Jako na slavném Titanicu si museli připadat hráči Modřic.
Nejprve jsme jim dali perspektivu na šťastné doplutí do„Ameriky“, ovšem po
těchto okamžicích slastné naděje jsme je doslova vykouřili z díry a poslali
bezcitně zpět z říše fantazie na zem. Naděje se rozplynula jako obláček
dýmu z ohně pasáčků. Titanic Modřice šel ke dnu!
Dá se říci, že jsme se soupeřem doslova pohráli, jako koťátka
s bavlněným klubíčkem. Do všeho sobotního dění však nešťastně zasáhl jiný
faktor. Většími soupeři nám tentokrát nebyl celek Modřic, ale pruhovaná nadílka
s píšťalkou v pysku toulající se po čáře, která by se dala bez okolků
označit jako sbor vylízaných trubiček. Nevím, zda dříve snad pískal
inkriminovaný pár volejbal, protože jinak se nedá vysvětlit, že soupeři
procházela zjevná hra na pivota, který míče uvnitř vápna odehrával rukou jako
na běžícím pásu bez jakéhokoliv vzrušení. I tento boj jsme vyhráli, s hrdostí
můžu světu sdělit, že Carpe Diem vybojovalo další tři zasloužené bodíky.
Sestava: Nekwish – Michaldo, Ríša, Pája – Prochy, Mira,
Milan, Tomáš. Sešli jsme se v sestavě 8mi mužů, chyběl nám pouze Petr a
Sykec.
Zápas začal tak, jak jsem napsal o pár řádků výše, Modřice
se na začátku utrhli a asi po 5ti minutách jsme prohrávali 0:2. Poprvé po byla střela
z dálky k tyčce, podruhé to byla nešťastná taškařice v našem vápně.
Tak brzké vedení soupeře o dvě branky nevěstilo nic dobrého. Snad jsme byli
svázání netradiční atmosférou večerního zápasu při umělém osvětlení, nebo
natáčením zápasu na kameru Petrem. Každopádně pokud někdo v tu chvíli stál
vedle mě, musel bezpodmínečně slyšet, jak se mě rozbušilo moje hovězí srdíčko.
Nebylo to nic příjemného. Prapor obratu jsme ale zvedli záhy. Po jediné z tuctu
rukou, které rozhodčí pískli jsme snížili na 1:2. Exekutorem jsem byl já a za
střelu, která sice zajela do brány bych se měl ještě měsíc stydět. Nebyla totiž
vůbec prudká, kopl jsem totiž do země. Na druhou stranu měla parametry technicky
umístěné střely doprostřed brány a tak radost byla vlastně na místě. Snížení
jsme potřebovali a brzy ho tedy i dosáhly. Na 2:2 vyrovnával Prochy. Michaldo Pavlovi
rozehrál roh, ten míč chvíli kvedlal mezi nohy sobě, pak soupeře a najednou byl
míč v síti. Prudká jedovka na zadní tyč znamenala vyrovnání a radost jak
se patří. Krásný okamžik. Takto plichtově byl ukončen i první poločas. Nutno
říci, že od první inkasovaných dvou branek na hřišti existoval jen jeden tým.
Modřice ohrožovali naši bránu jen zlehka, jako by se báli. A pokud skutečně
něco prošlo, na místě byl tradičně dobře naladěný Nekwish. 
Do druhé půle jsme vstoupili velkým tlakem. Bojovnost a chuť
si zahrát nám z první půle vydržel a vedoucí branka tedy po chvíli
zaklepala na vrata. V útočném pásmu jsme od čáry z první našel před bránou připraveného a
nepokrytého Tomáše a ten svojí vítěznou trefou nasměroval zápas k velkému triumfu.
Krásná rychlá akce. Na 4:2 zvyšoval opět Prochy, který se v útoku střelecky
jak se patří probudil. A byla to lahůdka pro oko futsalového znalce i lajka.
Modřičák naprosto milimetrovou přihrávkou našel Prochyho, který lišácky číhal
mezi oběma obránci. Ze zkušenosti ví, že tu a tam to někdo posere a on se
dostane k míči jako slepej k houslím a přesně toho byl i tento
případ. Prochy obdržel zkoněnou Modřinkou přihrávku kousek za půlkou, dolil do
svého choppera olej, nakopl mašinu a vyrazil směr modřická brána. Cestou si jen
tak mimochodem upletl vánočku z nohou vracejícího se obránce a nakonec
brankáři zahrál pěkně od podlahy na ony zmíněné housle, ke kterým právě přišel,
jako ten slepec. Individuální prosazení technického génia. Další laskomina však
už čekala na zlatém podnose. Opět byl v jedné z hlavních rolí Prochy,
který mě šikovně našel u pomezní čáry zhruba 10 metrů ob brankáře
Modřic. V cestě mě stál už pouze jeden obránce a gološ. Obránci jsme
udělal kliku, že zřejmě ještě teď netuší, jak že byla provedena a po večerech o
ní dumá. Tváří v tvář golmanovi jsem si počínal jako ten nejprotřelejší
mazák. Viděl jsem, že golman proti mně pár rychlými kroky vystartoval a vrhá se
mi pod nohy. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo byl poboráč. Nádherným
lobem ze země jsme přehodil golmana. Zbytek zápasu byla brankáře Modřic, který
měl podle futsalového experta Gertyho představoval výkvět Brna, vidět už jen
půlka. Po ostudných gólech byl půlkou těla zalezený pod travnatý koberec a tam
zpytoval svědomí. Ovšem nejen za sebe, ale hlavně za své spoluhráče, kteří ho
nechali nejednou na holičkách. Zde byl chtěl tedy výrazně oponovat Gertymu,
který před měsícem ve svých vložkách působil, že brankář Modřic je téměř nadčlověk.
Pohádky „S Gerty nejsou žerty“ se však klub nezalekl a dokázal, že se
jednalo o jakýsi fejk a nejapné klamání. Utkání po našem koncertě skončil 5:2,
ovšem skóre mohlo být i o poznání vyšší. Rozhodčí ignorovali ruce soupeře a
mnoho šancí na naší straně zůstanou navždy jen šancemi, na které se brzy
zapomene. Co však zůstane nesmazatelně zapsáno v análu klubu je památné vítězství
5:2 a potopení Titanicu, který 3.listopadu 2012 připlul z Modřic.
Carpe Diem vs. Blajkec (Titanic) Modřice 5:2 (2:2)
branky: Pája, Prochy (Michaldo), Tomáš (Pája), Prochy, Pája
(Prochy)
Jak už bylo napsáno, upevnili jsme si první pozici v tabulce,
která stále není na stránkách BAF doplněna, takže její přesné znění nevím.
Vedeme ovšem o 4 body před druhým Ethanolem. To dokáže spočítat i takový
analfabet, jako jsem já.
Děkuji všem za účast. Kdo se tentokrát střelecky, či bodově
neprosadil, ať si z toho nedělá těžkou hlavu, podaří se to příště.
Nejdůležitější je, že šlapeme jako tým a nebýt všech, kdo se sobotního klání
účastnilo, utkání mohlo dopadnout úplně jinak. Každý má svůj podíl na vítězství.