Čím začít? Zažil jsem jeden z nejhezčích futsalových dnů, od založení klubu Carpe Diem. Myslím, že už tato věta už tak mluví za vše a dalších 50, 70 nebo 100 řádků bude už jen vystýlkou napsaných slov v úvodní větě. Nejen, že se klubu Crape Diem povedl uhrát velmi kvalitní výsledek, ale zápas měl pro mě především velmi vysokou emocionální hodnotu, kterou stavím nad jakýkoliv tabulkový zisk, či posun.
Možná to někdo z později příchozích hráčů nynějšího Carpe Diem neví, ale v neděli se na pažitu hřiště Okruh sešla sestava (krom Ríši, který chyběl), která byla v mých plánech jako základní sestava při založení klubu v roce 2008. Toto bylo Carpe Diem, které jsem si vysnil a k jehož realizaci v tomto složení bohužel nikdy nedošlo. Ač se to zdá téměř nemožné, celá šestice výborných fotbalistů – Olin, Lukáš, Vláďa M., Martin M, Ríša a já Pája pocházíme ze dvou sousedících vchodů paneláku a to Kamínky 25 a 27. Od mala jsme chodili hrávat fotbal na naše nynější domácké hřiště na Kamínkách a známe se téměř ve všech směrech. Osud nás však časem rozevlál po různých klubech a realizace založení Carpe Diem v roce 08 byla tedy značně složitá a vlastně neuskutečnitelná.. Na závěr těchto úvodních vět se sluší říct pravdu...je mi to moc líto…
Sestava: Nekwish – Michaldo, Olin, Vláďa M. – Pája, Petr, Mrazič, Lukáš.
Abych ještě mírně navázal na úvod článku…v neděli jsme viděli názorný příklad toho, jak kvalitní hráči, potažmo hra dokáže strhnout i zbytek týmu. Kovaní hráči Carpe Diem Michaldo a Petr předvedli, že pokud tým kolem nich hraje vysoce hodnotně, i jejich výkon graduje. Petr dokázal na hrušce to, co se nám už dlouhodoběji nedaří.. zpracovat míč, pokrýt si ho a dobře nahrát, Michaldo naopak svojí houževnatostí nejednou zabránil gólu a vůbec do zcela jiného týmu, na který není zvyklý velmi dobře zapadl.
Na úvod nás čekal druhý celek tabulky Across. Je možné, že nás soupeř mohl považovat za jasného outsidera, já však věděl, že pokud se naplní moje očekávání, Across přejedeme. Od úvodních minut jsme tahali za delší konec. Větší herní kvalita byla po celý zápas na naší straně a vesměs po krásných gólech jsme rozhodli o jasném vítězství 5:2. Sled branek byl následující: Na 1:0 vstřelil branku Vláďa M.. Míč si zhruba deset metrů před bránou připravil na pravou nohu a lišáckým technickým obstřelem umístil míč k tyčce. Asistenci si bohužel nepamatuji, ale vzhledem k tomu, že se u turnajových zápasů nepočítají, je to vlastně jedno. Pamatuji si jen své nedělní asistence, kterých bylo dost.. :-) Navýšení na 2:0 přišlo po chvíli. S Mrazičem jsme došli k názoru, že branka padla po nějaké Lukášově šoulačce ve vápně a následné střele do víko. Přesně si tento gól nepamatuju, ale věřme tomu, že to takto nějak bylo. Do poločasového hvizdu se podařilo soupeři snížit na 2:1 po brejku, kdy ze strany dostal Nekwish míč do protipohybu k protější tyčce. Poločasové skóre tedy znělo 2:1 pro nás. Druhý poločas jsme opět začali s grácií. Míč vyvážím od pomezní čáry ke středu, poté servíruju levačkou míč na zadní tyč pod sebe na nabíhajícího Michalda a Petra, kteří stáli za sebou.. Ani jeden se míče nedotkl a dezorientovaný brankář míč propustil do brány. Byla to tedy branka po mojí nahrávce na 3:1. Poté přišlo snížení na 3:2, prý naznačení střely křižná přihrávka hřištěm a střela, nepamatuju si, nyní lovím z Olinových análů. Na 4:2 jsem pět zvyšoval já, ovšem stejný, né-li větší podíl na brance má Lukáš a Olin. Přečíslení 3 na 2, Lukáš veze míč středem, na poslední chvíli posílá míč do strany na Olina a ten téměř fotbalovým centrem nachází mě na brankové čáře. Já stehnem dopravuji míč za bránu. Rychlá, moderní akce. Na 5:2 se do listiny střelců zapsal Olin. Ukázkové vyběhnutí do brejku. Nekwish vyhazuje na mě dlouhý míč k půlící čáře. Já ve „sprintu“ přehazuji lehce vybíhajícího golmana a Olin dopravuje míč do prázdné klece. Opět krása sama. Výsledek 5:2 vydržel až do konce a byl zaslouženým vyústěním naší společné práce. Nadšení pro hru, radost si zahrát spolu, to byly základní ukazatele, které nás nasměrovali k výhře nad papírovým favoritem.
Carpe Diem vs. Across 5:2 (2:1)
branky: Pája 2, Vláďa, Lukáš, Olin
Druhý zápas už měl splňovat parametry nejvyšší kvality. Neporažený tým Oknoservis vs. trpaslík Carpe Diem. Snad můžeme směle říct, že i v tomto utkání jsme byli lepším celkem s větším počtem šancí ke skórování a kvalitnější týmovou hrou. Vzhledem k průběhu zápasu však beru výsledek všemi deseti. Zápas jsme nezačali nejlépe. Po vysunutí za obranu jsme poprvé inkasovali (0:1), když jsme nedokázali jednoho „serviska“ uhlídat. Tváří v tvář s Nekwishem si počínal znamenitě. Téměř po totožné akci jsme lovili míč z brány podruhé. Autové vhazování prolétlo skrumáží těl až našlo osamoceného soupeře, ten už si věděl rady a navýšil skóre na 0:2. Nepoložili jsme se. Za chvíli došlo snad k nejinfarktovějšímu okamžiku střetnutí. Lukáš motal míč na vápně a místo střely, když na něj všichni řvali jako smyslů zbavení volil nahrávku do strany na Michalda. Ten se neukvapil a kaci ještě vyšperkoval. Nádherně míč vrátil na Lukáše, což nikdo nečekal a před ním už zívala jen prázdná brána. Snížení na 1:2 bylo na světě a vyrovnání na sebe nenechalo dlouho čekat. Poprvé se do listiny střelců zapsal Mrazič. Mrazič se stal na chvíli myčem oken u benzinky, houbou umyl spoluhráče, narazil si s Lukášem a poté sám krásně skóroval. Radost ze vstřelení branky byla oprávněná. Branka na 2:3 padla nešťastně. Míč rozehraný po rohu jaksi doskákal po nástřelu Nekwishovi po rameni do brány. Branka byla dosti z úhlu. Poločas nakonec uzavřela vyrovnávající branka na 3:3. Opět po některé z akcí, kterých bylo v neděli nepočítaně, jsem se po obdržení míče na stranu dostal do šance já. Naservíroval jsme však míč ještě lépe postavenému Lukášovi, který jako jezevec nakukoval u zadní tyče. Nahrávka byla zužitkována Lukášovou střelou pod víko. Takto skončil poločas. Stejně jako v první půli, tak i nyní jsme nezachytili začátek poločasu a brzy jsme prohrávali 3:5. Nejprve jsme inkasovali z úhlu, kdy míč prošel Nekwishovi pod nohou a následně propadla do sítě dalekonosná střela ze středu pole. Naštěstí se nám opět podařilo vsítit brzy kontaktní gól. Dalo by se říci, že to byla téměř totožná akce jako při brance Lukáše. Obdržel jsem od někoho míč, viděl lépe postaveného Petra před bránou a ten míč přes brankáře došloulal za čáru. Pěkná akce. Na konečných 5:5 vyrovnal Olin po ukázkově sehraném přímáku. Vláďa rozehrál na Lukáše, ten na Olina k tyči a Olda trefuje do černého. Božské! Utkání s vysoce favorizovaným celkem Oknoservis tedy skončil remízou 5:5. Zaslouženou? Můžeme spekulovat na diskusi.
Carpe Diem vs. Oknoservis 5:5 (3:3)
branky: Lukáš 2, Mrazič, Petr, Olin.
Co výsledky udělali s tabulkou? Pro nás se nic nezměnilo a soutěž končíme na 7.místě skupiny. Jinak se tabulka mimořádně vyrovnala na 2.pozici jsme ztratili pouhé 4 body. Tento ročník rozhodovali maličkosti.. Celkové zhodnocení letošního BO2012 se chystám v jednom z následujících článků.
Výkony hráčů byly na velmi kvalitní úrovni. Lukáš většinou nedělal ze sebe blázna, jak on to umí a prodal své velké umění. Olin pokud hraje s lidmi, s jakými hrál nyní, se jeho standardní výkon mění na něco více, což se mu podařilo a byl dobrým článkem řetězu. Michaldo, jak už jsme řekl se výborně adaptoval a hrál první housle s ostatními. Stejně tak Petr, jeho hra nikterak nesnížila standart sestavy a často týmu výrazně pomohl. Mrazič odehrál dobré zápasy. I jeho snahu podpořila jistě sestava na hřišti. Vláďa byl mnohdy nepřetlačitelný základní kámen obrany a mozkem akcí. Nekwish byl v bráně oporou, jako vždy. A já? Já jsem byl na radostné vlně euforie, kterou jsem podpořil dvěma brankami a třemi asistencemi.
Bylo úžasné si opět jednou zahrát - bez urážky - za pevnou obranou, nemít strach co se stane a dokonale se spolehnout na spoluhráče. To se potom hraje úplně jinak a profituje z této věci celý tým.
Děkuji Sykecovi za diváckou podporu, stejně tak paní Olinové a panu Olinovi nejstaršímu.
Co k tomu všemu říct závěrem? Budu se už opakovat, ale bylo mi radostí hrát tento víkend. Nevím, jestli to takto vnímal i někdo jiný, ale dokonce jsem se jednou přistihl, že při pohledu z střídačky na čtveřici Lukáš, Vláďa, Mrazič a Olin, radující se po vstřelené brance, jsem měl skutečně husí kůži a říkal si, že to ani není možné.. Byl to skvělý pohled, který se už také nikdy nemusí opakovat….vidět nás opět pohromadě, v jednom dresu, táhnout za jeden provaz.. Snad se však mýlím a …
Závěrem chci říct už jen toto..
Děkuji..
Žádné komentáře:
Okomentovat