Nestává se často, abychom po dvou prohrách v tabulce stoupali, že? Tato divná vyjímka nás nyní nečekaně potkala. Už nejsme ti největší lutři v 2.D třídě, už jsme jen Ti druzí největší.. :-) Carpe Diem zaujímá 15.pozici.
Pátral jsem, jak je to možné.. a dopídil jsem se, že o pořadí ve skupině rozhoduje v prvé řadě vzájemný zápas, který máme v souboji s posledním Classicem lepší. Z toho asi vyplívá, že jsme ani minule neměli být svrženi na úplné dno tabulky, ale na předposlední místo, oba inkriminované týmy totiž nyní i minule měli shodně 16 bodů.. Nu což, není tomu jedno? Classic měl toto kolo stejné dva soupeře jako minule my, Poclain B a SK Líšeň C. Vedli si obdobně jako my.. S Poclainem uhráli ještě nenásilný výsledek 1:5, kdežto Líšeň Classicy rozebral do šroubku, na konci utkání bylo na tabuli skóre 0:11. S tímto týmem si tedy můžeme směle podat ruce, jsme zhruba stejně silní. Nevím, zda je to ještě k smíchu, nebo už k pláči..
Abych ale neopomenul naše dva zápasy.. V neděli jsme odehráli dva odložené špíly s tabulkově silnými Jezdci a vyrovnaným Debaklem. Tento víkend byla definitivně poslední šance k prudkému zabrždění strmého pádu do třetí třídy. Bohužel se tak nestalo a my oba své zápasy asi po zásluze prohráli. Opět jsme hráli jen s jedním na střídání, což se částečně podepsalo na výkonu mužstva především v závěrečných minutách druhého zápasu s Debaklem. Navíc po zápase Martin přiznal, že jeho noha není stále stoprocentní a na hřišti se víceméně trápil, než že by předváděl to, co by sám chtěl.
Sestava: Nekwish – Dan, Pája, Petr, Vláďa, Martin.
V zápase s Jezdci jsme mohli jen překvapit. Do souboje jsme vstupovali v roli jasného outsidera a sázkové kanceláře, které vypisovali na klub Carpe Diem nehorázně vysoké kurzy se bohužel nemýlily. Hned v úvodu střetnutí jsme obdrželi dva laciné góly a byly jsem namydlení jak žalud. Věřil jsem, že pokud by se nám podařilo brzy vstřelit kontaktní branku, ještě by jakási naděje skomírala. Pokud bychom inkasovali potřetí, znamenalo by to dozajista přiražení víka futrálu na našem jarním funusu. Nečekaně se ve skutečnost proměnila první varianta. Petr mě přistrčil míč na křídlo a já svým typickým způsobem zavěsil míč pod víko. Bodlo z učebnice Saši Fergusona zasvištělo jako roj vos kolem hlavy brankáře soupeře. Pokud řeknu, že toto byl náš jediný světlý okamžik zápasu, nebyl bych daleko od pravdy. Do poločasu toto skóre vydrželo. Ve druhé půli jsme odešli. Herně, fyzicky, celkově. Výsledkem toho byly dvě branky v naší síti. Na konečných 2:4 upravoval po akci Petra a Vládi druhý jmenovaný. Po milion letech se nám podařilo proměnit akci dva na jednoho. Sice se do brány míč doplazil jako rozsekaný had natřený hustým medem, ale přece jen se nakonec dokodrcal patnáct palců za čáru. Jezdci, přesto že hráli rovněž s jedním na střídání byl vyspělejším mužstvem a především futsalovějším, svoji výhru si zasloužil. Petr si v utkání připsal premiérové dva soutěžní body..
Carpe Diem vs. Jezdci (1:2) 2:4
Branky: Pája (Petr), Vláďa (Petr)
Do druhého špílu jsme nastupovali ihned v závěsu po tom prvním. Debakl si na lavičku přivedl snad i své dědy a babičky. Nasáčkovaná horda střídajících hráčů na dvoumetrové lavičce připomínaly kynuté buchty na pekáči. Zápas začal z naší strany opatrně, jak jinak. Unavená hráz těl čelila výpadům hráčů Debaklu. Takto to vypadalo celou první půli zápasu. Hrozili jsme minimálně a když, tak jen prstem od vlastní brány. Poločas nemohl tedy skončit nijak jinak, než bezbrankovou plichtou. Vše bylo otevřené a vítězství mohlo urvat jakékoliv mužstvo. Tím prvním, kdo ochutnal slast z vedení a vzrušení z možného úspěchu jsme byli my. Po mém rozehrání přímého kopu na Vláďu míč putoval z první na Dana a ten ve snaze naběhnutí si před bránu umístil míč k tyči. Zkrátka běžel a míč mu přilétl na nohu přesně v okamžiku, kdy dělal krok kupředu a tím míč trefil nehorázně přesně. Naše vedení znamenalo zvýšení úsilí Debaklu a především jejich evidentně rostoucí nervozitu. Nebyly bychom to my, kdybychom soupeři branku nevnutili. Bohužel nemalý podíl na tomto mám tentokrát i já. Přešel přes moji osobu borec.. mohl jsem udělat sto jiných věci, jak ho zastavit, ale já ho zkrátka nechtěl faulovat, a ten z křídla vystřelil. Míč letěl do Martinové hrudi, který se v šílené křeči kácí k zemi a nešťastně doráží nohou míč do vlastní sítě. Je to Martinova druhá vlastní branka za jeho druhý hrací víkend. Dal jich tedy zatím do vlastní sítě více, než do sítě soupeře za celou sezonu. I to je takový malý rekord klubu. Bylo tedy vyrovnáno. Aktivita byla jednoznačně na nadopovaných hráčích Debaklu. Létali kolem nás jako duhové masařky kolem hovna a nakonec jedna nenápadná akce rozhodla zápas. Útočník soupeře udělal kliku našemu obránci a prudce vystřelil. Umístěná střela k tyči nám vzal naději alespoň na bod. V úplném závěru zápasu jsme inkasovali potřetí, když si dva naše nejmenované velezkušené hráče u čáry umyl houbou Debaklista a naservíroval míč před volného hráče před bránu. Ten se nemýlil. I v tomto utkání je nutno sportovně přiznat, že Debakl byl o něco lepší. Ani bych neřekl herně, jako hladem po vítězství. Zkrátka chtěl vítězství více než my a v závěru mu k tomu velkou měrou přispěla početnější střídačka a tím neustálý tlak, pod který nás tým soupeře dostával. Vrátili nám tedy prohru z podzimu stejnou měrou, 1:3.
Carpe Diem vs. Debakl (0:0) 1:3
Branka: Dan (Vláďa)
Příští víkend náš celek ze Burkiny Faso čekají velkokluby Anglie (FC Vinohrady – 1.místo) a Německa (Celeano – 2.místo). Máme se nač těšit. Soupeř už jistě leští svůj brankostroj..
Žádné komentáře:
Okomentovat