Ták pánové. Máme za sebou další ročník prestižního turnaje konaný Koziňáky z Oleksovic - Kozina Oleksovice 2011. Sice se nám nepodařilo obhájit výborné třetí místo z minulého roku, ale svým houževnatým antifotbalem jsme se ovšem rozhodně neztratili. V konkurenci 20. týmů jsme pronikli mezi 8 nejlepších na turnaji, kde nás od postupu do semifinále dělil opravdový vlas. Turnaj se i dá tedy hodnotit jako zdařilý.
Turnaj se odehrál v následující sestavě: Nekwish - Dan, Dub, Olin - Vláďa, Lukáš, Pája.
Podpořit nás přijel novopečený kustod týmu Boris, sklaní fanynka Lucka a na vyřazovací kola i syn legendárního brazilského útočníka Bebéta, Bebé. Dá se předpokládat, že Bebého potomek bude už jen Bé. :-) Základnu fanouškovskou i hráčskou jsme tedy měli širokou.
Byli jsme nalosování do skupiny D a jako první se nám stal soupeř z místních Oleksovic a to Spektrum. Před zápasem jsme si řekli, že remíza s nadupaným, agilním a snad patnácti členným komandem ze Spektrumu, by byla úspěchem. Utkání se však začalo nečekaně dobře vyvíjet hned od začátku v náš prospěch. Bylo to asi naše nejlepší vystoupení na turnaji a po profesorském výkonu v obranné fázi a třemi trefami do sítě soupeřovy branky slavili zaslouženě první a současně poslední výhru v základní hrací době zápasu. Spektrum se po celý zápas snažil co mohl, ale Nekwishe v bráně ohrozil jen v pár případech. Obranný val téměř nic nepropustil.
Carpe Diem vs. Spektrum Oleksovice 3:0
branky: Olin, Vláďa, Lukáš.
Jako druhý nás čekal pozdější finalista turnaje - Weigel VelMez. I tento zápas jsme chtěli odehrát ve stejném duchu, jako ten první, ze zajištěné obrany. Bohužel jsme brzy pocítili, že se bude jednat o mnoho tvrdší oříšek. Nutno říct, že jsme první dvě branky soupeři vnutili a rázem bylo po zápase. Do konce jsme ještě dvakrát inkasovali a výsledek 0:4 se možná zdá až příliš krutý oproti realitě. Nemyslím, že bychom hráli nějak výrazně špatně, ale tým se během zápasu rozhádal a tento zkažený rozhádaný duch v týmu bohužel přebýval i následující dva zápasy. Podle toho také skončili i další utkání. Sportovně však uznejme, že borci z Meziříčí byli lepším týmem.
Carpe Diem vs. Weigel VelMez 0:4
Třetí utkání ve skupině patřil duelu nás s Alkáči už nevím odkud. Zprvu se zdálo,. že by se mohlo jednat o relativně slabšího soupeře, protože v prvním utkání dostal latu 0:8 s Weiglem, ale realita byla jiná. Z žádného na střídání, jak turnaj začínali se najednou do modrého rozlišováku přišly obléct snad i místní babky a nás tedy čekal důležitý zápas, který mohl rozhodnout o bytí a nebytí dále na turnaji. Tento soud se nakonec ukázal jako velmi předčasný. Neodpustím si opět připomenout, že zápas ovlivnilo neustálé kárání za něco nepodařeného, které se přenášelo i na ostatní. Zkrátka to už nemohl být výkon jako v prvním utkání, něco se v týmu změnilo po morální stránce a nikdo do zápasu nešel naplno tak, jako v úvodu turnaje. V zápase jsme třikrát prohrávali o branku, srovnat krok se nám podařilo však jen ve dvou případech. Výsledek je tedy 2:3 v náš neprospěch. Nepodali jsme dobrý výkon, utkání bylo rozhádané, neplnila se obranná taktika a zbytečně jsme umožňovali soupeři hrát jeho hru.
Carpe Diem vs. Alkáči 2:3
branky: Vláďa, Lukáš.
V posledním zápase, který se započítával do tabulky byl zápas s Hradbami Valtice, zápas s týmem do kříže z vedlejší skupiny. Dvě prohry po sobě nám mohli být odpuštěny touto výhrou a tím i postupem do osmifinále. Pokud bychom opět prohráli, naše šance na postup by byli opravdu jen v mezích teorie. No a nepodařilo se. Utkání jsme nezvládli a prohráli ho 1:3. Nezvládli jsme ho opět po všech stránkách. Neviděl jsem tam tu chuť se o to poprat a tak jsme ve skupině vyhráli jediný zápas a utrpěli tři porážky. No uznejte, že s takovým výsledkem se do osmifinálové skupiny dá postoupit jen opravdu stěží.
Carpe Diem vs. Valtice 1:3
branka: Olin
Perličky ze základní skupiny: V Oleksovicích byla vidět i šarvátka mezi Valticemi a tuším že píseckými Wanasťáky. Vše se nakonec obešlo bez krve, ale lidé tam občas po sobě skákali jako kočkodani po stromech. No k tomuto mám jen jedinou věc, zápas nezvládl rozhodčí. Zápasy pískali tři rozhodčí a jen tento, kudrnatý švihák v bílém triku pouštěl skluzy jako film v kině. Zápas se mu vymkl z rukou a oheň byl na střeše, bohužel. Musím říct, že jsem citlivý člověk a po shlédnutí tohoto drzého divadla sem se musel na 10 minut ztratit ve křoví, zvracel jsem. :-) Dalším úsměvným momentem bylo moje půjčení nových kopaček Olinovi, po kterém budu dodatečně požadovat 1490 korun. Mám od nich ještě účtenku.. :-) Moje nádherné Mitre kopačky si nazul na své obludné lodě a ony se rozpadly. Po prvním proběhnutí se nich Olda ucítil že něco není v pořádku. Chyběla půlka podrážky. Další části následovali chvíli po. Z jedné kopačky mě proto udělal jarmilku - bez podrážky. To mě vede k nápadu, jestli se nedám na balet, nebo gymnastiku. Miluju cvičení s obručí.. Velký obdiv sklidili moje oranžové gumotextilky. Je to limitované série jednoho páru, která byla vyrobena přímo pro mě na zakázku. V nejednom případě se staly objektem hladových čoček fotoaparátů. Humornou vložkou bylo také to, že Dan vydal varování, že jestli se mu zkřivý křivým slovem, byť jeden jediný vlas, z jeho bujné lví hřívy, turnaj opustí a půjde do Brna pěšky. Buřič Olda si vzal konečně jeho slova k srdci a svojí turnajové oběti povolil škrtící obojek z první dírky na druhou. Dan tedy mohl volněji dýchat. Posledním sdělením v odstavci perliček, a tím vlně navážu na další turnajové dění, uvedu, že po oněch třech prohrách jsem se šel už osprchovat s tím, že na turnaji končíme. Stejně se choval i Nekwish, kterému už chrmlal motor v očekávání odjezdu směr Brno. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že jsme postoupili...
A tím se dostáváme k osmifinále. Ano, skutečně jsme postoupili a to jako nejhorší postupující tým. Měli jsme ohromné štěstí. O posledním postupujícím se rozhodlo jen díky vzájemnému zápasu, které jsme měli v souboji se Spetrumem Oleksovice lepší. No a i celkové skóre hrálo v náš prospěch. V tuto chvíli bylo jasné, že na turnaji sice pokračujeme, ale náš příští soupeř bude někdo z favoritů turnaje, který vyhrál jinou skupinu. Nekwish tedy chcípl motor, já se převlékl z civilu opět do šortek a trika a očekávali jsme na vypsání soupeř pro osmifinále. Dostali jsme nejméně chtěného soupeře, na kterého máme hororové vzpomínky. Rebels Okříšky, loňský vítěz, který před rokem nedostal ani branku byl tím nejhorším, co nás vůbec mohlo potkat. I letos byl tým zatím bez ztráty bodu. Pozdravili jsme se s leadrem Rebelů Ivošem a prohodili pár slov o zápasu. Favorit byl jasný a my měli být lehkým soustem, tak to snad každý bral. I když jsem tomu do včerejška nevěřil, tak zázraky se dějí. Věřte nebo ne, jako nejhorší postupující celek jsme vyřadili postrach všech týmů, dlouhodobě jeden z nejúspěšnějších týmů každoročních turnajů v Oleksovicích. Jak se tomu stalo? Ultrabeton, nic jiného se nedalo hrát a my to věděli, aplikovali a operaci zvládli. Od začátku jsme hráli na 0:0 s tím, že penaltová loterie rozhodne. Celý zápas byl z naší strany absolutním antifotbalem k nekoukání. Účel však světil prostředky jak se říká a my dosáhli svého. Po takticky bezchybném utkání, kdy především Ivoš občas smrděl před naší bránou jako rozpáraný skunk, jsme slavili ohromný úspěch. Bezbranková remíza nás dovedla k pokutovým kopům. A na ty je Nekwish expert. Máme nejlepšího brankáře na pokutové kopy ve střední Evropě, oceněný mnoha věnci ze špekáčků. Bylo to drama jako z Titaniku. Penalty jsme začínali.. Prví si míč staví sám Nekwish a pološajtlí nás posílá do vedení. Kop doprostřed brány sice byl riskem, ale vyšel náramně. Soupeř vyrovnává. Míč si staví Lukáš a s přehledem uklízí míč do sítě. Soupeř vyrovnává. K balonu se staví Olin, posílá brankáře na opačnou stranu a vlní síťku. Soupeř vyrovnává. Míč si bere Vláďa a bohužel, golman vykrývá jeho střeli k tyči. Pokud soupeř dá, končíme. Vše je v rukou Nekwishe. Soupeř se rozbíhá a Nekwish mamutím skokem míč vyráží. Neskutečné, strhující! Jsme stále ve hře, díky Nekwishovi. Míče jsem se chopil já. Příliš jsem si nevěřil, ale s přehledem jsem udělal díru do sítě, ale i do kalhot. Malé extempore s hnědými trenkami řešil i náš kustod, který celé penaltové představená točil na kameru. Soupeř vyrovnává. Míč si bere Daníček a s chladnou hlavou nás posílá do vedení. A pak se to stalo. Soupeře neproměnil. Nekwish brilantně lapil rozhodující penaltu. My, chycení kolem ramen jako v Naganu, jsme se rozeběhli v euforii k Nekwishovi a zahrnuli ho děkovnými polibky a nekonečným plácáním po prcce. Bylo to neuvěřitelné, porazili jsme šampióna!! A dá se hovořit i o určité satisfakci za potupné poražení nás, tehdy alkoholově podroušeného týmu, na turnaji v Okříškách. Celé Oleksovice byli v tu chvíli na nohou a sledovali bandu buzíků, jak slaví nečekaný postup mezi 8 nejlepších. Okříšky byly právem zklamáni, byli o sto procent lepším a fotbalovějším týmem, ale my jsme ukázali v tu chvíli to nejdůležitější, srdce!
Carpe Diem vs. Rebels Okříšky 0:0 (5:4 pk)
rozhodující penalta: Dan
.
Bomba! Euforie na šestou! Fotbalový orgasmus! Jiná slova pro následující minuty neexistují.. Třesoucí se ruce po bouři emocí jsme uklidnili opět u škopku a čekali na dalšího, tentokrát čtvrfinálového soupeř. Mohly to být Vožralý Ludry z Rebešovic, nebo Amatéři z Hostěradic. Čtvrtfinále jsme nakonec sehráli s druhým jmenovaným týmem. Amatéři však nenaplňovali to, co mají v názvu. Hráli výborně. Sice to nebyl soupeř tak zdatný, jako Okříšky, ale do čtvrtfinále se dostali naprosto právem. My jsme do utkání vstoupili se stejnou taktikou a záměrem, poprat se o vítězství na pokutové kopy. Podařilo se, po kvalitním až brutálně defenzivním výkonu se nám podařilo docílit předsevzetí, dohrát utkání na 0:0. Opět tu byli penalty. Los jsme zase prohráli a tak jsme začínali kopat jako první. Míč si staví Nekwish, ale tentokrát mu záměr nevyšel. Nabušený Tarzan v bráně, kterému ještě z koutku kapal jahodový koktejl na zvětšení objemu svalstva zůstal stát na místě a snad právě jeho lýtkové svaly zamezily míči cestu mezi nohama do sítě. Byli jsme tedy v nevýhodě už od první série. Soupeř totiž proměnil. Lukáš bezpečně také proměňuje. Soupeř dává. Olin musí dát, jinak končíme. Se stresem se vyrovnal dobře a i on proměnil. Je tu rozhodující penalta, pokud soupeř dá, balíme kufry a karimatky. Michal v bráně se vyznamanává, chytá!!! Odčinil tak své malé zaváhání v úvodu série a posunuje náš tým do dalších kopů. Už podruhé jsme vyseli nad propastí, ze které nás Nekwish vytáhl svým mohutným provazem. Daníček si urval míč pro sebe a má před sebou životní penaltu. Dává!! Se štěstím, ale je tam! Soupeř však záhy vyrovnává. Míč si beru já a modlím se, abych trefil bránu. Golman si sice na míč sáhl, ale střela byla natolik prudká, že ji nevyrazil. Vedeme.. áááá soupeř vyrovnává. K míči se staví Dub, jediný kdo se penalt obával a nechtěl na ně jít. Dub se rozbíhá, střílí a Tarzan vyráží. Bohužel! Máme tedy pod krkem kudlu a pokud soupeř promění, zařízne se prudce do masa a my fotbalově vykrvácíme. Stalo se tak. Zkušeně proměněná penalta nás poslal domů. Je to velká škoda, ale penalty jsou vždy loterie a vítěz může být jen jeden.. Tentokrát to byli Amatéři!
Carpe Diem vs. Amatéři Hostěradice 0:0 (4:5 pk)
.
A takto pro nás skončil turnaj, kde jsme obhajovali třetí flek. Dá se říci, že celý turnaj byl pohřebištěm favoritů. V osmifinále vypadl díky nám loňský vítěz z Okřížek i domácí Kozina, ve čtvrtfinále my - třetí celek z minula. Roli favorita turnaje po vyřazení jiných velikánů převzal jednoznačně celek Izolace Stehlík (dříve Dřevotvar), který každoročně okupuje mety nejvyšší. To i potvrdil a po vítězství ve finále s Weigelem VelMez, naší skupinovým protivníkem, mohl slavit titul. Jak jsem napsal v úvodu, turnaj hodnotím jako zdařilý, dosáhli jsme čtvrtfinále, což rozhodně není ostuda a když připočteme vyřazení Okřížek, můžeme si pískat. Po stránce připravenosti a zázemí turnaje byl jako každoročně připraven výborně, za což domácí Kozině děkujeme. Byl to dobrý turnaj!
.
Snad jedinou kaňkou na kráse byla letošní zábava. Mnozí do Oleksovic nejezdí jen kvůli futsalu, ale kvůli výborné tamní večerní poturnajové zábavě. Ta se tentokrát scvrkla na nevinnou zábavičku bez živé hudby na hřišti, místo tradiční, kolosální s živou hudbou v nedalekém prostranství hospody. Je to škoda, turnaj bomba, zábava zklamání po letech bujaré hojnosti.. Tuto nepříjemnost jsme vyřešili po svém. Na pozdním obědě jsme si dozvěděli, že v nedalekých Boroticích je místní zábava s rockovou živou kapelou. Proto naše kroky a kola aut vedla nakonec právě tam. Jediný Nekwish po turnaji odjel. Zbytek - 9 kousků - se vypravilo tam. Zábava v Boroticích rozhodně nezklamala, borců z kapely Kristovy léta to šlapalo náramně, a my se bavili, seč nám síly stačili. Chlastalo se o sto šest, hopsalo se na rockové melodie a zábava byla jak má být. Nesmím opomenout na místního umělce, který byl najat, aby zábavu rozproudil. Na parketu vytáčel neuvěřitelná sólová čísla, jako by spolkl hada a ten ho teď v těle lechtal. Jamoval, stepoval, kroutil se jak paragraf, zkrátka správně uložené peníze pořadatelů zábavy.
Někteří z nás po zbavě, nebo v jejím průběhu odcestovali domů, trojce Dub, Boris a Olin tam zůstali a přenocovali ve stanu. Tímto skončil vydařený den v kruhu přátel z Carpe Diem.
.
Děkuji všem za odvedené výkony na hřišti, tak i mimo něj. Za podporu Bordovi, Lucce a Michaldovi! Byl to super den!
.
* pokud jsem někde ve výsledcích, nebo někde udělal chybu, nakamenujte mě, ale v klidu sdělte na diskuzi. opravím to. Fotky a videa jsou v rukou Borise a Michalda, až se ke mě dostanou, ukážu
