Opět bylo na pořadu dne řešit trénink a už poněkolikáté se musel zrušit. Stále častěji se ukazuje jev, že tréninky bývají zrušeny z naší strany díky slabé docházce, což je děsné. Pro někoho, kdo není přímo zainteresován v řešení tohoto dlouhodobého problému je to možná prkotina nad kterou mávne rukou, ale pro mě, řešícího tyto nepříjemné situace nikoliv. Jde mi proti srsti (kterou mám mimochodem po celém těle) stále dokola obhajovat, nebo neustále omlouvat svůj tým před Antabusem, když se nejsme schopni už sejít ani v blbých 4 lidech. Nebýt Olina a Mraziče, kteří nám občas zajdou vypomoct, náš tréninkový počet by byl tristní. To je pro mě skutečně znepokojující!
V týmu nás je 9 hráčů, včetně gólmana. Na tréninku se však objevují stále ti samí lidé. Pokud někdo z nich vypadne, zkrátka za ně není náhrada a trénink se ruší. A to je velmi špatně. V týmu máme dva dlouhodobě zraněné hráče, Ondru a Sykece a dále Ríšu, který na tréninky chodit nebude, protože mu to nedovolují rodinné, či pracovní záležitosti. Dlouhodobé zranění beru v potaz a nezbývá mi nic jiného, než ho respektovat. Ríšův důvod už méně, ale akceptovat ho také musím. Je mi jasné, že práce a rodina má přednost, ale na druhou stranu je nutné si uvědomit, že stejně jako vy ostatní se o něco snažíte, tak i já dávám do klubu své úsilí a neúčast kohokoliv z jakýchkoliv důvodů je pro mě, v našem stávajícím počtu, čára přes rozpočet. Ano, můžu si říct, Ríša je dlouhodobě omluven, ale otázka zní.. je to dobře, nebo špatně? Je to potřeba brát jako zavedený trend, který je nutné přehlížet, nebo jeho dlouhodobá neúčast na trénincích tým poškozuje. Bohužel to druhé u mě převažuje a na trénincích Ríšova účast zkrátka chybí. Nechci zabíhat do nějakých extrémů, to v žádném případě, a někoho stále peskovat, ale stará otřepaná pravda, která se mi na tuto situaci hodí praví, že pokud něco nemůžete dělat naplno, nedělejte to vůbec. S touto pravdou se ztotožňuji. Ohledně dvou marodů nám nezbývá nic jiného, než čekat, až dají znamení, že se jejich léčba chýlí ke konci. Zatím je však návrat v nedohlednu. Když k této trojici připočteme Nekwishe, který je tahem v hokně, máme zbytek 5 lidí. Pokaždé se nepodaří, aby se sešli všichni zbylí, že? Michaldo (i když teď už méně) cca 30 procent roku promarodí a pokud nedejbože vypadne někdo ze zbývající čtveřice Petr, Vláďa, Boris, Pája, neřešitelný malér je na světě, tak jak tomu bylo nyní, předtím a ještě předtím.. Tréninky stojí stále na těch samých lidech, na pětici jmenovaných. A jak mě všichni potvrdí, běhat hodinu ve čtyřech lidech není zrovna med.
Tato dlouhodobá situace mě drásá nervy. Dělám si z toho těžkou hlavu a říkám si, mám já to zapotřebí, stále lepit tým dohromady.. Týden co týden.. Pokládám si otázku, jak situaci řešit. Zatím nám pomáhají Slovanisté Mrazič a Olin, to sice není ideální řešení, ale díky za něj, jinak by jsme byli už dávno v hajzlu.. Pokud máte někdo z hráčů nějakého schopného kamaráda, co by si chtěl zahrát, ať klidně dojde.. Nebo opět zkusit štěstí a někoho nového začít shánět? Poraďte mě.. Zkrátka si nevím rady..
Ve středu jsem byl mírně vytočený a nápad se mi vnukl. Už se situací nezabývat, nesrat se stále s tím samým, tréninky z naší strany ukončit a navrhnout Antabusu, aby si začal hledat nového tréninkového partnera. S tímto jsem seznámil i Poldu. Pokud se situace na trénincích v dohledné době nezlepší, tento krok bude uskutečněn.
Žádné komentáře:
Okomentovat