Rád bych se oficiálně rozloučil touto cestou s dvěma borci,
kteří po dlouhá léta působili v klubu a přinesli do týmu mnoho dobrého.
Jedná se o Borise a Vláďu, kteří ukončili svoji působnost u klubu dnem 30.6. na
vlastní žádost. Aby však byla zachována korektnost a férovnost i z mé strany,
tak pro pořádek uvádím, že jejich jména by však stejně semlela mašina, která si
vyžaduje tým kadeřnickou terminologií lehce provzdušnit.
Faktem však zůstává, že oba borci pro klub udělali
neocenitelné služby jako po stránce kakrádské, tak po stránce futsalové. Od
dob, co znám tyto dva hráče, připadám si jako člověk mnohem bohatší, mám větší
radost ze života a velké životní rozhodnutí se stávají maličkostmi.. No dobře,
přestanu žvástat..
Boris je jedním z posledních tří mohykánů, kteří byli u
zrodu klubu v roce 2008. Jedná se o neústupného obránce se zabijáckou
intuicí, čichem na asistence a vynikajícím přehledem ve hře.. Pravidelně si v sezonách
připisoval od 3 do 7 branek a jel si vlastně stále tu svoji odrhovačku řečeno v kladném
slova smyslu. Stabilní výkony byly jeho devízou a každý věděl, co od něm má
čekat. Svoji první asistenci v klubu, což je raritou, nasbíral až ve své
čtvrté sezoně. Nesmím opomenout jeho památnou roli brnkáře, kterou vždy zvládl s nadhledem.
Za jeho odchodem z klubu stojí především jeho nová, nejdůležitější životní role. Role otce. Začátkem roku je stal otce Zuzanky a je jasné, že takového zaměstnání zabere skutečně moc času a na futsal by nezbyl čas tak, jak si ho vyžaduje.
Za jeho odchodem z klubu stojí především jeho nová, nejdůležitější životní role. Role otce. Začátkem roku je stal otce Zuzanky a je jasné, že takového zaměstnání zabere skutečně moc času a na futsal by nezbyl čas tak, jak si ho vyžaduje.
Vláďa přišel do klubu v roce 2009 (přivedl ho Boris), do
druhé sezony klubu, hned po postupu ze 3. do 2.třídy. První sezona ve „dvojce“nebyla
ještě tak oslnivá, jakou předvedl tu následující. To se stal asi nejobávanějším
hráčem týmu, nebál bych se říct to spojení… všech dob! Jeho přínos byl
neoddiskutovatelný a s 11ti brankami a 10ti asistencemi se zařadil mezi
vůdce klubu na úroveň legendárního El Fenomeno Páji. Poslední sezona 2011-2012
však Vládu zastihla v mírném útlumu a přesto že jsme hráli opět 3.třídu, do které
jsme spadl. Takové věci se
stávají a toto rozhodně nebyl důvod, proč by padlo jeho jméno na špalek. V týmu
jsou lidé s menším přínosem pro klub pokud by odchody záležely na tomto,
zbyl bych v týmu osamocen.
Vláďa se nakonec sám rozhodl, že u týmu už dále nebude
pokračovat, což bylo naznačováno už delší dobu. Za jeho rohodnutím stála především ztráta motivace, touha si zahrát za jinou barikádou a to, že nefungujeme jako tým. Dne 30.6.2012 se stal jeho
odchod realitou.
Oběma hráčům upřímě děkuji a přeji mnoho štěstí do budoucna,
ať ve sportovním životě, nebo v tom osobním. Svět se nezbořil a nezboří,
rád si s Vámi půjdu kopnout někdy třeba na turnaj, nebo kdo ví, třeba po
čase opět v nějakém klubu..