Otevíráme zlatou bránu...

Konečně! Nedělním víkendem jsme se staly definitivně dvěma výhrami mistry 3.A brněnské třídy, a tím si zajistili postup mezi kluby druhých tříd. Klub splnil předsezonní cíl bezezbytku a já můžu jen všem aktérům poděkovat a současně pogratulovat, jelikož každý jeden z týmu má na tomto úspěchu nemalou zásluhu.. Děkuji!
.

Postup z 3.A brněnské třídy stojí zatím nejvýše ze všech dosavadních úspěchů klubu. Co tomuto triumfu v neděli předcházelo, se dozvíte v následujících řádcích..

Nejistá sestava se vykrystalizovala až pár desítek minut před utkáním. Nevěděl jsem, jestli dorazí Ríša. Nakonec ke spokojenosti všech dorazil. Druhý otazník vysel nade mnou. Stále nateklé koleno nevěstilo nic dobrého, ale neuměl jsem si představit, že bych nebyl aktivní součástí týmu při oslavách historického postupu.. Nastoupil jsem a troufnu si říct, že nikdo z týmu nelitoval. Pro nedělní den tedy sestava zněla takto: Martin H. - Ríša, Olin, Culiš - Michal, Martin M., Pája. David se podle očekávání neozval, Boris se už dříve omluvil, Lob chytl na poslední chvílu angínu a Honza si léčí šrámy na nohách.

Špatná předpověď počasí se díkybohu nevyplnila a my jsme se tak za příjemného jarního počasí mohli vrhnout do víru boje o titul třídy.

.
Už po prvním zápase jsme mohly mít jistotu postupu v případě, že bychom 100procentně bodovali, tedy potřebovali jsme trojbod. V cestě nám stál tým Predators. Utkání nemohlo začít lépe, na rozehrávku se postavil Martin s Michalem, rozehráli, nahrávka Ríšovi, Ríša a jeho životní klika, mini sprint, kolmá nahrávka na Martina před bránou, Martin - střela - góóól! Asi po 10vteřinách jsme se dostali do vedení 1:0. Velkou zásluhu na tomto gólu nese především Ríša, který akci výtečně "zabalil". Poté nastalo mírně hluché místo, kdy každý hledal spíše svůj rytmus hry. Bylo celkem teplo a nikomu se nechtělo nijak zvlášť urputně běhat. Situace to ani příliš nevyžadovala, jelikož dobře postavená obrana a dostatečné pokrývání hráčů většinou stačilo na to, aby soupeř míč bez bez boje odevzdal. Po bezbarvé asi osmiminutovce jsem však opět udeřili, nepamatuji si přesně sled branek, ale zřejmě to byl nyní Michal, pak Pája, poté opět Michal a Martin - to jsou střelci slepených branek během druhé desetiminutovky prvního poločasu. Oslavy mohly vypuknout naplno. Predators nebyli schopni si kloudně přihrát, natož rozvinout nějakou akci, která by alespoň trochu prověřila schopnosti zívajícího Martina v bráně. První poločas jsme odehráli naprosto s nadhledem, hodným mistra třídy. Soupeře jsme mačkali jak citrón a místy nevěděl kde mu hlava stojí. Prostě paráda. Druhý poločas jsme odehrály podobně jak ten první, ale bohužel už bez tolikatibrankového efektu. I přes stálou převahu a neustálé nájezdy na soupeře jsme vsítili už jen dvě branky. Jednu jsme vstřelil já a druhou Ríša. Utkání skončilo jednoznačným výsledkem 7:0 v náš prospěch. Po zápase jsme se shodli, že šlo zřejmě o nejlehčí zápas jara, soupeř pokazil co mohl a výhru a tím i titul nám vlastně věnoval. Spadl nám do klína téměř sám.. V týmu zavládla pohoda a na tvářích spoluhráčů byla viditelná radost..

Carpe Diem vs. Predators 7:0 (5:0) - branky: Martin M. 2, Pája 2, Michal 2, Ríša.

.
Na oslavy titulu jsem se řádně připravil, kdo mě zná, mohl to i trochu očekávat. Svoji oddanost a lásku klubu, jsme předvedl už ke konci následujícího utkání, které však mělo být opakem toho předchozího. Očekávala se velká bitva vedoucího celku s třetími i-center, kterým šlo vlastně o hrozně moc. V případě, že by nás porazili, značně by si ulehčili cestu k postupu z druhého místa a druhý aspirant na postup - Technika - by musela uhrát rovněž výhru nad námi v posledním kole. A možná ani to by nestačilo. No ve zkratce, šlo o hodně důležité utkání především ze strany i-center. My už měli postup jistý! V základu se objevil i obávaný nejlepší střelec 3.a brněnské třídy - Wilfried Duda ( v té době 23 branek). Na druhé straně jsem proti němu stál já Pája s 18ti brankami na kontě. Tento duel byl tedy navíc okořeněn i soubojem dvou nejlepších střelců soutěže.
.
Zápas začal, oba týmy se pomalu oťukávají a oba střelci vysílají propagační střely. Pevné obrany prozatím nenechávají nikoho vyniknout. Do první šance s dostal Martin, ale tváří v tvář brankaři neuspěl. Občas se vyskytla malá škvírka v obraně, kterou však zlikvidoval Martin lačnící po další vychytané nule. Kdybych měl zhodnotit i držení míče, možná by měli o trochu navrch i-center, ale produktivita se nakonec projevila na druhé straně.Vyrovnaný poločas už pomalu spěl ke svému konci a v tom to přišlo, rohový kop mnou rozehraný nakrátko, Olin si s Culišem vyměňují míč a vrací ho opět mě. Udělal jsem zpětnou kličku k brankové čáře, tím si umyl obránce i-centeru a náhle se octnul před brankářem naprosto osamocen. U protější tyče čekal Michal a po moji nahrávce skóroval do prázdné sítě. Obrovská radost! Konečně se povedlo skórovat! Vedli jsme 1:0 a tím i lepší výchozí pozici pro druhý poločas..

V poločasové pauze přišel čas na přípravu oslav. Zaběhl jsem Luckou do kabiny a navlékl jsem si vítězné triko s velkým nápisem MISTŘI 08/09 na hrudi a na zádech s jmenovitým výpisem hráčů týmu CARPE DIEM BRNO 08. V úmyslu bylo, že až vstřelím branku, vysvleču si dres a dám všem na obdiv svoji velkou radost z postupu.. Druhá varianta byla, kdybych branku nedal, že si dres vysvlíknu až po utkání na závěrečné podávání rukou.. Osud mi byl ale nakloněn. Druhý poločas byl zahájen a netrvalo dlouho a rozvlnil jsme sít! Branka jako z anglické Premier League. Těsně nad zemí k tyči! Nechytatelná rána a především moje radost. Ten den sad vyšlo vše, co mohlo, postoupilo se, připsali jsme si 6 bodů, dal jsme branku přesně tehdy, kdy jsem potřeboval.. Ale vraťme se k zápasu.. Po vsítění nádherné branky jsem svlékl dres i za cenu hrozby žluté karty (která ale nepřišla) a s trikem MISTŘI obkroužil pár svých spoluhráčů. Pro mně úžasný moment.. Stav 2:0 už se zdál býti dostačující. Ovšem střelec Duda se v tuto chvíli vysunul na hrot a začal nemilosrdně zaměstnávat naši obranu. Častokrát měl hodně práce náš brousek Ríša, ale vždy se mu podařilo zatáhnout brzdu v pravý čas. Duda byl opravdu nebezpečný a jednoznačně nejlepší hráč i-centru. Tlak našeho futsalového oponenta nakonec vyvrcholil ve snižující branku na 1:2. V tom však nedlouho poté přišla opět rána z našeho arsenálu.. Míč jsme opět dostal já a přečíslení tři na dva jsem vyřešil nejlepším možným způsobem. Klika obránci, vrácení míče na Culiše běžícího z druhé vlny, Culiš - klička - střela - branka!! 3:1 v náš prospěch. Do konce zbývaly snad dvě minuty. Nebylo možné při našich zkušenostech ztratit vedení. I-center nakonec ještě korigoval výsledek na 2:3, ale okamžitě po tomto střeleckém úspěchu byl zápas ukončen. Vydřeli jsem vítězství 3:2 a připsali si tak další tři body do sbírky. Už né tolik důležité z hlediska tabulky, ale ze stránky psychické vítězství nad těžkým sokem vždy zahřeje.. Souboj nejlepších střelců soutěže Duda vs Jeřábek vyzněl tedy jasně pro mě. V utkání jsem si připsal branku a dvě krásné asistence. Duda vyšel naprázdno.

Carpe Diem vs. i-center: 3:2 (1:0) branky: Michal, Pája, Culiš.

.

Smolař dne se stal Olin, který velmi toužil po vstřelení branky, nakonec se mu to povedlo jen do vlastní sítě. Culiš opět odehrál standartě kvalitní utkání. Martin v bráně nás nejméně třikrát velmi podržel, ale co si budeme namlouvat, k brankáři takovéto extratřídy to prostě patří.. Martin M. opět vstřelil dvě branky a dosáhl na jaře už 15ti branek! Michal hodně zabojoval a třemi víkendovými brankami mocně zdramatizoval jeho osobní bitvu o láhev tvrdého. Navíc moc pomohl týmu. Ríša odehrál také velmi dobrá utkání, vstřelil branku, skvělou akcí rozjel první utkání, uhlídal Dudu, prostě výkon na jedničku. A nakonec já, jsem se svým výkonem spokojen. Týmu jsem pomohl v klíčových momentech a toho si cením nejvíce. Nastřílel jsem v probíhající sezoně už 21 branek! (Duda bohužel v druhé utkání nastřílel 4 branky a tak se mě opat vzdálil)

.

Po utkání.. Moc jsem se těšil, až po druhém utkání půjdeme do šatny. Na spoluhráče jsem totiž připravil malé postupové překvapení.. Pří jejich příchodu do šatny se již uličkou linul ta lahodná melodie velkolepého chorálu WE ARE THE CHAMPINOS os QUEENů.. Na plný pecky se rozezvučel po kabině a za hřmotu všech hráčů se otevřelo připravené šampaňské, které nemohlo na oslavě postupu chybět... Doufám, že se všem tato věc, se kterou jsme si dal práci, líbila. Nakonec jsem si na hlavu nasadil i nefalšovanou královskou korunu.. A tím nasadil korunu i celé oslavě.. Po vypité šampáňa a osprchování všech cíťů (pořádní chlapy se nemejou), se šlo pokračovat s oslovou do hospody OKRUH PUB. Na Okruhu jsme seděli od tři čtvrtě na 2 asi do půl 7, přece jenom byla neděle a druhý den se šlo do práce. Přesto jsme se nezalekli piveček ani zelené.. A já jen doufám, že v té pravé oslavě budeme pokračovat už tento týden, v sobotu na Lobově a Lucčiné zahradě u bečičky a ohně.

.

Příští týden hrajeme v sobotu závěrečná střetnutí této sezony. Prvním soupeřem nám bude poslední celkem ŽVK, druhým Technika, které zřejmě půjde úplně o vše. Takže uvidíme, třeba se dočkáme ještě hodně zajímavého střetnutí. Navíc Technika je jediný celek, který nás dokázal na podzim porazit, takže jim máme co vracet...