V neděli jsme odehráli dva jistě nejhorší duely v letošní
sezoně (Nasan C, Agromeli D). Především tedy ten druhý, ve kterém jsem to už nevydržel a nervově
vytekl, což se mi stává maximálně jedenkrát za deset let.
Sestava: Nekwish – John, Lukáš, Pája – Vojta, Prochy, Mira,
Laďa.
Hrát futsal je sice pěkná věc, ale běhat, nebo spíše
stoupnout, si můžu jít za náš panelák. Více sterilní představení jsem asi ještě
nezažil. Myslím, že naše ohrožení branky soupeře za celé dva zápasy by se dalo
spočítat na prstech dvou rukou, pokud ta druhá má čtyři prsty ušvihlý od
cirkulárky. Omlouvám se za svoje vybouchnutí, ale byl jsem naprosto
frustrovanej. Kolikrát kdo vystřelil na bránu? Proč si nahráváme na 10 metrů
lobem 3 metry vysokým místo soustředěné přihrávky po zemi? A když už to po zemi
jde, tak dva metry mimo, než nahrávající chce. Pokládám si otázku, je to
skutečně o trénování, nebo o tom, co ten člověk umí a jakej talent má? Přece
kdo do míče umí kopnout a nějaký ten čas hraje, nemůže se vymlouvat na zkaženou
přihrávku s tím, že nemá natrénováno. Trénink je o sehrávání a taktice
(kterou rovněž nemáme), osobní dovednosti hráče buď člověk má, nebo ne. Už jsem
to řekl po zápase pár lidem, co tam seděli.. Chci nechat úplně stranou drbání
vlastního ega (z tohoto důvodu to ani v nejmenším nepíši), ale já osobně
jsem se na hřišti tentokrát cítil ohromně sám. Prostě co si nevypracuješ, to
nemáš.. Před bránu a do vyložené situace jsme se dostali pouze pokud jsem vzal
míč o něco se pokusil.. a musím navíc přiznat, že jsem se v neděli necítil
moc dobře už před zápasem a to jsem měl narozeniny. S alkoholem to nemělo
nic společného. Ano, jsem právem drbanej za to, že si udělám kličku v nevhodnej
okamžik, na druhou stranu si vemte, že pokud by se neděla alespoň nějaká vybočující
aktivita z naší strany, snaha o cokoliv, ťukali bychom si míč na vlastní
polovině, než by ho nějaký umělec kopl do autu. Aktivita ze strany útočníků
stála nyní také za starou belu.. Stalo se
pravidlem, kterého se drží 90 procent mančaftu, že kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Zkrátka.. pokud nemám míč, nic nezkazím a vina bude na ostatních. Raději rychle
nahraju a budu z obliga, pokud se míč ztratí. Jsme ale úplně hrozní
přizdisráči. Nikdo v týmu nemá koule něco sám vymyslet, nebo se pletu? Ano,
přiznávám, že jsem v prvním utkání měl prsty tuším v obou brankách v naší
síti, ale pojďme hrát jeden za druhého a ne po zápasech hledat vinu, kdo kde co
posral. Pokud vidím chybu, snažit se ji napravit i za spoluhráče. Narážím tím
na branku na 2:1 s Nasanem, kdy jsem hloupě přihrál, ale nikdo nám do
obrany na pomoc nepřispěchal. Lehčí je po zápase říct, ten tam zjebal to a může
za to tamten. Nebo vinu za prohranej zápas svalit jednoduše na moment, kdy jsem
vybouchl a z placu odešel. Ano, nedělá se to, ale zlom v utkání,
natož rozhodující moment to rozhodně
nebyl. Mohla za to naše nefotbalovost, nenebezpečnost, neochota se porvat,
strach z prohry, která nakonec stejně přišla.
Zrušení tréninků je politováníhodná věc. Jsme za kokoty a to
není dobrý. Už před sezonou jsem jasně řekl, že nebudu mít tolik času, jako
celých 6 sezon předešlých, kdy jsem byl jednoznačně nejpilnějším chodičem jak
na zápasy, tak tréninky. Ještě aby ne, když jsem klub založil a jsem majitelem
této dnes již proslulé futsalové značky. Nejen z tohoto důvodu - že nebudu
mít tolik času na futsal celkově - mě napadlo sloučení s RST s tím,
že když bude v týmu dostatek lidí, bude jich dostatek chodit i na zápasy.
Jak šeredně jsem se mýlil. Nikomu nechci křivdit, ale působí to na mě dojmem,
že se z velkého počtu lidí v týmu stal handicap v tom smyslu, že si
každej asi řekne, on tam přece někdo dojde, když je nás tolik. A výsledek je
žalostnej! Trénovat je potřeba, na tréninku je nutné se sehrávat a kdo má
potřebu, může si čutat o zeď, aby dokázal nahrát na 3 metry přesněji. Nemám
stále energii a především čas vzít opět otěže klubu pevně do rukou, ale máme tu
zdatné následovníky, kteří se o chod klubu můžou starat. Mám na mysli Vojtu a
Nekwishe, který by měl klub vést v mých šlépějích. Zatím to je jen na
Vojtovi, s Nekwishem se brzo domluvím, co a jak dál. Je mi Vojty líto,
který vše zařizuje a ostatní se mu odvděčují tím, že na vše serou. Je to
nevděčná, nikdy nedoceněná práce vedoucího, čehož jsem si užil do sytosti. Kdybych
měl být hnusnej puntičkář, tak kdo Vojtovi poděkoval za realizaci nových dresů?
On si to mnohdy člověk ani neuvědomí, že někdo jinej s tím má práci, když
přijde k hotovýmu, nemám pravdu? No… tak co teď? Tréninky jsou zrušeny? Co
dál? Máte někdo návrh, jak hrát lépe, když už není ani možnost si něco
natrénovat?
Rád bych všechny závěrem ujistil, že nemám a nikdy jsem v úmyslu
neměl v „přítomnosti“ lhát a jakožto majitel klubu bych šel sám proti
sobě. Pokud ten den nemůžu, tak zkrátka nemůžu a tím to končí, nic s tím nenadělám,
nyní je to povětšinou kvůli synovi. Pokud bych mohl, určitě bych došel, kdo mě
zná, ten to jistě ví a moje slova chápe. Právě prodělávám nachlazení a nevím,
jak se to vyvrbí do víkendu. Napíšu v pátek, nebo v sobotu.
Musíme se dát do něděle do kupy jako celek a soupeře
zmáčknout! Pojďme zabojovat!
Carpe Diem vs. Nasan C 1:2 (1:1)
Pája (Nekwish)
Carpe Diem vs. Agromeli D 1:8 (1:2)
Prochy
