Diem zahrál až příliš.. První prohra v sezoně, sesazení týmu z čela tabulky, zranění a onemocnění hráčů. Takto velká smůla pronásledovala bohužel náš velkoklub za pomyslným trůnem podzimního krále soutěže 3.A třídy.. Abych začal popořadě, v sobotu večer jsem se dozvěděl, že Lubošovo koleno se neumoudřilo a zranění ze středečního tréninku přetrvává, tím pádem hrání v nedělním zápase vyloučil. Druhá rána přišla v neděli před osmou hodinou ranní. V esemesce od Michala stálo, že chytl virózu a také nejde hrát.. V tu chvíli jsem ještě netušil, jak dopadly přestupové tahanice ohledně Lukáše, který měl v sobotu nastoupit za svůj nový tým Nasan. Pokud by nenastoupil, byla tu ještě šance, že v neděli by za nás mohl nastoupit a odehrát za nás alespoň zbytek podzimní části. (pravidla totiž zakazují hrát za dva různé celky) Nestalo se tak, od svých agentů jsem se během dopoledne dozvěděl, že za Nasany opravdu nastoupil a tím se stalo to, čeho jsem se bál.. že opět nastoupíme bez střídání. Tedy v sestavě Martin, Boris, David, Pája a Olin. Vlastně jediná změna od minule je v tom, že místo Lukáše jsem nastoupil já.. Abych řekl pravdu, tak slušně řečeno mě tato už dlouhotrvající situace ohledně docházky na zápasy dosti výrazně zneklidňuje ! Vlastně během 12 hodin jsme rázem přišli o tři hráče, kteří mohli 
nastoupit v neděli.. :-((
nastoupit v neděli.. :-((K zápasu. První špíl nás čekal dle tabulkových výsledků v bahně tonoucí celek KH. Stejně jako my i KáHáčko nastoupilo bez střídání, což nám vyhovovalo. Bez výraznějších problémů jsme ihned v úvodu soupeři zasadili tři údery v pořadí Pája, Olin a David. Poté však Olin prosadil taktiku, která dle mého názoru byla špatná. Začali jsme šetřit čas a to zdlouhavými nahrávkami na vlastní půli, držením míče na vlastní polovině a chodivým ospalým tempem. Takto jsme hráli až asi do poloviny druhé půle. Pak na nás celek KH nastoupil a my znuděni zápasem, který neměl vlastně žádnou formu jsme jejich nástup prostě nedokázali udržet. Tlak postarších pánů vyvrcholil dvěma našemi vlastními góly, kdy míč se od Borise v jednom případě nešťastně odrazil a v druhém mi míč narazil přesně do bodla při spěchu k vlastní bráně. Náhle bylo ze zápúasu drama, KH nás tlačilo jak já čtyřikrát v to ráno na hajzlu a my se z toho málem posrali. Remíza s posledním celkem by bylo do nebe volající a naprosto nepřípustné. V posledních vteřinách zápasu míč po lajně zavezl Olin, přihrál na Davida, ten patičkou přiťukl mě, já Olinovi, Olin Davidovi a David poslal míč do sítě. Nutno poznamenat, že při patičce Davida Olin přišel o pár hodin života, jak vytekl. Už viděl míč opět někde v hajzlu, naštěstí to dopadlo nejlépe jak mohlo. Myslím, že pokud by Olin nezůstal v psychické křiči po Davidově patičce, mohl už snadno skórovat on, po mé přihrávce, a to do prázdné brány.. On však nervově zhroucen zůstal v agónii na místě, jen čuměl a řval, až po mé nahrávce si všiml, že ještě útočíme..
Po této brance nastalo uklidnění a současně i konečný hvizd. Výsledek 4:2 sice nenasvědčuje tomu, že hrál první tým tabulky s posledním, ale díky bohu za tři body. Ještě se musím vrátit ke špatně zvolené taktice.. Zůstal jsem v šoku, když Olin po zápase pronesl, že výsledek 4:2 není žádná hitparáda. Jak by taky mohl, když jsme po krásném úvodu, kdy jsme měli KH na lopatkách za stavu 3:0 zalezli jak krtci. Kdyby jsme pokračovali v nastoleném tempu, do poločasu by to bylo šest a nebylo by co řešit. Ve chvíli 3:0 jsme na hřišti jasně panovali, nebylo pochyb o vítězi. Uspávací tempo a trapný nemoderní futsal ze zápasu udělal detektivku, která pro nás skončila dobře je opravdu náhodou..
Druhý zápas nás čekal hodně těžký soupeř, celek Technika.
Dosti vyčerpaní z předešlého zápasu jsme se vrhli vstříc podzimnímu tabulkovému kralování. První minuty zápasu naznačili, že soupeř nebude lehký jako třeba KH. Se čtyřmi hráči na střídání zněla taktika Technky jasně, utahat nás. A to se i skutečně začalo dít. Technika nás 
začala pomalu ale jistě přehrávat. Nestíhali jsme pokrývat hráče. Unaveni jsme se poloužili po hřišti jako duše bez těla. V druhé polovině prvního poločasu se však stalo něco, na což nikdo nesměl dosud pod diktaturou Olina ani pomyslet, natož vypustit s úst. Sám nepřemožitelný, neomylný a vždy jen chytré poučující perly vypouštějící Olin chyboval!!! Nemožné? Ale ano, možné a ne ojedinělé.. Prostě věnoval Technice branku. Kolikrát jsme slyšeli Olina všem vytýkat, ať si s míčem nehrajou před vlastní brankou.. Kolikrát? Odpoví mi někdo?? Desetkrát? Dvacetrkát?? Stokrát??? No prostě po hrozné, neomluvitelné, školácké, trapné a do nebe volající chybě, kdy dva metry před našim brankářem stratil míč po hloupé kličce, zůstal útočník Techniky sám před Martinem a bez větších problémů našeho brankaře prostřelil.. Vrcholem nehoráznosti však vidím z toho, co Olin pronesl, že vlastně za gól nemůže on, ale ostatní, že mu nikam nenabíhali.. To si snad děláš prdel, ne? Už šestiletej kluk ti řekne, že by bylo lepší míč kopnout do autu, než ho tak pitomě stratit.. Nevím jak ostatní, ale já musím říct, že mě osobně tento okamžik hodně srazil do kolen.. Takže jsme před koncem prvního poločasu prohrávali 0:1. Tím však dění v první půli ještě neskončilo. Stalo se to, čeho jsme se celou sezónu bál. Po rozehrání rohového kopu Olinem jsem šel do souboje s obráncem Techniky a po vzájemném kopnutí do míče se mě něco pohnulo v koleni.. Ve chvíli se mě před očima promítl celý život.. Jak mě máma kojila, jsme chodil do jeslí, do školky, na základku, dvojka z chování, první láska, fotbal ve Starém Lískovci, střední škola, Lucinka, jedna ledvina, dovolená ve španělsku, vojna, svatba, svatební cesta v Paříži, sklad .... ZRANĚNÍ !!! Probral jsem se.. No prostě ukrutná bolest, myslel sem, že sem dohrál.. A to nejen pro tento zápas.. První poločas jsme "odchodil" s bolestivou grimasou. Nyní po dvou dnech Vám můžu svůj stav popsat takto: moje pravé koleno je zřejmě nalité vodou, je nateklé a je přibližně dvakrát tak velké, jako levé. Stále mě v něm něco chrastí a přeskakuje. V práci mě přestali ríkat Pájo, ale Pajdo, jelikož můj pohyb je značně omezen. Řídím si budík o pět minut dříve, abych se ráno dostal do auta.. Nezohnu nohu.. Zatím to nevypadá růžově, ale já su optimista, doufám, že se dám alespoň do zimní ligy do pořádku. Veškeré dřívější zápasy ( středeční tréniky) zatím jednoznačně vylučuji.. Do druhého poločasu jsem však i přes zranění nastoupil a celý ho odehrál. Druhá půle začale stejně jako ta první, Technika nás jasně přehrávala, mohl nás spasit jen zázrak.. Nebyli jsme schopni si přesně nahrát, podržet míč, prostě nic nám nevycházelo, navíc s mým hendikepem jsme byli o polovinu slabší a o dvě třetiny méně nebezpeční.. Vše hrálo do karet Technice a netravalo dlouho a prohrávali jsme už 0:2. Nevím kdo, ale někdo si nechal utéct hráče za obranu a překonání Martina bylo již jen formalitou. Ne, že by Martin za gól mohl, to v žádném případě. V neděli podal prvotřídní výkon a byl nejlepším našim mužem. V závěru ještě stihl Olin po mojí přihrávce upravit výsledek na konečných 1:2. Po hvizdu zavládl smutek. První prohra v sezoně. Musím však konstatovat, že Technika patří mezi jedny z nejlepších mužstev, se kterými jsme zatím hráli.. Při pohledu na konečnou podzimní tabulku, jsou dle mého názoru na prvních pěti místech opravdu celky, které si své umístění plnohodnotně zaslouží a mezi kterými se na jaře bude rozhodovat o postupu do druhé třídy.
začala pomalu ale jistě přehrávat. Nestíhali jsme pokrývat hráče. Unaveni jsme se poloužili po hřišti jako duše bez těla. V druhé polovině prvního poločasu se však stalo něco, na což nikdo nesměl dosud pod diktaturou Olina ani pomyslet, natož vypustit s úst. Sám nepřemožitelný, neomylný a vždy jen chytré poučující perly vypouštějící Olin chyboval!!! Nemožné? Ale ano, možné a ne ojedinělé.. Prostě věnoval Technice branku. Kolikrát jsme slyšeli Olina všem vytýkat, ať si s míčem nehrajou před vlastní brankou.. Kolikrát? Odpoví mi někdo?? Desetkrát? Dvacetrkát?? Stokrát??? No prostě po hrozné, neomluvitelné, školácké, trapné a do nebe volající chybě, kdy dva metry před našim brankářem stratil míč po hloupé kličce, zůstal útočník Techniky sám před Martinem a bez větších problémů našeho brankaře prostřelil.. Vrcholem nehoráznosti však vidím z toho, co Olin pronesl, že vlastně za gól nemůže on, ale ostatní, že mu nikam nenabíhali.. To si snad děláš prdel, ne? Už šestiletej kluk ti řekne, že by bylo lepší míč kopnout do autu, než ho tak pitomě stratit.. Nevím jak ostatní, ale já musím říct, že mě osobně tento okamžik hodně srazil do kolen.. Takže jsme před koncem prvního poločasu prohrávali 0:1. Tím však dění v první půli ještě neskončilo. Stalo se to, čeho jsme se celou sezónu bál. Po rozehrání rohového kopu Olinem jsem šel do souboje s obráncem Techniky a po vzájemném kopnutí do míče se mě něco pohnulo v koleni.. Ve chvíli se mě před očima promítl celý život.. Jak mě máma kojila, jsme chodil do jeslí, do školky, na základku, dvojka z chování, první láska, fotbal ve Starém Lískovci, střední škola, Lucinka, jedna ledvina, dovolená ve španělsku, vojna, svatba, svatební cesta v Paříži, sklad .... ZRANĚNÍ !!! Probral jsem se.. No prostě ukrutná bolest, myslel sem, že sem dohrál.. A to nejen pro tento zápas.. První poločas jsme "odchodil" s bolestivou grimasou. Nyní po dvou dnech Vám můžu svůj stav popsat takto: moje pravé koleno je zřejmě nalité vodou, je nateklé a je přibližně dvakrát tak velké, jako levé. Stále mě v něm něco chrastí a přeskakuje. V práci mě přestali ríkat Pájo, ale Pajdo, jelikož můj pohyb je značně omezen. Řídím si budík o pět minut dříve, abych se ráno dostal do auta.. Nezohnu nohu.. Zatím to nevypadá růžově, ale já su optimista, doufám, že se dám alespoň do zimní ligy do pořádku. Veškeré dřívější zápasy ( středeční tréniky) zatím jednoznačně vylučuji.. Do druhého poločasu jsem však i přes zranění nastoupil a celý ho odehrál. Druhá půle začale stejně jako ta první, Technika nás jasně přehrávala, mohl nás spasit jen zázrak.. Nebyli jsme schopni si přesně nahrát, podržet míč, prostě nic nám nevycházelo, navíc s mým hendikepem jsme byli o polovinu slabší a o dvě třetiny méně nebezpeční.. Vše hrálo do karet Technice a netravalo dlouho a prohrávali jsme už 0:2. Nevím kdo, ale někdo si nechal utéct hráče za obranu a překonání Martina bylo již jen formalitou. Ne, že by Martin za gól mohl, to v žádném případě. V neděli podal prvotřídní výkon a byl nejlepším našim mužem. V závěru ještě stihl Olin po mojí přihrávce upravit výsledek na konečných 1:2. Po hvizdu zavládl smutek. První prohra v sezoně. Musím však konstatovat, že Technika patří mezi jedny z nejlepších mužstev, se kterými jsme zatím hráli.. Při pohledu na konečnou podzimní tabulku, jsou dle mého názoru na prvních pěti místech opravdu celky, které si své umístění plnohodnotně zaslouží a mezi kterými se na jaře bude rozhodovat o postupu do druhé třídy. Fakta střetnutí
- Martin podal výborný výkon. Ke třem ze čtyř inkasovaným brankách přišel jako slepej k houslím. Dvěma vlastními góly jsme mu mírně pokazili výtečný podzimní průměr branek na zápas.
- David podal lepší výkon, než minule. Dal dvě důležité branky, ta druhá byla o to napínavější, že z ní Olinovy málem slezly vlasy. David si zaslpouží velkou pochvalu.
- Boris podal standartní dobrý výkon. Ničím neoslnil, ale také nic nepokazil.
- Olin, myslím, že trochu zůstal za očekáváním. Sice dal dvě branky, ale jednu soupeři nachystal a jeho neustálé napomínání a rejpání týmu jen uškodilo. Jsou na něj kladeny daleko vyšší požadavky, než jaké předvedl v neděli.
- já se hodnbotit nebudu. Druhá půle s Technikou pro mne byla už jen trápením s bolavým kolenem. V prvním zápase jsme mohli předvést, co v nás je, ale nestalo se tak, protože jsme se schovali do boud jak psi. Můj talent nemohl naplno rozkvést. V druhém špíle se mi hrálo dobře, dokud nepřišel onen inkriminovaný okamžik o kterém jsem psal.
Týmové plány do budoucna..
Nejbližší klubová akce se koná už tuto neděli 16.11. a to rozloučení s podzimní částí někde pěkně v teple u hospodského krbu. Zřejmě to bude Varna. Brzy dám zde na stránkách vědět v kolik bude sraz. Svoji účast zatím přislíbili snad všichni, takže se můžeme těšit na pěknou akcičku.. Kdo touží po tom hráti ZIMNÍ LIGU, nechť donese na akci poplatek 550 korun na hlavu!!
Nevím, jak ještě dlouho, ale stále trvají a platí středeční tréninky na hřišti Srbská. Tuto středu (zítra) je však zrušen. Pokud by se již v tomto kalednářním roce trénink nekonal, dám dopředu vědět.
Další akcička je ona zmíněná ZIMNÍ LIGA. která bude odsartována neprodleně po Novém roce, tedy v lednu!
Jinak mě včera přišla na mobil smska s pozváním na zimní turnaj a to na KUNŠTÁT Cup. Startovné je 950korun. Koná se ale již 22.11. Zve nás tým Mitra. Pokud byste měli o turnaj zájem, napiště zavčas na diskuzi..
Toť vše..
Brzy Vám přinesu článek se shrnutím podzimní části z mého pohledu..
Všem bych ještě jednou rád poděkoval za účast na podzimních zápasech, podávali jste všichni velmi dobrý týmový výkon, stačí se jen kouknout na tabulku a můžeme být na sebe hrdí! Díky!
Žádné komentáře:
Okomentovat