V Restauračním zařízení Okruh, vedle kterého je
postaven i náš futsalový svatostánek, se včera po poledni servírovalo zdarma
světoznámé Kung-Pájo! Na nudličky nasekaný soupeř z Bosonoh a Starého
Lískovce se mrskal na talíři jen chvíli, poté byl krutě pozřen tlamou černého
koně soutěže, celkem Carpe Diem.
Včerejšek byl vyčerpávající. O to více těší opětovný
suverénní bodový zisk, který se nám podařilo vydřít v 5ti lidech do pole +
Ríša v bráně. Sestava byla ochuzena o mnohá jména a tak před nás byl položen
nesnadný úkol, potvrdit roli favorita, což se nám ziskem 6ti bodů povedlo. Včerejšek
konečně nadobro rozptýlil moje pochyby o tom, zda jsme do s rolí favorita
soutěže spojováni právem.
Museli jsme se vypořádat s absencí hned několika hvězd
týmu. Her Sykec plnil svoje reprezentační povinnosti u německé futsalové
reprezentace, Petr byl zaměstnán tvorbou sádrových trpaslíků z odlomků
jeho sádronohy, Prochy sháněl kapesníky v boji s rýmou a konečnou
podobu sestavy udělal Nekwish, který na zápasy nedošel, vlastně nedojel
z důvodu konkurzu do nového dílu filmu Kurýr IV. Ríša tedy opět zastal
funkci gološe a my jsme zaujali post následovně: obrana – Michaldo, Pája, útok:
Milan, Tomáš, Mira. Po celé dva zápasy Michaldo s Pájou byli stálými
obránci – bez střídání, v útoku se točila již zmíněná trojice forvardů.
Utkání s Bosonohami jsme začali výborně. I přes opticky
vyrovnanou hru v úvodu jsme to byli my, kdo neustále hrozil a to nejen
pěstí. Dostávali jsme se do šancí, cpali se před brankáře a současně i rozvážně
šetřili síly v obraně. Tentokrát se obrana z důvodu nestřídání tolik
necpala do útočných vod a tak dala vyniknout kvalitám útočných vozeb, která
včera skutečně zazářili. V průběhu poločasu vyšly hned dvě skvostné akce.
V prvním případě byl střelec Tomáš po asistenci Milana, druhá trefa byla
připsána El Niňovi Mirovi, přihrával mu Tomáš. Bohužel si přesně nepamutuju,
jak branky padly, ale v obou případech jsme vsunuli kocoura až do trouby.
Asi kromě prvním pěti minut, kdy bylo utkání vyrovnané jsme drželi otěže první
půle v rukou my. Byli jsme nebezpečnější, střel na Ríšu bylo poskrovnu,
soupeře jsme téměř nepouštěli na dostřel. Druhý poločas s sebou přinesl i
zápletku, po jednom z kvalitních výhozů se šikovně uvolnil hráč Bosonoh,
udělal Ríšovi kliku a míč uklidil do sítě. Tuto zápletku jsme ale záhy rovnou
rozpletl. Trvala snad dvě minutky, poté se už mohli tribuny brousit šavličky na
mnou podávané Kung-Pájo. Po moderní akci míč ve středu hřiště (cca 13m) dostává
Milan, vtipně přistrkává mě dozadu a já se po mamutím náběhu položil plnou
vahou do střely. Utěšená přízemní střela opálila brankáři rukavice, to je ovšem
vše, co s ní svedl. Uklidnění na 3:1 přišlo v ten nejvhodnější
okamžik. V závěru zápasu jsem se do hlavní role opět pasoval já. Dvorní
nahrávač Milan mě opět přistrčil míč, tentokrát do boku k lajně, tam jsem
stihl dohladka oholit obránce Bosonoh a následně levačkou plácnout míč na
bránu. Bylo to jako bych lepačkou honil komára, ale účel střela každopádně
splnila. Po pohotovém zákroku brankáře nakonec šťastně doskákala za brankovou
čáru. Vítězství a pocit z dobré, leč urputné dřiny díky málo hráčům na
střídání, jsme si už vzít nedali a tak jsme si zajistili pěkné a zasloužené
vítězství 4:1.
CD vs. Bosonohy 4:1 (2:0)
branky: Tomáš (Milan), Mirek (Tomáš), Pája (Milan), Pája (Milan)
Dezert po čínské pochoutce jsme naservírovali Starému
Lískovci. Můj stý soutěžní zápas jsem začal famózně a to zlomením tyče branky
Starého Lískovce. Tomáš mě našel na středu hřiště, já napálil bombu do tyče, od
které mičuda zasvištěla do brány. Poté musela být donesena erární konstrukce,
což zabralo pár minut, natažení sítě se pořadatelům rovněž příliš nevedlo a tak
se fandové klubu bavili pěním chorálů a házením párků po Žočkovi (bývalý
brankář Slovanu, dnes brankář Glorie a správce hřiště Okruh), který dělal
lajnového rozhodčího. Po desetiminutovce zdržení se pokračovalo dále. A
pokračovalo se ve velké stylu. Školu života předvedl obráncům Tomáš. Tomáš po
večerech zřejmě plete bavlněné šály a svetry, jinak si nelze vysvětlit jeho
dokonalé štrykování na polovině soupeře. Tomáš předvedl sólo, které se vidí jen
málokdy. Z obránců soupeře udělal nicotné kuželky a po vyšívání sem a tam,
tam a sem se ocitl sám před brankářem. Jeho umístění k tyči jen korunovalo
už tak silný a historický okamžik, který se udál zhruba v 15 hodin na
Okruhu. Pohodlným výsledkem 2:0 skončil i poločas, který by ringoví rozhodčí
jistě připsali na body nám. Do druhého poločasu si střílky nazul Mira. Ale to
trochu předbíhám.. Celý druhý poločas se nesl v duchu nervozity a to
především ze strany Starého Lískovce, který ještě stále cítil šanci přiškrtit
uzdičku naší partě. Důkazem toho byly neustálé nefutsalové polohy ležmo na
pažitu, za které si v mnoha případech mohli hráči Lískovce sami. Nevím,
zda se jednalo přímo o film, ale nejednou jsem viděl borce v červených
dresech zakopnout o autovou čáru. Co nebyla autová čára, byla skutečně naše
kosa, se kterou jsme čas od času běhali podél lajny a ta a tam podťali soupeře
v achilovkách. No ale teď už se zaměřme na našeho střelce Miru. První gólová
akce na jejímž konci byl El Niňo začala u gološe Ríši, který šikovným výhozem
poslal Miru do úniku 1 na brankáře. Snad se mi to zdálo, ale Mirovi míč asi
jaksi sjel z nohy, protože o umístěnou střelu se nejednalo. Popsal bych to
jako prodloužení Ríšovi přihrávky při nulové změně směru a minimální změně
rychlosti.. J
Je ale dosti pravděpodobné, že to právě byl Mirkův úmysl a v tom je jeho
největší síla.. Mirek hraje hlavou. Vedení 3:0 už vypadalo dosti slibně, navíc
pár minut před koncem jsme rozhodli o osudu utkání nadobro. Po nepodařené akci
soupeře jsem se u lajny zmocnil míče, z první ho zfalšoval před bránu, kde
už stál opět připravený Mira (za ním ještě Michaldo tuším), ale střelec Mirový
kvalit už si věděl s šancí rady. Nekompromisně tentokrát umístil míč
k tyčce a uzavřel účet druhého zápasu.
CD vs. St.Lískovec 4:0 (2:0)
branky: Pája (Tomáš), Tomáš (Ríša), Mirek (Ríša), Mirek (Pája)
Oba zápasy jsme tedy zvládli s noblesou a to i přes
okeštěnou sestavu. Všem hráčům patří velký dík a obdiv. Ríša v bráně lapal
skvěle, Michaldo opět rozdával lidem radost po hrstích, pro Páju se hřiště
změnilo v jeden velký parket, kde rozjel svůj pověstný futsalový
Freestyle, Mira bavil technickými kousky a třemi brankami, Milan rovněž tahal
králíky z klobouku a nahrával na důležité branky a Tomášovo sólo
z mimoplanetárního soudku v druhém zápase jen vystihuje euforii,
kterou náš tým prožívá tuto sezonu. Tomáš zahrál rovněž skvěle. Mám z Vás
radost.
Šestibodový zisk nás opět posunul do čela tabulky. Do karet
nám zahrál také fakt, že druhý Storks prohrál v ostře sledovaném duelu s Bolestí
2:4. Do konce podzimní části zbývají už jen tři zápasy, za 14 dní s Modřicemi
(dohrávka) a následující týden se Špilberkem a Ethanolem.
Info pro lidi, co na zápase nebyli: V neděli jsme se
domluvili, že za 14 dní po sobotním zápase s Modřicemi (18:30) bychom následně
poseděli a popili na Okruhu, tak pokud nemáte lepší program, budu rád, když se
tam sejdeme v co nejhustším počtu.