Carpe Diem získalo 2.místo na Red Devils Cupu 2011

Velmi nečekaně a úspěšně skončila pro klub Carpe Diem letošní příprava před nadcházející jarní části soutěže 2.D brněnské třídy. Zúčastnili jsme se poprvé turnaje Red Devils Cup 2011 a hned z toho byl jeden z nejvýše ceněných úspěchů klubu od jeho založení, vybojovali jsme 2.místo!!!

K vysněnému finále nás však doprovázela velmi, velmi trnitá cesta. Turnaj Red Devils Cup byl tentokrát jednodenní. Minulé ročníky se hráli po dva dny. Píši o tom z toho důvodu, že jsme byli nalosování do první sobotní skupiny, která se hrála už do 8 hodin ráno a měla ukončení před 10 hodinou. Případný postup by pro nás tak znamenal zákonitě dlouhé čekání v podobně několika hodin. Že to nakonec bylo čekání milé, se můžete přesvědčit v následujících řádcích.

Sestava pro turnaj:

Nekwish – Boris, Dan, Olin – Vláďa, Petr, Pája.

Našim prvním soupeřem ve skupině nám měl být neznámý celek Pozdní sběr. Tak to bylo napsáno v oficiálním rozpise na stránkách Red Devils – pořadatele. Nic tedy nenasvědčovalo tomu, že by to oni být neměli. Až po základní skupině jsme zjistili, že proti nám nakonec nastoupil klub Blajkec Modřice. Nic se však nezměnilo na faktu, že jsme první zápas skupin y zvládli. Sice asi ne na výbornou, ale zvládli. Při bleskovém čase zápasů 15ti minut v základních skupinách mohla rozhodnout sebemenší chybka, ta se na naší straně neobjevila. Jedinou větší příležitostí Blajkecu byla tečovaná střela, která Nekwishovi orazítkovala tyčku. To bylo ze strany soupeře po celý zápas vše. Na obrovském hřišti (podobném Řečkovicím) se začala prosazovat útočná eskadra. Po pěkných kombinacích a také osobních průnicích jsme se stále častěji dostávali před brankáře hostí. Nakonec se ujala nejprve nenápadná akce u rohového praporku, ze které jsem vybruslil svojí oblíbenou stahovačkou. Přišla nahrávka před bránu a tam se po pokusu Vládi a snad i někoho jiného podivným způsobem dostala opět ke mně. Skrumáž, ve které míč poletoval mezi všemi nakonec dopadla pro nás dobře. Míč se do dvou, nebo třech odrazech přikutálel ke mně a já již pohodlně patičkou skóroval do odkryté branky. Sice taková malá haluz, ale v tomto případě se potvrdilo rčení, že štěstí přeje připraveným. První branka zhruba v 9 minutě znamenalo důležité vedení. Za bezmála tři minuty bylo rozhodnuto o našem plném bodovém zisku. K míči jsem se dostal neskromně opět já, a po pájovsku ji vyšpekulíroval. V souboji jeden na jednoho jsem si dovolil obránce utřít houslemi a následně přes nohu posledního obránce Modřic přiťuknout míč na osamoceného Vláďu. Ten se nemýlil. Vystřelil přesně mířenou střelu k tyči a o našem vítězství po tomto rozvlnění sítě nebylo pochyb. Do konce utkání se již nic podstatného nestalo a tak při svém premiérovém utkání jsme si připsali důležité tři body. Ještě musím připomenou jednu maličkost, při které se můžu čepýřit.. V zápase jsem zaznamenal 60 branku v dresu Carpe Diem a současně dosáhl mezníku 130 odehraných zápasů za stejný klub. ¨

Carpe Diem vs. Blajkec Modřice 2:0

branky: Pája, Vláďa

Po pauze se nám postavil pro mě dosti nepříjemný soupeř, jediný celek z první třídy, Queens Park Chrlice. V minulém utkání jsme Chrlicím podlehli 1:2, kdy nám velké potíže činila hra s brankářem v poli, kterou soupeř upřednostňuje v každém ze svých zápasů. I tento nebyl výjimkou. Taktika jim však tentokrát tolik nevyšla, trestal Boris. Naše strategie byla více než jasná, navíc s přihlédnutím k již zmíněné taktiku Q.P. se ani nedalo nic jiného hrát. Beton! Tem držel pevně. Většina špílu byl míč na kopačkách Chrlic, ale byli jsme to my, kdo první udeřil. Nevím, zda v tom byl úmysl, nebo jen obranný odkop, každopádně Borisovi se podařil podobný kousek jako Dejanu Stankovičovi nedávno v zápase Ligy Mistrů. Po odrazu se jaksi dostal míč k Bordovi a ten nekompromisním vysokým odkopem z naší poloviny nasměroval míč přesně do odkryté brány. Bez přípravy do toho práskl a míč doletěl přímo doprostřed. Nádherný okamžik a vedení 1:0. Q.P.Chrlice však své zbraně nesložilo. Nadále se snažilo ohrožovat naši bránu ze všech stran. Nakonec nápor vyústil ve vyrovnávací branku, kdy po tečovaná střele Michal nedokázal reagovat. I v tomto utkání jsme nezahráli špatně. Mírně nadprůměrný výkon z naší strany znamenal důležitý bod a vidina postupu byla stále reálnější.

Carpe Diem vs. Q.P.Chrlice 1:1

Branka: Boris

Olinovo čekání na svoji 50.tou branku nepadlo ani v tomto utkání. Soupeřem nám byl ambicemi pryštící celek FC Lamy. K jistotě postupu nám stačil bod a zisk kýženého bodu se nezdál viset nikterak vysoko. Ze sledování soupeřovi hry v předchozích zápasech se nám zdálo zcela reálné soupeře přehrát. Ve hře zůstával i postup z prvního místa skupiny, kdyby se nám podařila kanonáda. Nakonec byla realita o dost krutější a my si zažili muka na české poměry nevídané. Od začátku se náš tým nechal uspat taktikou soupeře, moc neběhat, však ono to nějak dopadne. I přesto, že jsme si říkali, že musíme zápas odehrát se ctí a bojovat, prostě se to nedalo. Každý už asi měl na mysli jasný postup a vědom si své neporazitelnosti jsme zápas hráli na půl plynu. A málem se nám to vymstilo. Iniciativu jsme přenechali soupeři a spokojili se s bráněním a hraním na brejky. Jeden z nich vyšel parádně. Ze středu hřiště jsem vyvezl míč a pádil v přečíslení tři na dva na soupeřovu branku. Nezištně jsem přihrál Olivovi po mé levé ruce, ten z první, nebo druhé nahrál k protilehlé tyči Daníčkovi a posledně jmenovaný nekompromisně lehce dodal akci punc. Vedení 1:0 znamenalo ukojení našich potřeb a totální uspokojení. Tak teď už to musí vyjít za každou cenu, myslel si jistě každý. Celkem neškodný tým FC Lamy sice do nás narážel útoky jako naráží moře o skaliska, ale my odolávali. Až najednou… Nenápadná akce, kdy se soupeř prosmýkl s míčem kolem obrany a zasunul Michalovi míč k tyči. Soupeř nás ukolébal a pak nemilosrdně ztrestal. I remíza byla dostačující a tak naše obrátky nezačali pracovat na vyšší výkon. Poslední minuta…posledních 30 vteřin, posledních 20 vteřin, posledních 10 vteřin….!!!! Práááásk! A je to v prdeli! Petr si při nahrávce spletl spoluhráče na nahrál soupeři. Vše se odehrálo strašně nečekaně. Soupeř stál osamocen před naší bránou, už se ani nevracel a najednou mu k noze letí míč od nás. Hned jak to Nekwish zmerčil, rozšířili se mu zorničky a jako Jonathan Edward trojskokem skočil do noh osamocené Lamě. Vzal sebou bohužel vše, co mu stálo v cestě. Jasná a neoddiskutovatelná penalta. Lama v křečích, já s nervama v kýblu. Zbytečný faul, stačilo vykrýt úhel, podle mě. No nic, stalo se.. Soupeř penaltu bezpečně proměnil a vyhrál tak 1:2. V tuto chvíli se mnou lomcoval vztek a bezmoc. Posrali jsme si zápas, který měl skončit naším vítězstvím, nebo minimálně remízou. Tento politování hodný okamžik v konečném důsledku znamenal třetí místo v tabulce a čekání, zda některý ze soupeřů z jiných dvou skupin dopadne hůře. (postupovali dva nejlepší ze tří na třetích místech). Petr dodatečně vysvětlil, že nahrávka na nohu soupeře byl omyl, jelikož Lamy měli oranžovozelené dresy a Petr si soupeře jednoduše spletl, což se dá pochopit. Po zápase byla v týmu veselá nálada jsou v krematoriu. Tedy žádná. Byl jsem naštvanej na vzniklou situaci.

Carpe Diem vs. FC Lamy 1:2

Branka: Dan

Rozuzlení o našem postupu, či nepostupu jsem se měl dozvědět až kolem 13 hodiny odpolední, takže jsme měli minimálně 4hodinovou pauzu, která mohla dopadnou všelijak. Ve 13.hodin jsem zavolal pořadateli a dozvěděl se, že v B skupině na tom byl soupeř na třetím místě lépe a stále nepostupujeme. Nutno podotknout, že z výsledků jsem vyčetl, že lépe na tom byl díky kontumaci 5:0, kdy se jeden ze týmů B skupiny nedostavil. Následovalo tedy další čekání, na výsledky skupiny C a tak i poslední šance na postup. Před druhou hodinou mi bylo oznámeno, že jsme postoupili na lepší skóre. V C skupině na třetím místě skončil Davidův celek RST, na jehož úkor jsme nakonec se štěstím postoupili. Od této chvíle jsme tedy byli v pozici nejhoršího postupujícího týmu. Tento fakt se rovnal tomu nehoršímu, co nás mohlo potkat - nejtěžší tým pro čtvrtfinále. Bezpečně nejsilnější celek turnaje co se týče sestavy, dvojnásobný šampion posledních dvou ročníků a jasně nejnabitější celek, pro který by každé jiné umístění, než to nejvyšší byl brán jako neúspěch. (i dle reportu ŽV z turnaje na jejich stránkách) Tým, který vystupoval pod hlavičkou Žabinští Vlci B, byl poskládán z drtivé části z hráčů divize jižní Moravy. Z 8 hráčů Vlků jich je rovná šestka pravidelnými hráči divize (ŽV A týmu) a jen dva hrají 2.C třídu, kde přesto okupují příčky nejvyšší. Při zjištění soupeře se mnohým už snad na zápas ani nechtělo.. Každý měl před očima výprask a respekt ze soupeře.. Pesimistické řeči se linuly ze všech stran..

Ale už k zápasu. Čtvrtfinále se již hráli na 2x10 minut. Jak byla postavená naše taktika bylo asi jasné. Zalít vápno betonem a aktivně se snažit využít každou skulinu při hře dopředu. Byl to neopakovatelný a nejlepší zápas týmu za poslední měsíce a možná i roky. Nečekaně jsem se v úvodu dostali do dobrých střeleckých příležitostí, nakonec bez kýženého efektu. Naše nečekané vedení přišlo však záhy. K přímému kopu k ostřejšího úhlu jsem se postavil já. A technickou, přesto prudší střelou jsem chtěl nachytat gološe v nedbalkách. To se mi povedlo náramně i s přispěním jednoho z obránců, který na moji střelu nestihl adekvátně reagovat a odrazem od jeho holeně sklepl míč přesně k tyči. Vedli jsme 1:0 a začalo se rodit velké překvapení. Největší z letošního ročníku turnaje. Po celý první poločas jsme velmi dobře a svědomitě bránili. Na týmu bylo vidět odhodlání a snaha uhrát dobrý výsledek. Musím všechny do jednoho pochválit za snahu, hráli jste báječně. Druhý poločas se nesl v duchu toho prvního. Opět povětšinou velký tlak Vlků a naše hráz. Malou trhlinu v naší skále udělala až akce v polovině druhého poločasu, kdy jsme nepokryli náběh útočníka soupeře před bránu a vyrovnání bylo na světě. Snad dostatečná nekoncentrovanost, nebo odcházející fyzička měla za následek akci jako přes kopírák. Opět náběh za obranu a opět míč v naší síti. Během několika pár minut tedy došlo k otočení výsledku a pro každého v ten okamžik začalo být semifinále jen velkým snem, vzdáleným v tu chvíli na hony. Nepoložili jsme se! A to je známka velkého týmu. To, na co jsme zvyklí ze soutěže, to proč většinu zápasů prohrajeme – slabou psychikou a nechutí s výsledkem poprat a bojovat nás tentokrát minulo a zapřeli jsme se zuby nehty, jak to šlo. Výsledkem, dá se říci našeho tlaku a snažení, bylo vymodlené vyrovnání!! Každý běhal a nabíhal jak se dalo.. Míč si vypůjčil Olda, který pár rychlými kroky do středu hřiště asi 8 metrů před brankářem vystřelil tvrdě levou nohou. Golman stačil reagovat jen vyražením míče. Pohotový Vláďa se s tím nepáral a bombou málem roztrhal síť branky Vlka hájího svatyni soupeře. Byla to důležitá dorážka, která nás katapultovala opět do hry o postup. Do konce střetnutí jsme již branku nevstřelili, ani neinkasovali. Zápas tak dozrál v pokutové kopy. Na ty byli vybráni… Nekwish, Vláďa a Pája. První přichází na řadu Nekwish krásnou prudkou střelou doprostřed dává. Následně chytá střelu soupeře nádherným sejvem. Máme výhodu jednoho gólu. Případný Vláďův úspěch by nás výrazně přiblížil k postupu. Bylo to drama jako prase. Vláďa se rozbíhá s míč se snaží umístit k tyči. Nepodařilo se, míč končí metr vedle brány. Žabinský Vlk nekompromisně vyrovnává. Na řadu jdu já, vědom si své těžké úlohy. Pokud dám, oni musí. Pokud nedám, jsme možná v hajzlu. Říkal jsem si, dám to k pravé tyčce mírně u země.. realita se nakonec vybarvila úplně do jiných barev. Napodobil jsem Vláďu a míč poslal na podobné místo jako on. Tentokrát to však mohlo být ještě nad o půl metru více mimo. Byl jsem zklamán, ale nedat penaltu se podařilo snad už každému na světě.. Co se dalo dělat. Náš osud byl jen a jen v rukou Nekwishe. Jediní střela z pár metrů může znamenat konec. Vlk se rozbíhá a Nekwish skokem vyráží střelu. V tuto chvíli jsem se pochcal. Sice o tom nikdo nevěděl, nebo nevšiml, ale jo. Naděje stále žila i když jsme prožili klinickou smrt. Míč si bere Olda a teď už je to kdo z koho. Olin nepropadl panice a se štěstím uklízí míč k levé tyčce. Přízemí střelu ještě golman sice stačil sklepnout, měla však dostatečnou razanci a skončila v bráně. Situace se otočila. Pokud by Vlk nedal, postupujeme!! Mičudu si vzal stejný hráč, který už Michala přelstil. Nekwish se pohupuje z nohy na nohu, Vlk se rozbíhá, střílí a Michal chytáááááá!!!! Je to tady!! Postupujeme na penaltový rozstřel, jehož hlavním hrdinou byl bezpochyby Nekwish! Předvedl neopakovatelný výkon!! Rychle odbíhám od kaluže, kterou jsem pod sebou zanechal a slavím s ostatními.. Velkolepý úspěch!!! Porážíme divizní celek, neporažený po dva roky. V tomto ročníku do našeho střetnutí neobdržel ani jednu branku. Prostě úžasná záležitost! Radost nejen z výsledku, ale z předvedené hry byla stoprocentně na místě.. Olin si rozhodující penaltou připsal svoji jubilejní 50.branku v oranžovočerném dresu. Velké poděkování však patří Nekwishovi, který penaltový rozstřel pojal jako své malé, soukromé divadlo. Aplaus ve stoje by mu vyloženě slušel.

Carpe Diem vs. Žabinští Vlci B 2:2 (1:0), pk 3:1

Branky: Pája, Vláďa, Olin(pk)

Jsme v semifinále, kde narážíme na známého soupeře ze skupiny FC Lamy. Můžeme jim tak vrátit nešťastnou prohru ze skupiny, která nás málem stála krk. Tentokrát k utkání přistupujeme s tím, že ho nesmíme podcenit, nebo vypustit tak, jak se tomu stalo ve skupině. Match je také o mnoho zajímavějším, co se týče příležitostí z naší strany. Nepřistoupili jsme na ospalou hru a sami se snažili rozhodnout. Už před utkáním bylo vidno v tvářích našich borců odhodlání vyhrát a odčinit tak neštěstí ze skupiny. Lamy nám nemohli být překážkou. V zápase jsme si vypracovali pár velmi dobrých příležitostí, ale chyběla přesnější muška. Tu si výtečně seřídil až Dan v průběhu druhé půle. Ta první skončila bez branek. Po moderní učebnicové akci jsme konečně skórovali. K míči se dostal Vláďa u lajny, mrštnou přihrávkou hledal mě, jakožto nabíhajícího na středu. Já míč nezachytil a ten prosvištěl k Danovi. Jak už jsem byl v tom běhu tak sem vlastní setrvačností vlastně naběhl i Danovi do trojúhelníku. Ten mě uviděl neobsazeného a nahrál mě, já z první levačkou mu vtipně vracím na střed a Daníček nekompromisně zavěšuje míč pod břevno. Sláva! Po dalo by se říci střeleckém trápení se konečně dostavilo uvolnění. Za velmi důležité považuji to, že Lamy nebyly příliš nebezpeční do útoku. Mohla za to naše soustředěná obranná hra a také ubývající síly. A to nejen na straně Lam. I my už plandali nohama jako svině. Všichni z týmu už byli skutečně vyčerpáni. Svoje maximum totiž odevzdali v souboji s Vlky a nyní už se hrálo skutečně jen z vůle a ze srdce. Ozval se konečný hvizd! Vítězství a postup do finále! Po téměř zpackané základní skupině zněl tento fakt jako obrovské zadostiučinění! Hráči Carpe Diem jen těžko projevovali radost, převládala velká vyčerpanost. Až po dobrých pěti minutách se rozpoutalo naše pověstné plácání se po ramenou. Prostě super pocit, cítil jsem soudržnost týmu a snahu každého jednotlivce poprat se s osudem jak nyní, tak i ve finále.

Carpe Diem vs. FC Lamy 1:0 (0:0)

Branka: Dan

Velké finále bylo za dveřmi. Jako soupeř se nám postavil domácí celek Red Devils, kterému máme co oplácet ze dvou předchozích špílů, kdy nás vždy těsně porazili 2:1. Jak rád bych teď napsal, že se nám to povedlo, ale lhal bych. Utkání o pomyslné zlato si vybralo daň z fyzické připravenosti a malý malér byl na světě. Jsem přesvědčen, že všichni se snažili, co mohli. Přece jen nebojuje se celý den jen proto, aby se finále schválně odchodilo. Únava byla však obrovská. I přesto jsme se po celý zápas snažili hrozit, jak jen to šlo. Moje dvě pumelice rozezvučeli v obou případech břevno, v průběhu zápasu jsme byli minimálně třikrát sami před brankářem. Nepodařilo se ďáblům setnout hlavu a tak jsem utrpěli nejtěžší porážku dne 0:3. Výsledek ovšem předvedené hře příliš neodpovídá. Byli jsme domácím více než důstojným soupeřem. Kdyby bylo skóre opačné, nikdo by se divit nemohl. Tentokrát štěstí a asi i větší fyzická připravenost stála při ďáblech a tak si zaslouženě připsali první titul od dob založení jejich vlastního turnaje. Gratuluju RD!

Carpe Diem vs. Red Devils 0:3 (0:1)

Jak zhodnotit turnaj? Jedině kladně, jak jinak! Po téměř zpackané skupině jsem se dokázali vzepnout nejobávanějšímu soupeři a vytlouct z utkání nečekanou výhru. Tento zápas se dá označit za další mezník a úspěch, jaký klub dosáhl a je srovnatelný s porážkou ambiciózních SOŠ OOM z před dvou let. Opět po čase se Carpe Diem předvedlo v celé své kráse. Hrálo kvalitní futsal, bojovalo se, všichni se snažili a na hřišti jsme táhli za jeden provaz a jako jeden muž. Tímto chci poděkovat všem zúčastněním.. jmenovitě Nekwishovi, Vláďovi, Danovi, Borisovi, Petrovi a Olinovi za odvedené výkony na hranici vyčerpání. Bylo skvělé pozorovat, jak porušujeme pravidlo našeho týmu, že výhra je v mnoha případech jen náhoda. Tentokrát jsme zahráli opravdu jako velký tým.

Střelci Carpe Diem:

Pája, Dan, Vláďa – 2 branky

Boris a Olin – 1 branka.

Tabulka a průběh turnaje naleznete zde:

http://www.reddevils.estranky.cz/clanky/red-devils-cup-2011/vysledky-red-devils-cup-2011.html

Fotogalerie turnaje i s mnoha fotkami Carpe Diem naleznete zde: http://www.reddevils.estranky.cz/fotoalbum/turnaje/2011--sedmy-rocnik-turnaje-red-devils-cup/

Děkuji Vám, pánové. Udělali jste mě velkou radost!

Óóó Carpe Diem - ve světě pojem!

Má sílu hromu, já mám ten dojem !

Óóó Carpe Diem - No Red, No White!

Black - Orange Terror, VBlack - Orange Pride!