Ale vlaštovky tam byly..

Klubu Carpe Diem se v neděli povedlo něco, v což mnozí zatvrzelí mrzouti futsalového světa nevěřili. Do nového roku 2011 vstoupili vítězně! Stalo se tak hned v úvodu letošní Brno Open!

.

Po dlouhých týdnech čekání nastal čas opět obout zaprášené tarfy, obléci zpocený dres a vydat se vstříc zážitkům, jaké přináší hra nazvaná futsal. Na neděli jsem se už dlouho těšil. Musím říci, že pauza, kdy se nic nedělalo a tím pádem se ani kolem klubu nic nedělo, mě jednoznačně prospěla. Do nového roku vstupuju s novým elánem, psychicky odpočinut a s vervou poprat se v soutěži 2.třída stále ještě o pohárové příčky.. No dobře, to sem trochu přehnal, ale alespoň o důstojné zvládnutí soutěže v klidném středu tabulky.

Elánu mě vlil do žil především přístup některých z nás, kteří se z vlastních sil snaží do klubu přivést nové tváře, které by dokázali pozvednout týmový duch a tím i tým samotný. Je to pozoruhodné a pro mě jednoznačně kladné. Je na čase přestat brblat, vidět věci pozitivně a pokud se nedaří, snažit se s tím něco udělat a obrátit vše naruby v náš prospěch.

.

Už tuto neděli se představila první potencionální posila. Vytáhlý hoch jménem Kuba. Aby se to nepletlo, budeme mu říkat Jakub. (oproti našemu Speedy Gonzálesovi Kubovi). Jak si vedl? Myslím, že obrázek si každý mohl udělat sám. Reakce jsou rozporuplné. Někomu se jeho ekvilibristika líbila, jiný leckdy ohrnul nos. Každopádně bude mít ještě pár turnajů k předvedení, jestli v něm opravdu nedříme nový Oli Bierhoff, či Jardel. Uvidíme a nechme se překvapit...

.

Každopádně v neděli dopoledne jsme se sešli v následující sestavě.

Do brány připlul neohrožený parník s nápisem na pravoboku - Nekwish. V obraně se představil publiku Dan, Kuba a Ríša - medvěd probouzejíc se ze zimního spánku - neviděl jsem ho snad od konce podzimu. Do útoku vyrazil energií nabitý Michaldo, kterému se třásly nohy už od vánoc, jak byl lačný po svých parádách. Dále Boris, novodobý Jardel Jakub a nakonec i moje maličkost. Do kotle dostali volňásky Olin a uzdravující se Vláďa. Dva mudrlanti velebící si navzájem svoje ego rostlé do obludných rozměrů. :-))) ( to zase schytám na diskuzi.. ) au! au! Sranda musí být..

.

První špíl nás čekal papírově slabý soupeř. Třetitřídový Anitals, se kterým jsme měli tu čest porovnat "špičky" i v minulém ročníku. Tenkrát to skončilo bezpečnou výhrou 2:0. Na Anitlas jsem si tedy mohli věřit. Od úvodních minut to také tak vypadalo - akce střídala akci, střela střelu a zdálo se, že na novolískovecký pažit přiletěl tým z jiné planety. Tím nemyslím zjevem, ale herním projevem. Úvodní hromový tlak vyústil v jediné možné řešení. Pájova střílená nahrávka na Borise, číhající u tyče, byla zblokována a hbitý jezevec Ríša drápem zasekl první zářez na pažbu bezmocného branáře. Esteban byl zkrátka neomylný, jednoznačně poručil míči přistát u tyče a svrhnout vedení na stranu klubu s tím nejzvučnějším jménem na širém světě. Úvodní minuty tedy ukázal klub v plném lesku. Od ďáblem najatých popichovačů O+V jsme se po celé futsalové události dozvěděli, že lesk nám vydržel zhruba prvních 5 minut. Poté se náš tým stále prý výkonnostně propadal a propadal.. a jako celek bychom se dali směle přirovnat k javoru v listopadovém vichru, ze kterého bleskurychle opadávají listy, jakožto naše fyzická kondice. Nakonec na hřišti zůstal stát jen oholený strom - naháč (opak listnáče). Naše fyzička upadla na hubu a taktovku koncert přebral soupeř. Nejprv jen tak nenápadně, aby se neřeklo, v druhém poločase však už bez bázně a hany vytasil na Carpe Diem ten nejtvrdší kalibr svého arsenálu. Mám za nutné říci, že v mé mysli se neustále odehrávala ta samá scéna, se kterou se bratříčkujeme snad od svého vzniku. Opět dostaneme před koncem hloupý gól a bude vymalováno. A hádejte, zda se vše opět vyplnilo.. Ano, je tomu tak. Z akce soupeře jsme dostali vyrovnávací branku. Nedokázali jsme hbitě reagovat na plejádu šancí Anitals. O vyrovnání jsme si koledovali celou druhou půli a za dobrý výsledek můžeme děkovat jedinému muži, prasynovci královny Alžběty, Siru Nekwishovi. Vyrovnání tedy bylo na světě. Chtěli jsme na vyrovnání co nejdříve odpovědět. Uzdičku modernímu futsalu popustil opět obrozený defenseman Ríša, který jako starý šibal hrál chvíli s golomanem pidlikačku na pětníku v prostředku malého vápna a poté převalil míč přes hýždě zhrzenému sokovi. Krásný okamžik, který by si zasloužil obletět svět v podobě spotu, jakožto reklama na futsal. Futsalové labužníky tento skvostný moment jistojistě přemlsal a napnul gatě na pupku k prasknutí... od zápasu už nemohl nikdo čekat nic navíc. Předvedené maximum ze strany Carpe si žádalo výhru a totéž se ozývalo i z tribun. Namlsané publikum celý zápas přálo "divadlu" Carpe Diem výhru a rozhodčího tlačilo ke hvizdu tu voláním " Konéééc, volééé, či veselým pokřikem "pískej píí.. pískej!" Rozhodčí pod tíhou okolností zadul do píšťalky a podepsal se tak pod historický okamžik. Carpe Diem ve svém prvním utkání Brno Open získává tři body. Na zaslouženost se už nikdy nikdo ptát nebude. Každý si však vzpomene na Lva Jašina v naší bráně a jeho neopakovatelné sejvy... a dále Argentince Estebana, který svými silami dokázal roztočit řetízkáč, na kterém uvezl celý tým.

Velké díky patří samozřejmě i dalším protagonistům na futsalovém pódiu. Každý odehrál po té vánoční smršti a týdnech lenošení své, a nad nějakým kilem navíc u svého kolegy mávnout rukou.. Spíše by bylo na místě si navzájem zatleskat, že nikdo nedostal na hřišti infarkt..

Carpe Diem vs. Anitals 2:1 (1:0)

branky: Ríša 2

.

První část mise splněna. Povinné tři body byli v kase a nás tedy čekal jakýsi nadstavbový zápas s FFT Vihohrady. S tímto týmem jsme se střetli rovněž už v loňském ročníku a dokázali jsme jednomu po druhém vyprášit kožíšek, jen co je pravda.. Jasná výhra hraničící debaklem 4:0 byl jedním z historicky nejlepších výkonů týmu. Nesmí se nikdo divit. Tým který má v soutěži něco málo přes branku na zápas musí nazývat i výhru 4:0 debaklem. Od minulého roku mezi týmy vládne kolegyální nálada, ba dokonce by se dalo mluvit o jakémsi druhu přátelství.

Tentokrát se šlo do zápasu s jasnou strategií, bránit a bránit. Věděli jsme, že FFT jsou nažhaveni opálit jakýkoliv růžek vystrčený z ulity. Opakování historie bylo asi stejně pravděpodobné, jako že týden hladový lev nesežere vyžranou lamu valící se metr od něj.. Takže nulová. Beton nám dával jakous takous naději s uspokojivým výsledkem koketovat co nejdéle. Dlouho jsme drželi soupeře na uzdě, v dostatečné vzdálenosti od Nekwishe. Až jednou.. se nepodařilo pokrýt hráče před bránou a ten osamocen pohodlně skóroval. Nešťastná chvíle, protože do té doby každý vojáček oranžové armády striktně plnil rozkazy fýry Páji. I nadále se hrálo stejně, betonářsky. Otevření hry by znamenal konec. Nahození asi z půlky hřiště na bránu se nezdálo nikterak nebezpečné. Snad teč, či co zapříčila druhé rozvlnění naší sítě. Míč jakými způsobem proklouzl Nekwishovi mezi prsty.. Do poločasu chybělo už jen pár minut. Nečekaně rychle jsme dokázali odpovědět a vstřelit kontaktní branku. Po akci tuším že Kuby se k míči před bránou dostal Michaldo a polostřelou - pololobem odzbrojil Vinohradského brankáře. Následoval obligátní brazilský taneček u pomyslného praporku. Tak, a to bylo z naší strany po zbytek zápasu vše. Dále už jako bychom na hřišti vůbec nebyli. Kdyby si tam šel stoupnout Franta, Lojza, nebo Vojta, vše by vyšlo nastejno. Po změněn stran jsme byli jako namalovaní. Rychlé dvě branky jako přes kopírák v úvodu druhé půle nadobro zpečetil náš osud a v největších optimistech uhasil plamínek naděje na alespoň vyrovnání. Hra Vinohrad byla profesorská, nepostrádala aktivitu, kreativitu, střelbu. Přesně to, co nám chybělo.. V závěru jsme dostali ještě poslední hřebíček do rakve.. Slyšel jsem jen, stříííílej Roberte!!! A Robert střílel.. včelička bodlem popálila Nekwishovi polštářky prstů a zaplula do sítě, div ji neroztrhla.. Až v úplném závěru zápasu jsem se dozvěděl, že nekřičeli Roberte, ale Robbene!! Arijene Robenne! To se pak vyhrává... No nakonec tedy druhý zápas skončil pohodlným a zaslouženým vítězstvím 5:1 FFT Vihohrad.

Carpe Diem vs. FFT Vinohrady 1:5 (1:2)

branka: Michaldo

.

Po zápase v hospodě..

Co sem zaslechl, tak od Oldy a Vládi byla slyšet spíše kritika. Nemístná kritika :-).. Dle mě jsme podali jsme průměrný výkon. Musíme přihlédnout totiž k tomu, že je po vánocích, dnech plných lenošení, v kádru byl nový hráč atd.. Zkrátka a jasně to vystihl Dan, který pronesl větu "..ale vlaštovky tam byly.. " a já musím jeho slova jen potvrdit. Opravdu vlaštovky létaly sem a tam. Nelze vidět výkon stále jen kriticky. Od špatných momentů se odrazit nelze, od dobrých ano. Proto nasedněmě společně na křídla vlaštovek a frrrr.. dále. Nová posila Jakub stručně řečeno nic zásadního nepokazil, ale současně ani výrazně neoslnil. S futsalem se poprvé setkal právě tuto neděli a proto bude mít prostor i nadále se projevit a ukázat zač je toho lokýtek. Naše tři samozvané hvězdy Dan, Boris a Vláďa odjíždějí lyžovat do Francie. Mají zde domluvenou chatu u Laurenta Blanca. Budou tedy dva následující víkendy chybět.

.

Tabulka..

Tabulku nelze v tuto chvíli objektivně hodnotit. Jme někde uprostřed, kde rozdíl mezi třetím a šestým místem je jeden bod. Uvidíme do budoucna, každopádně nás příště čeká dle mého názoru klíčový zápas Brno Open, co se týče případné myšlenky na postup. Zápas s Antabusem bude velmi důležitý. Ovšem v našem podaní se dvěma novými tvářemi..a bez tří stabilních hráčů. Uvidíme, jak se se vším nakonec poperem..