Máme za sebou úspěšný víkend. A když říkám úspěšný, tak úspěšný. Dnes začnu netradičně a s přiznáním. Jsem morous. Ale vždy jsem takový nebyl. Uvědomuju si, že poslední dobou se ani příliš neraduju ze vstřelené branky, nedokážu projevit radost po samotném vsítění a domů odcházím i přes výhru více psychicky, než fyzicky zdrchaný. Nedokážu si užít konečně výhry, které se na nás hrnou ze všech stran J . Čím to je? Jsem zdegenerovaném z minulých dvou sezon? Zapomněl jsem se umět radovat z toho, když se nám něco povede? Možná… A to chci do budoucna opět změnit. Naladit se na tu pravou notu a vysrat se na poznámky škarohlídů.. Je potřeba se radovat z toho, co je právě teď, co prožíváme, protože tyto lepší časy nemusí trvat věčně a záškodníci čekají za každým rohem. Proto tedy volám sláva! Výhra 5:0 je přes mírně řečeno odkvetlý výkon skvělým výsledkem!
.
Se sestavou si osud zahrál tentokrát nelítostně. Naše
poslední tři posily – Sykec, Svára a Martin, zůstali sedět doma a zápas byli nuceni sledovat pouze u televize. Martin se Svárou dostali paralelně Sinobronchyální syndrom a Sykece začala den před zápasem trápit osmička vlevo dole. V den zápasu mě psal, že má v hubě čtyři stehy a vypadá jako Barry White. No uznejte, že s Berrym bychom na světové futsalové scéně neuspěli. Jsme tým krásných šampónků, atletických postav a modelingových tváří.
.
Sestava: Nekwish s půl litrem rumu v žilách, Boris, Ríša, Michaldo – Petr, Vláďa, Pája.
.
Hlt Club – tým postarších mužů, otců od rodin a možná i otci otců od rodin. S určením věku jsem byl vždycky na štíru. Každopádně velezkušený tým, který ovšem po taktické a fyzické stránce kulhal jako stará šlapka. V týmu byl snad jeden, nebo dva schopní hráči, ostatní byli všehoschopní. Náš Expres Carpe Diem Transport se rozjížděl pomalu a hlučně. Rozjížděl se a rozjížděl, až se najednou zastavil. Na hřišti se nic nedělo snad celých prvních 10 minut. Carpe úvod zápasu odstál a na pilu tlačil spíše soupeř. Tlačil ale jen proto, že jsme ho svoji neaktivitou k tomu přímo donutili. Nudný první poločas občas zpestřila pouze vlaštovka, kterou vystřihl tu a tam soupeř po našem tvrdším zákroku. Nikdo se nemohl divit že poločas skončil bez branek. Při letmém pohledu do paneláků jsem si všiml, že i lidé bydlící okolo zavírají okna. Z výkonu obou týmů přecházel zrak.
Nekwish se málem šel v poločasu vyblít, nevím zda z rumu, nebo našeho výkonu. V poločase jsme si nastínili další průběh, být aktivnější, hrozit více střelami a především pevně bránit. Bránění je prý základ řekl někdo z chytrých hlav v Carpe, kterými se to v klubu jen hemží. První slovo v druhé půli dostal soupeř a dvakrát nebezpečně střelami zahrozil. Nekwish nás bravurně podržel. Toto jsou ty okamžiky, kdy se zápas láme. Je úplně jasné, že kdyby ty střely skončili v naší sítě, z facky se nevzpamatujeme a zápas prohrajeme. Nakonec poprvé udeřilo na druhé straně, konečně. Po krátkém posunu ve středu pole jsem vyslal jedovku k tyči. Golman ještě stačil reagovat a Tarzaním skokem střelu zlikvidovat. Dobře postavený Petr míč vyražený do vzduchu vtipně posunul hlavou na Michalda a ten do prázdné už jen doklepl. Dá se říct, že to byla velká souhra náhod, která ovšem do sebe zapadla jako kolesa v Orloji. Střela, vyražení na Petra, výborná nahrávka hlavou, Michaldovo doklepnutí. Branka byla vysvobozením z trápení, které do té doby tým ovládalo a odstartovalo tak přehlídku famózních výkonů jednotlivců, kteří začali sypat branky jako na běžícím pásu. Druhá branka na sebe nedala dlouho čekat.. Ríša si na lavičce dal odvar z babského ucha a nechytatelnou pumelicí po rohovém rozehrání rozvlnil síť. Míč téměř nebyl vidět, byla to šlaha z dobrých deseti metrů. 2:0 nás poslalo do futsalového ráje. Nadobro, naše hra se změnila v symfonii Bedřicha Smetany Z českých luhů a hájů s tou změnou, že výkon nebyl na úrovni Čech a Moravy, ale přímo na úrovni světové. Třetí branka byla exkluzivita sama.Vláďa tentokrát milimetrově načasoval přihrávku na Borise, ta projela krásně za obránce. Zabiják Boris se v podobných situacích umí chovat, má instinkty aligátora. Naučili ho to na misi, ještě předtím, než se stal mistrem světa v Korfbalu. Třetí kousek v bráně potvrdil naši převahu v druhé půli a náším největším problém teď byla hodnota, kde se skóre zastaví. Do konce ještě chyběla zhruba osmiminutovka a nám se podařilo skóre navýšit ještě o dvě branky. První mám na svědomí já.No vlastně spíše Vláďa, který se jaksi obtočil kolem obránce, vystřelil a odražený míč si našel cestičku k El Fenomeno Pájovi. Já už jen doklepával šajtlí do odkryté klece. Poslední branka bylo opět jako ze slabikáře. Ema mele maso, mámo volá.. Akce na pár doteků z nich hlavní hrdinové byli Michaldo s Vláďou, po jejich výměně míče druhý jmenovaný skóroval a upravil tak výsledek na konečných 5:0. Dobrá práce.
.
Carpe Diem vs. Hlt Club 5:0 (0:0)
.
branky: Michaldo (Petr), Ríša (Pája), Boris (Vláďa), Pája (Vláďa), Vláďa (Michaldo)
.
S prvním poločasem být spokojeni nemůžeme, s druhým ano. Jako by se nám na úvod nechtělo vůbec nic a bylo potřeba trochu se rozehřát ve studeném počasí, jaké nám 6. říjen přichystal.
.
V tabulce jsme poskočili na 5.místo. Trio vedoucích týmů mají osmibodový náskok. Příští kolo to bude řežba právě mezi těmito týmy, vzájemně na sebe narazí a dá se konečně čekat bodová ztráta. V příštím kole narazíme na Santu Morganu a Ethanol.
.
Děkuji za vybojované tři body!
.
Se sestavou si osud zahrál tentokrát nelítostně. Naše
poslední tři posily – Sykec, Svára a Martin, zůstali sedět doma a zápas byli nuceni sledovat pouze u televize. Martin se Svárou dostali paralelně Sinobronchyální syndrom a Sykece začala den před zápasem trápit osmička vlevo dole. V den zápasu mě psal, že má v hubě čtyři stehy a vypadá jako Barry White. No uznejte, že s Berrym bychom na světové futsalové scéně neuspěli. Jsme tým krásných šampónků, atletických postav a modelingových tváří..
Sestava: Nekwish s půl litrem rumu v žilách, Boris, Ríša, Michaldo – Petr, Vláďa, Pája.
.
Hlt Club – tým postarších mužů, otců od rodin a možná i otci otců od rodin. S určením věku jsem byl vždycky na štíru. Každopádně velezkušený tým, který ovšem po taktické a fyzické stránce kulhal jako stará šlapka. V týmu byl snad jeden, nebo dva schopní hráči, ostatní byli všehoschopní. Náš Expres Carpe Diem Transport se rozjížděl pomalu a hlučně. Rozjížděl se a rozjížděl, až se najednou zastavil. Na hřišti se nic nedělo snad celých prvních 10 minut. Carpe úvod zápasu odstál a na pilu tlačil spíše soupeř. Tlačil ale jen proto, že jsme ho svoji neaktivitou k tomu přímo donutili. Nudný první poločas občas zpestřila pouze vlaštovka, kterou vystřihl tu a tam soupeř po našem tvrdším zákroku. Nikdo se nemohl divit že poločas skončil bez branek. Při letmém pohledu do paneláků jsem si všiml, že i lidé bydlící okolo zavírají okna. Z výkonu obou týmů přecházel zrak.
Nekwish se málem šel v poločasu vyblít, nevím zda z rumu, nebo našeho výkonu. V poločase jsme si nastínili další průběh, být aktivnější, hrozit více střelami a především pevně bránit. Bránění je prý základ řekl někdo z chytrých hlav v Carpe, kterými se to v klubu jen hemží. První slovo v druhé půli dostal soupeř a dvakrát nebezpečně střelami zahrozil. Nekwish nás bravurně podržel. Toto jsou ty okamžiky, kdy se zápas láme. Je úplně jasné, že kdyby ty střely skončili v naší sítě, z facky se nevzpamatujeme a zápas prohrajeme. Nakonec poprvé udeřilo na druhé straně, konečně. Po krátkém posunu ve středu pole jsem vyslal jedovku k tyči. Golman ještě stačil reagovat a Tarzaním skokem střelu zlikvidovat. Dobře postavený Petr míč vyražený do vzduchu vtipně posunul hlavou na Michalda a ten do prázdné už jen doklepl. Dá se říct, že to byla velká souhra náhod, která ovšem do sebe zapadla jako kolesa v Orloji. Střela, vyražení na Petra, výborná nahrávka hlavou, Michaldovo doklepnutí. Branka byla vysvobozením z trápení, které do té doby tým ovládalo a odstartovalo tak přehlídku famózních výkonů jednotlivců, kteří začali sypat branky jako na běžícím pásu. Druhá branka na sebe nedala dlouho čekat.. Ríša si na lavičce dal odvar z babského ucha a nechytatelnou pumelicí po rohovém rozehrání rozvlnil síť. Míč téměř nebyl vidět, byla to šlaha z dobrých deseti metrů. 2:0 nás poslalo do futsalového ráje. Nadobro, naše hra se změnila v symfonii Bedřicha Smetany Z českých luhů a hájů s tou změnou, že výkon nebyl na úrovni Čech a Moravy, ale přímo na úrovni světové. Třetí branka byla exkluzivita sama.Vláďa tentokrát milimetrově načasoval přihrávku na Borise, ta projela krásně za obránce. Zabiják Boris se v podobných situacích umí chovat, má instinkty aligátora. Naučili ho to na misi, ještě předtím, než se stal mistrem světa v Korfbalu. Třetí kousek v bráně potvrdil naši převahu v druhé půli a náším největším problém teď byla hodnota, kde se skóre zastaví. Do konce ještě chyběla zhruba osmiminutovka a nám se podařilo skóre navýšit ještě o dvě branky. První mám na svědomí já.No vlastně spíše Vláďa, který se jaksi obtočil kolem obránce, vystřelil a odražený míč si našel cestičku k El Fenomeno Pájovi. Já už jen doklepával šajtlí do odkryté klece. Poslední branka bylo opět jako ze slabikáře. Ema mele maso, mámo volá.. Akce na pár doteků z nich hlavní hrdinové byli Michaldo s Vláďou, po jejich výměně míče druhý jmenovaný skóroval a upravil tak výsledek na konečných 5:0. Dobrá práce..
Carpe Diem vs. Hlt Club 5:0 (0:0)
.
branky: Michaldo (Petr), Ríša (Pája), Boris (Vláďa), Pája (Vláďa), Vláďa (Michaldo)
.
S prvním poločasem být spokojeni nemůžeme, s druhým ano. Jako by se nám na úvod nechtělo vůbec nic a bylo potřeba trochu se rozehřát ve studeném počasí, jaké nám 6. říjen přichystal.
.
V tabulce jsme poskočili na 5.místo. Trio vedoucích týmů mají osmibodový náskok. Příští kolo to bude řežba právě mezi těmito týmy, vzájemně na sebe narazí a dá se konečně čekat bodová ztráta. V příštím kole narazíme na Santu Morganu a Ethanol.
.
Děkuji za vybojované tři body!
Žádné komentáře:
Okomentovat