Včerejšek nedopadl dobře. Musím přiznat, že včerejší
představení bylo jedno z nejhorších, jaké jsme v novodobých dějinách
předvedli. Především druhé utkání to vypadalo, že na hřiště vpustili mentálně
postižené hochy, kteří běhají stále dokolečka o poloměru 4 metrů a nemůžou se
ze sevření vlastního já vymanit. Dopadli jsme nedobře, jako sedláci u Chlumce.
V obou zápasech jsme opět prohrávali a byl to už v pořadí
čtvrtý a pátý zápas ze šesti odehraných, ve kterém jsme museli dotahovat skóre.
Sestava byla avizovaná v preview, účastni byli všichni. Nekwish – Ríša,
Prochy, Sykec, Pája – Tomáš, Milan, Mira, Petr.
V prvním utkání s Attackem jsme už od prvních
minut věděli, že to bude vyrovnané střetnutí. Šance byli na obou stranách už od
úvodu. Za delší konec zatahal však soupeř. Po jednom z protiútoků jsme poprvé
inkasovali. Druhou branku si beru na triko já.. na polovině hřiště jsem ztratil
míč a soupeř pohodlně zvýšil skóre. Herně vyrovnaný poločas jsme prohráli
zbytečně krutě 0:2. Do druhé půle jsme vlétli s odhodláním výsledek otočit,
což se nám v poslední době nebývale daří. O krok blíže k tomuto „snu“
jsme měli po nádherné akci, kdy jsem si s Mirou na polovině po narážečce
vyměnil míč, poté prostrčil na střed Petrovi a ten z první nekompromisně
snížil na 1:2. Následovala další, asi nejhezčí akce zápasu na jeden, maximálně dva
doteky. Brilantní akcí jsme se dostali před brankáře, kde jsme ovšem tváří v tvář
golmanovi zklamali. Nakonec se nám však povedlo skóre dohonit. V Mirově případě
vyhonit. Mira s Tomášem šudlali míč u rohového praporku a nakonec druhý
jmenovaný – Tomáš vyslal prudkou střelu mezi nohy golmana. Krásné jesle a
srovnání na 2:2. V toto chvíli si troufnu říci, že jsme drželi otěže
zápasu my a psychická výhoda byla na naší straně. Tuto přednost jsme bohužel
Attacku doslova vnutili a to za pár okamžiků. Attack měl míč v držení na
naší polovině a právě rozehrával aut. A k čemu nedošlo? Ríša najednou
vyběhl na střídačku, že si jde dáchnout. Na to samozřejmě okamžitě nezareagoval
Prochy, který opět zřejmě pěl básně na smaženou nivu a střídání v nevhodnou
dobu bylo ještě o to delší. Nepokrytý hráč před naší bránou už zkrátka musel skórovat.
Pokud by to neudělal, musel by se propadnou hanbou, protože čas, jaký na to měl
by klidně mohl prodávat na Zelném trhu celé nedělní dopoledne i odpoledne.
Zbytečná branka a ztráta psychické výhody. Asi pět minut před konce soupeř
kopal trestný kop za mnoho našich faulů, proměnil ho. (proměnění poznamenalo i
to, že Nekwish nevěděl, že nemusí stát na brankové čáře, ale dokonce 5 metrů
před ní). V druhém případě – o 5 minut později – kopal soupeř další trestňák,
který už vyběhnuvší Nerkwish bravurně zlikvidoval. Po trestňáku bylo utkání
ukončeno ve prospěch soupeře a v náš neprospěch, 2:4.
Každý ví, že utkání bylo vyrovnané a že jsme doplatili na
své chyby, mnohdy zbytečné chyby. Šancí bylo také dost, bohužel. Byl to takový
zápas, ve kterém harejete se soupeřem, který je snadno k poražení, ale
cosi vám v tom brání, lehkost, nápad, štěstí.. Zápas blbec v tom pravém
slova smyslu však přišel až za pár chvil.
Carpe Diem vs. Attack 2:4 (0:2)
branky: Petr, Tomáš.
Zápas s Oranjes Blansko by se dal označit za
nejdebilnější zápas turnaje. Tým, který zatím nezískal ani bod nás výsledkově
přejel. 1:4 byl konečný výsledek. V tomto zápase jsme působili líným
dojmem, trestuhodně jsme neproměňovali tutovky a celý špíl by jakýsi ospalá z naší
strany. V druhém zápase jde už vždy fyzička týmu o něco dolů, tentokrát byla
dole asi už od začátku. Opět jsme prohrávali, druhá branka byla vlastník. Snížení
na 1:2 bylo to jedniné, co stojí za zmínku z naší strany. 90 procent gólu má
na svědomí Milan, který se nádherně prokličkoval mezi dvěma obránci a
naservíroval mi míč na zadní tyč. Pro mě už bylo lehké ho usměrnit do sítě. To
však bylo vše, co jsme předvedli. Zbytek zápasu jsme odchodili a když jsme se
rozběhli, akce skončila špatnou přihrávkou. Celý polámaný kolotač potrhla naše
špatně zahraná power play, kde si kadž chtěl zahrát na Jardu Jágra – chtěl být
všude a nebyl nikde. Konečné skóre 1:4 se pro nás může zdát až příliš kruté.
Kdybychom prohráli s tak dobrým soupeřem, jako byl Oknoservis (Bombarďáci Slatiny),
tak neřeknu ani popel, ale prohrál jsme s týmem, který si zasloužil výprask,
který jsme nakonec dostali a to zdůrazňuji – po zásluze – my. Hráli jsme jak
kokůtci, proti minulém víkendu to bylo sto a nula.
Carpe Diem vs. Oranjes Blansko 1:4 (1:2)
branky: Pája
Ztráta v tomto klíčovém kole nás bude stát postup ze
skupiny. A stačilo tak málo. Kdo už tabulku viděl, tak může potvrdit, že pokud
bychom vyhráli alespoň jeden zápas, figurovali bychom na 4.místě a měli před
posledním dvojzápasem postup ve vlastních rukách. Takto jsme na místě 7. a
postup je už jen v mezích teorie. Celou Brno Open beru jako přípravu na
sezonu a postup mezi „elitu“ bych bral jen jako zpestření. Pokud se nepostoupí,
jako že to tak vypadá, není nutné dělat nějaké zbytečné, přehnané závěry.
Hrajeme těžkou skupinu, která nám určitě dá zkušenosti do soutěže a potvrzujeme
zápas od zápasu, že dokážeme odehrát vyrovnanou partii s celky druhých
tříd a dokonce porazit i celek z třídy první. Je to zajímavé a kladné
zjištění, ze kterého mám radost. Na tento smolný víkend zapomeňme a hleďme
kupředu. V neděli nás čeká Adrenalin a Sokol Bučovice.