Dva rozdílné zápasy s prvním bodovým ziskem
v sezoně. Tak se dá stručně charakterizovat naše nedělní představení.
Nejprve jsme sehráli zajímavý duel se Saňaři B a dále následoval zápas
s Holásky.
Sestava musela být lehce pozměněna, jelikož se Nekwish ze
zápasu omluvil na poslední chvíli. Do brány se postavil Honza, obranu tvořil
trojlístek Ríša, Milan, Pája a v útoku se představil Laďa, Vojta, a Mira.
Byli jsme tedy dva na střídání.
Saňaři B, měl jsem zato, že jsme s tímto celkem ještě
nehráli, ovšem byl to ten samý celek, jako loni pod jménem Sokolnice. Zaniklý
klub Sokolnice se zřejmě schoval pod křídla Saňařů. No, se Sokolnicemi jsme
v minulé sezoně odehráli dva naprosto rozdílné zápasy, kde jsme jednou
dali na prdel my jim, podruhé nám to oplatili stejnou mincí. Brankové hody to
byli i tentokrát. První poločas jsme promrhali především špatným obsazování
soupeře v obraně a nezachycováním náběhů. Sokolničáků bylo jak máku a
aktivní energická hra nám nesedla. První půli jsme prohráli 6:2. Střelcem obou
našich branek byl Vojta. První branku dal z krásné střely z úhlu
k protilehlé tyči, druhou si nepamatuji, ovšem muselo se jednat jistě o
další skvost, kterých je Vojta továrnou. Výsledek po první půli byl sice
nepříjemně vysoký, ovšem proč se nepokusit o zázrak. Změnili jsme přístup k hráčům
z volnějšího na těsný, soupeř se lehčeji zbavoval míče a my z toho vytěžili
dvě branky. Autorem byl Mira po akci s Pájou a na 4:6 snižoval po hokejové
teči Pája, přízemní střelu ze střední vzdálenosti vyslal Ríša. Náhle bylo o co
hrát, v této fázi zápasu jsme dokázali soupeře zmáčknout a vynutit si
tlak. Naše snažení zhatila až Ríšova vzpomínka na počítačovou hru našich mladých
let, Mortal Kombat. Ve snaze snížit na 5:6 Sub Zero Ríša nadvakrát, či natřikrát
doklepával míč přes brankáře soupeře, který jej neměl plně pod kontrolou, až
zasáhl nártem jeho hlavu. Začala mela a od té chvíle to byl zápas plný emocí.
Golman si odnesl monokl pod okem a krev mu crčela z nosu. Bylo to ovšem
nechtěné, to muselo být všem jasné, jen soupeř to nemohl polknout. Situace, kdy
se asi 5 minut nehrálo oba týmy dostal psychicky někam jinak, naše optimistická
pouť za vyrovnáním vzala za své, naopak na koni se ocitl opět soupeř, který
bohužel gólově zase odskočil. Konečné skóre 9:6 je divoké, ale zřejmě i zasloužené.
O naše poslední dvě branky se postaral Mira, který zužitkoval moje snažení
dorážkou k tyčce (do akce mě krásně obloučkem vyslal Milan). Posledním
střelcem byl Ríša, který naopak mohl poděkovat za nádhernou vybídku vzduchem
Laďovi, Ríša fotbalově hlavou míč umístil k protilehlé tyčce. Moderna se
vším všudy. Když se tak dívám na výsledek, tak zápas nám prohrála špatná první
půle, druhou jsme dokonce vyhráli 4:3.
Carpe Diem vs. Saňaři 6:9 (2:6)
Vojta (Pája), Vojta (Ríša), Mira (Pája), Pája (Ríša), Mira
(Pája), Ríša (Laďa).
Druhý zápas jsme sehráli s Holásky a celkem záhy jsme
se dostali do vedení. Po pěkné akci Ládi s Pájou druhý jmenovaný zakončil
střelou mezi nohy golmana. Poté, jako bychom se zasekli. Aktivita tam sice
občas byla, ale nechali jsme převzít iniciativu soupeři, což se nám vymstilo.
Do poločasu soupeř otočil skóre ve svůj prospěch. Na 2:2 v druhé půli vyrovnal
Vojta, promiň - opět si nepamatuju jak.. jen vím, že asistentem byl Laďa. Holásky hráli
tušku, my ale zřejmě ještě větší, jinak si nedovedu vysvětlit další ztrátu. Opět
jsme po chvíli prohrávali 2:3. Už už to vypadalo na další neúspěch.. V tu chvíli
jsem si říkal, že pokud neporazíme Holásky, tak koho už chceme porážet. Myslím,
že tento celek byl zatím nejslabším ze čtveřice, které jsme v dosavadním ročníku
potkali. Spasitelem Carpe Diem se stala dvojice Vojta a Ríša. Po rychlé akci po
straně Ríša pohotově zakončil. No dobře.. bod dobrej. Co se ale nestalo.. Musím
říct „konečně“ se na nás usmálo štěstí v tom smyslu, že jsme dali
haluzáckou branku. Většinou jsme to my, kdo zpláče nad výdělkem po branky v naší
síti po různých nesmyslných tečích,či jiných haluzích. Tentokrát se štěstí
usmálo na nás, přesněji na mě. Aut metr od rohového praporku jsem polostřelou
poslal před branku a obránci Holásek se míč snad od holeně odrazil pod nohy
golmana a tím i do sítě. Rozhodující šťastná branka, která znamenala v konečném
důsledku první tři body v sezoně. Sláva!
Carpe Diem vs. Holásky 4:3 (1:2)
Pája (Laďa), Vojta (Laďa), Ríša (Vojta), Pája.
Teď koukám, že i v druhém zápase jsme vyhráli druhý
poločas a to 3:1. Musíme se zaměřit na úvod zápasu a soustředit se. Myslím, že
výkon týmu nebyl špatný. Dokonce mě udivuje i střelecká potence našeho týmu,
kdy jsme ve 4 utkáních nasázeli 16 branek, u nás nevídané. Naopak se můžeme „pyšnit“
jednou z nejhorších obran v soutěži. Je jasné, že možná větší díl
viny v očích mnohých padá na obránce, ovšem futsal je sport, kde brání a
útočí celá čtverka. Není tedy možné hledat vinu pouze u obránců. Je potřeba
hlídat náběhy soupeřových obránců, což se nám v neděli zrovna moc nevedlo
a docházelo tak k přečíslení 3 na 2, jen to luplo.
Tabulka je ještě celkem nezajímavá, jsou odehrané pouze 4
zápasy. Na čele je překvapivě celek Deportivo. My jsme v současné době na
12.místě. Nadcházející víkend máme volno.