Highway to Hell - noční můra live

Cesta do pekel - tak přesně takto se dají přeložit výsledky našeho týmu za poslední týdny. Pokud se týmu něco nezmění, něco shnilého nezačne opět vonět, opravdu se do toho pekla hodně brzy propadneme.. Opět jsme předvedli hororovou hru, ze které se obracel žaludek..

.

Nejen, že se nám o nedělním víkendu zápasy v obou případech vymkly z rukou, ale navíc jsme ztratili zřejmě do konce podzimní části sezony naši hrušku Vláďu, který si přivodil nepříjemné zranění ramene, které si vyžádá několik měsíců klidu. V tomtéž utkání se zranil i Michal, koleno na koleno a už to bylo. Rána jako kanónu a podezření na rozdrcený meniskus byl tu. Nakonec to byl jako vždycky pouze utržený rotátor a tak se z Michalovi přítomnosti budeme moci těšit zřejmě už napříště.

.

Do dvou zápasů jsme vstupovali s jasným cílem, bodovat s Capalíkem a potrápit Poclain B. V sestavě chyběl dlouhodobě stagnující Lob a pro tentokrát i naše štika Kuba. Úvod prvního zápasu zpestřil příjemným překvapením Martin H., když si donesl na zápas židličku, aby jeho přítelkyně nemusel sedět na zemi, nebo nedej boha stát.. Bylo to velmi pěkné, až dojemné.. A to myslím vážně. Kapitánskou pásku jsem pro tento dvojzápas předal královně Oldovi.

.

Náš první soupeř toho dne byl Poclain, který se nacházel jednu příčku nad námi. Od prvopočátku se na nás soupeř vrhl jako se stejnou vervou, jako do sebe kdysi lámal vodky Vláďa Mrázek, takže nehoráznou.. Počáteční tlak tým ustál a do partie o tři body jsme pomalu začali mluvit i my. Po mrtvém úvodu jsem počali vyrovnávat hru. Po pěkné akcičce, kdy Olda rozehrál od vlastní branky jsem se k míči dostal já a po pár krocích směrem k bráně soupeře jsem zametl míč přesně k tyči. Nevím, jestli branka vlastně z ničeho nic zaskočila více nás, nebo soupeře. Každopádně jsme vedli 1:0 a zdálo se, že bychom mohli v tomto utkání alespoň vyrovnaným soupeřem ambiciózního Poclainu. Abych odpověděl na předchozí řečnickou větu...branka, kterou jsme vstřelili samozřejmě více zaskočila nás.. A jak už to tak u nás bývá, vedení jsme neudrželi dlouho, po rychlém útoku jsme nestačili pokrýt dorážku po střele útočníka Poclainu a vyrovnání bylo na světě. Od té chvíle jsme s dostali do útlumu, který byl korunován do poločasu brankou Šikuly na 1:2 v náš neprospěch. V týmu se opět rozhostila špatná nálada a u některých dokonce i trudomyslnost. (na obrázku trudomyslná dívka)

.

Do druhého poločasu jsme nastupovali už jako zmoklé slípky. I přesto, že nás bylo celkem dost, nohy těžkly a nikdo neběhal tak, jak by slušelo a patřilo. Prostě v týmu vládla špatná morálka, která se projevovala i na výkonu. Nevím, co bych rozsáhle psal o druhém poločase, opět jsme ho odehráli bezzubě, kdy zkušený soupeř našim útočníků skoro nedal čichnout ke svým šunkám. Chyběla nám dravost po vítězství. Každý se spoléhal na toho druhého a z posrání strachy za drbání se k ničemu samostatného neodhodlal. Mottem všech zúčastněných bylo bezpochyby "kdo nic nedělá, nic nezkazí" A tak se do konce utkání nic nedělalo. Soupeř vstřelil branku upevňující vedení. Rozhodčí pískl konec druhé dvacetiminutovky a my - nasraní na sebe - mohly pouze sklopit hlavy. Nadprůměrně v zápase zachytal gološ Martin, který zlikvidoval mnoho příležitostí soupeř.

Carpe Diem vs Poclain B 1:3

branka: Pája (Olin)

.

V týmu chybí základní věci. Vůdce týmu, kdo by dokázal strhnout celek za nepříznivého stavu a nebál se zdravě riskovat. Nebudeme si nic namlouvat, řeknu Vám svoji ideu, na koho jsme spoléhal nejvíce, že by se mohly stát vůdci týmu. Měl jsem za to, že dle výsledků ze sezóny minulé, to bude jistě trio Olin, Martin M. a já osobně. Potajmu jsem doufal, že se někdo přidá.. Bohužel ani jeden z nás nenaplňuje očekávání a je hluboko za svým stínem. Otázkou je proč? Nedostatečně kvalitní kádr pro druhou třídu? Nesoustředěnost? Nevím, v týmu panuje napětí, místo radosti ze hry..

.

Čeho jsem si všiml je, že Carpe chybí ale opravdu mamutím dílem dravost! Prostě ochota jít do souboje, vybojovat míč pro mužstvo, nebo jeden za druhého. Někteří hráči toho během zápasu více nakecají, než odehrají. Mrdáme se za každou zkaženou přihrávku, chválíme se za každou povedenou. Je to normální? Mnohonásobně samozřejmě převyšuje drbání záporné a tím dochází k neochotě se pro hru nadchnout a dát do toho všechno.. Prostě a jednoduše nehrajeme jako tým, naprosto postrádám v mužstvu přátelskou a teplou atmosféru, kdy by mě třeba někdo poplácal před zápasem po zadku a řekl "pojď do toho brácho, máš na to..", " seš king, tak předveď, co v tobě je", nebo "Grande Paolo, seš fenomén".. Každej si hraje na svém písečku a tým někde zmizel.. Najdeme ho společně?

.

Druhé utkání se nám postavil celek, který jsme měli dle papírových předpokladů porazit. Tým Capalík byl v tu chvíli na předpoledním místě tabulky s jedinou výhrou. Že zápas nebude procházka vitenamskou tržnicí dokazoval už první jejich zápas, kdy deklasovali 6:2 trápící se Deportivo. Úvod zápasu jsme zvládli, ale vstřelenou branku Vám můžu popsat pouze zprostředkovaně. Neviděl jsem ji, jelikož jsem pádil pro náš náhradní druhý míč. Ale seběhlo se to asi takto. Olda rozjel akci po lajně, přihrál Martinovi M., ten nejprve nalákal soupeře na buřta a pak nezištně posunul míč opět na Oldu, který lišácky zakončil. Opět jsme vedli 1:0 a doufali v nevyplnění dnes už fousaté pravdy, že v vzápětí inkasujeme branku nazpět. Nechci házet vinu na fakt, který za chvíli napíšu, ale v vzápětí jsme opravdu inkasovali branku zpět. Předcházelo tomu opět nesmyslné výměny názorů a drbání za nepovedené přihrávky v našem týmu. Nechápu to, my se už hádáme a nadáváme si i když vedeme 1:0? S tím běžme, nebo spíš běžte do prdele! Někomu se něco nepovede, tak dostane hned čočku místo toho, aby se to třeba i někdo jinej za něj snažil napravit! To mě sere!! Hrajeme snad jako tým, ne? Když to někdo posere, tak se to snažíme snad napravit všichni. Jeden za všechny, všichni.... Místo toho se dotyčněj dozví, jakej je kokot, že nepřihrál, schytá opovržlivé pohledy a kroucení hlavy. Jestli takto chceme pokračovat, tak s tím běžme vysrat!! Prostě od teď se bude hrát tak, že když to někdo posere, tak se na něj hulákat nebude a bude se celý tým snažit chybu napravit!! ... abych se vrátil k zápasu, opravdu jsme po chvíli, co jsme branku dali inkasovali branku nazpět. A do poločasu další.. To znamená, že v půlce jsme měli v síti dva a soupeř jednoho pavouka. Před námi byla poslední dvacetiminutovka a my jsme do druhé půlky matche šli snad s odhodláním něco změnit. Nezměnili jsme, sice se nám podařila aktivnější hra, občas tam byly i světlé okamžiky v podobě pěkné souhry a zakončení, leč bez úspěchu. Do naší brány padl další gól. Na počátku druhé půle se zranil Vláďa, rameno nevydrželo jeden z pádů na těžký kluzký terén.. Že bez práce nejsou koláče si uvědomil asi i Michal Koláček, který svoji chvilkovou aktivitou doplatil na nepříjemný střet se soupeřem, kdy si odrovnal koleno. Do konce zápasu také nedohrál.. Měli jsme tedy jednoho na střídání a asi 15 minut před sebou. Nic zásadního se už neudálo, náš „tlak“ se snad ani za tlak považovat nedalo a tak jsme si nakonec ze zápasu odnesli nepěknou prohru 1:5, s Capalíkem.

Carpe Diem vs. Capalík 1:5

branka: Olin (Martin M.)

.

Poslední týdny ukazují podprůměrnou formu mančaftu. Otázkou je, jestli je to nějaká přechodná fáze, nebo jsme opravdu tolik za našimi soupeři v 2.třídě. Zásadní otázka je – máme na to hrát druhou třídu, nebo ne? Začátek sezony nebyl špatný, nebo rozhodně nevykazoval takový propad, jakým si dnes procházíme.. Trefně to vyjádřil Vláďa, který poznamenal, že to jde s námi od 10ti k 5ti. Musí se něco zásadního stát!! A to hodně rychle..
.
Do týmu se musí vrátit týmový duch, který postrádáme a vylepšit především obětavost a snaha hrát pro tým a tudíž jeden za druhého.
.
V poslední 4 utkání jsme vstřelili pouhých 5 branek, to je žalostná bilance.. Z toho hned ve třech případech vstřelili branku hráči na pozici obránce.. To o naší útočné síle také leccos vypovídá.
-
Závěrem chci vyjádřit naději, že si moje věty vezmeme k s srdci a začneme konečně ukazovat, co v nás je. Většinu hráčů týmu znám hodně dlouho a vím, co v nich vězí.. v současnosti hrají snad na 60 procent, více ne.. Příští zápasy budou velkou zkouškou, zda se dokážeme zmátořit a ukrást body týmům v tabulce nejvýše položeným. Na Novolíšeňské si to rozdáme s třetím Podolím a desátou Besídkou, od které máme odstup 4 body. Věřím v dobrý výsledek i přes nepříznivé kurzy sázkových kanceláří. Držím se vlastního hesla „ nač lámat hůl, když jedeme do Afriky“ a v tomto duchu doufám k tomuto nelehkému úkolu přistoupíme všichni..

.

...jinak to už bude opravdová a nefalšovaná Highway to Hell!