Myslím, že už tu dlouho nepadlo jméno Olin. Proto bych následujících pár řádků věnoval právě jemu. Olda se mě nedávno (cca půl rok) svěřil, že má přehršle volného času a že neví, jak s ním naložit. Futsal ho už přestal naplňovat tak, jak ho naplňoval v mládí a zdraví tu a tam udělí samozřejmě také nějakou tu stopku. Přišel ke mě pro radu, jak se nenudit a s prosbou o doporučení nějaké jiné odlišné aktivity, která by ho zcela pohltila.
.
Zavzpomínal jsem, co se Oldovi v mládí líbilo a jakým směrem bych jeho další kroky nasměrovat. Olinova záliba v alkoholu se mě nezdála jako ideální řešení. Podpora v tomto směru by byla spíše vstupenkou do pekla, než rada kamaráda. Olda rád hrával tenis, nebo snad i stále hraje. Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl, že ani tato aktivita nebude právě ta pravá ořechová. Už od mala nedosahoval ani zdaleka mojí výkonnosti a tak prohlubování Oldovi tenisové krize, která by jistě nastala, neměla cenu. Vzhledem k jeho cholerické povaze mě napadl kickbox, ve kterém by se mohl vyřádit, co proto. Oldova polystyrenová postava by takovýto nápor jen ztěžka vydržela a tak ani tento nápad nepadl na úrodnou půdu, což musíte uznat.
.
V tuto chvíli mě už nic jiného nenapadalo. Byl jsem v koncích. Moc mě mrzelo, že nedokážu pomoci kamarádovi v jeho těžkých chvílích. Měsíce bezmoci se táhly jako smrad z ledničky, když v ní polehávají olomoucké tvarůžky..
.
Až jednou večer jsem seděl s Luckou u televize a koukal na Karla Voříška, kterak hovoří cosi o Brazílii. Nejednalo se však o fotbal, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nevěnoval jsem zprávě příliš pozornosti.. Náhle přišel šok nejšokovatější! Při letmém pohledu na obrazovku jsem v ní uviděl něco, co mě bezpečně zasadilo do sedačky a moje oči vypadly z důlku na stolek mezi ovladače..
.
Po vstřebání slabého infarktu mě nakonec spadl i kámen ze srdce, Olin si našel konečně aktivitu podle svých představ..
.
Žádné komentáře:
Okomentovat