V neděli skončila sezona 2011-2012. Po dlouhé době jsme
se opět sešli na zápasech všichni, tedy celý tým a dokráčeli tak společně k celkovému
šestému místu v tabulce naší 3F třídy.
K posunutí na šesté místo nám postačilo porazit klub Madrid
B, který toho času byl právě tři body před námi. Při naší výhře by lepší
vzájemný zápas rozhodl o posunutí před ně. Ve druhém zápase s Žabinskými Vlky
C už šlo pouze o čest, zisk bodů byl v tu chvíli pro oba týmy už
nicneřešící.
Sestava: Nekwish – Boris, Ríša, Sykec, Michaldo, Vláďa, Petr
a Pája.
Do zápasu s Madridem B jsme vstoupili v parném dni
dobře. Už od začátku jsem pocítil, že bychom to mohli být právě my, kdo bude
určovat ráz zápasu a i přes mé zaváhání ve středu hřiště, když jsem podklouzl a
soupeř z protiútoku skóroval,nijak nenarušil naši pozitivní myšlení a
touhu bodovat. Mému podklouznutí se z lavičky smály dvě Madridské dívčiny,
což mě vnitřně trošku rozladilo.. podklouznout přece může každý.. Říkal jsem
si, až se dostanu k míči tak je normálně našiju :-)), ale nakonec jsem
zvolil konzervativnější řešení, odpověděl jsem kvartetem hřebíků do rakve
španělů, což mě přivedlo téměř až na vrchol blaha.
Zápas jen všeobecně shrnu, po celou hrací dobu jsme byli
mnohem lepším týmem, kombinace nám vycházeli, vyráželi jsme do smrtících
brejků, zakončovali. Dokonce i Vláďa, který se mnohdy po pažitu pohybuje jako
těhotná fenka jezevčíka se nechal strnout zápasem a patřil mezi nejlepší na
hřišti. Jeho dvě branky a úctyhodné 4 asistence jsou tomu důkazem. Velice
překvapil Michaldo, kterému vycházeli samostatné průniky a tak snad si už
konečně začne trochu věřit. Sebedůvěra je velice důležitá, což potvrzuji možná
i sám na sobě. Je možné, že se na hřišti občas trochu chovám jako sobec…uznávám,
že někdy toho kličkování je trochu více než by mělo být, ale na druhou stranu
cítím, že pokud osud někdy nevezmu do rukou sám, tak se z místa nehneme. A
s tím je spojená i moje sebedůvěra, pokud bych ji neměl, nikdy byl se do
kliček a průniků nepouštěl a tým by dal o poznání méně branek, než má nyní na
kontě. Jistě mi tedy tento nešvar odpustíte. Ze zápasu bych vyzdvihl dobrý
týmový výkon všech hráčů, ojedinělou asistenci Nekwishe u branky Petra a
Nekwishovu chytnutou penaltu.
Oba poločasy jsme vyhráli shodně 5:1 a na konci utkání zobrazoval
ukazatel stavu skle 10:2, což se řadí mezi naši historicky nejvyšší výhry. Sled
branek si bohužel nepamatuju, proto je zde zveřejním tak, jak jsem si je po
zápase zapsal.. Jestli někdo dal branku jako třetí, nebo jako šestej je v tuto
chvíli asi šumák.
Carpe Diem vs. Madrid B 10:2 (5:1)
branky: Boris (Vláďa), Vláďa (Pája), Michaldo (Vláďa), Pája
(Vláďa), Pája (Vláďa), Pája (Michaldo), Michaldo, Pája (Boris), Petr (Nekwish),
Vláďa (Michal).
Druhý zápas s Žabinskými Vlky C byl už nad naše síly.
Nad moje rozhodně ano, v prvním zápase jsem se doslova uvařil a moje
účinkování na hřišti nebylo snad nikdy delší, než dvě minuty. Podobně, nebo
možná o něco lépe na tom byli i ostatní hráči. Zápasy byl v režii ŽV, i
když jsme se s vypětím všech sil snažili vzdorovat. Čerství Vlci se
dostali do vedení 0:1 a tento stav vydržel až do poločasu. Náš tým byl vesměs
unavený a jak už jsem psal, v zápase prakticky už o nic nešlo. Zkraje
druhé půle jsme inkasovali podruhé a zápas se začal jevit jako rozhodnutý. Zdramatizování
však přišlo záhy. Asi moje nejpěknější trefa sezony. Ihned po rozehrání po
inkasovaném gólu jsem z půlky hřiště natáhl katapult a poslal
nechytatelnou dělovku k tyči. Taková střela se podaří jednou za sto let,
kdybych ji měl opakovat, tak se mě to nepodaří co je rok dlouhej. Jsem rád, že
to takto vyšlo, nebyla to žádná upachtěná střela bodlem, co ještě dvakrát
skočí, ale regulérní dělo nártem k tyčce od půlky. Komické bylo, že hráči
našeho týmu už po rozehrání asi tušili, co chci udělat a všichni křičeli Pájo
Néé! Poté jsem upadl do euforie, ze které jsem se do konce zápasu neprobral. :-))
Sníženo na 1:2. Za pár chvil ovšem byl opět rozdíl branek o dvě, po chybě jsme
inkasovali. A následně znovu. Zápas se už jen dohrával. Na konci zápasu jsme
ještě opět zkorigovali stav, kdy po závaru jsem se ok odraženému míči dostal
já, a pumelicí přes chumel vystřelil asi o 30 čísel vedle tyče, tam však
naštěstí stál Ríša, který jen nastavil nohu a míč mu ji trefil. V úplném závěru zápas ukončila poslední
trefa do naší brány. Utkání skončilo zaslouženě 2:5, stejně jako na podzim.
Carpe Diem vs. Žabinští Vlci C 2:5 (0:1)
branky: Pája (Petr), Ríša (Pája)
Děkuji celému týmu za výkon v posledním víkendu sezony.
Sykec odehrál velmi dobře svůj post, Boris, Petr a Ríša také. Bodový zisk Michalda
a Vládi byl nadstandardní. Všichni si však odehráli svoje a v úmorném počasí,
ze kterého mám mimochodem ksicht jako topinku, odvedli maximum.
Víkend se sice povedl, ale jedna vlaštovka jako nedělá, jak
se říká. Nejde celou sezonu hodit za hlavu a opájet se podařeným desetigólovým
přídělem, proto dále platí to, co jsem napsal v článku „Co dál“..
Sezona sice skončila, ovšem zde na stránkách ještě nějaký
čas bude pokračovat. Chystám vystavení sezónních statistik, osobních statistik
hráčů, informace o Kozina Cupu a mnoho dalších článků…