Minulý týden v pátek jsem byl v hospodě se svými kamarády ze středí školy, kam dorazil i náš bývalý úspěšný hráč Lukáš Čejka a z klubových tváří byl přítomen i Michal. Vzhledem k neutěšené situaci v týmu, kde počtem hráčů silně balancujeme nad propastí, mě Olin (dva dny před) vnukl myšlenku, že by nebylo na škodu opět Lukáše dostat na naši stranu barikády. V pátek jsem proto nelenil a pokusil se s přispěním Michala Lukáše, ani ne tak přemluvit, jako zlomit..
.
Nejprve se Lukáš zdráhal a prohlásil, že by za nás tedy hrál až na jaře. To pro mne a náš tým bylo naprosto nicneřešící a tak jsem nechal situaci chvíli uzrát.. Po asi hodince slovní přetahované Lukáš za pomoci pár panáků Finské vodky povolil a souhlasil s tím, že za nás bude hrát už na podzim. Tuto věc také silně podpořil Michal, který Lukáše jak se patří štengroval a elegantně se mazlil s jeho egem..
.
Ten den jsem se z hospody doslova odplazil s tím, za jakým účelem jsem tam šel.. Lukáš byl na naší straně s tím, že pokud mu Jara bude volat, nebo se s ním potká, odpoví mu, že bude hrát a chce hrát za Carpe Diem (bude li tázán). Takto zněla dohoda stvrzená ještě za střízliva podáním pravic.
.
Celá věc měla však i druhou stranu mince. Lukáš sice souhlasil, ale druhou „překážkou“ v angažmá byl názor Lukinova mateřského klubu – Slovanu. Věděli jsme, že jednání nebude lehké, přesvědčil nás o tom včerejšek, kdy byla naplánované klubová porada a následné jednání s Jarou – vedoucím Slovanu.
.
Ve 21 hodin Slovanu končil trénink a zbylé torzo klubu, vč. Lukáše čekalo na Jarův příchod do restauračky, abychom mohli zahájit jednání, o kterém do té doby Jara neměl ani potuchy. Ještě před jeho příchodem se v hospodě objevil druhý z významných činovníků Slovanu – Žoček. Olin se chopil slova a chvějivým ustrašeným hlasem nadnesl náš požadavek. Žoček se ihned jasně vyjádřil, jaká hráčská mizérie v současnosti panuje u Slovanu a náš požadavek o hostování Lukáše smetl ze stolu.
Čekali jsme tedy na Jaru. Mezitím se k našemu posezení připojil ztracený bratr Culiš. Viděl, jaké obavy a vzrušení panuje u stolu, který nedočkavě vyhlížel šedého vlka Jaru. Proto,po Jarově příchodu, v dobré víře že nám ušetří nervy, se na něj otočil a zopakoval za nás všechny Carpediemáky naši prosbu. Reakce Jary mě překvapila. Návrhu nevěnoval žádnou pozornost. Tedy aspoň to tak vypadalo.. Z omylu mě vyvedlo až následné přímé setkání s Jarou. U stolu Slovanu se o Lukášovi živě diskutovalo..
.
S Lukinem jsme tedy došli ke stolu Slovanu a já natvrdo přednesl to, s čím jsem tam šel. Že bychom chtěli, aby Lukin podzim odehrál u nás a že tomuto rozhodnutí předcházelo naše dohodnutí se.. Jara nevěřil svým uším a tuze rozladěn vypustil z nozder síru. Reagoval rychle a z mého nadšeného úmyslu uplácal plastelínové hovno. Rovnou mě řekl, že za Lukáše chce 5.000 korun. Za tolik peněz prý bude kupovat Vláďu M. z Hellasu. Dále mi bylo vysvětleno, že jsme vlastně už zadarmo dostali 4 hráče, a že už za to můžeme být rádi. Největší nevoli však sklidil samotný Lukáš, který byl podroben tvrdé kritice, kterou v polovině jednání nevydržel a odešel k našemu stolu. Prostě a jednoduše mě bylo sděleno, že Lukáš je nespolehlivej a že si musí udělat nejprve pořádek v hlavě, kde chce teda opravdu hrát. Že na schůzi Slovanu řekl, že bude hrát za ně, ale po zaslechnutí startovného ve výši 3.000 korun se cukal a nechával si zadní vrátka.. To jsme já osobně nevěděl..
Následovala velkorysá nabídka, že na jaře už bude situace jiná a o Lukášovi je ochoten se ochotně bavit. Uvidíme, jestli si to bude situace žádat..
.
Jara ke konci rozhovoru si dal zelené oko (pivo se zelenou v jednom) a tím se uklidnil. Následnou poslední třetinu jednání už byl jak právě upečený velikonoční beránek. Bavili jsme se, jak špatná je situace u Slovanu, o trénincích a o Lukášových hvězdných manýrech.
Celý rozhovor skončil tím, že jsme potvrdili trénink příští úterý. Moje poslední slova zněla, že se v týmu o částce 5.000 pobavíme, ale jako schůdné řešení bych to zřejmě neviděl..
.
Závěrem chci poznamenat, že je mi líto, jak se v hospodě zachoval můj spoluzakladatel klubu, kdo tam byl, ví o čem mluvím… nechci to však dále rozebírat.
.
Takto skončilo jednání o návratu Lukáše do dresu Carpe Diem, nezdarem!
.
Nejprve se Lukáš zdráhal a prohlásil, že by za nás tedy hrál až na jaře. To pro mne a náš tým bylo naprosto nicneřešící a tak jsem nechal situaci chvíli uzrát.. Po asi hodince slovní přetahované Lukáš za pomoci pár panáků Finské vodky povolil a souhlasil s tím, že za nás bude hrát už na podzim. Tuto věc také silně podpořil Michal, který Lukáše jak se patří štengroval a elegantně se mazlil s jeho egem..
.
Ten den jsem se z hospody doslova odplazil s tím, za jakým účelem jsem tam šel.. Lukáš byl na naší straně s tím, že pokud mu Jara bude volat, nebo se s ním potká, odpoví mu, že bude hrát a chce hrát za Carpe Diem (bude li tázán). Takto zněla dohoda stvrzená ještě za střízliva podáním pravic..
Celá věc měla však i druhou stranu mince. Lukáš sice souhlasil, ale druhou „překážkou“ v angažmá byl názor Lukinova mateřského klubu – Slovanu. Věděli jsme, že jednání nebude lehké, přesvědčil nás o tom včerejšek, kdy byla naplánované klubová porada a následné jednání s Jarou – vedoucím Slovanu.
.
Ve 21 hodin Slovanu končil trénink a zbylé torzo klubu, vč. Lukáše čekalo na Jarův příchod do restauračky, abychom mohli zahájit jednání, o kterém do té doby Jara neměl ani potuchy. Ještě před jeho příchodem se v hospodě objevil druhý z významných činovníků Slovanu – Žoček. Olin se chopil slova a chvějivým ustrašeným hlasem nadnesl náš požadavek. Žoček se ihned jasně vyjádřil, jaká hráčská mizérie v současnosti panuje u Slovanu a náš požadavek o hostování Lukáše smetl ze stolu.
Čekali jsme tedy na Jaru. Mezitím se k našemu posezení připojil ztracený bratr Culiš. Viděl, jaké obavy a vzrušení panuje u stolu, který nedočkavě vyhlížel šedého vlka Jaru. Proto,po Jarově příchodu, v dobré víře že nám ušetří nervy, se na něj otočil a zopakoval za nás všechny Carpediemáky naši prosbu. Reakce Jary mě překvapila. Návrhu nevěnoval žádnou pozornost. Tedy aspoň to tak vypadalo.. Z omylu mě vyvedlo až následné přímé setkání s Jarou. U stolu Slovanu se o Lukášovi živě diskutovalo..
.
S Lukinem jsme tedy došli ke stolu Slovanu a já natvrdo přednesl to, s čím jsem tam šel. Že bychom chtěli, aby Lukin podzim odehrál u nás a že tomuto rozhodnutí předcházelo naše dohodnutí se.. Jara nevěřil svým uším a tuze rozladěn vypustil z nozder síru. Reagoval rychle a z mého nadšeného úmyslu uplácal plastelínové hovno. Rovnou mě řekl, že za Lukáše chce 5.000 korun. Za tolik peněz prý bude kupovat Vláďu M. z Hellasu. Dále mi bylo vysvětleno, že jsme vlastně už zadarmo dostali 4 hráče, a že už za to můžeme být rádi. Největší nevoli však sklidil samotný Lukáš, který byl podroben tvrdé kritice, kterou v polovině jednání nevydržel a odešel k našemu stolu. Prostě a jednoduše mě bylo sděleno, že Lukáš je nespolehlivej a že si musí udělat nejprve pořádek v hlavě, kde chce teda opravdu hrát. Že na schůzi Slovanu řekl, že bude hrát za ně, ale po zaslechnutí startovného ve výši 3.000 korun se cukal a nechával si zadní vrátka.. To jsme já osobně nevěděl..
Následovala velkorysá nabídka, že na jaře už bude situace jiná a o Lukášovi je ochoten se ochotně bavit. Uvidíme, jestli si to bude situace žádat..
.
Jara ke konci rozhovoru si dal zelené oko (pivo se zelenou v jednom) a tím se uklidnil. Následnou poslední třetinu jednání už byl jak právě upečený velikonoční beránek. Bavili jsme se, jak špatná je situace u Slovanu, o trénincích a o Lukášových hvězdných manýrech.
Celý rozhovor skončil tím, že jsme potvrdili trénink příští úterý. Moje poslední slova zněla, že se v týmu o částce 5.000 pobavíme, ale jako schůdné řešení bych to zřejmě neviděl..
.
Závěrem chci poznamenat, že je mi líto, jak se v hospodě zachoval můj spoluzakladatel klubu, kdo tam byl, ví o čem mluvím… nechci to však dále rozebírat.
.
Takto skončilo jednání o návratu Lukáše do dresu Carpe Diem, nezdarem!
Žádné komentáře:
Okomentovat