Středeční trénink byl ve znamení velké sněhové vánice. Nikoliv na silnicích tak, jako tomu bylo minulý týden, ale na hrací ploše tělocvičny ZŠ Horníkova. Antabus jsme spláchli jako zdegenerované čolky a umyli si nad jejich skandálním výkonem ruce. Naše sestava Boris, Petr, Mrazič a Pája, byla doplněna o hráče Rosťu s Antabusu, který svojí vypracovanou postavou a pohybem na hřišti připomínal ninjaželvu. To ovšem nezabránilo v jeho famózním výkonu. Na svůj celek si patřičně věřil a klouzal mezi obránci, jako by byl namazaný lubrikačním gelem. Jeho výkonu si nemohl nevšimnout vedení Carpe Diem a po utkání si Rosťu vyzvalo k tajnému pohovoru. Nadšený Rosťa byl z našeho zájmu sice vyvedený z míry, ovšem v pozitivním slova smyslu. Rozhovor nesl sice v duchu žertování, ale s podtextem slibu do budoucna. Jsem rád, když můžu člověka kladně překvapit. Vše je na dobré cestě a vypadá to, že si s tímto harcovníkem plácneme už pro jarní část sezony. Bohužel v dnešní době není čas a prostor brát v úvahu postoj vedení Antabusu. Doba je zlá a tak se k věci musíme i všichni postavit.
Už delší dobu probíhají i námluvy s jejich brankářskou jedničkou, s Víťou. Ani tento hoch nevyvrátil fakt, že by svoji kariéru dále rozvíjel v oranžovočerném dresu. Dle jeho slov mu je však nyní hloupé „podrazit“ své kamarády a spoluhráče a proto svůj záměr změnit klub stále odkládá a vše nechává na nejvhodnější okamžik. Buďme tedy ostražití, i Víťa je k mání, jen je potřeba ve správný okamžik zatlačit na pilu.
Vraťme se ale k tréninku. Jak bylo řečeno, rozklad Antabusu trval jen několik málo minut. Po zhruba 20 minutách hry lovili zablácení rybáři rybu ze sítě už osmkrát a hra kočky s myší je více než dobré přirovnání. Rozzuřený býk Jara se ke konci (cca 10 minut) zmohl pouze na odchod do šatny, kdy zcela jasně nezvládl celou situaci. Halekal, že se na to může vysrat, že střílíme do prázdné brány, což samozřejmě nebyla pravda. K tomu si dovolím pár slov. Pokud jdou dva na brankáře a ten vystartuje 5 metrů na útočícího, branka zůstane zákonitě prázdná, nepletu li se.. Alespoň tomto se shodneme, ne? Po nahrávce atakovaného došlo k přihrávce spoluhráči a následně ke střele do prázdné brány. No a co má být? Brankář má zůstat v kleci a ne si později stěžovat na to, že se na něj mělo dokonce počkat. Vůbec přístup téměř všech hráčů Antabusu byl laxní a očividně se nikomu nechtělo vracet. Z toho pramenily naše smrtonosné nájezdy, kdy jsme zabíjeli jeden hřebík za druhým. Pánové, chce to běhat a bránit, nenechávat bránu prázdnou a nedurdit se tolik. Viděli by jste snad u nás, že bychom nechali prázdnou kasu? Snad jednou, což bylo potrestáno. Léky na bolístku Antabusu znám pouze dva - svědomitě se vracet, nebo navštívit psychologa. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat