Zdar chlapci, po posledním tréninku jsem nesmírně rozčarován a došla mi trpělivost. Příjde mi to, že nejsme dospělí lidi, ale malí kluci, kteří nemají žádnou zodpovědnost a zábrany. Dám názorný příklad z praxe:
Sejdeme se na zápase, kde mi snad všichni odsouhlasí středu pozdě večer a já v domění, že se na vás můžu spolehnout ve svěm (už tak mizerném) volném čase zajišťuji soupeře a tréninky. Povede se mi hala s dobrým soupeřem (co víc, dokonce haly dvě a soupeř taktéž!), až na malé vyjímky skoro všichni souhlasí. Realita? Na první trenál (opět, poněkolikáté) se sejdeme z týmu 4!! O týden později? Opět 4!!
Takže pánové, možná si to někdo neuvědomuje, ale futsal je kolektivní týmová hra, kdy se jeden na druhého může spolehnout a tým si důvěřuje. To my rozhodně nejsme! Já měl za to, že každý platí takový love za to, aby se pořádně hrálo a člověk se bavil hrou, po pracovním týdnu se odreagoval a měl na co vzpomínat. Popravdě, já mám plno starostí, v práci jsem dovečera a starám se o psa. Jen díky tomu, že chci, aby to bylo lepší, já byl lepší a celý tým něco hrál, odskočím si z práce, aby pes vydržel dlouho do večera a já mohl hned po práci jít na trenál. Ano, obětuju se, obětuju čas, který můžu věnovat sobě, hafanovi nebo něčemu, co má smysl. Kdo tohle dělá? Kdo obětuje 2 hodiny času, aby byl lepší? Aby pomohl týmu a zlepšil hru, kdo?
Odpovím si sám: pravidelně chodím já, Milan a Sykec s Pájou (když práce a malý prcek dovolí). Johnny a Kuba, když dovolí zdraví a chodil i Honza, který se asi díky neschopnosti v týmu a tím, že je bez motivace vzdal pozice hráče a s prominutím se na nás vysral.
A ptám se, proč Mira nedojde na trenál? Sedačka se může složit potom nebo před, to mě akorát nasere, neberu jako omluvu. Co Ríša? schválně je pozdější hodina, aby mohl chodit i on (vůbec nedal vědět). A tak můžu pokračovat. Jediná omluva je práce, nemoc, rodina, ůmrtí a možná tak svatba.
Narovinu říkám, pokud se na zápas a příští trénink neslezeme v dobrým počtu (čti minimálně 6 hráčů a golman) a nebude tam u každého alespoň snaha něco ukázat i nasazení, končím po půlce sezony a přestupuju jinam tzn že tréninky, vyřizování a vše kolem opouštím a přenechám.
Asi to je většině jedno. Už nebudu marnit čas s někým, kdo o to nestojí. Já si svých 6 let užil až až, pořád dokola každého vodit za ručičku a těch pár malých úspěchů za to opravdu nestojí.
Představoval jsem si to úplně jinak, že je každý z vás charakter. Místo srandiček se raději vzchopte a začněme bojovat jako tým a běhat! Možná si to ani nedočteš. Pokud ano, zkus se zamyslet.
Nakonec chci pochválit pár hráčů. Milana za jeho charakter, pokud může, došel by snad i kdyby mrzlo (stejný jako já). Pája i když má potomka, chodí co to jde, lituju ho, že musí snášet tohle. Sykec bojovník a dříč, škoda, že mu práce kolikrát nedovolí víc času. Laďa i když může jde pokaždé, to stejný třeba Johnny.
Na závěr jen to, že blbá smska a info dostatečně dopředu snad není problém. Víc k tomu nemám co říct. Snad jen to, že v neděli máme nejtěžší kola a dnešní generálka připomínala spíš popravu než hezkou hru.
Vojta
...a ještě pár slov od mě, Páji.
Pod 90 procent slov Vojty se můžu podepsat. Také jsem si to představoval jinak. Nejprve však zmíním fakt, který je provřený historií klubu. Klubu se v sezoně nedaří a vše se odráží na docházce kamkoliv. Tak to je, ať někdo chce, nebo ne. Když jsme před dvěma lety stále vyhrávali, na tréninky se chodilo jakš takš, na zápasy jsme mnohdy byli kompletní. V sezonách, kdy jsme balancovali nad sestupem byla samozřejmě vše opačně. Tréninky ze 70 procent zrušené, na zápas sestava s odřenýma ušima. Nikoho nebaví stále prohrávat, to chápu, v žádném případě to však neomlouvám. Tady se totiž odkryje pravý charakter mužstva, charakter lidí. Jestli chtějí něco změnit, nebo se dál pouze vézt na voze, který pomalu chátrá. Jsme v situaci, kdy člověk raději montuje pohovku, než by došel na trénink a to je špatně.
Vojtovi se nedivím, nikdo zodpovědný nechce hrát v týmu, kde na to lidi kašlou a maří jejich úsilí. Já si skutečně myslel, že pokud je nás v týmu čtrnáct, že docházka na tréninky bude bezproblémová. Opak je pravdou a nasere to určitě ještě více, než kdyby nás bylo v týmu celkově třeba 8.
Často vzpomínám na srdcaře Petra a na to, jak nám chybí. Spolu s Milanem a mojí maličkostí tvořili loni úderné trio pilných chodičů, na které bylo spoleh.
Nevím, co dál. Už dvě sezony si pohrávám s myšlenkou ukončení klubu, jasně jsem to sdělil i před touto sezonou. Pak přišel nápad se spojit s RST a situace nyní? Jsme tam, kde jsme byli.. Od spojení jsem očekával novou vlnu, nový náboj. Bohužel náboj přišel pouze od energického Vojty, kterého by chtěl mít v týmu asi každý a pak občasné náznaky ostatních. A to nestačí..
Ohledně tréninků.. už mě nebaví hrát si na schovávanou.. Ríša nechodil nikdy a zlepšení nečekám - má rodinu, Nekwish odkejve, že o trénincích ví, že se bude psát, na tréninku jsem ho letos ještě neviděl. Sykec chodí když může - snahu cením, Prochy se omluvil že středy nemůže - to beru, Mira je Prochyho vocásek, ketrý jde pouze, když jde Prochy a jelikož Prochy nechodí, tak nechodí ani Mira - tak to na mě působí. Milan je super, pro mě nejváženější člen týmu a pak jsem tu já, poslední z poloviny CD. Všem jsem před sezonou řekl, že nebudu mít tolik času, proto se slučujeme, aby moje absence mohla být nahrazena. Docházka v předešlých sezonách jsem měl takřka stoprocentní. Nebudu to stále omílat dokola..
Ze strany RST.. Vojta - super, dříč, chodič, zařizovatel. Honza - skončil, zřejmě kvůli zranění a rodině, Michal - dlouhodobé zranění, Kuba - zranění, hraje navíc malou kopanou, Johny - nyní zranění, hraje navíc malou kopanou, Laďa - srdcař, chodí, Lukáš - tréninky nula, byl na jednom soutěžním víkendu.
Položmě si otázku, co s tímto materiálem? Myslím, že v polovině sezony je čas se zamyslet.. Nad sestavou, nad sebou, nad budoucností klubu a kam směřuje. Zhodnotit jednotlivě, kdo týmu co dává, co přináší a co naopak týmu bere. Myslím, že není třeba se bát radikálních řezů, horší to s charakterem a silou týmu být může jen těžko. Nikomu nebud bránit v opuštění týmu, pokud to tak cítí.. A naopak ocením upřímnou snahu se porvat s nepřízní osudu a snahu se tomu vzepřít.
Hrozně rád bych věděl názory ostatních, jestli jsou v klubu spokojeni.. A pokud ne, proč tomu tak je.. Abych řekl pravdu, současná situace mě také nebaví a od spokojenosti mám hodně daleko. Nevidím snahu od 80 procent lidí v týmu jakkoliv týmu prospět, když jetak trochu ve sračkách.. Tým jsem slepoval 6 sezon a tuto sedmou jsem chtěl, aby se o to pokusil někdo jiný. Vidím, že se skutečně jedná o nedlidský úkol. Práce s lidmi je to nejtěžší, co může být.
* Nechci navodit chmurnou atmosféru v týmu, která sama o sobě není nejlepší. V neděli nás čeká důležitý težký dvojzápas, do kterého musíme jít se vzpřímenými hlavami. Vojtova slova si prosím vemte k srdci, pokuste se v sobě najít sílu, klubu něco přinést, ne ho vysávat. Díky.