.
Měl to být pěkný nedělní futsalový dýchánek. On by to byl, kdybychom se nesetkali s naším největším nepřítelem, což je střelecká impotence. Ze dvou zápasů se nám podařilo vsítit pouhé dvě branky a to rozhodlo, že do dalších bojů z osmifinálové skupiny postoupili dva šťastnější týmy. Záměrně píši šťastnější, jelikož po oba dva zápasy, především ve druhém, jsem byli pány na hřišti. Nebo aspoň páníčky malými.
.
Naše střelecké manévry mě připomínají sinusoidu, která v neděli opět dovršila svého dna. Výkon byl dle mého názoru na celkem dobré úrovni, jen stále dokola kolísá přesnost v zakončení, na což jsme hořce doplatili v turnaji, který byl svoji obtížností více než hratelný.
.
V prvním zápase nám byl soupeřem Queens Park Chrlice. Čekalo se, že půjde o těžkého soupeře. Teď můžu říci, že to byl soupeř z lepších, nikoliv nepřekonatelný. Od úvodních minut totiž Q.P. začalo hrát s pěti hráči v poli. Pátým hráčem byl sice brankář, ale ten se v každé akci zapojoval do akcí seč mu síly stačili a tak docházelo k jejich přečíslování. Bylo jasně vidět, že tuto taktiku nehrají poprvé a že ji mají dobře nacvičenou. Na tuto variantu jsem nebyli nachystáni a tak nás soupeř dokonale od úvodních minut překvapil. Netrvalo dlouho a střelou z dobrých 10ti metrů jsme lovili míč ze sítě poprvé. Na střídačce se řeklo, že musíme hrát jinak. Začali jsem stále častěji využívat pravidla, kdy musí míč přejít polovinu, aby mohl být zpět nahrán brankáři. Aktivním napadáním jsem tedy částečně eliminovali tlak, který na nás byl vyvíjen hrou soupeře v pěti. Tímto obraným tahem jsme hru vyrovnali a začali se stále více tlačit do útočných akcí. PO celý zápas jsme byli vyrovnaným soupeřem, v některých pasážích jsem hráče Q.P. jasně přehrávali, ovšem výsledek byl téměř nulový - žádný. Po chybě v obraně jsem podruhé inkasovali. Náš závěrečný tlak nakonec vyústil ve snižující branku, která však přišla pozdě. Do konce zbývalo několik desítek vteřin, což pro nás bylo málo. Zápas skončil výsledkem 1:2 v náš neprospěch. Během druhé půle jsem si vytvořili dobré brankové příležitosti, zůstaly nevyužity a tak jsme se museli o to více soustředit na druhý zápas, který měl rozhodnout o druhém postupujícím.
Měl to být pěkný nedělní futsalový dýchánek. On by to byl, kdybychom se nesetkali s naším největším nepřítelem, což je střelecká impotence. Ze dvou zápasů se nám podařilo vsítit pouhé dvě branky a to rozhodlo, že do dalších bojů z osmifinálové skupiny postoupili dva šťastnější týmy. Záměrně píši šťastnější, jelikož po oba dva zápasy, především ve druhém, jsem byli pány na hřišti. Nebo aspoň páníčky malými.
.
Naše střelecké manévry mě připomínají sinusoidu, která v neděli opět dovršila svého dna. Výkon byl dle mého názoru na celkem dobré úrovni, jen stále dokola kolísá přesnost v zakončení, na což jsme hořce doplatili v turnaji, který byl svoji obtížností více než hratelný.
.
V prvním zápase nám byl soupeřem Queens Park Chrlice. Čekalo se, že půjde o těžkého soupeře. Teď můžu říci, že to byl soupeř z lepších, nikoliv nepřekonatelný. Od úvodních minut totiž Q.P. začalo hrát s pěti hráči v poli. Pátým hráčem byl sice brankář, ale ten se v každé akci zapojoval do akcí seč mu síly stačili a tak docházelo k jejich přečíslování. Bylo jasně vidět, že tuto taktiku nehrají poprvé a že ji mají dobře nacvičenou. Na tuto variantu jsem nebyli nachystáni a tak nás soupeř dokonale od úvodních minut překvapil. Netrvalo dlouho a střelou z dobrých 10ti metrů jsme lovili míč ze sítě poprvé. Na střídačce se řeklo, že musíme hrát jinak. Začali jsem stále častěji využívat pravidla, kdy musí míč přejít polovinu, aby mohl být zpět nahrán brankáři. Aktivním napadáním jsem tedy částečně eliminovali tlak, který na nás byl vyvíjen hrou soupeře v pěti. Tímto obraným tahem jsme hru vyrovnali a začali se stále více tlačit do útočných akcí. PO celý zápas jsme byli vyrovnaným soupeřem, v některých pasážích jsem hráče Q.P. jasně přehrávali, ovšem výsledek byl téměř nulový - žádný. Po chybě v obraně jsem podruhé inkasovali. Náš závěrečný tlak nakonec vyústil ve snižující branku, která však přišla pozdě. Do konce zbývalo několik desítek vteřin, což pro nás bylo málo. Zápas skončil výsledkem 1:2 v náš neprospěch. Během druhé půle jsem si vytvořili dobré brankové příležitosti, zůstaly nevyužity a tak jsme se museli o to více soustředit na druhý zápas, který měl rozhodnout o druhém postupujícím.
Carpe Diem vs. Q.P.Chrlice 1:2
branka: Pája
.
V mezizápase odehráli Chrlice svůj druhý zápas, ve kterém bez větších problémů vysokým skóre porazili našeho dalšího soupeře - Red Devils. Vysoké skóre v minulém zápas jasně rozdalo karty. K postupu nám stačila jakákoliv remíza. Samozřejmě se řeklo, že na remízu se hrát nebude, že chceme vyhrát. Od počátečního hvizdu jsem se na soupeře vrhli jako lvi. Rudí ďáblové občas nevěděli kde jim hlavy stojí, ale z pár stoprocentních brankových příležitostí se nám do poločasu podařila proměnit pouze jedna. Bez okolků můžu napsat, že kdyby bylo skóre 4:0, byl by to obraz hry. Takto v poločase jsme vedli pouze o branku a nic nebylo ještě jasné. Postup jsem drželi ve svých rukách. Soupeř musel dát dvě branky, což se při pohledu na jejich hru zdálo být nedostižným cílem. Neumím si to vysvětlit, ale náš herní kolaps na začátku druhé půle, podporovaný výkřiky ala pavián každý na každého, dokázal tým Red Devils alespoň částečně nastartovat. V jeden okamžik jsme pole naprosto vyklidili a při útocích do otevřené obrany si vedli hůře než žáčci. Z ojedinělé akce přišlo brzy soupeřovo vyrovnání na 1:1. Carpe i přes špatný úvod druhé půle se dokázalo opět dostat na koně a tlačit soupeře co to šlo. Opět mnoho brankových příležitostí zůstalo neproměněno. Několikrát jsme byli brankáři soupeře tváří v tvář a nic. Zákonitě přišel trest. Po snad druhé střele v třetí čtvrté střele soupeře v druhé půli míč zapadl do kouta Michalovy brány. Bylo to až k neuvěření. Soupeře jsme téměř celý druhé poločas válcovali jak asfalt parním válcem, leč nakonec se radoval Red Devils.branka: Pája
.
Carpe Diem vs. Red Devils 1:2
branka: Pája
.
Zápas s Ďábly se zapíše do dějin jako zápas, ve kterém jsem předvedli ten nejostudnější falešný střelecký koncert, jaký se jen dá vůbec zažít. Tým Red Devils vlastně nic nehrál, my ano, ale bez brankového efektu. Musím to tak říct, ale byli jsme ostatním týmům pro smích. Z důvodu střelecké nemohoucnosti v souvislosti s jasnou herní převahou.
.
Kde hledat příčiny? O příčinách už toho bylo napovídáno mraky. Můžu je jen opakovat.. Nemáme tréninky, a když byly, účast na nich byla více než mizerná. Neumíme se chovat v důležitých momentech zápasu, nedokážeme řešit situace 2 na jednoho, nebo tři na jednoho. Je toho fůra.. Kde to vak nacvičit? Nevím, v týmu není vůle s tím něco dělat.. A já nebudu domlouvat něco, kam bude chodit v nejlepším případě polovina týmu. Už jsem tisíckrát psal, že bych chtěl nacvičit varianty rohů a přímých kopů. Že z naší střelecké katastrofy by mohla vést cesta ven i tímto směrem - dokonalým nacvičením stadartek, když už nám nejde dát moc branek ze hry.
Tento turnaj se tedy nakonec dá hodnotit jako neúspěšný, ale přestaňme se tedy dívat do minulosti a házet neustále vinu jeden na druhého, ale do budoucnosti.. Co můžeme pro tým udělat, aby se už situace z víkendu neopakovala? Jak posunout tým dopředu?
Žádné komentáře:
Okomentovat