Naše sestava nakonec vykrystalizovalo takto. Do brány se postavil tradičně Martin H., do obrany naskočil Boris, Olin a Ríša. V útoku naše barvy hájil Martin M., Kuba a já Pája. V útoku i v obraně jsme tedy střídali shodně jednoho hráče. Počasí se v neděli nepovedlo přímo podle předpovědi, bylo mlhavo, až zataženo.
Žádal jsem veškeré zúčastněné o dochvilnost ohledně srazu na zápas. Spolu s Oldou jsme určili taktiku, kterou by se mělo ten den hrát. Bránění hlouběji na vlastní polovičce a ucpávání středu. Pokud totiž bráníme až od stzředu hřiště, v obraně vznikají trhliny, které soupeř nemilosrdně trestá. Vlastně naše nová taktika měla být takovým tmelem na ucpání děr v obraně. A že je to dobrá taktika, se kterou se dá něco dokázat ukázal hned první zápas s Podolím.
Tým Podolí okupoval třetí pozici v soutěži a tak z jejich hlediska mělo být utkání pouhou formalitou a dalším zářezem na pažbě. Nechybělo mnoho a překvapení mohlo být na světě. První poločas začal. Protivník do naší obrany bušil jak do vrat, ale semknutá obrana odolávala nájezdům. Nutno říci, že Podlolí mělo kvalitní technicky vybavené hráče, kteří byli schopni přejít jeden na jednoho. Naše ofenziva však byla natolik semknutá, že pokud se tak stalo, a soupeř přešel přes jednoho, a v zápětí narazil na našeho druhého hráče, který byl opodál. Zkrátka a jasně, náš obranný val se dal překonat pouze střelou z dálky, nebo rychlou akcí, kdy bychom nestihli pokrýt veškeré útočníky. Naše obranná taktika slavila úspěch i v útoku. Podolí se častokrát nechávalo unést útočným snažením a tak vznikal prostor k rychlým protiútokům. Z naší strany bohužel pro první poločas zůstali nepotrestány. S přibývajícím časem soupeř nervózněl, do poločasu se nic neudálo a tak po půli byl výsledek 0:0.
Do druhého poločasu jsme nastupovali posilněni vizí, že obraná taktika je opravdu dobré řešení a návod k vyvedení týmu z krize posledních týdnů. Druhý poločas se měl nést v duchu toho prvního, urputné bránění z naší strany, dobývání Martinovy klece ze strany Podolí. Po minutě hry druhého poločasu se naše snažení proměnilo v prach. Nepodařilo se nám pokrýt útok soupeře a poprvé jsme kapitulovali. Bývalo zvykem, že po obdržení branky se tým sesype na hromádku, nyní nás však z přicházejícího útlumu pozitivních emocí vyvedla okamžitá odpověď. Olda rozehrál z levé strany hřiště přímák. Míč letěl na ve vápně stojícího Martina M., ten lehce z první přiťukl mě, a já bodlíčkem zavěsil míč do sítě zmateného golmana Podolí. Bylo vyrovnáno během dvou minut a zápas jakoby začal od znova. Po chvíli zápolení na obou stranách jsem se při útočném výpadu zranil. Přeletěl sem přes golmana a dopadl z tuze velké výšky na zem. Tento zápas i ten další jsem ale samozřejmě odehrál, kdežto následky pociťuji dost silně nyní. Mám něco s krkem, že s ním nemůžu hejbal, naražený bok, zápěstí a dršku, kterou sem si dal taky o zem. Odbelhal jsem se na střídačku a bolestné křeči jsem zaznamenal, že jsem bohužel dostali branku na 2:1. Nemůžu ji ani popsat, jelikož sem si zrovna foukal bebina. Utkání nakonec skončilo i tímto výsledkem, 2:1 pro Podolí. Nebyli jsme však daleko od senzace kola, defenzivní výkon v utkání nás však může těšit, protože v porovnání se zápasy minulými se opravdu jednalo o nebe a dudy. Druhou stránkou věci je hra ofenzivní, která díky kvalitní defenzívě, měla tentokrát o mnoho více prostoru a šancí na skórování. Opět jsme vstřelili jen pouhou jednu branku, což je ostuda a s jediným ostrým výstřelem se opravdu vyhrávat nedá. Šancí na skórování v tomto utkání bylo mnoho..
Carpe Diem vs. Podolí 1:2
branka: Pája (Martin M.)
Druhý zápas nás čekal hratelnější celek - Besídka. Po výkonu z prvního zápasu jsme si byli vědomi, že pokud dodržíme stanovenou taktiku, máme šanci uspět. Během prvního poločasu se opět soupeř téměř nedostal na dostřel našemu brankáři. Besídkáři Martina prověřovali pouze z dálky a tyto střely Martin pohotově kryl. Opět se nám čím dál více začínal otevírat prostor k rychlým brejkům a jeden z nich jsme korunovali krásnou brankou. Po levé straně jsem potáhl míč a nezištně levačkou poslal mezi dvěma obránci Besídky na osamoceného Olina, který střelou k tyči zajistil vedení Carpe. Poločas, přes opravdu mírnou převahu Besídky, pramenící u našeho zanďoura, skončil naším vedením 1:0. Modlil jsem se za to, aby se nám výsledek podařilo navýšit alespoň o jednu branku. Nepamatuju si, kdy jsme naposledy vedli o dvě branky... Bohužel pro nás, se nám tento sen nepodařil realizovat. Nevím čím to je, snad jsem se začali tlačit více do ofenzívy, nebo také docházely síly, ale do poloviny druhého poločasu se podařil Besídce obrat hodný mistra. Po narážecí akci, kdy se na dva obránce valil útok tří borců jsme dostali vyrovnávací branku. Za chvíli na to Besídkář prudkou ránou ze střední vzdálenosti propálil vše, co mu stálo v cestě, a na to téměř jako přes kopírák branka na 1:3 v náš neprospěch. Dotáhnout dvougólovou ztrátu se zdálo být téměř nemožné. V zápase plném vzruchu a obratů vzal do rukou osud torpédo Carpe Diem, Kuba. Krásnou přízemní střelou nejprve propálil gološe soupeře mezi nohy (2:3), nutno dodat, že to bylo z uctivé vzdálenosti a ihned na to to, opět střelou Kuba ohrozil brankáře podruhé. Nyní byla střela tak prudká, že brankář vyrazil střelu pouze před sebe a v zápětí mu začaly hořet rukavice. Olda využil situace a uklidil míč za plápolajícího golmana. Pěkný futsalový okamžik. Nečekané vyrovnání bylo na světě. Mužem těchto pár minut se stal bezpochyby Kuba, dokázal, že vzdát se za nepříznivého stavu není jeho šálek kafé. Vyrovnání v nás vzbudilo touhu pokračovat ve zdařilém trendu posledních minut i nadále. Chtěli jsme vyhrát. A nebyl jsme od toho daleko, opět. V jednom u brejků, kdy jsme šly tři na dva, nebo snad na jednoho, kdy jsme mohli strnout vedení na svoji stranu, se nepodařilo udržet míč, který byl na našich kopačkách a lacino jsme ho odevzdali soupeři. Tímto nešvarem už musíme být proslulí, chodíme do brejků, přečíslíme soupeře a pak si akci zkazíme špatnou přihrávkou, nebo rovnou míč soupeři odevzdáme. Tato věc se nám stala nyní osudná. Ztráta míče při přečíslení na polovině soupeře, lehká a zbytečná ztráta míče, protiútok Besídky, potrestání - branka! V tu chvíli Olda dostává epileptický záchvat. Ječí jako prase, svíjí se na zemi, kope nohama kolem sebe, bělmo se mu nalévá krví a žilky po celém těle nevydrží nápor jeho bezprostředního negativního prožitku. Olda psychicky kolabuje a do konce utkání sedí, třesoucí se na lavičce, zabalen do deky a s pěnou u pusy kouká kamsi do dály, za hřiště.. Bezpochyby rozhodující moment, potažmo branka utkání. Je škoda, že se nepodařila dát nám, šance byla. Do konce utkání chyběla opravdu chvilka. Z nenápadné střely nám soupeř ještě upravuje fasádu na 3:5. Rozhodčí končí utkání, ve kterém mohlo být skóre klidně opačné a nikdo by se tomu nemohl divit..
Carpe Diem vs. Besídka 3:5
branky: Olin (Pája), Kuba (Olin), Olin (Kuba)
Naše defenzíva, pod novými taktickými pokyny, doznala velmi výrazné proměny. A to proměny k lepšímu! Sláva! Po zápasech každý uznal, že jsme takto měli hrát už mnoho týdnů předtím a že se této zbraně budeme držet rozhodně i nadále. Kámenem úrazu pro tento víkend se stala ofenzivní impotence. Nedá se říci, bezzubost, jelikož jsme si za tyto dvě utkání vytvořili přinejmenším 8-10 vyložených brankových příležitostí, z nichž pouhé 3 skončili brankou (neberu jako brankovou příležitost Kubovu střelu z dálky). Až příliš často jsme se dostávali k souboji jeden na jednoho - tváří v tvář
brankáři a neproměnili jsme. Je to bolavé místo týmu, které se musí pro příští týdny a měsíce změnit. Pokud začneme proměňovat šance podpořené nově naordinovanou defenzívou, budeme v budoucnu slavit úspěchy, o tom jsme přesvědčen. Aby nedošlo k mýlce, naše střelecká gólová aktivita je už delší dobu na bodu těsně nad mrazem, není to problém posledního víkendu..
Tabulka se tímto kolem definitivně rozdělila na týmy, které zimní přestávku přečkají v klidu a na ty, které budou po podzimu ohroženy sestupem. Našimi dvěma prohranými zápasy jsme se už nadobro přiřadili k celkům bojujícím o bytí a nebytí v druhé třídě. Vím, jde pouze o dílčí, půlsezonní umístění, ale propast mezi celky v klidném středu a námi se povážlivě každým kolem prohlubuje.. Nyní sídlíme na 12.pozici.
Příští kolo odehrajeme opět proti celků z vysokých pater tabulky. Na Mutěnické už tuto neděli změříme nejprve síly s ambicemi pryštící SK Líšní C, která je nyní na 6. místě. Co je ale naprosto šokující zjištění, že doposud dostala pouze 12 branek z 12 ti utkání. Absolutně nejlepší obrana v soutěži. Jen tak pro srovnání, druhá nejlepší obrana Jezdců a Poclainu má na svém kontě dvojnásob branek, tedy 24. My jich máme 43! Po jedozápasové pauze nás čeká tým v tabulce na třetím místě - Botafogo Mokrá.
Žádal jsem veškeré zúčastněné o dochvilnost ohledně srazu na zápas. Spolu s Oldou jsme určili taktiku, kterou by se mělo ten den hrát. Bránění hlouběji na vlastní polovičce a ucpávání středu. Pokud totiž bráníme až od stzředu hřiště, v obraně vznikají trhliny, které soupeř nemilosrdně trestá. Vlastně naše nová taktika měla být takovým tmelem na ucpání děr v obraně. A že je to dobrá taktika, se kterou se dá něco dokázat ukázal hned první zápas s Podolím.
Tým Podolí okupoval třetí pozici v soutěži a tak z jejich hlediska mělo být utkání pouhou formalitou a dalším zářezem na pažbě. Nechybělo mnoho a překvapení mohlo být na světě. První poločas začal. Protivník do naší obrany bušil jak do vrat, ale semknutá obrana odolávala nájezdům. Nutno říci, že Podlolí mělo kvalitní technicky vybavené hráče, kteří byli schopni přejít jeden na jednoho. Naše ofenziva však byla natolik semknutá, že pokud se tak stalo, a soupeř přešel přes jednoho, a v zápětí narazil na našeho druhého hráče, který byl opodál. Zkrátka a jasně, náš obranný val se dal překonat pouze střelou z dálky, nebo rychlou akcí, kdy bychom nestihli pokrýt veškeré útočníky. Naše obranná taktika slavila úspěch i v útoku. Podolí se častokrát nechávalo unést útočným snažením a tak vznikal prostor k rychlým protiútokům. Z naší strany bohužel pro první poločas zůstali nepotrestány. S přibývajícím časem soupeř nervózněl, do poločasu se nic neudálo a tak po půli byl výsledek 0:0.
Do druhého poločasu jsme nastupovali posilněni vizí, že obraná taktika je opravdu dobré řešení a návod k vyvedení týmu z krize posledních týdnů. Druhý poločas se měl nést v duchu toho prvního, urputné bránění z naší strany, dobývání Martinovy klece ze strany Podolí. Po minutě hry druhého poločasu se naše snažení proměnilo v prach. Nepodařilo se nám pokrýt útok soupeře a poprvé jsme kapitulovali. Bývalo zvykem, že po obdržení branky se tým sesype na hromádku, nyní nás však z přicházejícího útlumu pozitivních emocí vyvedla okamžitá odpověď. Olda rozehrál z levé strany hřiště přímák. Míč letěl na ve vápně stojícího Martina M., ten lehce z první přiťukl mě, a já bodlíčkem zavěsil míč do sítě zmateného golmana Podolí. Bylo vyrovnáno během dvou minut a zápas jakoby začal od znova. Po chvíli zápolení na obou stranách jsem se při útočném výpadu zranil. Přeletěl sem přes golmana a dopadl z tuze velké výšky na zem. Tento zápas i ten další jsem ale samozřejmě odehrál, kdežto následky pociťuji dost silně nyní. Mám něco s krkem, že s ním nemůžu hejbal, naražený bok, zápěstí a dršku, kterou sem si dal taky o zem. Odbelhal jsem se na střídačku a bolestné křeči jsem zaznamenal, že jsem bohužel dostali branku na 2:1. Nemůžu ji ani popsat, jelikož sem si zrovna foukal bebina. Utkání nakonec skončilo i tímto výsledkem, 2:1 pro Podolí. Nebyli jsme však daleko od senzace kola, defenzivní výkon v utkání nás však může těšit, protože v porovnání se zápasy minulými se opravdu jednalo o nebe a dudy. Druhou stránkou věci je hra ofenzivní, která díky kvalitní defenzívě, měla tentokrát o mnoho více prostoru a šancí na skórování. Opět jsme vstřelili jen pouhou jednu branku, což je ostuda a s jediným ostrým výstřelem se opravdu vyhrávat nedá. Šancí na skórování v tomto utkání bylo mnoho..
Carpe Diem vs. Podolí 1:2
branka: Pája (Martin M.)
Druhý zápas nás čekal hratelnější celek - Besídka. Po výkonu z prvního zápasu jsme si byli vědomi, že pokud dodržíme stanovenou taktiku, máme šanci uspět. Během prvního poločasu se opět soupeř téměř nedostal na dostřel našemu brankáři. Besídkáři Martina prověřovali pouze z dálky a tyto střely Martin pohotově kryl. Opět se nám čím dál více začínal otevírat prostor k rychlým brejkům a jeden z nich jsme korunovali krásnou brankou. Po levé straně jsem potáhl míč a nezištně levačkou poslal mezi dvěma obránci Besídky na osamoceného Olina, který střelou k tyči zajistil vedení Carpe. Poločas, přes opravdu mírnou převahu Besídky, pramenící u našeho zanďoura, skončil naším vedením 1:0. Modlil jsem se za to, aby se nám výsledek podařilo navýšit alespoň o jednu branku. Nepamatuju si, kdy jsme naposledy vedli o dvě branky... Bohužel pro nás, se nám tento sen nepodařil realizovat. Nevím čím to je, snad jsem se začali tlačit více do ofenzívy, nebo také docházely síly, ale do poloviny druhého poločasu se podařil Besídce obrat hodný mistra. Po narážecí akci, kdy se na dva obránce valil útok tří borců jsme dostali vyrovnávací branku. Za chvíli na to Besídkář prudkou ránou ze střední vzdálenosti propálil vše, co mu stálo v cestě, a na to téměř jako přes kopírák branka na 1:3 v náš neprospěch. Dotáhnout dvougólovou ztrátu se zdálo být téměř nemožné. V zápase plném vzruchu a obratů vzal do rukou osud torpédo Carpe Diem, Kuba. Krásnou přízemní střelou nejprve propálil gološe soupeře mezi nohy (2:3), nutno dodat, že to bylo z uctivé vzdálenosti a ihned na to to, opět střelou Kuba ohrozil brankáře podruhé. Nyní byla střela tak prudká, že brankář vyrazil střelu pouze před sebe a v zápětí mu začaly hořet rukavice. Olda využil situace a uklidil míč za plápolajícího golmana. Pěkný futsalový okamžik. Nečekané vyrovnání bylo na světě. Mužem těchto pár minut se stal bezpochyby Kuba, dokázal, že vzdát se za nepříznivého stavu není jeho šálek kafé. Vyrovnání v nás vzbudilo touhu pokračovat ve zdařilém trendu posledních minut i nadále. Chtěli jsme vyhrát. A nebyl jsme od toho daleko, opět. V jednom u brejků, kdy jsme šly tři na dva, nebo snad na jednoho, kdy jsme mohli strnout vedení na svoji stranu, se nepodařilo udržet míč, který byl na našich kopačkách a lacino jsme ho odevzdali soupeři. Tímto nešvarem už musíme být proslulí, chodíme do brejků, přečíslíme soupeře a pak si akci zkazíme špatnou přihrávkou, nebo rovnou míč soupeři odevzdáme. Tato věc se nám stala nyní osudná. Ztráta míče při přečíslení na polovině soupeře, lehká a zbytečná ztráta míče, protiútok Besídky, potrestání - branka! V tu chvíli Olda dostává epileptický záchvat. Ječí jako prase, svíjí se na zemi, kope nohama kolem sebe, bělmo se mu nalévá krví a žilky po celém těle nevydrží nápor jeho bezprostředního negativního prožitku. Olda psychicky kolabuje a do konce utkání sedí, třesoucí se na lavičce, zabalen do deky a s pěnou u pusy kouká kamsi do dály, za hřiště.. Bezpochyby rozhodující moment, potažmo branka utkání. Je škoda, že se nepodařila dát nám, šance byla. Do konce utkání chyběla opravdu chvilka. Z nenápadné střely nám soupeř ještě upravuje fasádu na 3:5. Rozhodčí končí utkání, ve kterém mohlo být skóre klidně opačné a nikdo by se tomu nemohl divit..
Carpe Diem vs. Besídka 3:5
branky: Olin (Pája), Kuba (Olin), Olin (Kuba)
Naše defenzíva, pod novými taktickými pokyny, doznala velmi výrazné proměny. A to proměny k lepšímu! Sláva! Po zápasech každý uznal, že jsme takto měli hrát už mnoho týdnů předtím a že se této zbraně budeme držet rozhodně i nadále. Kámenem úrazu pro tento víkend se stala ofenzivní impotence. Nedá se říci, bezzubost, jelikož jsme si za tyto dvě utkání vytvořili přinejmenším 8-10 vyložených brankových příležitostí, z nichž pouhé 3 skončili brankou (neberu jako brankovou příležitost Kubovu střelu z dálky). Až příliš často jsme se dostávali k souboji jeden na jednoho - tváří v tvář
brankáři a neproměnili jsme. Je to bolavé místo týmu, které se musí pro příští týdny a měsíce změnit. Pokud začneme proměňovat šance podpořené nově naordinovanou defenzívou, budeme v budoucnu slavit úspěchy, o tom jsme přesvědčen. Aby nedošlo k mýlce, naše střelecká gólová aktivita je už delší dobu na bodu těsně nad mrazem, není to problém posledního víkendu..Tabulka se tímto kolem definitivně rozdělila na týmy, které zimní přestávku přečkají v klidu a na ty, které budou po podzimu ohroženy sestupem. Našimi dvěma prohranými zápasy jsme se už nadobro přiřadili k celkům bojujícím o bytí a nebytí v druhé třídě. Vím, jde pouze o dílčí, půlsezonní umístění, ale propast mezi celky v klidném středu a námi se povážlivě každým kolem prohlubuje.. Nyní sídlíme na 12.pozici.
Příští kolo odehrajeme opět proti celků z vysokých pater tabulky. Na Mutěnické už tuto neděli změříme nejprve síly s ambicemi pryštící SK Líšní C, která je nyní na 6. místě. Co je ale naprosto šokující zjištění, že doposud dostala pouze 12 branek z 12 ti utkání. Absolutně nejlepší obrana v soutěži. Jen tak pro srovnání, druhá nejlepší obrana Jezdců a Poclainu má na svém kontě dvojnásob branek, tedy 24. My jich máme 43! Po jedozápasové pauze nás čeká tým v tabulce na třetím místě - Botafogo Mokrá.
Žádné komentáře:
Okomentovat