelný okamžik byl na světě. Veledůležitou a právem zapsanou asistenci si na své konto
připsal Michal. Vedení 2:0 se zdálo býti konečně dostatečným. A to beru z toho pohledu, jak nebezpečný byl do té doby soupeř a jak jsme se dnes dokázali popasovat s obrannou činností. A skutečně, vedení jsme udrželi a ke konci druhé půle jsme dokonce náskok navýšili ještě o jednu branku. Po akci Michala, který po oba dva zápasy neděle podával výborný výkon, přiťukl míč Borisovi před bránu a ten svým důrazem na dvakrát přelstil brankářem. Boris je starý lišák, ví jak vyzrát na brankáře, jak si ho brazilskými kousky povodit, no a to se i stalo.. Utkání jara tedy skočilo s dobrým koncem pro nás, nutno říci že plně zaslouženou výhrou 3:0! V týmu zavládla radost a především úleva po zvládnutém zápase.. Během tohoto klání Olda utrpěl zranění obličeje v oblasti pravého oka. Při jednom ze soubojů dostal loktem do očního oblouku a v přestávce mezi zápasy se postižené místo náramně nalévalo, nafukovalo a už i trochu barvilo. Přestávkový program vyplnil komediant Ríša, který 5 minut hledal náš druhý míč. Poté jsme mu řekli, že dnes jsme vzali pouze jeden a ten co hledá leží u mě doma v předsíni. Ríša měl vždycky smysl pro humor, ale že se z něj stane až takový komik, jsme netušil. Všechny výtečně pobavil. Carpe Diem vs. Besídka 3:0 (1:0)
branky: Pája, Olin (Michal), Boris (Michal)
.
Náš druhý nedělní sok bylo druhé Podolí. Nedělali jsme si příliš iluze o dobrém výsledku. Jednak se jednalo o tým, který téměř neprohrává a navíc se stalo to, co bylo avizováno ještě před prvním zápasem. Martin do zápasu s Podolí nenastoupil. Jeho záda mu vystavili stopku. Nastupovali jsme tedy v pěti, částečně vyšťaveni z besídky, kterou nám připravila Besídka. Zato soupeř byl v šesti lidech a podpořen výhrou nad Deportivem 4:2. Mělo to být tedy jednoznačné utkání, kdy sázkovky vysoce favorizovali druhé Podolí. A úvod zápasu nezačal vůbec dobře. Po pár minutách ve vápně sporně fauloval buď Boris, nebo Ríša a kopala se proti nám penalta. Bylo to vážně sporné, soupeři se míč zapletl pod nohy a poté upadl. Protože ale na něm byl nalepenej náš hráč. Rozhodčí, kterej pendrek viděl, odpískal faul. Penalta byla proměněna. Asi po minutě hry nastal však druhý šok. Po akci Podolí se sám před Michalem objevil útočník s míčem a Michal ho nemilosrdně sestřelil. Druhá odpískaná penalta během dvou minut. Tato však byla zasloužená, to musíme uznat. Podolák se rozbíhá... Michal míč hypnotizuje a náhle skok… Míč plachtí, plachtí a Michal zázračně konečky prstů na nohách vyškrabává míč na tyčku. Michal se stal hrdinou okamžiku, kdy zachránil tým vynikajícím zákrokem. :-) Kdyby padla hned v úvodu branka na 2:0 bylo by asi po zápase stejně jako minulé kolo s Poclainem. Po našem našťasntném úvodu jsme se dali do kupy a začali hrát svoji defenzivní taktiku podpořenou občasnými výpady do útoku. I před optickou herní převahu, kdy Podolí do nás bušilo a většinou nás uzamklo před vlastní bránou, jsme hráli dobrý fotbal a naše akce měli občas i hlavu a patu. Byli jsme nebezpeční. V polovině první půlky jsme se prosadili také my. Po útočné akci jsem vypálil střelu, která minula bránu cca o dva metry. Naštěstí šla přímo na Michala, který ji šikovně zkrotil. Následoval rychlej proces, moje naběhnutí před bránu, Michalovo pohotové přiťuknutí a moje veledílo psané levou nohou. Přes obránce jsem okolkovaný dopis poslal rychle k pravé tyči vykuleného gološe. Pěkná, rychlá, moderní futsalová akce, ve které nepokryli obránci Podolí moje bleskové naběhnutí. Futsal je opravdu jednoduchá hra.. Nečekané vyrovnání, ale zasloužené. Následovalo opětovné bušení do vrat Carpe Diem. Bezvýsledné. Výborně organizované obrana nedávala soupeři sebemenší šanci na úspěch. Poločas skončil plichtou 1:1. Na našem výkonu musím vyzdvihnout především nevídanou bojovnost! Nebývá zvykem, abychom hráli jeden za druhého tak, jak tomu bylo vidno v neděli. Především v obraně se podal neskutečný výkon, kdy aktivním povzbuzováním, podporováním a radami od ostatních, jsme se stmelili více než kdy předtím. Konečně jsme dokázali negativní energii, která po celou sezonu v týmu vládne přetavit v tu pozitivní, týmovou a bojovnou. V poločase jsme věřili, že výsledek můžeme přinejmenším udržet. Podolí sice tlačilo, ale nedokázali nás nikdy dostat pod takový tlak, že bychom si nevěděli rady a nevěděli kam skočit. Snad v půlce druhé půle po obléhání naší branky svitlo slunce na druhé straně. Po akci, kterou založil asi Ríša, poslal míč na mě na pravou stranu, já se s míčem chvíli mazlil a poté potáhl až k bráně. Mohl jsem už střílet, ale všiml jsem si lépe postaveného Borise nabíhajícího k levé tyčce. Po náznaku tělem, že budu střílet jsem nezištně pod nohami obránce poslal míč na Bordu a ten bez problémů zasunul meč do zývající pochvy brankáře. Vedeme 2:1 a zázrak dostává stále reálnější obrysy. Je deset minut před koncem a my držíme jednobrankové vedení zuby nehty. Soupeř obléhal naši bránu všemi možnými prostředky, někdy i nemožnými, když se snaží nafilmovat všelijak pády ve vápně. My hráz držíme! V posledních pěti minutách do konce se soupeř odhodlal odvolat brankáře a hrát v pěti v poli. I přes stále větší tlak odoláváme a míče zakopáváme daleko, jako bychom byli v tranzu. Posledních 10 vteřin, … pět, čtyři, tři, dva, jedna…. !!! konec! Slavně porážíme druhý celek tabulky Podolí 2:1 po učebnicovém zanďourovi a proměnění šancí nám naskytlých. Podruhé v sezoně si z víkendu odvážíme plný počet 6ti bodů a asi především u mě propuká nefalšovaná euforie. 6 bodů mající v naší situaci cenu zlata! Chtěl bych vyzdvihnout týmový duch, který byl mezi námi po celý především druhý zápas. Nelíbivý defenzivní styl zaznamenal úspěch a to je to hlavní. Vyhrála disciplína a srdce, které jsme do utkání očividně vložili. Děkuji všem zúčastněný za jejich výkony a za nečekaný a o to vzácnější výsledek..
Náš druhý nedělní sok bylo druhé Podolí. Nedělali jsme si příliš iluze o dobrém výsledku. Jednak se jednalo o tým, který téměř neprohrává a navíc se stalo to, co bylo avizováno ještě před prvním zápasem. Martin do zápasu s Podolí nenastoupil. Jeho záda mu vystavili stopku. Nastupovali jsme tedy v pěti, částečně vyšťaveni z besídky, kterou nám připravila Besídka. Zato soupeř byl v šesti lidech a podpořen výhrou nad Deportivem 4:2. Mělo to být tedy jednoznačné utkání, kdy sázkovky vysoce favorizovali druhé Podolí. A úvod zápasu nezačal vůbec dobře. Po pár minutách ve vápně sporně fauloval buď Boris, nebo Ríša a kopala se proti nám penalta. Bylo to vážně sporné, soupeři se míč zapletl pod nohy a poté upadl. Protože ale na něm byl nalepenej náš hráč. Rozhodčí, kterej pendrek viděl, odpískal faul. Penalta byla proměněna. Asi po minutě hry nastal však druhý šok. Po akci Podolí se sám před Michalem objevil útočník s míčem a Michal ho nemilosrdně sestřelil. Druhá odpískaná penalta během dvou minut. Tato však byla zasloužená, to musíme uznat. Podolák se rozbíhá... Michal míč hypnotizuje a náhle skok… Míč plachtí, plachtí a Michal zázračně konečky prstů na nohách vyškrabává míč na tyčku. Michal se stal hrdinou okamžiku, kdy zachránil tým vynikajícím zákrokem. :-) Kdyby padla hned v úvodu branka na 2:0 bylo by asi po zápase stejně jako minulé kolo s Poclainem. Po našem našťasntném úvodu jsme se dali do kupy a začali hrát svoji defenzivní taktiku podpořenou občasnými výpady do útoku. I před optickou herní převahu, kdy Podolí do nás bušilo a většinou nás uzamklo před vlastní bránou, jsme hráli dobrý fotbal a naše akce měli občas i hlavu a patu. Byli jsme nebezpeční. V polovině první půlky jsme se prosadili také my. Po útočné akci jsem vypálil střelu, která minula bránu cca o dva metry. Naštěstí šla přímo na Michala, který ji šikovně zkrotil. Následoval rychlej proces, moje naběhnutí před bránu, Michalovo pohotové přiťuknutí a moje veledílo psané levou nohou. Přes obránce jsem okolkovaný dopis poslal rychle k pravé tyči vykuleného gološe. Pěkná, rychlá, moderní futsalová akce, ve které nepokryli obránci Podolí moje bleskové naběhnutí. Futsal je opravdu jednoduchá hra.. Nečekané vyrovnání, ale zasloužené. Následovalo opětovné bušení do vrat Carpe Diem. Bezvýsledné. Výborně organizované obrana nedávala soupeři sebemenší šanci na úspěch. Poločas skončil plichtou 1:1. Na našem výkonu musím vyzdvihnout především nevídanou bojovnost! Nebývá zvykem, abychom hráli jeden za druhého tak, jak tomu bylo vidno v neděli. Především v obraně se podal neskutečný výkon, kdy aktivním povzbuzováním, podporováním a radami od ostatních, jsme se stmelili více než kdy předtím. Konečně jsme dokázali negativní energii, která po celou sezonu v týmu vládne přetavit v tu pozitivní, týmovou a bojovnou. V poločase jsme věřili, že výsledek můžeme přinejmenším udržet. Podolí sice tlačilo, ale nedokázali nás nikdy dostat pod takový tlak, že bychom si nevěděli rady a nevěděli kam skočit. Snad v půlce druhé půle po obléhání naší branky svitlo slunce na druhé straně. Po akci, kterou založil asi Ríša, poslal míč na mě na pravou stranu, já se s míčem chvíli mazlil a poté potáhl až k bráně. Mohl jsem už střílet, ale všiml jsem si lépe postaveného Borise nabíhajícího k levé tyčce. Po náznaku tělem, že budu střílet jsem nezištně pod nohami obránce poslal míč na Bordu a ten bez problémů zasunul meč do zývající pochvy brankáře. Vedeme 2:1 a zázrak dostává stále reálnější obrysy. Je deset minut před koncem a my držíme jednobrankové vedení zuby nehty. Soupeř obléhal naši bránu všemi možnými prostředky, někdy i nemožnými, když se snaží nafilmovat všelijak pády ve vápně. My hráz držíme! V posledních pěti minutách do konce se soupeř odhodlal odvolat brankáře a hrát v pěti v poli. I přes stále větší tlak odoláváme a míče zakopáváme daleko, jako bychom byli v tranzu. Posledních 10 vteřin, … pět, čtyři, tři, dva, jedna…. !!! konec! Slavně porážíme druhý celek tabulky Podolí 2:1 po učebnicovém zanďourovi a proměnění šancí nám naskytlých. Podruhé v sezoně si z víkendu odvážíme plný počet 6ti bodů a asi především u mě propuká nefalšovaná euforie. 6 bodů mající v naší situaci cenu zlata! Chtěl bych vyzdvihnout týmový duch, který byl mezi námi po celý především druhý zápas. Nelíbivý defenzivní styl zaznamenal úspěch a to je to hlavní. Vyhrála disciplína a srdce, které jsme do utkání očividně vložili. Děkuji všem zúčastněný za jejich výkony a za nečekaný a o to vzácnější výsledek..
Carpe Diem vs. Podolí 2:1 (1:1)
branky: Pája (Michal), Boris (Pája)
.
Jaká je tedy nyní situace v tabulce? Jsme 12.tým tabulky. Sestupují týmy na pozicích 14.,15.,16. Na třinácté pozici je Besídka, která má na nás ztrátu 4 bodů. Čtrnáctý Excalibur ztrácí bodů 5, rovněž patnácté Flamengo. Poslední Juve je bez šance na záchranu. Je tedy nad slunce jasné, jak by se poslední zápasy museli vyvíjet. Dva z trojice Besídka, Excalibur a Flamengo by muselo naplno bodovat, vyhrát oba zápasy a my svoje zápasy prohrát. Doufejme, že se bavíme už pouze v rovině teorie. Jde o slabší celky tabulky a jejich výhry a vymanění ze sestupových vod snad už nejsou příliš reálné. Uvidíme. Každopádně i my budeme muset jít do zápasů s Botafogou a Líšní na plný pecky. Musíme hrát, dokud nezhasne i ten nejmenší plamínek naděje soupeřů, kteří by nás mohli potopit. Pokud budeme jakkoliv bodovat, měli bychom mít udržení se jisté.
.
Příští týden budeme tedy hrát s Líšní a Botafogou. Bude se hrát na Mutěnické od 9:00. Už na nedělních zápasech se to začalo hemžit případnými omluvenkami, tak doufám, že se na to všichni nevykašlou a my sezonu odehrajeme důstojně až do konce. Omluvenku dal zatím jen Ríša a na padesát procent je Martin (bolest zad) a Olin (sobotní svatba sestry).
.
Jaká je tedy nyní situace v tabulce? Jsme 12.tým tabulky. Sestupují týmy na pozicích 14.,15.,16. Na třinácté pozici je Besídka, která má na nás ztrátu 4 bodů. Čtrnáctý Excalibur ztrácí bodů 5, rovněž patnácté Flamengo. Poslední Juve je bez šance na záchranu. Je tedy nad slunce jasné, jak by se poslední zápasy museli vyvíjet. Dva z trojice Besídka, Excalibur a Flamengo by muselo naplno bodovat, vyhrát oba zápasy a my svoje zápasy prohrát. Doufejme, že se bavíme už pouze v rovině teorie. Jde o slabší celky tabulky a jejich výhry a vymanění ze sestupových vod snad už nejsou příliš reálné. Uvidíme. Každopádně i my budeme muset jít do zápasů s Botafogou a Líšní na plný pecky. Musíme hrát, dokud nezhasne i ten nejmenší plamínek naděje soupeřů, kteří by nás mohli potopit. Pokud budeme jakkoliv bodovat, měli bychom mít udržení se jisté.
.
Příští týden budeme tedy hrát s Líšní a Botafogou. Bude se hrát na Mutěnické od 9:00. Už na nedělních zápasech se to začalo hemžit případnými omluvenkami, tak doufám, že se na to všichni nevykašlou a my sezonu odehrajeme důstojně až do konce. Omluvenku dal zatím jen Ríša a na padesát procent je Martin (bolest zad) a Olin (sobotní svatba sestry).
.
Jak se správně přemorfovat? Návod naleznete zde:
...a nebo zde...
Žádné komentáře:
Okomentovat