Záhrobní trénink

Vážené dámy, vážení pánové.. Od včerejška máme nového samozvaného leadera týmu. Jeho rozdávání úkolů a dirigování hry bylo přesné, účelné a splnilo ty nejpřísnější kritéria, jaké jen mohou být na nového vůdce kladeny.

Co na tom, že většina týmu je na hranici psychického i fyzického zhroucení po třičtvrtěhodinovém naslouchání nepříjemné fistule. Hlavně že se plní plán zdánlivě na 100 procent, skutečně však asi na procent 10. Zde musím novopečenému teamlederovi mírně oponovat, protože si myslím, že místo toho, že se budeme honit za pružným zajícem jako chrti, je nutné projevit větší cit pro hru a více naslouchat stavu celého týmu. Starého psa novým kouskům nenaučíš, nebo alespoň ne hned a určitě ne po celou hodinu strávenou na hřišti.

A co mě tedy včera vadilo? Výkon všech a mě nevyjímaje. Nevím, jestli je to vhodné teď, před prvním utkáním jara, ale odložme bíle rukavičky a řekněme si, co nás naštvalo. Slušně, věcně, bez osobních útoků. Hovořit o problémech je normální a bez toho se řešení zkrátka nenalezne. Včera mě naštvaly tři věci. Tři věci, které jsou vzájemně propojené pupeční šňůrou. Výkon celého týmu byl na úrovni 10.místa v třetí třídě. Dokonce i mě se vyjímečně vůbec nedařilo, nedokázal jsem se dostat do hry jak bych chtěl a fyzicky jsem byl vyčerpaný. Zkrátka jsem nestíhal a přiznávám to. Umím zahrát lépe a včera jsem si vybral slabší chvilku. Nebyl jsem ovšem jediný. Tuto nestíhačku slušně podpořil celotréninkový jekot Michalda, který by s přehledem přehlušil i brzdící vlak na nádraží. Taktika jako taková je v podstatě v pořádku, ale aplikace byla mnohem složitější. Někdy to zkrátka týmu nejde a hrát se tato taktika nedá, tím více ne celý trénink. Pokud nám napadání vyjde jen jedenou z deseti pokusů, nemá cenu v něm pokračovat a na místě je změna taktiky, třeba i na zanďoura. Neustále pražit tenisák do zdi, jak to dělají tenisté, bylo nyní krajně neúčelné a taktika napadání po celý trénink byla špatně zvolená. Říkám to napřímo a bez okolků. Radost z jednoho získaného míče z deseti je opravdu slabá náplast na tak markantní fyzické úsilí, které si tento herní styl vyžaduje. Je nutné o hře více přemýšlet a během hry být více variabilní, zkrátka se dané situaci přizpůsobit. S kolapsem týmu šel ruku v ruce i kolaps Nekwishův, který se na vše vyloženě vysral. Já vím, dá se říct, když na to sere tým, proč bych se na to nevysral také, ale tohle je špatná cesta. Je lehké a pohodlné na ni sklouznout, ale hráč jako Nekwish, který si dle jeho slov zakládá na hrdosti hrát v dresu Carpe a vždy se pere jako lev, mě to poprvé za jeho působnost v týmu překvapilo. Úkol brankáře je v chvílích kdy se týmu nedaří celek podržet, nakopnout, poradit. Namísto toho to byl přímý návod, jak šlápnout ještě do větší díry. Chápu, že postávání v bráně není asi zrovna záživné, ale je možnost si sít zahrát i do pole, což jsem navrhoval..

Včera to nešlo asi nikomu z nás, každý byl něčím ovlivněn a za špatný trénink jsme zodpovědni každý z nás. Nemá cenu házet vinu jeden na druhého, protože všichni přispěli svojí troškou, někdo více, někdo méně. Včerejší představení bych přirovnal k průjmu, který už jsme doufám, každý z nás, bez větší újmy překonal a můžeme se posunout dále.

V neděli Vás prosím o přesný příchod na hřiště, tedy v 8:30, chtěl bych sdělit, jak zefektivnit hru a především kdy a jakým způsobem budeme hrát.

Tento článek není útok na nikoho z Vás, jen vyjadřuje mé osobní pocity z včerejšího tréninku.  Nemá za cíl někoho urazit, nebo naopak, aby se někdo urazil kvůli napsaným řádkům. Co jsem napsal nemusí být v očích ostatních pravda a každý na věc může mít samozřejmě svůj názor. Pokud ho sdělí budu rád, budu ho respektovat a popřemýšlíím nad ním.