V neděli vládlo nečekaně krásné počasí. Slunce svítilo, seč mu síly stačily, ptáci zpívali a my se chystali na důležité dva zápasy podzimu. Z důvodu větší marodky, která se po neděli ještě více rozrostla a hráčům, kteří nemohli z jakéhokoliv důvodu dojít nás bylo pouze 5 do pole. V sobotu jsem tedy požádal Sváru, zda by ještě nedošel v neděli týmu vypomoct. K mé radosti svolil, za což mu patří můj velký díky. Sestava tedy pro neděli zněla takto: Nekwish – Boris, Ondra, Michaldo – Petr, Svára, Pája.
Čekaly nás dva veledůležité zápasy, proti týmům hrajícím nad námi. Tabulkově jsme tedy byli outsideři v obou střetnutích. Jako lehčí soupeř se jevil tým, se kterým jsme začínali, týmem Madrid B. Jako druhý nás čekal celek Žabinských Vlků C. Potřebovali jsme bodovat, jako sůl. Nyní, po nedělním boji můžu s jistotou říct, že pokud bychom s některým ze soupeřů nebodovali, po podzimu bychom skončili na tragickém 9. místě tabulky!!! Naštěstí se tak nestalo a pár bodů se nám urvat podařilo..
Už před utkání jsme si řekli, jak budeme hrát. V obraně aktivní rychlý přístup, do předu aktivita a především jsme si šli zahrát futsal. Bez nervů, povyku, bez řvaní. Pro radost. Podařilo se, i když cesta na vrchol nebyla lehká. Nebyla lehká a to pouze z důvodu naší neohrabanosti a zbrklosti. Když už jsem to nakousl, tak zmíním to, co se mi nelíbilo.. Během prvního střetnutí jsme lehce ztráceli míče po debilních chybách, že jsme třeba zbrkle rozehráli aut, nedařilo se občas přihrát na tři metry, ale tyto věci se už stávají pomalu evergreenem Carpe Diem. Nevím, co změnit.. Myslím, že je to spíše v každém z nás, umět se soustředit na to, co samotný člověk dělá. Nevěřím, že máme v týmu lidi, co by skutečně nedokázali přihrát. Je to jen o schopnosti soustředit se na hloupou přihrávku. Ztráty míče znamenají vždy nebezpečí na druhé straně, nutno podotknout zbytečně.. Když máme přece míč my, soupeř nám branku nedá, to je stará dobrá pravda.. Tak proč se ho zbytečně zbavovat? Ale už ke střetnutí. Samotný zápas hodnotím kladně. Aby né, když jsme vyválčili tři body. Tři zasloužené body. Po dobrém výkonu celého týmu jsme si připsali vítězství 2:1. Zdá se to být chudý a nekontrolovaný výsledek, ale né až tak. Po celý zápas jsme měli veskrz taktovku ve svých rukou my a konečně můžu říct, že jsme byli lepší i po herní stránce. Madrid B ohrožoval Nekwishe jen sporadicky a my spálili opět mnoho šancí. První branka padla po pěkné moderní akci, když jsem mezi obránci vybídl ke sprintu Ondru, ten míč potáhl až k brankáři a na podnose míč naservíroval Petrovi. Ten už se zakončením problém neměl a tak jsme v půlce první půle vedli 1:0. Stejně skončil i poločas. Jelikož píši článek už dost dlouho po zápase, nepamatuji si přesný průběh, ale snad v půlce druhého poločasu jsme skóre navýšili. Po bleskovém úprku po levé straně hřiště jsem v příhodný okamžik levačkou servíroval skrz nohy obránce míč na volného Ondru. Ten svým prvním gólem v dresu Carpe Diem, teď už můžu říci že vítězným, rozhodl o osudu utkání. Vedení 2:0 vydrželo až zhruba do poslední pětiminutovky utkání. To se podařilo Madridu B snížit a vynutit si tak dramatický závěr. K velkému dramatu, i přes zvýšené obrátky Madridu, nedošlo a tak jsme se mohli radovat z nečekané, ale zasloužené výhry.
Carpe Diem vs. Madrid B 2:1 (1:0)
branky: Petr (Ondra), Ondra (Pája)
Ve druhém utkání se odehrálo divadlo, které dosud nemělo ve 3.třídě obdoby. Žabinští Vlci C se zřejmě před zápasem nafutrovali lysohlávkami, jinak si jejich přehnané a neadekvátní reakce nelze vysvětlit. Myslel jsem, že vypjaté peklo si prožijeme s celkem Santa Morgana z předčtrnáci dní, u nichž bych to vzhledem k prudšímu temperamentu přijal lépe, ale s týmem ŽV?? V celku soupeře nastoupili dle soupisky tři hráči hrající za Bé tým (1B.třída). A bylo to znát. Opomenu li herní stránku, tak především naprosto okatou namyšleností, která ze soupeře sálala od brány k bráně a silně si vědomi mylné myšlenky, že se z nich asi každej posere. Neposral, představte si, že ne. Vždy jsem si myslel, že tým ŽV je kvalitní celek vědom si svých silných herních stránek, které dokáže na hřišti doplna využít a tím zápas vyhrát, za což jsem si jich skutečně vážil. Tento zápas mě sice také vyhráli, ale vyhráli ho především hubou a až trapným naříkáním. Jsem přesvědčen na sto procent, že jsme nehráli nijak tvrdě, zákeřně, nebo za hranicí pravidel. Do krajnosti zápas vyhnal soupeř neustálým fňukáním, osočováním rozhodčích a také nás. Nejaktivnější byl zřejmě holohlavý kolega v zeleném dresu, který při každém kontaktu ječel 
jako stará šlapka nabraná na vidlích. Vzhledem k jeho věku byl možná měl už doma sedět na kanapi a ne kazit ostatním hru. Snad jediným solidním člověkem, který zápas zvládl ze strany soupeře byl golman ŽV, který se snažil vyhrocenou situaci zklidnit, za což mu patří můj velký dík. Závěrem tohoto odstavce si dovolím ještě dvě důležité věci.. První je to, že z tohoto nepříjemného souboje týmů si odnesl jeden náš hráč zlomený prst na ruce, což také je dosti výmluvné. Z druhé bych chtěl říct, že by si měl soupeř uvědomit, co hraje za soutěž. Je to třetí brněnská třída. Nejnižší v Brně. Tomu se automaticky musí rovnat i výkonnost rozhodčích a kvalita hráčů. K nějakému tomu pokopnutí dojde zkrátka v každém utkání a rozhodčí vždy není nejpřesnější v úsudcích. Je k tomu potřeba rovněž tak přistupovat a pokud se to nějaké straně nelíbí a nevyhovuje mu to, ať nejnižší soutěž nehraje a baví se dále ve vyšších soutěžích, kde jsou rozhodčí školenější, přesnější a hráči dovednější a ohleduplnější. Ve bych ukončil větou, že bych musel dlouho lovit v paměti, kdy jsme naposledy hráli s většími uplakánky, což mě u tak věhlasného týmu, jako jsou Žabinští Vlci dosti zklamalo. Ale už konečně k utkání..
Jak už bylo napsáno, celý zápas se nesl v duchu psychického vypětí. Tentokrát ne vnitřního klubového, jak to tak u nás bývá, ale celozápasového. Herní kvalita byla na očekávaně na straně ŽV C, celý poločas bušil do naší zavřené klece a projít jí se jim podařilo jen jednou. Předtím však následovala jedna pohádková akce, když jsme míč po úhledné akci párkrát proťukali mezi sebou, až mě Ondra našel před bránou. Otočení by bylo časově nákladné a tak jsem zvolil prudkou patičku, čímž jsem rozvlnil síť a dostal nás do vedení. Ojedinělá akce a hned úspěšná. Snad nečekané prohrávání odstartovalo představení ochotnického spolku Lumír. Vlci dále dobývali naši bránu, jak herně, tak slovně, až se ujala jedna z milionu akcí a soupeř tím vyrovnal. Nesložili jsme se. Z protiútoku jsme šli opět do vedení. Petr mě vybídl ke sprintu, já se sice valil jak sud, ale myslel jsem si že sprintuju, a nakonec to stačilo. Vstříc brankáři jsem nezaváhal a umístil míč z levé strany kolem nohy bezmocného brankáře. Opět jsme nečekaně vedli a tlak ŽV se zdvojnásobil. Do poločasu jsme už vedení ubránili a radovali jsme se z dílčího úspěchu. Vedení s tak nabitým kádrem soupeře byl velký úspěch. Začátek druhého poločasu se nám nepovedl a prakticky rozhodl o osudu utkání. Za prvních 5 minut jsme hned třikrát inkasovali a bylo rázem po zápase. Zkrátka jsme si vybrali slabou nekoncentrovanou chvilku a to nás stálo zápas. Zbytek zápasu se už jen dohrával. V závěru jsme naposledy inkasovali a prohráli tak 2:5. Chtěl bych říci, že výhru si soupeř skutečně zasloužil, byl herně lepší a my měli v nohách už jeden zápas před nimi. Nechci spekulovat, jak by zápas dopadl kdyby.. Na první poločas můžeme být právem hrdí, i přes jasnou převahu soupeře jsme ho vyhráli a soupeř měl větry jako po fazolačce. Na druhý poločas bych nejraději zapomněl. Takový už je futsal.. jednou jsi nahoře, jednou dole.
Carpe Diem vs. Žabinští Vlci C 2:5 (2:1)
branky: Pája (Ondra), Pája (Petr)
Chtěl bych poděkovat všem přítomným za tři krásně poločasy. Ten čtvrtý rozhodla naše nekoncentrovanost a asi i únava. 60 minut hry jsme předváděli zhruba to, na co si myslím, že skutečně máme. V týmu jsme tentokrát neměli Vláďu, Ríšu a Sykece. Z hlediska Vládi jsme si mohli vyzkoušet, zda dokážeme hrát jinak, než „na hrušku“. A ono to šlo, co myslíte? Mě se hrálo výborně. Přišlo mi, že jsme nehráli ten starej nudnej futsal, ale že se nám tu a tam podařila skvostná akce, že jsme si míč narazili, naběhli si, hráli po stranách, ne středem na hrůšu. A ono to šlo, že?? Bylo by vhodné se domluvit, jak hrát dále.. Chtěl bych pochválit všechny z týmu za přístup a jmenovitě Ondru, který svým pohybem si říkal o míč (1.branka do sítě Madridu) a za jeho obětavost. Do soubojů chodil neohroženě, ale častně. Dobře zachytal Nekwish, který zlikvidoval nepočítaně střel ŽV. Pochvalu si však tentokrát zaslouží skutečně všeci.. Díky.
Žádné komentáře:
Okomentovat