Poslední neděli v červenci jsme se zúčastnili druhého ročníku turnaje O Lamí Kopýtko pořádaný bystrckým týmem Fc Lamy. Zda bylo naše účinkování zdařilé, můžete zhodnotit na následujících řádcích.
Na prázdninový turnaj se přihlásilo 40 týmů! Je to velké množství, se kterým si občas pořadatelé nevěděli rady. Turnaj byl započat už 9 hodinnou ranní, ale my byli nalosovaní do skupiny H, hrané až ve třičtvrtě na 12. Našimi soupeři nám byli Saňaři Sokolnice, RLF! a Jehnice.
Co se týče sestavy, tak i tentokrát jsme byli nuceni povolat někoho, kdo by umožnil týmu během zápasu alespoň vystřídat. Carpe Diem hráčů se totiž sešlo pouze 4 do pole a tak pátý hráč se stal Dub. Lob sice dorazil, ale koleno mu nedovolilo hrát. Martin M. nedorazil a vůbec se neozval. V bráně stanul Michal a v poli tedy Michaldo, Vláďa, Pája, Dub a Olin, který v den konání turnaje končil svoji dráhu v Carpe Diem. A aby toho nebylo málo, dokonce i slavil narozeniny. Dodatečně mu ještě gratuluji.
Při příchodu na sportoviště se snad všem na mysl dral jeden jediný výraz – chaos. Jedno velké hřiště rozdělené na 4 miniaturní. Jedno malé hřiště čítalo plochu jen jako asi dvě třetiny obvyklého. Bylo jasné, že klasický futsal v tento turnaj musí jít stranou a vítězit bude ten, kdo soupeře více přetlačí a bude mít více štěstí.
Na prázdninový turnaj se přihlásilo 40 týmů! Je to velké množství, se kterým si občas pořadatelé nevěděli rady. Turnaj byl započat už 9 hodinnou ranní, ale my byli nalosovaní do skupiny H, hrané až ve třičtvrtě na 12. Našimi soupeři nám byli Saňaři Sokolnice, RLF! a Jehnice.Co se týče sestavy, tak i tentokrát jsme byli nuceni povolat někoho, kdo by umožnil týmu během zápasu alespoň vystřídat. Carpe Diem hráčů se totiž sešlo pouze 4 do pole a tak pátý hráč se stal Dub. Lob sice dorazil, ale koleno mu nedovolilo hrát. Martin M. nedorazil a vůbec se neozval. V bráně stanul Michal a v poli tedy Michaldo, Vláďa, Pája, Dub a Olin, který v den konání turnaje končil svoji dráhu v Carpe Diem. A aby toho nebylo málo, dokonce i slavil narozeniny. Dodatečně mu ještě gratuluji.
Při příchodu na sportoviště se snad všem na mysl dral jeden jediný výraz – chaos. Jedno velké hřiště rozdělené na 4 miniaturní. Jedno malé hřiště čítalo plochu jen jako asi dvě třetiny obvyklého. Bylo jasné, že klasický futsal v tento turnaj musí jít stranou a vítězit bude ten, kdo soupeře více přetlačí a bude mít více štěstí.
.
V prvním utkání jsme narazili na Saňaře ze Sokolnic. Co vám budu povídat, zápas začal jen těžko uvěřitelným nádherným sólem Páji, který si vodil soupeře tak dlouho, až o míč při poslední klice přišel. Z následného protiútoku jsme hned v úvodu inkasovali. Myslím, že zde není kritika na místě. Zamyslete se, zda jste už někdy něco podobného viděli? Balet na hřišti s parametry vybroušeného křišťálu! Jistě neviděli a proto zapomeňte na chmury, které tento gól v naší síti přinesl, ale oceňte originalitu kliček, které neměli daleko k vstřelení branky do sítě soupeře.. Takže hned v úvodu jsme inkasovali. Zdálo se, že Saňaři mají více ze hry a lépe se pohybují, jako vlastně 95 procent týmů, se kterými hrajeme. Z dalo by se říci ojedinělé akce se nám povedl za nedlouho vyrovnat. Ze strany nahrál Dub Oldovi a druhý jmenovaný prostřelil brankáře. To bylo z naší strany za celý zápas vše. Ještě sice bylo pár okamžiků, které vzdáleně připomínaly šance, ale Saňaři opravdu zápas zvládli skvěle a zaslouženě nám naložili ještě dvě branky. Jedna z nich opět po naší chybě. Konečný výsledek tedy zněl 1:3 v náš neprospěch. Bylo to rozehřívací utkání, kde se každý sžíval s povrchem a atmosférou vůbec. Míče nám odskakovali od noh a mnozí z nás nevěděli, kde si na tak malém hřišti najít místo. V dalších zápasech jsme se už ukázali v lepším světle.
Carpe Diem vs. Saňaři Sokolnice 1:3
branka: Olin
.
Druhý v pořadí nás čekal celek RLF!. S tímto týmem jsme se už setkali na Turnaji nadějí a RLF! nás porazilo 1:2 v zápase, kdy už o nic nešlo. I v tomto zápase nám nevyšel úvod a po další z našich hrubých chyb jsme brzy inkasovali. Už od pohledu se RLF! jevil jako slabší soupeř, než Saňaři a to jsme vycítili i my. Z nebezpečné akce Michal poslal míč na mě nabíhajíc si na pravé straně hřiště a já neomylně pod nohy brankáře vyrovnal. Při mé střele se brankáři soupeře zamotaly nohy jako vánočka a tak chudák dohrál i celé utkání. Co je to však platné, když zvony udeřily na druhé straně.. A to hned dvakrát po sobě v krátkém časovém sledu. Opět jsme prohrávali 1:3 a výsledek vypadal už dosti hrozivě. Podruhé v zápase jsem vzal zodpovědnost na sebe a po obdržené přihrávce do středu hřiště, mohutném nápřahu a ráně, míč svištivě zaplul k tyči. Brankář neměl sebemenší nárok střelu chytit. Bylo zřejmé, že vyrovnávací branka visí na vlásku. Byli jsme lepším týmem, jen brankové vyjádření chybělo. Nakonec jak už to tak v pohádkách bývá, i tento příběh byl napsán se šťastným koncem. Střelech upachtěné, leč velmi zasloužené branky se stal Vláďa. Chvíli se na brankové čáře kopal se zapleteným brankářem a nakonec míč zametl pod umělý koberec za brankovou čáru. Věřím, že kdyby se ještě pokračovalo, svrhneme vítězství na svoji stranu. Bohužel už nebyl čas a tak utkání skončilo smírně 3:3.
Carpe Diem vs. RLF! 3:3
branky: Pája 2, Vláďa
.
Ve třetím zápase šlo už vlastně o všechno. Potřebovali jsme bodovat za každou cenu. Soupeř z Jehnic nám však nechtěl dát nic zadarmo. V tomto zápase snad ani není co popisovat. Oboustranně vyrovnaný souboj převážně ve středu hřiště. Rozhodnout měla jedna jediná akce. A tak se i stalo. Do role bájného spasitele Herkula se vžil Dub a prudkou ránou po víko nás poslal do dalších bojů. Byla to božská rána.. V závěru zápasu z totožného místa ještě nastřelil břevno. Tento zápas pařil jemu. Po skončení zápasu si stále Dub stěžoval na bolest nohy. Vše objasnil za pár vteřin, kdy z kopačky vytáhl pětikilovou kovadlinu. Tímto vítězství jsme si dokonce zajistili druhé místo ve skupině za suverény ze Sokolnic.
Carpe Diem vs. Jehince 1:0
branka: Dub
.
Postup ze skupiny tedy bal jasný. V tento moment je však nejvíce projevila nesehranost organizátorů, kterým neuvěřitelně dlouho trvalo, než odkryli pavouka něčeho, co bylo jako šestnáctifínále. Z šetnáctifinále se postupovalo do osmifinále a dále už klasicky. Zmatek umocnil fakt, že u zápasů nebyli časy zápasů a tak jsme vždy vyčkávali jako při honitbě, kde se uvolní místo na hřišti a foukli tam. V několikahodinové přestávce se stačil občerstvit náš brankář Michal a to tak, že pořádně.
.
V šestnáctifinále nás čekal mírně tvrdě působící celek Hroši. Zálek však nebyl na místě, což se potvrdilo i během utkání. V týmu soupeře jsem poznal Romana Koppa, který s námi v útlém věku občas kopal. Byl to také největší tahoun Hroch. Celý zápas se odehrál dalo by se říci pod naší taktovkou. I přes vyrovnanost výsledku jsem věděl, že soupeř je slabší. Nebyli to klasičtí futsalisté, krom R.K., ale parta kluků, kteří se futsalem baví a to bylo celkem sympatické. Výsledek 0:0 vydržel až do závěrečných minut. Zbývaly necelé 3 minuty do konce a svoji důležitou úlohu v týmu sehrál na hrušce hrající Vláďa. Jako jezevec se prosmýkl mezi obránci a po přihrávce z první skóroval. Byl to bezesporu rozhodující okamžik zápasu. Hroši se na nás v
samotném závěru navalili celou vahou, ale naše ruce a ramena naditá svaly k prasknutí nápor vydržela. V úplném závěru jsem ještě kosmeticky upravil výsledek na 2:0, aby se neřeklo. Postup dále nás potěšil.
Carpe Diem vs. Hroši 2:0
branka: Vláďa, Pája.
.
V osmifinále nás čekal tým mlaďochů z Řečkovic. Nevěděl jsem, co od týmu mám očekávat. Ambiciózní mladíčci si samozřejmě chtěli dokázat, že na nás, staré matadory mají a to se jim i povedlo na jedničku. Inkasovali jsme hned v úvodu a to nevídaným způsobem. Míč vystřelený za půlkou hřiště Michal v bráně tak dlouho kontroloval (myslel, že jde nad bránu), až ho nakonec zkontroloval v naší síti. Byla to vyjímečná střela přímo do šibenice. Její kráse chyběla jedna věc, měla být zlikvidována. Po pár minutách urputné hry jsme inkasovali podruhé. Znovu jakýmsi podivným způsobem, na který si radši nevzpomínám. Tady si dovolím malou vsuvku. Co se udělá, když tým prohrává ve vyřazovacím zápase? Semkne se a o to více se snaží, ne? Toto jsem u nás neviděl. Demonstrovala to několikanásobná očividná nechuť jít pro míč byť dva tři metry a rychle rozehrát z autu. Neměli jsme hlad po vítězství a vůli s výsledkem něco udělat. Pokoušel jsem se lítat pro míče, abychom měli co nejvíce času s výsledkem něco udělat, ale při pohledu na lidi, kteří se otočí k míči stojícímu metr od nich zády a vykračují si k bráně se mě otevíral Rambonůž v kapse. Výsledek se nám ještě podařilo zdramatizovat. Po mojí nahrávce na lýtko Duba se dokázal podruhé v sobotu prosadit i on. Míč si zpracoval zadní stranou lýtka, aniž by o tom věděl a následně vystřelil. Zde se dá polemizovat o faktu, jestli i o střele věděl, nebo ne. Já myslím, že tak napůl. Každopádně jsme se s Řečkovicemi kontaktovali. Při následném tlaku při hře bez brankáře jen soupeř upravil na konečných 3:1. Musím uznat, že zámek na konci se celkem vydařil. Ostřelovali jsme branku jako Japonci Pearl Harbor, ale bez úspěchu. Brankář jim skvostně zachytal a když míč nešel do rukavic brankáře, tak měl dobře postavené tyče.
Tento zápas rozhodly dvě věci. Za prvé vůle a hlad po vítězství, které bylo jasně na straně Řečkovic. A za druhé, opět laciné branky, kterých jsme po našich vlastních chybách na turnaji dostali 5 z 9ti celkem.
V prvním utkání jsme narazili na Saňaře ze Sokolnic. Co vám budu povídat, zápas začal jen těžko uvěřitelným nádherným sólem Páji, který si vodil soupeře tak dlouho, až o míč při poslední klice přišel. Z následného protiútoku jsme hned v úvodu inkasovali. Myslím, že zde není kritika na místě. Zamyslete se, zda jste už někdy něco podobného viděli? Balet na hřišti s parametry vybroušeného křišťálu! Jistě neviděli a proto zapomeňte na chmury, které tento gól v naší síti přinesl, ale oceňte originalitu kliček, které neměli daleko k vstřelení branky do sítě soupeře.. Takže hned v úvodu jsme inkasovali. Zdálo se, že Saňaři mají více ze hry a lépe se pohybují, jako vlastně 95 procent týmů, se kterými hrajeme. Z dalo by se říci ojedinělé akce se nám povedl za nedlouho vyrovnat. Ze strany nahrál Dub Oldovi a druhý jmenovaný prostřelil brankáře. To bylo z naší strany za celý zápas vše. Ještě sice bylo pár okamžiků, které vzdáleně připomínaly šance, ale Saňaři opravdu zápas zvládli skvěle a zaslouženě nám naložili ještě dvě branky. Jedna z nich opět po naší chybě. Konečný výsledek tedy zněl 1:3 v náš neprospěch. Bylo to rozehřívací utkání, kde se každý sžíval s povrchem a atmosférou vůbec. Míče nám odskakovali od noh a mnozí z nás nevěděli, kde si na tak malém hřišti najít místo. V dalších zápasech jsme se už ukázali v lepším světle.
Carpe Diem vs. Saňaři Sokolnice 1:3
branka: Olin
.
Druhý v pořadí nás čekal celek RLF!. S tímto týmem jsme se už setkali na Turnaji nadějí a RLF! nás porazilo 1:2 v zápase, kdy už o nic nešlo. I v tomto zápase nám nevyšel úvod a po další z našich hrubých chyb jsme brzy inkasovali. Už od pohledu se RLF! jevil jako slabší soupeř, než Saňaři a to jsme vycítili i my. Z nebezpečné akce Michal poslal míč na mě nabíhajíc si na pravé straně hřiště a já neomylně pod nohy brankáře vyrovnal. Při mé střele se brankáři soupeře zamotaly nohy jako vánočka a tak chudák dohrál i celé utkání. Co je to však platné, když zvony udeřily na druhé straně.. A to hned dvakrát po sobě v krátkém časovém sledu. Opět jsme prohrávali 1:3 a výsledek vypadal už dosti hrozivě. Podruhé v zápase jsem vzal zodpovědnost na sebe a po obdržené přihrávce do středu hřiště, mohutném nápřahu a ráně, míč svištivě zaplul k tyči. Brankář neměl sebemenší nárok střelu chytit. Bylo zřejmé, že vyrovnávací branka visí na vlásku. Byli jsme lepším týmem, jen brankové vyjádření chybělo. Nakonec jak už to tak v pohádkách bývá, i tento příběh byl napsán se šťastným koncem. Střelech upachtěné, leč velmi zasloužené branky se stal Vláďa. Chvíli se na brankové čáře kopal se zapleteným brankářem a nakonec míč zametl pod umělý koberec za brankovou čáru. Věřím, že kdyby se ještě pokračovalo, svrhneme vítězství na svoji stranu. Bohužel už nebyl čas a tak utkání skončilo smírně 3:3.
Carpe Diem vs. RLF! 3:3
branky: Pája 2, Vláďa
.
Ve třetím zápase šlo už vlastně o všechno. Potřebovali jsme bodovat za každou cenu. Soupeř z Jehnic nám však nechtěl dát nic zadarmo. V tomto zápase snad ani není co popisovat. Oboustranně vyrovnaný souboj převážně ve středu hřiště. Rozhodnout měla jedna jediná akce. A tak se i stalo. Do role bájného spasitele Herkula se vžil Dub a prudkou ránou po víko nás poslal do dalších bojů. Byla to božská rána.. V závěru zápasu z totožného místa ještě nastřelil břevno. Tento zápas pařil jemu. Po skončení zápasu si stále Dub stěžoval na bolest nohy. Vše objasnil za pár vteřin, kdy z kopačky vytáhl pětikilovou kovadlinu. Tímto vítězství jsme si dokonce zajistili druhé místo ve skupině za suverény ze Sokolnic.
Carpe Diem vs. Jehince 1:0
branka: Dub
.
Postup ze skupiny tedy bal jasný. V tento moment je však nejvíce projevila nesehranost organizátorů, kterým neuvěřitelně dlouho trvalo, než odkryli pavouka něčeho, co bylo jako šestnáctifínále. Z šetnáctifinále se postupovalo do osmifinále a dále už klasicky. Zmatek umocnil fakt, že u zápasů nebyli časy zápasů a tak jsme vždy vyčkávali jako při honitbě, kde se uvolní místo na hřišti a foukli tam. V několikahodinové přestávce se stačil občerstvit náš brankář Michal a to tak, že pořádně.
.
V šestnáctifinále nás čekal mírně tvrdě působící celek Hroši. Zálek však nebyl na místě, což se potvrdilo i během utkání. V týmu soupeře jsem poznal Romana Koppa, který s námi v útlém věku občas kopal. Byl to také největší tahoun Hroch. Celý zápas se odehrál dalo by se říci pod naší taktovkou. I přes vyrovnanost výsledku jsem věděl, že soupeř je slabší. Nebyli to klasičtí futsalisté, krom R.K., ale parta kluků, kteří se futsalem baví a to bylo celkem sympatické. Výsledek 0:0 vydržel až do závěrečných minut. Zbývaly necelé 3 minuty do konce a svoji důležitou úlohu v týmu sehrál na hrušce hrající Vláďa. Jako jezevec se prosmýkl mezi obránci a po přihrávce z první skóroval. Byl to bezesporu rozhodující okamžik zápasu. Hroši se na nás v
samotném závěru navalili celou vahou, ale naše ruce a ramena naditá svaly k prasknutí nápor vydržela. V úplném závěru jsem ještě kosmeticky upravil výsledek na 2:0, aby se neřeklo. Postup dále nás potěšil.Carpe Diem vs. Hroši 2:0
branka: Vláďa, Pája.
.
V osmifinále nás čekal tým mlaďochů z Řečkovic. Nevěděl jsem, co od týmu mám očekávat. Ambiciózní mladíčci si samozřejmě chtěli dokázat, že na nás, staré matadory mají a to se jim i povedlo na jedničku. Inkasovali jsme hned v úvodu a to nevídaným způsobem. Míč vystřelený za půlkou hřiště Michal v bráně tak dlouho kontroloval (myslel, že jde nad bránu), až ho nakonec zkontroloval v naší síti. Byla to vyjímečná střela přímo do šibenice. Její kráse chyběla jedna věc, měla být zlikvidována. Po pár minutách urputné hry jsme inkasovali podruhé. Znovu jakýmsi podivným způsobem, na který si radši nevzpomínám. Tady si dovolím malou vsuvku. Co se udělá, když tým prohrává ve vyřazovacím zápase? Semkne se a o to více se snaží, ne? Toto jsem u nás neviděl. Demonstrovala to několikanásobná očividná nechuť jít pro míč byť dva tři metry a rychle rozehrát z autu. Neměli jsme hlad po vítězství a vůli s výsledkem něco udělat. Pokoušel jsem se lítat pro míče, abychom měli co nejvíce času s výsledkem něco udělat, ale při pohledu na lidi, kteří se otočí k míči stojícímu metr od nich zády a vykračují si k bráně se mě otevíral Rambonůž v kapse. Výsledek se nám ještě podařilo zdramatizovat. Po mojí nahrávce na lýtko Duba se dokázal podruhé v sobotu prosadit i on. Míč si zpracoval zadní stranou lýtka, aniž by o tom věděl a následně vystřelil. Zde se dá polemizovat o faktu, jestli i o střele věděl, nebo ne. Já myslím, že tak napůl. Každopádně jsme se s Řečkovicemi kontaktovali. Při následném tlaku při hře bez brankáře jen soupeř upravil na konečných 3:1. Musím uznat, že zámek na konci se celkem vydařil. Ostřelovali jsme branku jako Japonci Pearl Harbor, ale bez úspěchu. Brankář jim skvostně zachytal a když míč nešel do rukavic brankáře, tak měl dobře postavené tyče.
Tento zápas rozhodly dvě věci. Za prvé vůle a hlad po vítězství, které bylo jasně na straně Řečkovic. A za druhé, opět laciné branky, kterých jsme po našich vlastních chybách na turnaji dostali 5 z 9ti celkem.
Carpe Diem vs. Řečkovice 1:3
branka: Dub
.
Co říci závěrem. Chtěl bych poděkovat všem zúčastněným a speciálně Dubovi, za jeho příkladnou výpomoc. Myslím, že i přes nezázračný výsledek šlo o příjemné sportovní odpoledne, ze kterého jsme si jistě nikdo neodnesli nějaké tíživé trauma. Byla to dobrá akce uprostřed prázdnin.
.
Konečné výsledky turnaje:
1. Direct Signs
2. Troubsko
3. Atlantis
.
Co říci závěrem. Chtěl bych poděkovat všem zúčastněným a speciálně Dubovi, za jeho příkladnou výpomoc. Myslím, že i přes nezázračný výsledek šlo o příjemné sportovní odpoledne, ze kterého jsme si jistě nikdo neodnesli nějaké tíživé trauma. Byla to dobrá akce uprostřed prázdnin.
.
Konečné výsledky turnaje:
1. Direct Signs
2. Troubsko
3. Atlantis
Žádné komentáře:
Okomentovat