V neděli jsme odehráli historicky jedno z nejhorších
utkání. Porazily nás čtyři kužely. Padesátiletí dědkové hrající bez střídání
oproti šesti lidem do pole z našeho týmu. Neproměnili jsme kvantum šancí,
míjeli míč metr před bránou, hráli naivně a mnozí bez touhy po úspěchu klubu.
Takhle to už zkrátka dál nejde. Moje iluze už dávno nejsou takové, jako před
sezonou, proto zisk bodu v závěrečných třech utkáních by se rovnalo
zázraku. Bez motivace a snahy něco dokázat se týmová hra hrát nedá. Kdosi kdysi
řekl, že tým je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Neboli po našem řečeno
pokud někdo zahraje na hovno, celý tým jde do sraček. S tím se můžu jen ztotožnit,
i když není zápas jako zápas. Občas zápas projedeme po vlastních individuálních
selháních, jindy tím, že nejsme schopni proměnit proměnit devět šancí z deseti
ze dvou metrů. Kdyby bylo jednoznačné, kdo, nebo co je ten nejslabší článek,
dala by se situace nějak řešit, ale tyto chyby přicházejí vždy s někým jiným,
jinak a neodhadnutelně. Pokud by chyby byly alespoň nahrazeny viditelnou
snahou, zápalem a chutí pro klub něco vykonat, na vznikající chyby by se také
dalo dívat z jiného úhlu pohledu, ale i tyto základní kameny, bez kterých
se vyhrávat nedá mi u Vás chybí. Zkrátka a jasně, nemáme tým na to abychom v současnosti
konkurovali ani těm nejslabším týmům naší skupiny, mezi které jsme se už
bezpečně zařadili. Je to pro mě velké zklamání a asi už všichni tuší, že po
sezoně dojde k něčemu, co mi trhá žíly a rve srdce. Pánbůh s námi v posledních
třech utkáních..
Carpe Diem vs. Hlt
Club 2:5 (2:2)
Petr (Vláďa), Michaldo (Vláďa)