V neděli jsme odehráli
Turnaj nadějí 2013. Z pohledu výsledků to nebyl povedený turnaj,
z pohledu přípravy na sezonu se dá říci, že nás posadil opět zpět na židli
a jasně ukázal, že jaro musíme začít s pokorou a bez jakýchkoliv
„namistrovaných“ gest (kromě Prochyho – ten to má dovoleno). Opět zápas od
zápasu sbírat bodíky bez ohledu na naši současnou pozici v tabulce.
Na turnaj jsem se sešli
v sestavě : Nekwish – Ríša, Milan, Pája – Tomáš, Petr, Mira. Prochy plnil
roli fotografa a příležitostního maséra týmu. Pavla jsme museli v průběhu
turnaje krotit, protože se do role ranhojiče stehen hráčů vžil natolik, že
službu s rozkoší poskytoval i ostatním týmům. Snad i proto byl konečný
výsledek základní skupiny takový, jaký byl.
Na úvod nás čekal neznámý celek Zelenáčů,
ze kterého se vyloupl z části tým poskládaný z bývalých hráčů našeho
klubu. Jmenovitě to byl Dan S., Vláďa L. a Olin. Trio doplnil Dub a Roman Š.,
kteří nás v minulosti reprezentovali na některém z turnajů. Sestava
Zelenáčů mě skutečně překvapila a neměl jsem o chystané akci ani ponětí. Celek
byl uzavřen dvěma běhavými mladíky, kteří nám dělali vskutku problémy. Vstup do
zápasu jsme nezvládli, jak už tomu bývá v poslední době pravidlem a
vlastně od úvodních minut prohrávali 0:2. V prvním poločase jsem hráli
nelíbivý ustrašený futsal, což bylo potrestáno třetí brankou do naší sítě těsně
před poločasem. Výsledek pomalu začínal zavánět debaklem, pokračovalo by naše
představení tímto směrem. Do druhé půle jsme vstoupili aktivněji a nadobro nás
alespoň částečně vrátil gólman Zelenáčů, který po nepochopitelné minele nám
věnoval první branku utkání. Míč si po rozehrání našeho rohu Petrem vsunul mezi
nohami za brankovou čáru. Bylo to trochu jako sledovat představení cirkusu
JoJo. Na úvodní náš úspěch navázal krásným angličanem záhy Tomáš a náhle bylo
oč hrát. Výsledek 2:3 v náš neprospěch nás vybízel k vyrovnání a
nebyli jsme od něj daleko. Střely byly zlikvidovány těsně na brankové čáře.
Bohužel naše úsilí utnula nečekaná branka po brejku na 2:4 v náš neprospěch. Po
srdnatém výkonu především v druhé půli (kterou jsme mj.vyhráli 2:1) jsme
nakonec kapitulovali. Mám za povinnost říci, že konečný výsledek 2:4 je zřejmě
zasloužený. Hrát dobře 10 minut z celkových 24 (hrálo se 2x12) zkrátka na
výhru nestačí. Ač nechci ani v nejmenším snižovat výkon našich bývalých hráčů,
tak bylo vidno, že největší problém nám udělali mladíci v týmu soupeře, jejich
běhavost a aktivita.
Škoda, že jsem o této akci mých
kamarádů nevěděl dříve, o moc více bych se na toto střetnutí těšil, dokázal se
patřičně namotivovat a myslím že i náš tým by dokázal střetnutí náležitě docenit
a připravit se na něj. Byla by to oslava futsaluv nejen pro soupeře, ale i
pro nás. Zkrátka v pravném slova smyslu. Takto z toho byl pouze cement v nohou z překvapení, ale
snad právě toho chtěl soupeř dosáhnout. Povedlo se mu to dokonale.
Carpe Diem vs. Zelenáči 2:4
branky: Petr, Tomáš.
Zápasy s Hustopeči a
Lelekovicemi měli téměř shodný průběh. V těchto zápasech jsme nestačili na
lepšího soupeře, což je nutné sportovně uznat. V obou zápasech jsem
v první půli tahali za kratší konec špagátu a vyrovnanou druhou půli se už
nic zachránit nepodařilo. První polovina zápasu vypadala, jako bychom právě
vylezli z postele a teprve se rozhlíželi.
Carpe Diem vs. Hustopeče 1:3
branka:
Carpe Diem vs. Lelekovice 2:5
branky:
Na zápas s Bolestí jsem se
těšil. Je to náš kolega ze skupiny v soutěži, kde jsme uhráli s tímto
celkem remízu 4:4. Byl to legendární, nervy drásající zápas, jistě si
vzpomínáte. Kdo tedy čekal vyrovnanou partii i v tomto duelu, měl pravdu.
Do poločasu vydrželo skóre 0:0 po oboustranně vyrovnané hře. Remíza i po druhé
půli už snad i klepala na vrata, když v tom přišla chyba u našeho rohu a
po pěkné kombinaci soupeře jsme opět prohrávali. Prohrávání v utkání je
naše specialita, kterou si v týmovém menu držíme pevně už od zimního
turnaje Brno Open. Této libůstky bych se rád do sezony zbavil, není
potřeba se neustále tepat bičíkem přes prdel a způsobovat si bolest hned od úvodních minut střetnutí.. V úplném závěru soupeř uzavřel skóre
zápasu na konečných 0:2. I v tomto utkání nebyl náš výkon dobrý, i když po
úpravě obranné taktiky se dalo hovořit o určitém zlepšení a provzdušnění
výkonu. Bodový výsledek však nakonec byl nulový.
Carpe Diem vs. Bolest 0:2
V zápase s Tempem jsme
předvedli nejlepší výkon na turnaji, ovšem opět s žádným bodovým ziskem.
Dokonce se nám podařilo vsítit první branku, která však vzala za své už do
poločasu. Vyrovnaná partie (nečekaně i v prvním poločase) skončila
poločasovou plichtou 1:1. Druhý poločas jsme prosrali a prohospodařili. Tak
dlouho jsme měnili koníčka za oslíka, oslíka za prasátko, prasátko za ovečku,
ovečku za kozičku, kozičku za husičku, husičku za slepičku, slepičku za kuřátko
a kuřátko za vajíčko, až nám zbylo regulérní hovno. Inkasovali jsme dvě branka
a prohráli celkovým skóre 1:3. Všichni však cítili, že poslední zápas skupiny
se již vzdáleně blížil tomu, čemu jsme přivykli v sezoně. Zápas měl děj i
z naší strany a soupeře jsme v jistých okamžicích přehrávali.
Carpe Diem vs. Tempo Brno 1:3
branka:
Shrnutí:
Co říci závěrem. Z hlediska
tabulkového výsledku je naše účinkování k pár vteřinovému zamyšlení
(více tomu nedávám), upírat zrak k jednomu nepovedenému turnaji je blbost.
Je potřeba na nepovedené představení zapomenout, oklepat se z něj a pamatovat
si jen to, co nám k něčemu bude. Bylo dobře poznamenáno, že bylo načase se
také naučit prohrávat (po skvělém podzimu) a tentokrát nám lekce byla
naservírována zcela napřímo. Snad si z toho něco vezmeme a poučíme se.
Není možné však opomenou jeden jasný a důležitý fakt. Naše skupina byla letos
skutečně nabitá a velice těžká. Bohužel už není pravdou to, co platilo v minulosti, že turnaj byl pořádán pro celky 2. a 3. tříd, aby si mezi sebou zahráli a před sezonou porovnali síly. Nyní je možné, jak bylo i v neděli vidno na turnaji spatřit kohokoliv v jakémkoliv dresu a z jakékoliv soutěže. V těsné součinnosti s naším
nedělním upracovanějším, těžkopádnějším výkonem a s tím, že jsme měli „jen“ dva na
střídání při pěti zápasech, to byla zkrátka špatná kombinace, která nemohl
skončit jinak.
Je nutné se nyní zahledět jen a
jen na sezonu, která nás očekává už v půli dubna, tedy za pár chvil. Je
potřeba do té doby, ať na trénincích, nebo jinak týmu opět vtisknout onen lehký
výraz, lehký styl, jakým jsme se prezentovali loni. Schválně píši „nebo jinak“
a to z toho důvodu, že polovina úspěchu u nás tvořila čistá hlava
(nezatížena posledními výsledky týmu), výborná nálada, vtípky a radost.
Prosím střelce branek v zápasech, aby se přihlásili na diskuzi. Nebo někdo, kdo nemá děravou paměť jako já, aby mi branky připoměl. Díky.