Snad géniového zodiakálů, snad osmapadesátá vyšší
inteligence spikly se proti slavnému týmu Carpe Diem. Možná, že zmýlil jsem se
v planetární klasifikaci a považuju drchničku a řeřichu za rostlinu saturnovu,
kterou je bezesporu fenykl. Třeba se v nepřátelském znamení štíra střetl
mikrokosmus s makrokosmem, zkrátka šest bodů se v sobotu ukořistit nepodařilo!
Takto podobně vysvětloval Alessandro Scotta svoji nemožnost
vydestilovat elixír mládí pro tehdejšího krále českých zemí Rudolfa II. Podobně
dopadl i náš vstup do jarní části sezony, také se nepodařilo podat výkon hodný
podzimního mistra, naše představení se mohlo jevit jako mírně řečeno..
rozpačité.
 |
| Charles Manson - masový vrah |
Hned na úvod bych chtěl uvést na pravou míru jednu věc. Nejsem
naštvaný! Jsem jen lehce smutný z toho, jakou hrou jsme proti soupeři
vyrukovali. Nebyla to hra hodná úřadujícího půlmistra a to v obou střetnutích.
Jsem rád, že mnozí dle příspěvků na diskuzi skutečně vidí, že někde ten problém
byl a snaží se chybu najít i ve svém výkonu. Já se samozřejmě musím přidat.
Moje hra nebyla dobrá. To samé si ale musí přiznat zřejmě každý z týmu,
vyjma Nekwishe, který nás zachránil od proher dvou. V prvním utkání bylo
vítězství z 80ti procent jeho zásluhou, protože zlikvidoval pár
stoprocentních příležitostí soupeře. Moje zdrchání po zápase není známkou mého
naštvání, je to známkou únavy a okamžité lítosti nad zbytečně ztraceným utkáním,
které jsme soupeři vnutili svoji antihrou. Sice občas po špíle vypadám, jako
masový vrah Charles Manson, ale rozhodně ne proto, že bych byl na Vás naštvaný!
Tolik k vysvětlení na úvod..
Proč se náš výkon podobal výkonu Kociánky? Nevím.. Snad i já
jsem podlehl dojmu, že jsme natolik silní, že šest bodů se nám nasype do kapsy
jako dukáty. Hře chybělo vše, co jsme na podzim mohli rozdávat po hrstech. Tím nejdůležitějším,
co nám chybělo, byl zápal do hry. Po hřišti jsme se ploužili jako zmutovaný
lemry stejně za stavu 0:0, 0:2 jako 0:5. Žádná viditelná snaha s utkáním cokoliv
udělat. Jen posledních 10 minut utkání s RST k něčemu vypadalo a
vzdáleně se podobalo podzimnímu válečnému tažení. Na bojovnost navazuje
nabíhání si do volných prostor, při útoku doplňování útočníků obráncem a boj o
každý míč. To vše ovšem jde shrnout pod jeden už zmíněný název a to bojovnost.
Bez té body neurveme. Postrádal jsem kolektivní hru, kterou jsem však
koneckonců postrádal i u sebe. Musíme si to více dávat, což já osobně také od čtvrtka dělat budu a chci to i od Vás. Naše hra přesně kopírovala naši hru na posledním čtverečním
tréninku, bohužel.
Co s tím? Tuhle otázku si kladu od soboty. Tak v prvé
řadě, není potřeba z jednoho nepovedeného víkendu dělat strašáka. Každému
týmu i světovému zkrátka někdy není souzeno zahrát tak, jaký má k tomu předurčený
potenciál. Proč bychom se měli nervovat navzájem z toho, že jsme zahráli
pod svoje možnosti, příště může být výkon o sto procent jinde a opět nás bude
futsalová veřejnost opěvovat a vynášet do nebe. Je pro to však potřeba i něco
udělat..
Začneme tím, že tréninky přestanou být jen pro prdel. Je mi
jasné, že mnozí z Vás hrají futsal „jen“ pro zábavu a já jsem také
zastáncem tohoto názoru. Ovšem, aby mě futsal bavil, musí se tomu něco
podřídit. Slýchám názory typu „ vždyť je to jenom trénink“.. ano, to je, ale
pak to tak dopadá na zápase, kdy skutečně hrajeme v tréninkovém tempu a
kombinační hra, nebo nátlaková hra, která má být nacvičená z tréninků pokulhává
kdesi v závětří. Určitě týmu udělá radost více jedna povedená brilantní kombinace
zakončená pěknou brankou, než desetinásobné přehození dloubákem přes obranu, z nichž
vyjde skutečně jen jeden pokus. Slyšel jsem to z více stran, že trénink
absolvovaný ve čtvrtek byl parodií na futsal, na které se svezl celý tým včetně
mě. Od čtvrtka chci tedy trénink zodpovědný stejně, jako by se jednalo o
soutěžní zápas. Ve stejném tempu, se stejnou zarputilostí. Prochy správně poznamenal, že hraje futsal pro radost a zábavu, ale hra
že musí mít trochu úroveň a my tu „úroveň“ musíme docílit zodpovědnou prací na tréninku.
Sama nás nepřepadne... Ztotožňuji se samozřejmě i s názory Milana,
který se konečně ozval, že se mu něco nelíbí, čehož si cením. Jen s takovými
názory a příspěvky, které analyzují chyby se můžeme posunout z místa.. Takže
ve čtvrtek chci vidět snahu od každého z Vás příchozích a plnění toho, co
si před tréninkem řekneme.. Na čtvrtek se už moc těším..
A nyní už k zápasům..
Slunný den jsme se produsili ve vydýchané Okruh Aréně,
kopulu totiž sundávají až dneska. Příčinou posunutí zborcení haly bylo sněhové
laškování až do minulého týdne. Sešli jsme se téměř v kompletní sestavě.
Jediným chybějícím byl Michaldo, který přišel kouknout na první zápas. Druhý už
na tribuně neseděl, šel totiž dělat dítě, jak s oblibou říkává. V základu
tedy nastoupil: Nekwsih – Ríša, Milan, Sykec, Pája – Tomáš, Mira, Prochy, Petr.
K prvnímu jarnímu utkání jsme nestoupili proti Řečkovicím
B, po podzimu poslednímu týmu tabulky. Zdálo se to jako ideální soupeř na
rozjezd do jara. Ideální soupeř to byl, ovšem náš výkon nebyl ideální. Sice se
nám v prvním poločase podařilo snad na 5 minut uzamknout soupeře na
vlastní půlce, kdy míče jen odkopával přes celé hřiště, ovšem do slibné šance
se nám dostat nepodařilo. Po zbytek prvního poločasu jsme sice měli mírnou
herní převahu, ovšem nejnebezpečnější šanci měl soupeř, když těsně před
poločasem nastřelil tyčku, na kterou míč vytěsnil Nekwish. Zápas se mi zdál
nervózní. Byla na nás velká tíha favorita utkání a dále start do sezony je vždy
velká neznámá. Nervozita byla stejně hmatatelná, jako moje zduřené hlasivky,
kterých jsem hojně využíval. Druhý poločas zkopíroval ten první, opět stejný
pohled na hru, Nekwish likviduje samostatný nájezd. My, s převahou herní,
ovšem na kloudný dostřel se ne a ne dostat. Utkání rozhodla jediná branka, která
padla zhruba 8 minut před koncem. Naše trápení utnula přízemní dělovka Prochyho
z 15ti metrů, kdy asi 2 metry před golmanem tečoval do sítě patičkou míč Didier
Ríša Drogba. Zmatený golman nemohl s tečí pranic udělat. Rozhodující branka
utkání. Sečkovice se ještě před koncem rozhodla zahrát power play, ovšem bez
úspěchu. O power play Vám chci ve čtvrtek také něco říci, připomeňte mě to... urputně
získané tři body mají pro mě však velice vysokou cenu, bez zisku těchto bodíků by
se zapsal víkend zřejmě do černých listin CD a to díky nepohlednému výkonu
týmu..
Carpe Diem vs. Řečkovice B 1:0 (0:0)
branka: Ríša (Prochy)
Do druhého utkání jsme nastoupili proti tréninkovému soupeři
– týmu RST. O utkání se nebudu dlouze rozepisovat, ale dalo by se říci, že jsme
pokračovali v bezkrevném výkonu z utkání s Řečkovicemi. A co se
tedy neodvratně proti silnějšímu soupeři muselo stát, to se také stalo. První
poločas jsme prokaučovali a povětšinou po našich hrubkách ho prohráli 0:3.
Během něho jsme měli i pár slibných šancí, kdy jsme byli
face to face před brankářem, ovšem vsítil branku bylo nad naše síly. Kdyby se
nám to podařilo, určitě by druhý poločas byl z naší strany poznamenán větším
úsilím, které se v průběhu první poloviny vytrácelo, až nakonec úplně
ztratilo.
I přes dosti nepříznivé skóre jsme do druhého poločasu vstupovali
s nadějí vsítění dvou branek a zdramatizování střetnutí. Dvě slepené
branky během dvou úvodních minut skutečně padly, ale do naší sítě. Utkání se
pozvolna začínalo měnit v nepříjemný debakl. Horší, než se dívat na ukazatel
skóre bylo však sledovat nás, zmoklé slípky, kteří bez snahy, odevzdáni soupeři
napospas, zápas co se týče úsilí bojkotovali. Paradoxně nám pomohl timeout
soupeře, kdy jsem se pokusil nečekaným monologem (až jsem se sám divil) :-)
vlít poslední síly do žil spoluhráčům. Nevím, zda jsem tomu aspoň trochu
napomohl, ale do posledních 10ti minut jsme nastoupili ve zcela jiném kabátě.
Výsledkem toho byla trojnásobná změna skóre a korekce žalostného výsledku z 0:5
na přijatelných 3:5. Postupně se trefil k tyčce Prochy, po pěkné kombinaci
se mnou, dále Tomáš, který skvostně vymetl pavučinu z růžku branky
dalekonosnou dělovkou a druhý jmenovaný i uzavřel skóre zápasu střelou z úhlu
po přiklepnutí Milana. Na více se náš celek nezmohl a oprávněně poprvé v sezoně
kapituloval. Po předvedené nebojovném
výkonu jsme si porážku bezezbytku zasloužili.
Carpe Diem vs. RST 3:5 (0:3)
branky: Prochy (Pája), Tomáš (Pája), Tomáš (Milan)
Článek, který píšu může být chápan jako negativní, ovšem
nechci, aby tak chápán byl. Chci, abychom ho pochopili jako drobnou výstrahu, jako
takové malé varování, že takto se hrát dále nedá a že nám nic nespadne samo do
klína. Jak už jsem naznačil, porážka mě jako taková nechává úplně klidným,
navíc v tabulce se nic závratného také neudálo. Druhý Ethanol totiž
klopýtl s Bolestí a tak náš sedmibodový náskok zůstal netknut. Je tedy jen
na nás, zda dovolíme soupeřům, aby zdramatizovali jarní část, nebo zda se
postaráme o příjemnou suverenitu, kterou jsme se pyšnili na podzim. Jsem pro
druhou možnost. Futsal nás bude bavit a není nic příjemnějšího dávat soupeřům čtverec,
jak říká Prochy.. :-) Takže pojďme borci!
Ve čtvrtek dojděte na trénink prosím už ve třičtvrtě na 7,
vezmu si na Kamínky pultík a budu mít malý projev. Nastudoval jsem pár vět od Goebellse. Díky.