Bylo nedělní dopoledne a já jel z Adamov směr Brno.
Právě jsem projížděl přes Bílovice a v tom mě napadla doslova spásná
myšlenka. Zastavím se v tamním kostele a pomodlím se za náš dnešní výkon.
Zastavil jsem, vešel do kostela a zaklekl do lavice, kde byla připravená Bible.
Odříkal jsem pár veršů ze strany 666 a celou motlitbu ukončil slovy „ať to ti
blbci dnes zase neposerou… ámen.“ Tato malá epizoda během jízdy do Brna mě
naplnila přesvědčením, že dnes budeme pro Ethanol skutečně velkým kokosovým oříškem.
Bibli jsem si z kostela vypůjčil, abych si z ní mohl předčítat před
zápasem a v přestávce přesně tak, jak to dělává Jarda Jágr.
V sestavě týmu chyběl pouze Boris, který se opět už
podruhé v sezoně tak strašlivě sežral, že zapomněl, jak se náš tým vůbec
jmenuje a do telefonu zněl jako kdyby zvracel kůň. Jistě pochopíte, že domluva
po telefonu se zhulákaným člověkem je o rozum, proto jsem Borise požádal, aby
mi svůj vzkaz poslal esemeskou. Asi po hodině mi přišlo: „Zadrabbbec Píjo. Dresskaq
nebojodu, obluv mu. Brois.“
Sestava tedy zněla takto: Nekwish – Ríša, Michaldo, Sykec –
Petr, Vláďa, Pája.
Do zápasu s Ethanolem, se kterým jsme na podzim
prohráli vysoko 1:5 jsme opět nevstoupili šťastně. A díky Bohu si to ani nepamatuju
jak. Prostě jsme nějak prohrávali 0:1 asi po někoho chybě. Co si však pamatuju
celkem dobře je sled našich branek. Nejprve jsme se dostali do přečíslení 2 na 1
ve dvojici Pája – Vláďa. Od kohosi jsme převzal za půlkou míč, při útoku po
straně jsme přehodil nohu posledního soupeře dloubákem na Vláďu běžícího na
druhé straně, ten zpracoval a akci se snažil už z bezprostřední blízkosti
vyšperkovat přihrávkou opět na mě. Přihrávku však zblokoval brankáře, následný
odraz Vláďa opět neusměrnil do sítě a vyšel tedy až třetí pokus, kdy se míč konečně
dostal k původnímu adresátovi. Míč jsme za záda soupeře uklidil já. Vedení
na 2:1 na sebe nenechalo dlouho čekat, byla to nejhezčí akce utkání. Z obrany
nahrávám středem Petrovi na hrušku a jako salašnický pes sprintuju dopředu, Petr
mi nezištně z první naráží do strany a já i přes tísnění obráncem z deseti
metrů vymetám pavučinu mezi nohama brankáře. Prudká střela na kterou golman
vůbec nestačil reagovat. Vedení 3:1 přišlo záhy. Téměř totožná akce jako při
první brance. Na půlce přebírám míč a v přečíslení dva na jednoho si
počínáme nečekaně dobře. Míč dloubákem přes nohu posílám na po straně běžícího
Petra, (obránce tečuje rukou, ovšem rozhodčí správě pouští výhodu) ten mi míč před bránou vrací a já uklízím. Zde se Petrovi povedlo to, co
Vláďovi při první brance ne, dokonale mě našel na zadní tyčce a vedení o dvě
branky bylo realitou. Takto skončil první poločas, pohodlným vedením o dvě
branky. Brankou na 3:1 jsem uzavřel svůj hattrick, který je v našem týmu
skutečně raritou.
Nebyli bychom to ale my, abychom si dobře rozehraný zápas
nezkomplikovali. Přesto, že jsme v první i v druhé polovině převážně
vládli my, byl to soupeř, který skóroval. A v obou případech po
strandartce. Nejprve po přímáku, kde jsem nohou lehce přizvedl míč v domnění,
že zabráním brance. Nekwish na míč nedosáhl a v druhém případě míč projel
Nekwishovi u tyče pod rukama opět po přímáku ze středu hřiště. I přes naši
mírnou převahu se asi od poloviny druhé půle hrálo vlastně od začátku. Touha po
bodech se však nakonec přiklonila k nám. A opět padla branka po standartce.
Míč jsme si postavil a vystřelil se snahou obstřelit zeď. To se mi sice
nepovedlo, ale míč se od zdi odrazil opět ke mně a na druhý pokus jsme se již
nemýli. Sice tam došlo asi ke dvěma tečím, ovšem situace se odehrála tak
bleskově, že nikdo na moji dorážku nedokázal reagovat. Po tomto gólu jsem
nezvykle dokonce projevil emoce a vyprskl jsem radostí. Moje „vyslinění“
pocítil i brankář Ethanolu, který se až do konce zápasu otíral na obličeji. Měl
jsem radost, že stále máme naději na tříbodový zisk. Ethanol se pokusil zvýšit
otáčky, což se mu celkem povedlo, ale naše obrana si již vítězství nenechala
vzít. Za zmínku stojí ještě faul nefaul na půlce, kdy Petr zcela čistě obral
posledního obránce Ethanolu a mohl se řítit sám na brankáře. Rozhodčí na protilehlé
straně však viděl neexistující faul a zadul do flétny. I rozhodčí na naší
straně hřiště uznal, že jeho kolega je nezkušený konópek a kokot. Nu což, výhru
jsme ubránili a po měsíci čekání si připsali výhru. Mnozí z nás už
zapomněli, jak tento pocit chutná a všichni jsme si připoměli, že je to pocit
pěkný. Díky všem za předvedený výkon.
Carpe Diem vs. Ethanol 4:3 (3:1)
branky: Pája (Vláďa), Pája (Petr), Pája (Petr), Pája.
V tabulce k žádným výrazným změnám nedošlo, ale co
jsem se díval na stránky BAF, tak ta tabulka je jakýsi pojebaná. Určitě nemáme
25 bodů, ale jen 22 a skóre také nesedí. Zdeněk Polák se nedávno svěřil, že si
nyní častěji než dříve vaří čaj z durmanu, tak snad proto..
Moje 4 branky v utkání jsou pro mě sice povzbuzením, ale v tuto
ani jinou chvíli osobní úspěchy necením nad úspěchy týmu. Mnohem větší radost
bych měl, kdybychom měli o dvě výhry více, než teď a hráli důstojný střed
tabulky. Přesto bych chtěl poděkovat týmu, který se na tomto malém osobním
úspěchu podíleli a umožnili mi ho.
Za 10 dnů nás čeká závěrečné boje sezony. Bude to těžký
dvojzápas s týmem Madrid B a Žabinští Vlci C.