Rozhodl jsem se, že by bylo pěkné
zavzpomínat na hráče, kteří už delší, či kratší dobu nejsou aktivními členy
klubu. V nepravidelných intervalech Vás – současné členy, budu seznamovat
s tzv.“legendami klubu“, aby i současní hráči měli jakési povědomí, kdo že
v týmu kdy hrál, jak kdo tým tvaroval a čím přispěl, nebo naopak nepřispěl
k chodu klubu. Myslím, že to může být příjemné zavzpomínání na časy dávno
minulé ..a milé zpestření současných stránek klubu.
První legendou, kterou vytahuji
z klobouku nemůže být nikdo jiný, než spoluzakladatel klubu, Olin Belžík.
Tvořivý, ofenzivně laděný bek, který ukázal široké veřejnosti svůj rub i líc.
Začátek v klubu..
V březnu roku 2008 jsem se
s Olinem domluvili, že založíme společný futsalový klub. Každého
z nás k tomuto kroku vedla jiná okolnost. Mě odchod z armády
(tehdy základna Přerov) a návrat do rodného Brna. Olina nespokojenost
s týmem Slovanu. Bohužel si nepamatuji z jakého důvodu pramenila jeho
nevole, jestli z herního, nebo z důvodu pevné ruky tehdejších diktátorů.
Každopádně Olin už tehdy pokukoval po očku po angažmá v tehdy již prosperujícím
klubu Antabus, ovšem vše se změnilo ve chvíli, kdy na stůl přistál konkrétní
návrh na založení našeho nového, společného klubu. Nejprve vše bylo jen ve fázi
domlouvání přes ICQ a takového tlachání coby – kdyby. Já si však vzal tuto
myšlenku za svou a začal permanentně shánět hráče. Nakonec po pár telefonátech
se začala rýsovat první sestava klubu, ze které jsou mimochodem
v současném kádru už jen dvě osoby – Michaldo a já. Dne 16.března 2008
jsme s Olinem oficiálně založili futsalový klub. Název nesl Carpe Diem
Brno 08. Probíhá korunovace Páji na Krále klubu a Olina na klubovou Královnu.
Kariéra v klubu.
08/09 Olin v klubu odehrál
celé první dvě sezony, kde patřil k jedněm z nejúspěšnějších hráčů,
co se týče sbírání bodů do kanadského bodování klubu. Hned v první sezoně
2008/2009 zažíval klub velký boom. Podařilo se nám totiž sehnat skutečně
kvalitní sestavu vyšperkovanou mnohými fantastickými jmény, z nichž i to
Olivova skutečně zářilo. Kladný dopad měla hodnotná sestava i na celou soutěž a
tak se nám povedlo hned v první sezoně klubu postoupit z prvního
místa ze 3.třídy do vyšší. Zde je důležité přiznat, že Olin měl na postupu
velkou zásluhu a v týmu hrál důležitou roli. Byl to tvůrce hry, agilní
obránce, spolehlivý chodič a především srdcař. Hráč fotbalový, chápající,
skvělý do kombinace. Těžko na jeho hře hledat negativa.
09/10 Druhá sezona byla už
bohužel jiná. A za slovem bohužel si stojím. Postup do druhé třídy znamenal postupem
času Olinův psychický kolaps a stočení se do svého egoklubíčka. Sestava se
mírně od první sezony obměnila (ovšem stále byla kvalitní) a ruku v ruce s vyšší
kvalitou soupeřů to znamenalo, že se klubu nevedlo tak, jak jsme všichni byli
zvyklí. Hráli jsme povětšinu soutěže druhou polovinu tabulky až vocas. I přesto
si Olda pokoušel udržet si svůj vyšší herní standart z první sezony, což
se mu vedlo tak ze 70ti procent (stále velice platný hráč). Zbylých třicet
procent se snažil dohnat způsobem, který nikomu v té době (a určitě by
nebylo ani v jiné době) nebyl po chuti – komandováním, hysterickými výlevy
a nadávkami. Bohužel i tato pravda byla jednou z příčin, proč účast ve druhé
třídě většině mančaftu zhořkla. Bylo jasné, že situace je neudržitelná a hráze
se brzy protrhnout. Krok k ústupu udělal jako první Olin, který oznámil,
že po v klubu dále pokračovat nebude a po sezoně angažmá ukončí. Přestylizování
do Supermana klubu tedy trvalo jeden rok a skončilo neblaze.
Konec v klubu, současnost..
V létě 2010 z klubu
tedy Olda odešel. Odevzdal pomyslné žezlo královny klubu mě - Pájovi do
úschovy. Od jeho ukončení oficiálního angažmá se tu a tam objeví v dresu
Carpe Diem na různých turnajích, nebo zavítá na společné hospodské akce. Nyní
hraje opět v klubu Slovan Brno, kde se podle vyjádření mých dalších
známých už nechová jako podsvinče, ale je z něj konečně slušný člověk.
Historie na něj bude vzpomínat
jako na luxusního hráče, který nenaplnil svůj potenciál pro klub díky své neurotické
až sadistické povaze. Je těžké odhadnout, zda týmu více dal svými fotbalovými
schopnostmi, nebo ho více loupežnicky obral svoji stinnou stránkou, každopádně
s ním byla vždy radost hrát, dokud se nezbláznil..