pondělí 21. října 2013

Carpe Diem opět bez bodu, Tomáš mimo hru

Co vlastně ke včerejšku říct? Všichni jsme tam byli a sami jste mohli vidět, že k dokonalosti je stejně daleko, jako z Českého Těšína do Aše. Podali jsme špatný výkon v mnoha směrech a ač byl nebyl soupeř kdovíjak dobrý, svým mizerným výkonem jsme si porážky v obou zápasech zasloužili. Je potřeba bít na poplach? Nemyslím si, že bít na poplach jsou ta pravá slova, ale zdvižený ukazováček je tím pravým, jak bychom měli situaci chápat. Je totiž dosti možné, že pokud bychom se zavčas neprobrali, ukazováček na konci sezony vyprovokuje ke vztyku prostředníček a ten nám s chutí ukáže směr opět o soutěž níže.

Sešli jsme se v sestavě, kde chyběl pouze Michaldo, který není zdravotně fit. Nekwish – Milan, Sykec, Ríša, Prochy – Pája, Petr, Tomáš, Mira. Pro tento dvojzápas si posty prohodili Prochy s Pájou. Myslím, že to bylo naposledy, protože jsem v útoku opět téměř nic nepředvedl a své prozatím dvě branky nerozmnožil, jak jsem od víkendu očekával. Minimálně do konce podzimu tedy zůstaneme u modelu Prochy v útoku, Pája v obraně. Je potřeba začít mluvit jasným jazykem.

Zápasy snad ani nechci hodnotit, bylo by to opakování stále toho samého...špatný pohyb, nenabízení se, neochota chodit do soubojů a porvat se o míč, zkrátka tomu chybí zápal a sehranost. Vše na hřišti se děje na náhodu, bez systému. Abych řekl pravdu, moc to nechápu. To vše jsme totiž měli ve svém arzenálu a jaksi ztratili. Nejsou to věci, které by pro nás byli nové, precizní ještě nedávné výkony jsou toho důkazem. Každý celek si vybírá slabší období a my jsme právě v jejím dění. Jak se říká, pokud hra a forma klubu padne na dno, může se už jen od dna odrazit, nic horšího být nemůže. Musíme společně zabojovat a vrátit klubu lesk, opačný směr vede jen a pouze do pekla. Každý musí začít u sebe a společně poté opět poskládat puzzle do fungujícího celku. A první krokem jsou tréninky.. Vyzívám tedy všechny hráče klubu, aby tréninky nebrali na lehkou váhu a pravidelně se jich účastnili. Všechny vás tedy ve čtvrtek čekám..

Cítím, že výkony mužstva nejsou ideální už od začátku soutěže, ale nyní se mizérie sérií špatných výsledků ještě prohloubila a tak už asi týden uvažuji o mimořádné schůzce, kde si vše v klidu řekneme, vysvětlíme a navzájem se pochopíme. Ta se uskuteční nyní ve čtvrtek po tréninku – od 20:20 v restauraci Albertu. Pokud by se skutečně našel někdo, kdo na trénink nemůže, na potréninkové třicetiminutové posezení by to neměl být problém, ne? Souhlasíte? Každý si rozmyslete, co se v týmu musí změnit, co je příčina situace, do které se ženeme a v čem vidí klíč k vybruslení. Nechci dál nečinně přihlížet, jak se klub plácá v blátě a psát jen příspěvky do diskuze, pojďme si vše říct naživo a jasně stanovit společné cíle a jak jich docílit.

V zápase s Attackem jsme byli od začátku horším týmem. Soupeř byl agilnější, měl větší chuť poprat se o vítězství a to se mu nakonec i povedlo. Prohrávali jsme už 0:2, když zdramatizování přinesla branka Miry a Prochyho. Poločas tak skončil plichtou. Po změně stran jsme brzy dostali branku na 2:3 a následně na 2:4. Nepamatuji si vše dokonale, ale v jedné jsme měl prsty já, dostatečně jsem nepřistoupil k hráči při rozehrání rohu. Nejsem však jediný, kdo se může cítit, že má máslo na hlavě. Až příliš mnoho branek dostáváme po individuálních chybách a nyní tomu nebylo jinak. Do konce zápasu se měnilo skóre jednou ještě na obou stranách. Do sítě Attacku se trefil ještě Mira, který byl v neděli nejlepším naším hráčem. Konečné skóre 3:5 naprosto odpovídá průběhu zápasu. Neměli jsme síly jak duševní, tak fyzické na jakýkoliv obrat. Zde bych ještě rád podotknul, že soupeř střídal tuším s jedním, nebo dvěma hráči, my se 4mi!, takže fyzické síly měli být na naší straně! Soupeř nám svým výkonem ukázal, jak se hraje futsal.
Carpe Diem vs. Attack 3:5 (2:2)
Branky: Mira (Pája), Prochy, Mira.

Další zápas nás čekal favorizovaný klub Kobas. Oranžoví ninjové nám do poločasu vstřelili dvě branky a v současném rozpoložení můžu s odstupem říct, že to byl konec naších nadějí.  Zdecimovaný tým po porážce z prvního zápasu nemělo síly na obrat. Přesto došlo ke snížení z kopačky Mirka. (asistent neznámí – ozvat se prosím). Soupeř nám však vzápětí opět odskočil do dvoubrankového vedení.  Na konečný výsledek 2:3 upravil po chytře rozehraném rohu Ríša, asistentem mu byl Prochy. I v tomto zápase jsme vlastně celý zápas dotahovali. To bylo ovšem také t jediné, ´k čemu jsme se zmohli. O jakémkoliv zdramatizování nemůže být ani řeč. Kobas si zápas od začátku do konce pohlídal a my byli převážně v roli statistů.
Carpe Diem vs. Kobas 2:3
Branky: Mira ( ? ), Ríša (Prochy)


Co závěrem? Není možné po této sérii špatných výsledků lámat hůl. Vím, že máme na víc a že to ještě v průběhu sezony dokážeme. Musí však přijít kladný impuls od každého z nás svým přístupem k celé zapeklité věci. Vše, co bylo psáno na diskuzi z pera Petra, Milana a Tomáše je pravda a o všem se chci také ve čtvrtek poradit. Zmobilizujme síly, 14.místo tabulky a tristní výkony na hřišti jsou našeho klubu nedůstojné. Není čas být nasraný, je čas s tím něco udělat!

Východisko ze situace se mírně zkomplikuje i absencí Tomáše až do konce podzimní části. Dnešní doktorská diagnozna jeho dlouhodobých problémů s nohama je tzv. "svalové přetížení". Nemoc provází neustálé bolesti nohou - na šlapkách, což má za následek omezený pohyb. Tomáš tak do podzimní části již nezasáhne, po vyléčení bude rehabilitovat. Tome, dej se brzo do kupy, potřebujeme každou nohu! O to více se musí klub stmelit a dát dohromady, čekají nás krušné časy!