Kanadské bodování nedoznalo téměř žádných změn, jelikož jsme
v posledních 4 utkáních nestříleli pouhých 5 branek. Tým nadále bodově
táhne Tomáš s 9ti body, za nimž je v „závěsu“ Prochy, Mirek a
Michaldo s body 6ti. Naopak slaboučkej čajíček je to letos u mě. Na jednu stranu mě to lehce znepokojuje, ale
na druhou stranu je to pro mě osvobozující pocit. Pět let jsem v kanadském
bodování kraloval a nyní konečně cítím, jak se tíha „zodpovědnosti“ přesouvá
z mých beder na bedra ostatních členů. I když o zodpovědnost v čistém
slova smyslu nejde, jde o to, že necítím v týmu takový tlak na svoji osobu
ve sbírání bodů a udržení jakéhosi standardu. Klub v posledních letech
neskutečně hráčsky vyrovnal a vůdčí osobnosti je už potřeba hledat v každém
druhém hráči. Sice můj bodový příděl
z minulých sezon týmu zřejmě chybí, ale není to stopro tak markantní, jako
by tomu bylo před dvěma, třemi, čtyřmi sezonami. Mějte se mnou borci trpělivost, zatím se i
přes snahu nedaří, ale věřím, že to opět příjde a také já přidám pár svých
švestek do košíku.
V tabulce jsme sestoupili z 9.místa tabulky na
12.té. Bodové rozestupy jsou však tak malé, že mít o 3 body více, byli bychom
na místě šestém. Není tedy potřeba sklápět hlavy a myslet na nejhorší. Už
v neděli můžeme opět zabrat na plné obrátky a dokázat, že vybojovaný
postup z loňska nebyl náhodný a že do 2.třídy patříme právem. Zatím jsme
v osmi utkáních inkasovali 21 branek, přičemž stejný počet jsme i vsítili.
Dělá to v průměru 2,63 branky jak obdržené, tak vstřelené na zápas.
S tím se žít dá..ale pokud bychom statistiku vstřelených branek,
vylepšili, bylo by to suprové.
Vedení v tabulce si po minulé neděli upevnili Žabinští
Vlci B, na druhém konci se zatím krčí klub Attack – náš nedělní první soupeř.
