Tentokrát v sobotu se odehrály pro nás velmi důležité
zápasy. Byly to duely čistě o čelo tabulky a o to, jaký že si před posledními
5ti zápasy sezony, které nás ještě čekají, poneseme bodový náskok v tabulce. Zápasy jsme zvládli a po dvou
remízách, z nichž jedna byla mírně řečeno rozporuplná, se neodvratně blížíme
ke sladkému cíli. Vítězství v soutěži 3A třída.
Sestava byla stejně jako minule kompletní. Tomuto jsme
přizpůsobili i nový systém střídání pěti útočníků. V prvním poločase měl
sedět a i seděl Petr, ve druhém Prochy a dále Pája a Mira. Dva posledně
jmenovaní však již systém nedodrželi (hráli vše) a to proto, že Milan z důvodu
zdravotních komplikací tým ve druhém zápase neposílil a nehrál. Sestava tedy
byla tato: Nekwish – Michaldo, Ríša, Sykec, Milan – Tomáš, Pája, Petr, Mira,
Prochy.
Soupeři nám tentokrát byli toho času druhá Bolest a čtvrtý
Storks. Vše napovídalo tomu, že se bude jednat o dvě vyrovnaná střetnutí, ovšem
do obou duelů jsme vstupovali jako favorit. Je důležité si uvědomit, že naše
pozice se oproti podzimu rapidně změnila. Soupeři na nás nahlížejí jinak. Jako
na leadera skupiny, se kterým se nehraje otevřený futsal, nýbrž v první řadě
je bránění. S tímto nelehkým úkolem se seznamujeme celé jaro a zápasy jsou
proto pro nás o poznání těžší.
Jako první nás čekal šlágr kola, souboj prvního týmu s druhým,
CD vs. Bolest. S Bolestí jsme odehráli velevyrovnaný souboj už v zimní
lize, kdy jsme nakonec dvěma brankami v závěru utkání kapitulovali. Bylo
tedy na místě se domnívat, že Bolest nedá nyní svoji kůži lacino a na náš celek
si bude věřit. Od úvodních minut se tyto slova potvrzovala. Oboustranně opatrný
futsal, kdy možná mírně navrch herně měl soupeř. Držel o něco více míč. A my - se mohlo zdát, se pohybovali líně a hrozili
jen sporadicky. Tato optický převaha působila také díky tomu, že jsme od úvodu
stanovili defenzivnější taktiku, bránění od půlky. Soupeři jsme zkrátka
iniciativu přenechali. Byla jsem to ovšem my, kdo měl v první půli ke gólu
blíže. Ze schované střely bodlem (cca 12 metrů vzdálené od brankové konstrukce) hráč
Jeřábek rozezvučel vnitřní stranu tyče. Bohužel se míč odplazil za golmanem ven
napříč hřištěm k autovému kopu. Ze strany Bolesti jsem nezaznamenal
výraznější šanci, která by si žádala branku. Druhá půle přinesla oživení. Obraz
hry se sice nezměnil, taktika zůstala stejná, ovšem začaly padat branky. Jako
první se trefil soupeř. Z nenápadné alce se štírek v zeleném munduru
proplížil mezi Ríšovými stehny a Nekwishovi v bráně nedal šanci. Zavěsil
míč do šibenice. Díkybohu za snad za minutu bylo srovnáno. Dokonalá, moderní,
učebnicová. Jiné přívlastky si tato akce nezaslouží. Michaldo na Miru, Mira na
Michalda, Michaldo před bránu a Petr branka. Jednoduchá kvadratická rovnice,
kde neexistuje neznámá. Do konce utkání tento výsledek vydržel a remíza na plastovém
otáčedle pořadatele byla tím nejspravedlnějším vyústěním snažení obou týmů. Oba
týmy mohly a asi i byly po utkání spokojeni.
Carpe Diem vs. Bolest 1:1 (0:0)
branka: Petr (Michaldo)
Druhý zápas se Storks by se dal shrnout do pár vět. Pochopil by je
však jen ten, kdo na utkání byl. Přesýpací hodiny vzal do rukou mentoš s vycházkou z Jedličkova ústavu, který
si tak dlouho s prstem v nose písek přesýpal, až hodiny rozbil. Ten mentoš
byl bohužel rozhodčí, který se stal kamenem úrazu tohoto utkání. Někdy je to zkrátka
osud a srážce s blbcem nejde zabránit. Ale nyní k utkání.. S odstupem
času musím říct, že Storks byly slabším soupeřem, než Bolest.. o to víc nás
může mrzet konečná remíza, za kterou si můžeme z poloviny sami a z poloviny
zmíněný blb. Utkání otevřel Ríša. Bohužel si nevzpomínám přesně na vsítění
branky, ale bylo to tuším po nějaké zajímavé střele, říká mi instinkt. Ríša se
na jaře probudil a je pravidelným hráčem přispívajícím góly do našich
statistik. Také to bylo po dlouhé době první utkání, ve kterém jsme vedli. Co
naplat, když za pár chvil bylo skóre otočeno naruby. Myslím, že první poločas
jsme odehráli mírně pod své možnosti, což potvrdil tehdy už nehrající Milan. O
to lepší výkon jsme podali v poločase druhém. Taktiku jsme změnili na
napadání, což přineslo kýžené ovoce. Další obrat ve skóre. Z poločasového 1:2
jsme svojí pílí vykouzlili obrat na 3:2. Autorem vyrovnávací branky byl Michaldo,
který se nejlépe zorientoval v nepřehledné skrumáži před bránou a propálil
vše, co mu stálo v cestě. V akci se výrazně angažoval i Mira, který
byl autorem původní střely mířící na bránu, po níž se polízanice před bránou
zrodila. Na 3:2 a naše vedení zajistil Prochy
po nahrávce Petra. Článek píši s odstupem a proto omluvte moji chatrnou
paměť. Ani zde si nevybavuju přesně branku jak padla. Každopádně musela být
krásná. Prochy totiž střílí jen výstavní branky, zakládá si na tom. (teď jsem
volal Petrovi a ten mi potvrdil, že se jednalo o jedinečnou akci, ťukec až do
kuchyně, vyškolení obrany, pastva pro oči a akce ve smyslu Ferrari mezi
trabanty) Už už to vypadalo, že se utkání dohraje v klidu a my v zápase
zvítězíme. Dalo by i říci, že jsme především ve druhé půlce měli jasnou
převahu, dokládající dvě naše branky, když v tom se stalo něco
neuvěřitelného. Nafilmovaný pád hráče Bezděka těsně před vápnem (místem
vyhrazeným pro chytání golmana rukou). Tento okamžik vidělo 10 párů očí na
hřišti, dalších snad 15 z lavičky a další 4 páry pruhovaných lemplů. Vymyšlený
faul viděl pouze rozhodčí stojící tři metry od situace a to je vše. Hráči
soupeře mlčeli a zřejmě se styděli za Bezděka a my samozřejmě protestovali. To,
že byl písknuný nesmysl by se teda ještě s přivřením všech očí oželet
dalo, ale to, že rozhodčí vytáhl faul do vápna a tím přiznal soupeři pokutový
kop, je do nebe volající. Co však chceme, ve třetí třídě často pískají ti nejhorší
rozhodčí, často pidlovocí výpitci, nebo zakrnělé mentolky. Tentokrát se to
zřejmě sešlo vše v jedné osobě. Co později ještě více nasere je to, že
druhý rozhodčí faul neviděl (nepískl by ho) a dokonce se s tím chlubí všem
na druhé lajně. Do očividného bezpráví se však nemontuje, dělá mrtvého brouka a
tím se naší úctou zařazuje vedle šulínka naproti. Zkrátka divadlo, kde hlavní
roli sehrál neexistující faul a hmatatelný podraz rozhodčích. Penalta v poslední
minutě utkání byla proměněna. Utkání končí 3:3. Už při utkání jsem si všiml, jak po lajně nervozně pobíhají dva muži v bílých pláštích s kazajkou za zády a vyčkávají na konec utkání. Rozhodčího, co měl zatmění čekal zřejmě okamžitý deport zpět do Jedličkova ústavu. Jak vše dopadlo, nevím. Z Okruhu u kofoly jsem už jen slyšel hlasitě houkačku, akce se tedy zřejmě zdařila.
Situace v poslední minutě výrazně ovlivnila zápas, to
je neoddiskutovatelné, ovšem malá část viny za konečné remízové skóre padá
zřejmě i na moji hlavu. Utkání jsme nezvládli takticky a hned vám sdělím proč.
Od poloviny první půle (tedy od 10 minuty) hrál soupeř s pěti fauly na
triku a my celých zbývajících 10 minut si nešly pro faul. Na mě jako na
kapitánovi bylo vzít time out a všem vštípit, abychom si zkrátka pro ten faul došli.
Je trestuhodné promarnit takovou příležitost. Kdyby měl Prochy v útoku kličkovat
pět minut jako divej, tak ten faul vydolovat musíme a tím i trestný kop. Po
dvou, třech faulech na nás mohlo být už do půlky po utkání my si mohly vesele
pískat. Příště si to musíme více ohlídat a šancí které nám soupeř téměř vnutí
lépe využít. Zápas jsme odehráli především v druhé půli dobře, za což jsme
si zasloužili plný počet bodů. Konečná remíza je nespravedlivá, ovšem i bod se
počítá.
Carpe Diem vs. Storks 3:3 (1:2)
branky: Ríša, Michaldo, Prochy (Petr)
Co udělaly dvě remízy v tabulce? Nic závratného. Odstup
týmů za námi se příliš nezměnil a my tak můžeme už po příštím kole získat
první jasnější obrysy toho, zda se nám vytýčený cíl pro jaro podaří, nebo ne.
Příště hrajeme sice jen jeden zápas s Modřicemi, ale zisk tří bodů by nás
už dokonale přiblížil titulu.
Děkuji všem za sobotní účast a děkuji za to, že jsme všichni
dřeli. Alespoň já jsem to tak viděl. I přes dvě plichty jsem viděl v týmu odhodlání
se bít, což mnohdy mnohem více ocením, než konečný výsledek. Takže díky.