Rozpolcený, se smíšenými pocity, velmi unavený, v takovém se nyní nacházím rozpoložení po nedělním hracím víkendu. Z pohledu zisku bodů jsem celkem spokojen, ke štěstí by mě scházely však ještě ty dva bodíky navrch. Z opačného pohledu herního projevu, je naše představení žalostné a mnozí diváci musí po zápasech navštívit svého očního lékaře.
Psal jsem o spokojenosti z hlediska zisku bodů. I toto má dva úhly pohledu. Jednak podle vývoje zápasu, kdy jsme v tom prvním prohrávali 1:3 a ke konci srovnali na 3:3, druhý špíl jsme doslova urvali v posledních minutách po úmorném boji na svoji stranu. Podle vývoje tedy můžeme být nadmíru spokojeni, že jsme hráli až do konce, vydali se ze všech svých sil a přineslo to sladké ovoce ve formě důležitých bodů. Co je ale dle mého názoru o něco důležitější je fakt, že takového soupeře (před včerejšími špíly oba za námi) musíme zkrátka s přehledem porážet a předvedená hra musí být mnohem, mnohem lepší.
Hrdinou dne byl v dresu Carpe Diem bezesporu Boris, který se stal první hvězdou obou utkání.
.
V našem předzápase předvedli během hry zřejmě nacvičenou humornou scénku hráči Santa Morgana. Je to celek tvoření převážně cikány a černochy. Běloch je v týmu vyjímka. A co tak může vzniknout touto oříškovou směsí nepřizpůsobivých kultur? Hádka! Mezi spoluhráči, jmenovitě mezi brankářem Morgany (dále jen Vinetou, jak ho nazývali spoluhráči) a jedním z hráčů (dále jen třeba Ferko) se strhla hysterická hádka, která pobavila snad všechny, kteří se v ten čas pohybovali v prostranství Old Školfordu. Oba protagonisté na sebe pištěly, řvali až jim hlasy přeskakovaly a kdybych nebyl svědkem, řekl bych, že to co z nich viditelně odskakovalo od tváří nebyl pot, ale nervy. Nakonec Ferko surové slovní výpady Vinetoua neunesl a na protest chytl dres u krku a začal ho na sobě nelítostně trhat. Látka praskla a z dresu byla v okamžiku bezcenná hadra.. Cár hadry.. Hráči se tímto projevem evidentně ulevilo, brankář byl chvíli trochu zaskočen. Dres byl Ferkem odhozen za sebe a následovalo hrdé odkráčení do kabiny. Vinetou se ze slabého šoku rychle oklepal a soustil opět tu svoji.. líbivě ho povzbuzoval po cestě slovy,“už jsi dohrál“, nebo „už nikdy nechoď“! Zkrátka paráda.. Show, jakou si třetí třída právem zaslouží.. Bylo to příjemné zpestření a především to všechny okolo dost pobavilo, což bylo pro uvolnění před zápasem to nejlepší..
.
Ale teď už k futsalu.. Sešli jsme se v tomto složení: Nekwish – Boris, Ríša, Pája, Vláďa, Petr B., Petr S. a Martin. Tedy sestava zaručující komfortní počet tří na střídání. Že o jednoho přijdeme záhy se nedalo čekat..
.
Do prvního utkání s Predators jsme vstupovali jako favorité. Klub soupeře dosud nezískal ani bod a až my jim k němu bohužel dopomohli. Soupeř, kterého by jme měli výrazně pokořit se stal neřešitelným problémem. Úmorné vedro na mě působilo asi stejně jako bych měl lepidlo na podrážkách. A nebyl jsem zdaleka sám. První zářez v naší síti na sebe nedal dlouho čekat, po křižné přihrávce z pravé strany jsme
nebyli schopni uhlídat hráče na protilehlé tyči a ten už pohodlně zasunul Nekwishovi míč za záda – 0:1. Po pár pětiminutách minutách utkání se stala další nepříjemná věc, po uklouznutí Borise na půlce se řítil útočník Predátorů střemhlav na Nekwishe, který vyběhl před vápno kvůli zmenšení střeleckého úhlu a přízemní střelu zlikvidoval rukou. Následovala červená karta, plno ostrých slov a Borisovo znovuzrození mezi třemi tyčemi. Zhruba od poloviny první půle našeho úvodního špílu tak v bráně stanul Boris. Následnou dvouminutovou přesilovku jsme ubránili. Do konce první půle se nic zásadního nestalo, na obou stranách bylo pár šancí, které se nepovedlo využít. Zato ten druhý začal ve velkém stylu, bohužel ne na naší straně. Po úniku jednoho z Predátorů ne nepovedlo včas zareagovat a sólový únik byl vyřešen brilantním obstřelením zkoprnělého Borise, který si příliš nedělal hlavu z mého teatrálního jekotu „vyběhni!, vyběhni!“ Vedení soupeře 2:0 se zdálo být neřešitelné. Alespoň mě se zdálo, že pro všechny to je konec. Naše nebojovnost a nechuť se poprat ještě o nějaké to dobré skóre bylo viditelné až od mé mamky z balkónu na 500 metrů vzdáleném paneláku. Občas mi připadá, že mám asi rozdílný názor na to, jak bojovat o dobrý výsledek. Přece pokud chceme s výsledkem něco udělat a je už druhá půle, tak do soupeře musíme zajet naplno, ne? Aspoň tak si to představuju já.. Co ale bylo k vidění? Útočníci pouze stínovali rozehrávající hráče soupeře, bez aktivního pressingu a čas vesele běžel dál.. Takhle to nejde a nefunguje. Světlý okamžik přišel asi v polovině druhé půle, po lajně jsem se prosmýkl kolem obránce a poté jsem vystřelil rudkou ránu. Míč byl zastaven dalším obráncem ale odrazil se tak šikovně, že jsem dostal šanci na nápravu. Podruhé jsem už pálil ostrými a zavěsil z úhlu míč pod víko. Bylo sníženo na 1:2 a šance stále žila.. Ovšem jen chvilku.. Z nemastné neslané střely z notné vzdálenosti bylo opět skóre o dvě branky. I přes mnoho dobrých zákroků Borise, tento míč se možná chytat dal.. Nebo ne? Míč proletěl Borisovi nad ramenem a bylo zle, 1:3.. Do konce zbývalo snad 6 minut a my se odhodlali hrát v pěti v poli s tím, že Boris se z brány vždy vysune a doplní nás do pětky na polovině soupeře. Boris hrál takzvaný štít diamantového rozestavení, posledního na středu.. Pokusili jsme se tedy o tlak. První zastřelování Bordy bylo malinko vedle a asi i zbytečné. Pálil z první i když před ním nikdo nebyl a míč byl výborně rozehrán do slibné akce. Matýsek naládoval katapult až na druhý pokus. Po vtipně rozehraném autu, kdy Martin uviděl Borise číhat v ulici naproti, se druhý jmenovaný nerozpakoval a dělovkou nás přiblížil alespoň na kontaktní branku. Bylo tedy sníženo na 2:3. Asi nikdo nevěřil, že by se právě Boris, hrající v bráně, který dá branku jednou za uherskej rok trefí i podruhé a vybojuje tak bod pro náš tým. Stalo se. Po nahrávce Sváry se jakožto poslední podruhé opřel přesně do střely a nečekané vyrovnání bylo na světě. Bylo to úžasné. Ochozy šílely a dokonce jsem si všiml, že na Olinových teplákách se v rozkroku objevil malý mokrý flek. Udělal se. A Borda skutečně udělal zápas, jak psal v diskuzi před zápasem. Zbývaly necelé dvě minuty, ve kterých se už skóre neměnilo i přes naši závěrečnou velkou šanci..
Psal jsem v úvodu, že po stránce průběhu zápasu je remíza uspokojivá, ale pokud se kouknete na tabulku, jediný bod, který zatím Predátoři získali je právě proti nám, je smutné. Zápas se měl od začátku ubírat jiným směrem, zavařili jsme si to sami a ztrátu s tímto soupeřem považuji za zcela zbytečnou..
Carpe Diem vs. Predators 3:3 (0:1)
branky: Pája, Boris (Martin), Boris (Svára)
.
Zápas pauzy se nám šikl. Koukli jsme, jak si Kohouti povedou proti zatím suverénním All In. Nevedli si špatně, až na závěr, kdy zkolabovali a nakonec si odnesli drtivou porážku. Věřil jsem, že tím, že když Kohouti právě dohráli a my měli pauzu, budeme mít více sil a zápas ovládneme. Neovládli jsme. Trápili jsme se. První poločas bylo jedno velké trápení. Vypracovali jsme si dvě větší šance, naopak soupeř byl aktivnější a fyzicky zdecimovaný tým Carpe se po hřišti spíše popotahoval a smýkal, než že by běhal. Poločas nemohl skončit nijak jinak, než remízou 0:0. Tento zápas jsme museli vyhrát. Už z
psychického hlediska. Kohouti nebyli nic moc a my máme v týmu pár zkušených hráčů, kteří by právě takového špíly měli rozhodovat. Dokonale zaskočit soupeře se nám povedlo hned po úvodním hvizdu do druhé půle. Rozehrávka na středu hřiště, lehce procházím mezi dvěma útočníky, obránci dělám stahovačku, čímž se ho zbavuju, pod nohy druhého obránce servíruju míč na Sváru a ten už tváří v tvář s fokošem Kohoutů nezaváhal. Po 10ti vteřinách druhé půle jsme se ujali vedení 1:0! Bomba! Konečně protržená blána herního zoufalství.. Dokonce i já jsem si po vydaření akci zakřičel, což nebývá zvykem.. Přesto, že jsme vedli, Kohouti neztratili svoji nečekanou vitalitu a dále byli aktivnější. Jak už to tak někdy bývá, člověk se občas může snažit sebevíc a nakonec udeří stejně na druhé straně. Nyní se to tak i stalo. Téměř po totožné akci jsme navýšili skóre na 2:0. Přecházím přes hráče, pod nohy obránce servíruju na Sváru, ten zakončuje tuším do prázdné.. 2:0, bude to stačit? …honilo se mě v hlavě… Co myslíte? Nestačilo.. Uspokojili jsme se vedením a stáhli se jak kůžičky z jahod. A to nás málem stálo krk. Po skrumáži před naší bránou, kdy Boris ležel na zemi a asi hledal suchohřiby se jaksi divně míč dokoulel za brankovou čáru. Snížení na 1:2 znamenal strach o výsledek. Boris nás celý zápas držel nad vodou, ovšem jeho nejlepší okamžiky přišly právě v tuto chvíli.. Předvedl pár Robinsonád a sejvů ala Hašek. Opravdu nás podržel. Jedna střela však mezi jeho tři tyče přece jen prošla.. Bohužel. Asi 6 minut před koncem jsme po tlaku Kokrháčů inkasovali na plachtivé skóre 2:2. Dále se utkání vyrovalo i herně, teda myslím.. Do šancí jsme se dostali párkrát i my. V okamžik, když už nikdo nedoufal a čekal se konečný hvizd se ujala nacvičená akce. Naše jediná nacvičená akce z rohu. Už při mém příchodu k rohu křičím „pičinka“, což je signál pro ostatní, co se bude dít.. Vláďa to naštěstí pochopil a výborně si naběhl před bránu. Akce jak z učebnice. Martin rozehrává z rohu na mě, já z první servíruju stříbrný tác před bránu a Vláďa zakončuje nad rameno brankáře. Suprová akce, která znamená vítězství našeho celku a nutné tři body! Kdybychom i v tomto utkání ztratili body, asi bych doma oprášil svoji legendární Winchestrovku. Díky bohu zůstane ve futrálu. Utkání skončilo naši upracovanou, umordovanou výhrou 3:2.
Carpe Diem vs. Kohouti 3:2 (0:0)
branky: Svára (Pája), Svára (Pája), Vláďa (Pája)
.
V neděli jsme předvedli těžkopádný výkon. Přirovnal bych nás k trubičkách, které nejsou naplněné lahodným sladkým sněhem, ale tuhým hovnem kokršpaněla. Ano, přesně tak si nás představuju. Zápas jistojistě ovlivnilo vyloučení Nekwishe, který druhý zápas stál svůj jednozápasový distanc, který po červené dostal. Ani nemyslím tak herně, jako v bordelu v rozestavení a pozicích. Po Borisově odchodu do brány nám v týmu zbyl jeden jediný čistokrevný obránce Ríša a 5!!! útočníků – Vláďa, Svára, Martin, Petr a Pája. Točili jsme naši útočnou pětici v obraně jak se dá, ale každopádně všichni asi cítili, že to ideální stav rozhodně nebyl. O tomto si ještě budeme muset pohovořit, o rozestavení, kdo kde bude pevně hrát a v případě nepředložeností (jako nyní vyloučení), jak situaci řešit. Z výkonu týmu nejsem nikterak nadšen, bohužel… ale v současných podmínkách a složení týmu asi víc čekat nemůžu.. To si přiznejme. Zisk 4 bodů je vzhledem k předvedené hře malý zázrak, který zahřeje u srdce..
.
V taulce držíme 6.pozici s dvoubodovou ztrátou na týmy před námi. Jsme v polovině podzimní části a troufám si tvrdit, že nyní začne ta pernější polovina. Příště nás čeká jen jeden zápas s Hlt Clubem, který bude záhodno porazit. Výkonnostně slabšího soupeře už totiž v rozpise do konce podzimu nenajdeme.
http://www.futsalbrno.cz/index.php?list_folder=58&article=363
Hrdinou dne byl v dresu Carpe Diem bezesporu Boris, který se stal první hvězdou obou utkání.
.
V našem předzápase předvedli během hry zřejmě nacvičenou humornou scénku hráči Santa Morgana. Je to celek tvoření převážně cikány a černochy. Běloch je v týmu vyjímka. A co tak může vzniknout touto oříškovou směsí nepřizpůsobivých kultur? Hádka! Mezi spoluhráči, jmenovitě mezi brankářem Morgany (dále jen Vinetou, jak ho nazývali spoluhráči) a jedním z hráčů (dále jen třeba Ferko) se strhla hysterická hádka, která pobavila snad všechny, kteří se v ten čas pohybovali v prostranství Old Školfordu. Oba protagonisté na sebe pištěly, řvali až jim hlasy přeskakovaly a kdybych nebyl svědkem, řekl bych, že to co z nich viditelně odskakovalo od tváří nebyl pot, ale nervy. Nakonec Ferko surové slovní výpady Vinetoua neunesl a na protest chytl dres u krku a začal ho na sobě nelítostně trhat. Látka praskla a z dresu byla v okamžiku bezcenná hadra.. Cár hadry.. Hráči se tímto projevem evidentně ulevilo, brankář byl chvíli trochu zaskočen. Dres byl Ferkem odhozen za sebe a následovalo hrdé odkráčení do kabiny. Vinetou se ze slabého šoku rychle oklepal a soustil opět tu svoji.. líbivě ho povzbuzoval po cestě slovy,“už jsi dohrál“, nebo „už nikdy nechoď“! Zkrátka paráda.. Show, jakou si třetí třída právem zaslouží.. Bylo to příjemné zpestření a především to všechny okolo dost pobavilo, což bylo pro uvolnění před zápasem to nejlepší..
.
Ale teď už k futsalu.. Sešli jsme se v tomto složení: Nekwish – Boris, Ríša, Pája, Vláďa, Petr B., Petr S. a Martin. Tedy sestava zaručující komfortní počet tří na střídání. Že o jednoho přijdeme záhy se nedalo čekat..
.
Do prvního utkání s Predators jsme vstupovali jako favorité. Klub soupeře dosud nezískal ani bod a až my jim k němu bohužel dopomohli. Soupeř, kterého by jme měli výrazně pokořit se stal neřešitelným problémem. Úmorné vedro na mě působilo asi stejně jako bych měl lepidlo na podrážkách. A nebyl jsem zdaleka sám. První zářez v naší síti na sebe nedal dlouho čekat, po křižné přihrávce z pravé strany jsme
nebyli schopni uhlídat hráče na protilehlé tyči a ten už pohodlně zasunul Nekwishovi míč za záda – 0:1. Po pár pětiminutách minutách utkání se stala další nepříjemná věc, po uklouznutí Borise na půlce se řítil útočník Predátorů střemhlav na Nekwishe, který vyběhl před vápno kvůli zmenšení střeleckého úhlu a přízemní střelu zlikvidoval rukou. Následovala červená karta, plno ostrých slov a Borisovo znovuzrození mezi třemi tyčemi. Zhruba od poloviny první půle našeho úvodního špílu tak v bráně stanul Boris. Následnou dvouminutovou přesilovku jsme ubránili. Do konce první půle se nic zásadního nestalo, na obou stranách bylo pár šancí, které se nepovedlo využít. Zato ten druhý začal ve velkém stylu, bohužel ne na naší straně. Po úniku jednoho z Predátorů ne nepovedlo včas zareagovat a sólový únik byl vyřešen brilantním obstřelením zkoprnělého Borise, který si příliš nedělal hlavu z mého teatrálního jekotu „vyběhni!, vyběhni!“ Vedení soupeře 2:0 se zdálo být neřešitelné. Alespoň mě se zdálo, že pro všechny to je konec. Naše nebojovnost a nechuť se poprat ještě o nějaké to dobré skóre bylo viditelné až od mé mamky z balkónu na 500 metrů vzdáleném paneláku. Občas mi připadá, že mám asi rozdílný názor na to, jak bojovat o dobrý výsledek. Přece pokud chceme s výsledkem něco udělat a je už druhá půle, tak do soupeře musíme zajet naplno, ne? Aspoň tak si to představuju já.. Co ale bylo k vidění? Útočníci pouze stínovali rozehrávající hráče soupeře, bez aktivního pressingu a čas vesele běžel dál.. Takhle to nejde a nefunguje. Světlý okamžik přišel asi v polovině druhé půle, po lajně jsem se prosmýkl kolem obránce a poté jsem vystřelil rudkou ránu. Míč byl zastaven dalším obráncem ale odrazil se tak šikovně, že jsem dostal šanci na nápravu. Podruhé jsem už pálil ostrými a zavěsil z úhlu míč pod víko. Bylo sníženo na 1:2 a šance stále žila.. Ovšem jen chvilku.. Z nemastné neslané střely z notné vzdálenosti bylo opět skóre o dvě branky. I přes mnoho dobrých zákroků Borise, tento míč se možná chytat dal.. Nebo ne? Míč proletěl Borisovi nad ramenem a bylo zle, 1:3.. Do konce zbývalo snad 6 minut a my se odhodlali hrát v pěti v poli s tím, že Boris se z brány vždy vysune a doplní nás do pětky na polovině soupeře. Boris hrál takzvaný štít diamantového rozestavení, posledního na středu.. Pokusili jsme se tedy o tlak. První zastřelování Bordy bylo malinko vedle a asi i zbytečné. Pálil z první i když před ním nikdo nebyl a míč byl výborně rozehrán do slibné akce. Matýsek naládoval katapult až na druhý pokus. Po vtipně rozehraném autu, kdy Martin uviděl Borise číhat v ulici naproti, se druhý jmenovaný nerozpakoval a dělovkou nás přiblížil alespoň na kontaktní branku. Bylo tedy sníženo na 2:3. Asi nikdo nevěřil, že by se právě Boris, hrající v bráně, který dá branku jednou za uherskej rok trefí i podruhé a vybojuje tak bod pro náš tým. Stalo se. Po nahrávce Sváry se jakožto poslední podruhé opřel přesně do střely a nečekané vyrovnání bylo na světě. Bylo to úžasné. Ochozy šílely a dokonce jsem si všiml, že na Olinových teplákách se v rozkroku objevil malý mokrý flek. Udělal se. A Borda skutečně udělal zápas, jak psal v diskuzi před zápasem. Zbývaly necelé dvě minuty, ve kterých se už skóre neměnilo i přes naši závěrečnou velkou šanci..Psal jsem v úvodu, že po stránce průběhu zápasu je remíza uspokojivá, ale pokud se kouknete na tabulku, jediný bod, který zatím Predátoři získali je právě proti nám, je smutné. Zápas se měl od začátku ubírat jiným směrem, zavařili jsme si to sami a ztrátu s tímto soupeřem považuji za zcela zbytečnou..
Carpe Diem vs. Predators 3:3 (0:1)
branky: Pája, Boris (Martin), Boris (Svára)
.
Zápas pauzy se nám šikl. Koukli jsme, jak si Kohouti povedou proti zatím suverénním All In. Nevedli si špatně, až na závěr, kdy zkolabovali a nakonec si odnesli drtivou porážku. Věřil jsem, že tím, že když Kohouti právě dohráli a my měli pauzu, budeme mít více sil a zápas ovládneme. Neovládli jsme. Trápili jsme se. První poločas bylo jedno velké trápení. Vypracovali jsme si dvě větší šance, naopak soupeř byl aktivnější a fyzicky zdecimovaný tým Carpe se po hřišti spíše popotahoval a smýkal, než že by běhal. Poločas nemohl skončit nijak jinak, než remízou 0:0. Tento zápas jsme museli vyhrát. Už z
psychického hlediska. Kohouti nebyli nic moc a my máme v týmu pár zkušených hráčů, kteří by právě takového špíly měli rozhodovat. Dokonale zaskočit soupeře se nám povedlo hned po úvodním hvizdu do druhé půle. Rozehrávka na středu hřiště, lehce procházím mezi dvěma útočníky, obránci dělám stahovačku, čímž se ho zbavuju, pod nohy druhého obránce servíruju míč na Sváru a ten už tváří v tvář s fokošem Kohoutů nezaváhal. Po 10ti vteřinách druhé půle jsme se ujali vedení 1:0! Bomba! Konečně protržená blána herního zoufalství.. Dokonce i já jsem si po vydaření akci zakřičel, což nebývá zvykem.. Přesto, že jsme vedli, Kohouti neztratili svoji nečekanou vitalitu a dále byli aktivnější. Jak už to tak někdy bývá, člověk se občas může snažit sebevíc a nakonec udeří stejně na druhé straně. Nyní se to tak i stalo. Téměř po totožné akci jsme navýšili skóre na 2:0. Přecházím přes hráče, pod nohy obránce servíruju na Sváru, ten zakončuje tuším do prázdné.. 2:0, bude to stačit? …honilo se mě v hlavě… Co myslíte? Nestačilo.. Uspokojili jsme se vedením a stáhli se jak kůžičky z jahod. A to nás málem stálo krk. Po skrumáži před naší bránou, kdy Boris ležel na zemi a asi hledal suchohřiby se jaksi divně míč dokoulel za brankovou čáru. Snížení na 1:2 znamenal strach o výsledek. Boris nás celý zápas držel nad vodou, ovšem jeho nejlepší okamžiky přišly právě v tuto chvíli.. Předvedl pár Robinsonád a sejvů ala Hašek. Opravdu nás podržel. Jedna střela však mezi jeho tři tyče přece jen prošla.. Bohužel. Asi 6 minut před koncem jsme po tlaku Kokrháčů inkasovali na plachtivé skóre 2:2. Dále se utkání vyrovalo i herně, teda myslím.. Do šancí jsme se dostali párkrát i my. V okamžik, když už nikdo nedoufal a čekal se konečný hvizd se ujala nacvičená akce. Naše jediná nacvičená akce z rohu. Už při mém příchodu k rohu křičím „pičinka“, což je signál pro ostatní, co se bude dít.. Vláďa to naštěstí pochopil a výborně si naběhl před bránu. Akce jak z učebnice. Martin rozehrává z rohu na mě, já z první servíruju stříbrný tác před bránu a Vláďa zakončuje nad rameno brankáře. Suprová akce, která znamená vítězství našeho celku a nutné tři body! Kdybychom i v tomto utkání ztratili body, asi bych doma oprášil svoji legendární Winchestrovku. Díky bohu zůstane ve futrálu. Utkání skončilo naši upracovanou, umordovanou výhrou 3:2.Carpe Diem vs. Kohouti 3:2 (0:0)
branky: Svára (Pája), Svára (Pája), Vláďa (Pája)
.
V neděli jsme předvedli těžkopádný výkon. Přirovnal bych nás k trubičkách, které nejsou naplněné lahodným sladkým sněhem, ale tuhým hovnem kokršpaněla. Ano, přesně tak si nás představuju. Zápas jistojistě ovlivnilo vyloučení Nekwishe, který druhý zápas stál svůj jednozápasový distanc, který po červené dostal. Ani nemyslím tak herně, jako v bordelu v rozestavení a pozicích. Po Borisově odchodu do brány nám v týmu zbyl jeden jediný čistokrevný obránce Ríša a 5!!! útočníků – Vláďa, Svára, Martin, Petr a Pája. Točili jsme naši útočnou pětici v obraně jak se dá, ale každopádně všichni asi cítili, že to ideální stav rozhodně nebyl. O tomto si ještě budeme muset pohovořit, o rozestavení, kdo kde bude pevně hrát a v případě nepředložeností (jako nyní vyloučení), jak situaci řešit. Z výkonu týmu nejsem nikterak nadšen, bohužel… ale v současných podmínkách a složení týmu asi víc čekat nemůžu.. To si přiznejme. Zisk 4 bodů je vzhledem k předvedené hře malý zázrak, který zahřeje u srdce..
.
V taulce držíme 6.pozici s dvoubodovou ztrátou na týmy před námi. Jsme v polovině podzimní části a troufám si tvrdit, že nyní začne ta pernější polovina. Příště nás čeká jen jeden zápas s Hlt Clubem, který bude záhodno porazit. Výkonnostně slabšího soupeře už totiž v rozpise do konce podzimu nenajdeme.
http://www.futsalbrno.cz/index.php?list_folder=58&article=363
Díky všem hráčům za účast na zápasech!
Zítra je trénink! Piště se do přítomností, díky.
Zítra je trénink! Piště se do přítomností, díky.
Žádné komentáře:
Okomentovat